Falun Dafa mě vyléčil z nevyléčitelné nemoci

(Minghui.org) Když mi bylo něco přes třicet, diagnostikovali mi nevyléčitelnou nemoc a lékaři mi dávali nanejvýš pět let života. Naštěstí jsem se setkala s Falun Dafa a Mistr Li mě zachránil z pokraje smrti. Díky Mistrovu soucitu a velikosti mi byl darován nový život a já mohla znovu rozkvést jako uschlý strom, který na jaře znovu ožije.

Nevyléčitelně nemocná

V roce 1995, když mi bylo pouhých 36 let, se u mě začaly objevovat znepokojivé příznaky. Nejprve se mi na chodidlech objevily červené skvrny, které se postupně zvětšovaly. Pak se přidala horečka a byla jsem tak slabá, že jsem nedokázala téměř nic udělat. Když jsem se jednoho dne dívala u sousedky na televizi, začaly mi ve velkých chomáčích vypadávat vlasy a padaly všude na podlahu. Byla jsem naprosto zmatená a netušila jsem, co se děje. Sousedka později mé matce řekla: „Vaší dceři strašně moc vypadávají vlasy. Opravdu byste s ní měla zajít do nemocnice na vyšetření.“ Podle starých lidí je takové masivní vypadávání vlasů předzvěstí smrtelné nemoci.

Když to matka uslyšela, vzala mě do nemocnice. Při prvním ambulantním vyšetření lékaři příčinu nemoci nezjistili. Poté jsme na vlastní náklady navštívily nemocnici tradiční čínské medicíny, kde léčba spočívala v každodenním přikládání léčivých náplastí a nanášení mastí. Na kůži sice příjemně chladily, ale horečku zmírňovaly pouze dočasně. Každá náplast stála několik desítek jüanů, což pro naši rodinu s nízkými příjmy představovalo obrovské výdaje. Můj stav se však ani po určité době této léčby nezlepšil. Ty dny se zdály nekonečné. Byla jsem úplně bez života a připadala jsem si jako bezmocný invalida. Když jsem chtěla nastoupit do autobusu, musela jsem se oběma rukama chytit dveří a vynaložit veškerou sílu, jen abych se dostala dovnitř. Děti v autobuse mě zdravily: „Dobrý den, babičko,“ a to mi bylo teprve 36 let! Nebránila jsem se slzám. O samotě jsem plakala a prožívala hluboká muka.

Když matka viděla, jak se trápím, vzala mě do velké nemocnice. Hospitalizovali mě krátce před Svátkem středu podzimu v roce 1995. Patologická vyšetření odhalila systémovou nodózní polyarteritidu – onemocnění, o kterém nikdo z nás tehdy nikdy neslyšel a ničemu jsme nerozuměli. Lékař nám vysvětlil, že je to nevyléčitelné. Stav šlo pouze udržovat pod kontrolou pomocí kortikosteroidů, které se doplňovaly léky na ochranu jater, mozku a srdce. Dávky steroidů se navíc mohly pouze zvyšovat, nikoli snižovat, a každý týden jsem musela docházet do nemocnice na krevní testy.

Toto onemocnění způsobuje nedostatečné prokrvení orgánů, narušuje jejich funkci a může být i smrtelné. Mezi příznaky patřila celková slabost, horečka a výskyt malých červených bouliček, které otékaly a zaněcovaly se. Drobné červené skvrny na chodidlech znamenaly, že tamní cévy byly zanícené a ucpané. Skvrny se postupně zvětšovaly, postupovaly z chodidel vzhůru ke stehnům a dál – následky byly děsivé. Lékař mé matce oznámil, že mi už moc času nezbývá.

Kvůli vysokým dávkám steroidů mi navíc silně otekl a napuchl obličej a celé tělo mi ztvrdlo – byla jsem ztuhlá jako plech. Vlasy mi dál padaly, až jsem byla skoro plešatá. Synovec se mě lekl a rozplakal se, jen co mě uviděl. Příbuzní a přátelé si mysleli, že chodím na chemoterapii. Matka neustále plakala. Trpěla jsem tolik, že jsem si přála zemřít a dokonce jsem uvažovala o sebevraždě. Matka však byla pořád naživu a mé dítě bylo ještě tak malé. Představa, že by rodič musel pohřbít vlastní dítě – to by byla zdrcující tragédie! A jak by trpělo dítě bez mateřské lásky. Nedokázala jsem je opustit, a tak jsem myšlenky na sebevraždu zavrhla.

Jedla jsem šestkrát denně. Matka mi denně vařila bylinné odvary a kupovala kachny na výživnou polévku. Kvůli steroidům jsem trpěla vnitřní horkostí a potřebovala jsem jíst potraviny, které organismus ochlazují. Kachní maso je považováno za ochlazující a pomáhalo mi horkost zmírňovat. Přede mnou se vždy snažila působit vesele a nutila se k úsměvu, ale sotva se ocitla s ostatními, propukala v pláč – oči měla neustále oteklé od slz.

Nalezení Dafa

Začátkem února 1996 jsem zaslechla, že Falun Dafa má zázračné účinky na zdraví a dokáže léčit nemoci. V srdci mi svitla naděje a říkala jsem si: „Co je to ten Falun Dafa? Může mě zachránit? Kde ho najdu?“

V zoufalé touze po pomoci jsem své zmučené tělo dovlekla do parku, abych tam Falun Dafa našla. První den jsem vešla východní branou parku. Hned u vchodu jsem se někoho zeptala: „Cvičí se tady Falun Dafa?“

Ten člověk mi odpověděl: „Ne! Proč se raději nepřidáte k nám a nezatancujete si?“ Odmítla jsem s tím, že se nechci učit tančit, ale chci praktikovat Falun Dafa. Ten den jsem ho nenašla a vrátila se domů.

Druhý den jsem se do parku vydala znovu. Tentokrát jsem vešla jižní branou. Znovu jsem se někoho zeptala, jestli se tam praktikuje Falun Dafa. Odpověděla mi: „Neviděla jsem je tu. Proč si nezacvičíte raději tento tanec?“ Odmítla jsem, protože jsem chtěla praktikovat Falun Dafa. Prošla jsem celý park, ale nikoho jsem nenašla, a tak mi nezbylo než jít znovu domů. S odstupem času si říkám, že možná Mistr zkoušel mé odhodlání kultivovat Dafa.

Třetí den jsem šla do parku znovu a zamířila rovnou dovnitř. Byl chladný, deštivý den, měla jsem rukavice a v ruce deštník. Když jsem došla k malému mostu poblíž altánu, sepjala jsem ruce a řekla: „Mistře Li, prosím, požehnejte mi a ukažte mi, kde je Falun Dafa. Chci praktikovat Falun Dafa!“ Několikrát jsem to zopakovala a náhle jsem měla pocit, jako bych stála na lodi a jedna vlna za druhou mě jemně tlačila kupředu – byl to velmi příjemný pocit. Instinktivně jsem se otočila doprava. Když jsem došla na volné prostranství, přímo na temeno hlavy mi dopadl zářivě bílý paprsek světla. Vtom jsem zaslechla hudbu k prvnímu cvičení. Spěchala jsem za zvukem a uviděla dva lidi, kteří cvičili pod vrbou u rybníka. Zaplavilo mě nadšení – věděla jsem, že jsem Falun Dafa našla! Věděla jsem, že mě tam dovedl Mistr!

Přistoupila jsem k nim a řekla: „Také chci praktikovat Falun Dafa! Mohli byste mě to naučit?“

Jeden z nich mi odpověděl: „Samozřejmě! Prosím, sundejte si rukavice.“ Okamžitě jsem si je sundala a přidala se k nim. Přestože bylo chladno, vůbec mi nebyla zima. U srdce mě hřálo a cítila jsem se prozářená. Později jsem se dozvěděla, že ti dva lidé, kteří mě cvičení naučili, byli ředitel jednoho úřadu a jeho manželka.

Zázračné účinky

V naší oblasti bylo brzy založeno cvičební místo a začala jsem tam každý den chodit cvičit. Výtisků Zhuan Falun, hlavní knihy Falun Dafa, byl tehdy velký nedostatek. Protože jsem žádný neměla, soustředila jsem se na častější cvičení – jednou ráno a podruhé večer. Meditace vsedě pro mě byla obrovsky náročná, protože předchozím užíváním steroidů mi úplně ztuhlo tělo, nohy i chodidla. Když jsem se snažila překřížit nohy do plného lotosu, sotva jsem je zvedla. Když už se mi podařilo jednu nohu zvednout, spadla s hlasitým žuchnutím na zem a strašně to bolelo. Ale nevzdala jsem se. Chytila jsem nohu a zvedla ji znovu. Postupně se mi dařilo vydržet v této pozici pět, deset a nakonec patnáct minut – krůček po krůčku jsem vytrvávala a překonávala překážky. Zvládnout patnáct minut mi připadalo jako obrovské vítězství a později jsem se dostala až na půl hodiny. Překročit třicetiminutovou hranici byla další velká výzva. Tímto způsobem jsem den co den překonávala jednu překážku za druhou.

Nešlo však jen o náročnost samotné meditační polohy. Po každém cvičení meditace mi na podlaze zůstala louže tekutiny, která se mi vylučovala z těla. V zimě byl můj meditační polštář úplně promočený. Tekutina nepříjemně, štiplavě zapáchala a celou místnost prostupoval silný pach tradiční čínské medicíny. Jednoho dne mi náhle došlo, že Mistr mi čistí tělo! Mistr odstraňoval nečistoty a zbytky léků z míst, kde dříve sídlily mé nemoci. Dojetím se mi sevřelo hrdlo a nedokázala jsem zadržet slzy. Znovu jsem vůči Mistrovi pocítila nezměrnou vděčnost! Mohla jsem si jen představovat, kolik toho pro mě Mistr vytrpěl a kolik karmy za mě odstranil. Bez Mistrovy záchrany bych už dávno zemřela.

Toužila jsem po vlastní knize Zhuan Falun a doslechla jsem se, že jeden vedoucí úřadu vlastní jeden výtisk. Zašla jsem k němu domů a poprosila ho, jestli by mi ji na týden nepůjčil, abychom si ji s matkou mohly přečíst. Souhlasil, ale trval na tom, abych ji přečetla celou bez přestávky. Ochotně jsem slíbila, že to udělám. Byla jsem štěstím bez sebe, jako bych získala ten nejcennější poklad. Knihu jsem si cestou domů chránila jako oko v hlavě. Ten vzácný výtisk jsem obalila bílým papírem, abych ho nepoškodila. Před čtením jsem si vždycky pečlivě umyla ruce a k Mistrově knize přistupovala s tou nejhlubší úctou. Zhuan Falun jsem přečetla za dva dny a matka za pět.

Účinky Falun Dafa na odstranění mých nemocí a obnovu zdraví byly opravdu zázračné! Po půl roce praktikování mi znovu narostly husté, černé a lesklé vlasy. Má pleť získala zdravý růžový nádech a zářila, a cítila jsem se zdravější než v mládí. Všichni v továrně nad mou proměnou jen žasli. Mnoho lidí, povzbuzených mým příkladem, začalo Dafa také praktikovat, a to včetně několika členů mé vlastní rodiny!

V roce 1999 spustila Komunistická strana Číny své zlé pronásledování. Jednoho dne k nám domů vtrhlo osm lidí. Tvrdili, že vláda praktikování Falun Dafa zakázala, a nutili nás, abychom se praxe vzdali. Přímo tam na místě jsem jim odvyprávěla svůj příběh a praxi jim představila. Maminka se přidala a popsala jim, jak na tom bylo mé zdraví dřív, než jsem začala praktikovat, a jaká obrovská změna pak nastala. Právě v tu chvíli mi přiznala pravdu, kterou mi do té doby neměla odvahu říct – že jí tehdy lékaři oznámili, že mi zbývá jen pět let života. Když těch osm lidí, co nás přišli „transformovat“, vidělo mé dokonalé zdraví, byli viditelně dojatí. Jeden z nich dokonce při odchodu poznamenal: „Tedy, vy jste málem ‚transformovaly‘ nás!“

Jsem Mistrovi hluboce vděčná za spásu! Má slova nedokážou mou vděčnost plně vyjádřit. Děkuji Vám, Mistře!