Duchovní hledání princezny Yuzhen z dynastie Tang

(Minghui.org) Uprostřed oslnivé nádhery období velké dynastie Tang se objevila tichá a půvabná postava, která se vydala cestou hledání nesmrtelnosti – princezna Yuzhen, devátá dcera císaře Ruizonga (Li Dan) a mladší sestra císaře Xuanzonga (Li Longji).

Její život poznamenaly bouřlivé zápasy o moc u císařského dvora, které se nakonec rozhodla opustit. Vydala se na cestu přesahující světský život a hledala posvátné útočiště, kde by její duše konečně nalezla pokoj.

Tichá čistota původního přání pod leskem císařského dvora

Princezna Yuzhen se narodila v době dramatických mocenských změn na císařském dvoře dynastie Tang a její dětství mělo daleko k bezstarostnému životu v přepychu. Její matka, konkubína Dou, byla zavražděna na příkaz její babičky, císařovny vdovy Wu Zetian, když byly Yuzhen pouhé dva nebo tři roky.

Uprostřed nelítostných dvorských intrik, v nichž se příbuzní obraceli jeden proti druhému, poznala křehkost a krutost světské moci a začala v sobě chovat přání vše opustit.

Zatímco jiné ženy z císařské rodiny našlapovaly opatrně mezi politickými otřesy císařského dvora, princezna Yuzhen učinila překvapivé rozhodnutí – zříci se světského života a zasvětit se hledání Tao.

Společně se svou starší sestrou, princeznou Jinxian, prosila otce, aby jim dovolil všeho se vzdát a odevzdat se Tao.

Císař Ruizong zpočátku nerad viděl své dcery odcházet, ale nakonec jejich přání respektoval. Nechal pro ně vybudovat honosné taoistické chrámy, kde mohly žít a věnovat se duchovní kultivaci.

Od té chvíle měla velká dynastie Tang o jednu princeznu méně, ale získala taoistickou jeptišku neobyčejné čistoty a půvabu, známou pod duchovním jménem „Wushang Zhen“ (无上真), což znamená „Nejvyšší pravdivost“.

O několik desetiletí později jí císař Xuanzong, její starší bratr, udělil další taoistické jméno „Chiying“ (持盈), které znamená „udržet plnost, aniž by přetekla, a zachovat celistvost bez úbytku“. Jméno se k ní nemohlo hodit lépe, protože odráželo zdrženlivost, klid a vnitřní sílu, které utvářely celý její život.

Ústraní jako ráj mezi horami a řekami

Po odchodu z paláce nežila princezna Yuzhen zcela uzavřeným životem. Taoismus se v době velké dynastie Tang těšil velké úctě a taoistické jeptišky měly rovněž vysoké společenské postavení a značnou svobodu.

Princezna Yuzhen hojně cestovala po známých horách a lidé mohou dodnes navštívit její taoistická útočiště na hoře Zhongnan a hoře Wangwu i místa, kde podle tradice zanechala stopy nesmrtelnosti.

Podle starobylých nápisů na hoře Wangwu ve dnech rituálního půstu a přijímání Tao vztyčovala na Terase nesmrtelných oltář a budovala obřadní svatyni. Kadidlo a lampy zářily jako hvězdy na noční obloze a při slavnostním závazku vůči Nebesům byly předkládány zlaté a vzácné obětiny.

Nápisy také živě popisují výjevy, kdy vstupovala do hluboké meditace a božské bytosti z hor se objevovaly a řadily kolem ní, zatímco vzduchem se nesly čisté a nadpozemské tóny bambusových fléten. Legendy dokonce vyprávějí o sladké rose, která padala v tichu noci, a o květech, jež se záhadně rozvíjely na stromech po celém nádvoří.

Takové popisy mohou dobře odrážet úctu dynastie Tang k Tao a její tradici opěvování posvátného. Zároveň však z jiného pohledu ukazují, jak byla princezna Yuzhen ve své době vnímána – nejen jako žena oddaná duchovní kultivaci, ale jako někdo, kdo dosáhl Tao, jako kultivující, o níž se věřilo, že dokáže komunikovat s Nebesy a Zemí a vstupovat do tajemné sféry Tao.

Podle legend princezna Yuzhen využívala svého zvláštního postavení a čas od času proměňovala své taoistické útočiště v místo, kde tehdejší literáti nacházeli podporu a inspiraci.

Dva všeobecně známé příběhy se týkají Wang Weie a Li Baie. Vypráví se, že na princeznu natolik zapůsobila melodie, kterou Wang Wei zahrál na loutnu pipa, že mladého muže doporučila císařskému dvoru. Wang Wei později obsadil první místo u zkoušky v prefektuře Jingzhao a následně úspěšně složil císařské zkoušky.

Také „Básnický nesmrtelný“ Li Bai kdysi pobýval v útočišti princezny Yuzhen. Podle tradice se díky jejímu doporučení dostal do císařské akademie Hanlin a mohl sloužit u císařského dvora.

Zřeknutí se císařského titulu a navrácení panství i majetku

V roce 744, ve třetím roce éry Tianbao, učinila princezna Yuzhen další velmi neobvyklý krok. Poté, co prohlédla úpadek a lehkomyslnost, které tehdy prostupovaly politickým prostředím, předložila svému bratru, císaři Xuanzongovi, písemnou žádost, v níž prosila, aby jí byl odebrán titul princezny, a vyjádřila přání vrátit panství i majetek, které jí byly uděleny.

Ve své žádosti uvedla, že je vnučkou císaře Gaozonga, dcerou císaře Ruizonga a mladší sestrou Jeho Veličenstva. Když už dosáhla takového postavení, které rozhodně nebylo nízké, proč by měla stále spoléhat na titul princezny a příjmy z léna jako na potvrzení svého společenského postavení? Prosila císaře, aby jí odebral titul princezny a zároveň přijal zpět panství a bohatství, které jí byly darovány.

Císař Xuanzong žádosti princezny Yuzhen zpočátku nechtěl vyhovět, později však změnil názor a její prosby přijal. Od té chvíle se princezna Yuzhen osvobodila od pout privilegií spojených s císařským rodem Li a v hlubokém smyslu se stala skutečně nezávislou a nespoutanou taoistickou kultivující.

Zbytek života v čistotě, odpoutání a duchovní svobodě

Ke konci éry Tianbao vypuklo povstání An Lushana, které uvrhlo celou říši Tang do válečného požáru a bouřlivých otřesů. Později nastoupil na trůn císař Suzong. Když nový císař začal odstavovat někdejší úředníky, kteří sloužili za císaře Xuanzonga, začala se zhoršovat i situace princezny Yuzhen. Později se přestěhovala do chrámu Yuzhen.

Poslední léta života strávila převážně v chrámu Lingdu na hoře Wangwu a nadále se soustředila na duchovní kultivaci. V prvním roce éry Baoying (762) tato legendární princezna v poklidu zemřela ve věku něco přes sedmdesát let a podle dynastických kronik byla pohřbena na planině Fengxi v okrese Wannian poblíž Chang’anu.

Princezna Yuzhen po celý svůj život ukazovala světu jiný způsob života ženy z císařské rodiny. Rozhodla se nestát obětí politických mocenských bojů ani člověkem oddávajícím se světské nádheře a přepychu. Namísto toho s taoistickou metličkou v ruce kultivovala pod jasným měsíčním světlem období velké dynastie Tang své nejpravdivější a nejklidnější já.