Konečně jsem našla to, po čem jsem toužila

(Minghui.org) Po mnoho let jsem hledala pravou cestu, na níž bych mohla nalézt harmonii a smysl života. Mé intenzivní hledání mě někdy zavádělo do krajností – vzdalovala jsem se životu a svým povinnostem – jindy jsem zase byla zmatená a odtržená od duchovnosti.

Vynaložila jsem velké úsilí na hledání pravého mistra a cestovala na místa, která jsou považována za duchovní. Tyto cesty mě však k tomu, co jsem hledala, nepřivedly. V nesmírném moři různých přesvědčení jsem byla unášena různými směry. Přestože se občas objevil slabý záblesk světla, brzy opět pohasl.

Asi před dvěma lety jsem se s jedním přítelem vydala pěšky na cestu. Unavil se a požádal mě, abych mu nesla některé věci, mezi nimiž byly i dvě knihy, které si chtěl během cesty začít číst.

Když jsme toho večera odpočívali, vzala jsem jednu z knih a začala číst. Ve chvíli, kdy jsem otevřela první stránku knihy Falun Gong, začalo ve mně něco zářit – a to, co jsem četla, mi připadalo důvěrně známé. Každou buňkou svého těla jsem cítila, že toto je cesta, kterou jsem po všechna ta léta hledala.

Rychle jsem začala číst i druhou knihu, Zhuan Falun, a najednou jsem si uvědomila, že jsem první knihu už dočetla a jsem uprostřed druhé. Při čtení těchto knih jsem úplně ztratila pojem o čase a prostoru.

Když jsem se přítele zeptala na tu knihu, řekl mi, že ji sám ještě nečetl a že ji dostal darem od jiného přítele.

Kouzelná světla na cestě

Když jsem Zhuan Falun četla poprvé, mnoha věcem v knize jsem nerozuměla. Připadalo mi, jako bych pouze četla slova, ale neměla jasné pochopení jejich významu.

Jako žíznivý člověk, který se nikdy nemůže nasytit, jsem knihu četla znovu a znovu. Při každém čtení však jako by náhle zazářilo kouzelné světlo a něco mi osvětlilo; s úžasem jsem si uvědomovala, že při předchozích čteních jsem si některých vět vůbec nevšimla.

Postupně jsem pochopila, že je to součást procesu mého porozumění, který se postupem času stával stále jasnějším. Zhuan Falun jsem nyní přečetla již mnohokrát, a kdykoli narazím na větu, která na mě působí, jako bych se s ní setkala poprvé, na chvíli se zastavím, usměji se a pokračuji ve čtení.

Nyní lépe chápu, že Fa mě na různých úrovních prostřednictvím opakovaného čtení stále vede a odhaluje se mi, a že jsem vedena ke stále vyšším úrovním.

Ve snech se otevírají dveře

Několik dní předtím, než jsme se s přítelem vydali na cestu, se mi zdál sen, v němž jsem šla ke svatyni na vrcholu kopce. Byly tam sloupy s vysokými oblouky a socha ležícího Buddhy, který spočíval na boku se zavřenýma očima a jemným úsměvem. Ten obraz mi připadal velmi zvláštní a zároveň neobyčejně skutečný.

Vedle oblouků ležely dva polštáře – jeden žlutý a druhý oranžový. Když jsem se probudila, dlouho jsem hledala na internetu místo, které jsem ve snu viděla, ale nepodařilo se mi je najít.

Později během cesty, když jsem byla uprostřed čtení knihy, se mi zdál další sen. Viděla jsem samu sebe jako nekonečný bílý list a Mistrovo Tělo Zákona spolu s několika bytostmi oděnými do zářivě žlutých rouch, které se pohybovaly nesmírnou rychlostí, umístily na jeho povrch galaxii.

Když jsem si znovu přečetla Zhuan Falun, měla jsem pocit, že to mohl být Falun.

Dům, ve kterém jsem bydlela, neměl topení. Jedné mimořádně chladné zimní noci jsem se náhle probudila, protože mi bylo nesmírné teplo. Nedokázala jsem pochopit, jak může v tak pronikavém chladu vzniknout takové teplo.

Později jsem se dočetla o proudění gongu a o náhlém pocitu tepla, který může kultivující někdy pocítit, a napadlo mě, že jsem možná zažila právě toto.

Jak Mistr uvedl v Zhuan Falun:

„Ti se schopnostmi nebo ti, kteří jsou citliví, to možná ucítí. Během spánku nebo jindy možná ucítí, že jim náhle od temene hlavy ­prošel celým tělem teplý proud.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Všechno se postupně odhalovalo. Přesto jsem stále ještě nechápala hloubku štěstí a skutečné požehnání, které praktikující Dafa zakouší, když získá Fa.

Skutečná síla spočívá v opouštění připoutání

Když jsem začala kultivovat, měla jsem některé velmi neobvyklé smyslové prožitky. Někdy jsem měla pocit, jako bych létala, jindy jsem při meditaci cítila silný proud energie, který mezi mýma rukama vytvářel proud připomínající kolo – byl tak hmatatelný, že jsem měla pocit, jako by se o něj mé ruce mohly opřít.

Někdy jsem také cítila, jak mnou při cvičení silně proudí jiná, ohromující energie, podobná tajemnému kanálu procházejícímu částí těla. Jindy jsem cítila pocity podobné elektrickému proudu, které vycházely z prstů rukou nebo nohou.

Nastávaly také chvíle, kdy jako by proud energie procházel mým tělem shora dolů nebo zdola nahoru. Někdy jsem při cvičení měla pocit, jako by se mé tělo rozdělovalo na dvě části, zatímco středem hlavy procházel velmi silný proud energie.

Protože mé pochopení bylo velmi povrchní, myslela jsem si, že tyto pocity mám proto, že jsem výjimečná kultivující. Jednoho dne jsem však prošla obtížnou zkouškou charakteru.

Zamilovala jsem se do muže, který se chystal oženit, ale zatajil mi to. Někdy jsem mu vyprávěla o svých zkušenostech v Turecku a on se zaujetím naslouchal a kladl mi otázky.

Mým posledním zážitkem bylo, že jsem po meditaci před sebou jasně viděla hřbety svých rukou a ruce mi připadaly jako shluk energetické mlhy. Věděla jsem, že bych o svých prožitcích neměla mluvit s ostatními a že bych jim ani neměla přikládat význam.

Jednoho dne jsem však tomuto muži o svých prožitcích vyprávěla. Bylo snad mé přání o nich nemluvit připoutáním k předvádění se?

Nedlouho poté, co jsem mu řekla, co jsem zažila, jsem zjistila, že se právě chystá oženit, a ocitla jsem se v obtížné situaci. Věděla jsem, že je to pro mě důležitá zkouška, a také jsem věděla, která cesta je správná. Přesto jsem měla pocit, jako bych ztratila schopnost správnou cestu si zvolit.

Cítila jsem, že se topím ve víru citového připoutání. Jedné noci, když jsem kráčela po ulici a cítila, že má citová bolest je už větší, než dokážu snést, jsem zoufale požádala Mistra o pomoc, abych touto zkouškou dokázala projít.

Když jsem usínala, stále jsem si v srdci opakovala: „Mistře, prosím, pomozte mi!“

Té noci se mi zdálo, že jsem uvězněná na hoře plné ostrých skal s mimořádně strmým svahem a nemám kam udělat ani jediný krok. Podívala jsem se dolů a věděla jsem, že pokud udělám další krok, spadnu. Sen byl tak hluboký a skutečný, jako by tam má duše opravdu byla.

Právě jsem se chystala vykročit směrem do údolí, když jsem náhle zaslechla silný hlas: „Tudy ne! Pojď tudy!“ Ten hlas byl nesmírně mocný.

Podívala jsem se směrem k hoře přede mnou. Bylo tam Mistrovo Tělo Zákona, které mi gestem ruky ukazovalo cestu. Ve snu vypadalo Mistrovo Tělo Zákona jako mistr bojových umění – velmi vážně a majestátně. Jeho hlas mi stále zněl v uších.

Když jsem se probudila, byla jsem si jistá, že s Mistrovou pomocí dokážu toto složité citové připoutání překonat. Touto zkouškou jsem prošla jen s velkými obtížemi.

Měla jsem pocit, že to byla zkouška, kterou by možná běžný člověk dobrého charakteru, bez jakýchkoli zvláštních schopností, dokázal snadno zvládnout. Já jsem však velmi zápasila, protože jsem si myslela, že kultivace znamená získávat nadpřirozené schopnosti a prožívat pocity podobné těm, které jsem zažívala.

Tato zkušenost mi pomohla pochopit, že skutečná síla a zázračnost spočívají v srdci kultivujícího a v jeho přání zlepšovat se, a že skutečná kultivace spočívá v opouštění připoutání.

Po této hluboké zkušenosti jsem začala věnovat větší pozornost dívání se do sebe a zlepšování svého morálního charakteru. Pochopila jsem, že skutečná kultivace spočívá v napravování a očišťování vlastního srdce a mysli.

Tělesné změny poté, co jsem začala praktikovat

Když jsem poprvé začala číst Zhuan Falun, neměla jsem žádné znalosti ani představu o východních praktikách, qigongu nebo léčení nemocí. Netrpěla jsem žádnými závažnými nemocemi. Postupně jsem si však začala všímat některých tělesných změn, které upoutaly mou pozornost.

Bílé skvrny pod nehty, které jsem měla od dětství, zmizely. Začalo mě to zajímat, a tak jsem si o tom vyhledala informace. Zjistila jsem, že tyto bílé skvrny jsou známkou nedostatku vitaminů – něčeho, čím jsem zřejmě trpěla už od dětství a co nyní pominulo.

Ještě překvapivější bylo, že se výrazně zmírnila bolest, kterou jsem obvykle pociťovala před menstruací. Téměř jsem nemohla uvěřit, že po letech, kdy jsem byla na bolest zvyklá, může mé tělo procházet svým přirozeným měsíčním cyklem bez tak intenzivního utrpení.

Tyto změny se však neomezovaly pouze na mé fyzické tělo. Od dětství jsem se bála být sama ve tmě, ale během své poslední cesty jsem byla nucena strávit několik nocí sama v údolí plném jeskyní. Tentokrát jsem žádný strach necítila. Dodnes si jasně pamatuji noc, kdy jsem si uvědomila, že ke změnám došlo i v mé psychice.

Vzpomněla jsem si na léta, kdy jsem užívala léky proti úzkosti a antidepresiva.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se však už nepropadala do dlouhých období duchovní temnoty. Pokaždé, když jsem se ocitla v nějakém propadu, vždy jsem v srdci dokázala vycítit cestu a každá těžkost se stala příležitostí podívat se do sebe.

Mé tělo a mysl se dostávaly do stále větší harmonie. Po začátku praktikování Falun Dafa jsem tento pocit vnímala obzvlášť zřetelně: chodila jsem lehce a měla jsem pocit, jako by mým tělem proudil chladivý vánek. Vůně jsem vnímala intenzivněji, všechno se zdálo jasnější a chutě byly výraznější.

Někdy lidé komentují jas v mých očích, to, jak mladě vypadá můj obličej vzhledem k mému věku, a pozitivní energii, kterou ze mě cítí. Vždy jim říkám, že je to proto, že praktikuji Falun Dafa. Falun Dafa je výjimečný.

Utrpení je cenné

Po určité době praktikování jsem hlouběji pochopila podstatu bolesti a utrpení. Když jsem udělala chybu, v některé části těla se projevila karma nemoci a dokázala jsem rozpoznat určité připoutání, které jsem měla.

Když jsem zanedbávala kultivaci řeči, bolely mě zuby. Když jsem měla připoutání související s touhami a emocemi, cítila jsem silnou bolest v břiše a podbřišku. Když jsem byla líná, mé tělo ztuhlo a nesprávné myšlenky někdy ovlivňovaly mou hlavu.

Kdybych tyto věci nezažila, dokázala bych přesto tak hluboce vnímat podstatu myšlenek či chování, které se vzdalovaly dobrotivé povaze vesmíru? Nebyly snad tyto těžkosti světly, která mě vedla v mém růstu a pomáhala mi pochopit, co je třeba napravit uvnitř sebe?

Význam slova „zázrak“ je pro mě nyní jiný. Zázrak už pro mě není náhlou nebo vzrušující událostí. Je jím spíše lidská vůle snášet jednotvárnost a nudu některých životních okamžiků, aniž bychom se je snažili přikrášlovat. Přeji si zůstat pevná a pokračovat po této cestě, která pročišťuje duši a očišťuje tělo i srdce.

Jsem naplněna hlubokou vděčností vůči Mistrovi a této zářivé duchovní cestě. Všechny tyto zkušenosti vycházejí z mého současného pochopení a chtěla jsem se o ně s vámi podělit.