Odstraňování karmy prostřednictvím kultivace

(Minghui.org) Je mi 75 let a praktikuji Falun Dafa. Začala jsem kultivovat před rokem 1999. Kvůli pronásledování Falun Dafa jsem přišla o své kultivační prostředí. Mé pochopení Fa bylo tehdy omezené, protože jsem nikdy nechodila do školy. Soucitný Mistr to se mnou nevzdal. Po 14 letech jsem nakonec kultivaci obnovila. Děkuji Vám, Mistře!

Strastiplné dětství a mládí

Když jsem byla malá, zemřela mi matka. Nejstarší sestra chodila do školy a druhá sestra byla zdravotně postižená. Měla jsem také čtyři mladší sourozence. Otec musel pracovat od rána do večera, aby uživil celou rodinu. Přestože jsem už byla ve věku, kdy jsem měla začít chodit do školy, otec si nemohl dovolit mě tam poslat. Do školy jsem nechodila ani jediný den a neuměla jsem napsat ani vlastní jméno. Vyrostla jsem jako negramotná.

Protože matka zemřela, většina domácích prací připadla na mě. Každý den jsem musela vařit pro osm lidí, uklízet dům, prát oblečení a krmit hejno slepic, dvě prasata, osla a dobytek. Do pozdní noci jsem také musela příst a tkát látku. Oblečení pro celou rodinu jsem vyráběla úplně od začátku sama. Každých několik týdnů jsem také musela zpracovávat pšenici. Vybírání drobných kamínků a mletí pšenice zabíralo hodně času. Samotné mletí bylo namáhavé. Při nastavování mlýna, zametání mouky a prosévání jsem musela zároveň dávat pozor na osla, aby pšenici nežral nebo nepřestal pracovat. Vzhledem k množství jídla, které naše rodina spotřebovala, jsem musela pšenici mlít každých několik týdnů.

Otec obdělával pole s pomocí dobytka a osla, a tak jsem pro ně musela nasekat několik desítek kilogramů trávy. Donést takové množství trávy domů pro mě bylo velmi namáhavé. Musela jsem často zastavovat a jen pomalu se s nákladem dostávala domů. Po uvaření a snědení večeře jsem musela znovu sekat trávu. Vstávala jsem v pět hodin ráno, abych nakrmila dobytek a osla, aby byli připraveni, až je otec bude potřebovat vzít na pole.

Každý den jsem byla vyčerpaná a sotva popadala dech. Záviděla jsem ostatním dětem jejich šťastné dětství, ale co jsem mohla dělat? Den za dnem a rok za rokem jsem během svého strastiplného dětství nesčetněkrát plakala.

Když jsem dospěla, otec mi domluvil sňatek s mladým mužem, který se do sousední vesnice přistěhoval z jiné provincie. Bylo to proti mé vůli, ale svého přísného otce jsem se neodvážila neposlechnout. Podvolila jsem se osudu. Když jsem se vdala a odstěhovala, neměl se kdo starat o mé mladší bratry a sestry. Ani v jejich vesnici nebyla škola, a tak jsem je vzala k sobě a poslala je do školy v mé vesnici. Celá manželova rodina s tím byla nespokojená. Neustále kvůli tomu vznikaly konflikty.

Ani po svatbě nebyl život snazší. Měla jsem vlastní děti a tvrdě jsem pracovala při výrobě octa. Vodu jsem musela nosit více než dvacetkrát denně a každých několik hodin, ve dne i v noci, ocet promíchávat. Abych ušetřila čas, spala jsem v pracovním oblečení a každou noc po několika hodinách vstávala. Vlastnoručně a pracně vyrobený ocet jsem za každého počasí vozila na kole do obchodů ve městě. V létě jsem byla promočená potem a v zimě jsem mrzla. Peníze, které jsem vydělala, šly na školní výdaje dětí.

Nikdo nedokázal pochopit, kolik jsem toho pro rodinu obětovala. Tchyně byla přísná a náročná. Manžel měl prudkou povahu a kdykoli mohl vybuchnout vzteky. Hádky a konflikty se staly běžnou součástí života. Už jsem to nedokázala snášet a nakonec jsme se rozvedli.

Po rozvodu nechtělo ani jedno z mých čtyř dětí žít s otcem. Všechny zůstaly se mnou. Musela jsem je sama živit. Nejstaršímu dítěti bylo 14 let a nejmladšímu sedm. Sama jsem pokračovala ve výrobě octa více než 20 let. Bývalý manžel nám na živobytí nepřispěl ani jediným fenem.

Falun Dafa mi zachránil život

Roky těžké práce a nedostatku spánku nakonec zničily mé zdraví. Ve 45 letech mi diagnostikovali rakovinu dělohy. V nemocnici v hlavním městě naší provincie jsem podstoupila operaci a před propuštěním mi lékař řekl, abych se vrátila na chemoterapii. Během mé operace však rodina neměla žádný příjem. Kde bych vzala peníze na chemoterapii?

Postupem času se můj zdravotní stav zhoršoval. Nemohla jsem jíst, hodně jsem zhubla a zeslábla, ale břicho se mi každým dnem stále více zvětšovalo. Do jednoho roku po operaci jsem vypadala, jako bych byla v desátém měsíci těhotenství. Nemohla jsem se předklonit ani si umýt nohy. Uvědomila jsem si, že mi mnoho času nezbývá. Bylo mi líto mých dětí, které tehdy chodily na druhý stupeň školy. Přivedla jsem je na svět, ale nedokázala jsem dokončit svou povinnost je vychovat. Co s nimi bude, když zemřu?

Jednoho dne mě přišla navštívit moje osmdesátiletá teta. Když viděla, jak jsem nemocná, byla překvapená. Zeptala se mě: „Co je to za nemoc, že máš tak velké břicho?“ Když si vyslechla můj příběh, řekla: „Pojď se se mnou učit Falun Gong. Zachrání ti to život.“ Bez váhání jsem souhlasila.

Tím dnem začala moje kultivační cesta. Teta mě naučila cvičení Falun Gongu. Každý den jsme po cvičení poslouchaly nahrávky Mistrových přednášek. Ráno sedmého dne jsem vstala a zjistila, že se mé břicho vrátilo do normální velikosti. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Sáhla jsem si na břicho. Byla to pravda! Mé obrovské břicho bylo ploché! Dojetím jsem se rozplakala. Zvolala jsem: „Teto! Podívej! Už jsem v pořádku. Břicho mám ploché. Ani jsem si toho nevšimla!“ Teta měla takovou radost, že jí vyhrkly slzy. Řekla: „Říkala jsem ti, že když budeš praktikovat Falun Gong, budeš v pořádku. Vidíš, že je to pravda? Mistr se o tebe začal starat. Musíš mít předurčený vztah ke kultivaci. Je úžasné, jak rychle se to stalo! Pokračuj v kultivaci!“

Po dvaceti dnech u tety jsem se nejen naučila Falun Gong, ale dokázala jsem jí už také pomáhat s domácími pracemi. Když jsem od ní odcházela, byla jsem zdravá a tělo jsem měla lehké. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši nesmírnou milost a soucitnou spásu! Děkuji ti, teto, za nezištnou pomoc!

V okolí jsem našla skupinu pro studium Fa a koupila si výtisk knihy Zhuan Falun. Neuměla jsem však číst. Když spolupraktikující četli, pozorně jsem hleděla na znaky a snažila se text sledovat. Celým srdcem jsem se učila, poslouchala, ptala se a učila se nazpaměť. Mistr musel vidět mou upřímnou snahu a dal mi moudrost. Díky Mistrovu osvícení a pomoci spolupraktikujících a mých dětí jsem po několika letech dokázala celou knihu přečíst sama, i když jsem jejímu významu ještě příliš nerozuměla.

Pronásledování přerušilo mou kultivaci

V roce 1999 začalo pronásledování a Mistr byl očerňován. Spolu s dalšími praktikujícími jsme odjeli do hlavního města naší provincie, abychom vládě řekli o svých osobních zkušenostech s Falun Dafa. Vládní úřady byly přísně střežené a nebylo nám dovoleno setkat se s žádným úředníkem.

Protože jsem v knize sotva rozeznávala jednotlivé znaky, nerozuměla jsem významu slov, natož smyslu Mistrova učení. Dokázala jsem pouze vyslovovat jednotlivé znaky jeden po druhém, ale nechápala jsem smysl života ani důležitost kultivace. Když jsme přišli o kultivační prostředí společného studia a cvičení, připadala jsem si jako ztracené dítě. Moje kultivace se na 14 let zastavila.

Přestěhovala jsem se do města, kde žila moje dcera, a sedm let jsem tam pracovala na příležitostných pracovních místech. Po návratu do rodného města jsem se připoutala k pohodlí a naučila se hrát mahjong. Čtrnáct let jsem žila bez cíle, úplně jako nepraktikující člověk. Znovu jsem začala mít zdravotní problémy. Nohy mi zeslábly natolik, že jsem dokázala ujít jen několik kroků. Různé léky ani injekce nepomáhaly. Nedokázala jsem se o sebe postarat. Bylo to velmi těžké!

Obnovení kultivace

Soucitný Mistr mi znovu pomohl. Jednoho dne jsem se „náhodou“ setkala se starší praktikující Falun Gongu. Řekla mi: „Pojď se mnou studovat Fa. Jsem si jistá, že tvoje nohy budou zase v pořádku!“ Když jsem to uslyšela, oči se mi rozzářily. Řekla jsem jí: „Vím, že Falun Gong je úžasný! Falun Gong mi zachránil život, když jsem měla rakovinu. Kam můžu chodit studovat Fa a cvičit?“ Starší praktikující mi řekla, ať jdu s ní. Byla jsem nesmírně šťastná, že se mohu znovu vrátit do Mistrovy soucitné péče!

Poté, co jsem promarnila 14 let, jsem si příležitosti ke kultivaci mimořádně vážila. Hluboce jsem věděla, že soucitný velký Mistr nechce opustit jediného učedníka, přestože jsem byla nevzdělaná a měla slabou schopnost osvícení! Jak laskavý a vznešený je náš Mistr!

S pomocí spolupraktikujících jsem s velkým odhodláním studovala Fa, cvičila a objasňovala pravdu. Nohy každým dnem sílily. Každé ráno jsem vstávala ve tři hodiny a cvičila. Po vysílání spravedlivých myšlenek v šest hodin ráno jsem hodinu a půl věnovala učení Fa nazpaměť. Dopoledne jsme se spolupraktikujícími chodili ven objasňovat pravdu o Falun Dafa a odpoledne jsme společně studovali Fa. Večer jsem se sama učila Fa nazpaměť a o půlnoci vysílala spravedlivé myšlenky.

Nyní dokážu sama číst všechna Mistrova učení a několikrát jsem se naučila Zhuan Falun nazpaměť. Ve své skupině studia Fa jsem v učení Fa nazpaměť nejrychlejší. Jedna spolupraktikující mi jednou řekla: „Nikdy jsi nechodila do školy, a přesto ses rovnou dostala ke čtení knihy z nebes!“ Cítím nesmírné štěstí, že jsem praktikující Falun Dafa.

Jednoho dne jsme se spolupraktikující chodily po jedné vesnici ode dveří ke dveřím a rozdávaly kalendáře objasňující pravdu. Jakmile jsme vstoupily na jeden dvůr, ze dveří vyšel muž se zachmuřeným výrazem. Zlostně se zeptal: „Co tady děláte?“ a natáhl se po našich taškách. Nezpanikařila jsem. Upřímně jsem se na něj usmála a řekla: „Přinesly jsme vám poselství požehnání.“ Jeho postoj se změnil, pozval nás dovnitř a nabídl nám vodu. Zdvořile jsme odmítly. Poté, co si vyslechl pravdu o Falun Dafa, on i celá jeho rodina vystoupili z komunistických organizací, do kterých vstoupili.

Čelit těžkostem se spravedlivými myšlenkami

Jednou jsem šla po chodníku, když se proti mně vysokou rychlostí řítil motocykl, vjel na chodník a srazil mě. Neměla jsem čas uhnout. Motocykl do mě narazil a spolu s řidičem odletěl stranou, než oba spadli na zem. Já však zůstala stát na stejném místě a nic se mi nestalo. Byla jsem ohromená. Řidič vstal a trval na tom, že mu musím zaplatit za poškozený motocykl. Obvinil mě, že jsem mu motocykl poškodila.

Jeden ze svědků nehody řekl: „Mladíku, vy jste ji srazil. Jak vám mohla při chůzi po chodníku poškodit motocykl?“ Teprve tehdy mi došlo, co se stalo a že se ze mě mladík snaží vymámit peníze. Trval na tom, že mu musím zaplatit. Zeptala jsem se, kolik chce. Řekl, že oprava bude stát přibližně 500 jüanů. Řekla jsem: „Tolik peněz u sebe nemám, ale mohu si pro ně dojít domů.“ Šel se mnou. Když jsme se přiblížili k mému domu, změnil názor a řekl: „Dobře. Nemusíte mi nic platit.“ Zeptala jsem se: „Neříkal jste, že nemáte peníze na opravu motocyklu?“ Řekl, že na tom nezáleží, a odešel.

Mohla jsem zemřít. Soucitný Mistr mě znovu ochránil. Necítila jsem ani žádnou bolest. Když jsem se večer myla, všimla jsem si velkých modřin na rukou a nohou, ale nebolely mě. Musela jsem splatit život a projít zkouškou svého charakteru. S mladíkem jsem se nehádala a skutečně jsem měla v úmyslu jeho opravu zaplatit. Když jsem se zbavila připoutání k osobnímu prospěchu a mentality boje, mladík změnil názor.

Jindy se mi na krku objevila bulka. Všimla si jí také jedna spolupraktikující. Byla velká jako vlašský ořech a někdy bolela. Věděla jsem, že kultivace zahrnuje odstraňování karmy, a proto jsem zůstala klidná. Považovala jsem ji za falešný projev a bez jakéhokoli strachu jsem si jí nevšímala. Tento falešný projev trval tři měsíce a nakonec zmizel. Z této zkušenosti jsem pochopila, že se jako kultivující musíme poměřovat vyššími standardy a na všechno se dívat z pohledu kultivujících.

Začátkem minulého roku mi znovu zeslábly nohy. Ovlivňovalo to mé aktivity při objasňování pravdy i cvičení. Nedokázala jsem vyjít po schodech. Vynořily se mé lidské představy. Dcera řekla, že pravděpodobně mám osteoporózu. Koupila mi doplňky vápníku za více než 1 000 jüanů. Zpočátku jsem je začala užívat, protože jsem si říkala, že vápník není lék a že skutečně potřebuji být schopná cvičit a objasňovat pravdu. Doplňky však vůbec nepomohly, naopak se můj stav ještě zhoršil.

Vzpomněla jsem si na Mistrova slova:

„Ač uvězněn jsi,
nebuď smutný, neteskni
Ve spravedlivých myšlenkách a činech neustávej,
a Fa je s tebou
O připoutáních, jež máš, pokojně přemítej
Své lidské myšlenky odstraň,
a zlo přirozeně odumře“
(„Neteskni,“Hong Yin II)

Když jsem se v klidu zamyslela, objevila jsem mnoho připoutání. Kvůli utrpení, které jsem zažívala od dětství, jsem v sobě nosila mnoho stížností. Moji bratři a sestry mohli chodit do školy, ale já ne. Silně jsem jim záviděla. Přála jsem si, aby mi mé děti oplatily všechnu těžkou práci, kterou jsem pro ně vykonala, a chovala jsem zášť vůči bývalému manželovi a jeho rodině. Tolik připoutání jsem v sobě celé roky nosila. Všechna tato připoutání byla degenerovanou hmotou, kterou jsem potřebovala odstranit.

Studiem Fa a sdílením se spolupraktikujícími jsem si uvědomila, že mé mimořádné utrpení bylo způsobeno dluhy, které jsem měla z předchozích životů, a že mí věřitelé si přišli vyžádat splacení, protože se mám ve Falun Dafa pozvednout. Uvědomila jsem si, že své dluhy mám splatit bez jakýchkoli stížností. Jak bych mohla pociťovat nespravedlnost, závidět druhým nebo očekávat odměnu? Musela jsem tyto představy vykořenit a úplně je odstranit. Poté se můj zdravotní stav výrazně zlepšil. Doplňky vápníku jsem bez váhání vyhodila. Kultivující nemá nemoci. Dívání se do sebe je naším klíčem. Nohy mi stále více sílily. Znovu jsem se spolupraktikujícími začala chodit objasňovat pravdu. Tato zkušenost mě naučila, že každá zkouška, kterou projdu, vede k pozvednutí!

Výše uvedené představuje jen nepatrnou část mých kultivačních zkušeností. Chtěla jsem o nich podat zprávu Mistrovi a sdílet je se spolupraktikujícími. Prosím, laskavě upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa.