Mistr Li mi mnohokrát zachránil život

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1996. Předtím jsem trpěl několika zdravotními problémy, včetně dvanáctníkového vředu. Krátce poté, co jsem s praxí začal, však všechny nemoci zmizely. Za léta mé kultivace mi Mistr mnohokrát zachránil život a rád bych se s vámi o několik takových zkušeností podělil.

Nebezpečí v uhelném dole

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 zahájila pronásledování Falun Dafa, bylo mnoho praktikujících v naší oblasti nezákonně zatčeno, protiprávně uvězněno nebo nuceno opustit svůj domov. I já jsem musel odejít z domova a přišel jsem o práci. Abych se uživil, začal jsem pracovat v soukromém uhelném dole.

Jednoho dne mi vedoucí důlního úseku nařídil, abych šel do uzavřené chodby a prorazil zazděný otvor, aby se v dané oblasti mohlo těžit uhlí. Protože jsem tam byl nový, měl jsem určité obavy a řekl jsem mu, že nevím, kudy se tam jde. Vysvětlil mi cestu.

Vzpomněl jsem si, že Mistr v Zhuan Falun zmínil, co jeden vedoucí továrny řekl o praktikujících Falun Dafa, kteří u něj pracovali: „Pracují velmi pilně a splní každý úkol, který jim vedoucí dá.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun). Sebral jsem tedy odvahu a vydal se na místo.

V té době jsem toho o bezpečnostních rizicích moc nevěděl a ani nebezpečí důlního plynu jsem nebral příliš vážně. Vzal jsem velké železné kladivo a vyrazil chodbou dolů.

Zazděný otvor byl vzdálený asi 150 metrů, ale už po padesáti metrech se mi kvůli nedostatku kyslíku začalo špatně dýchat.

Pomyslel jsem si: „Jsem praktikující Dafa a Mistr mě chrání. Budu v pořádku.“ V duchu jsem Mistra neustále prosil o pomoc a nakonec jsem se k zazděnému otvoru dostal.

Rozmáchl jsem se kladivem a začal zeď bourat. Brzy jsem ji prorazil a vrátil se zpátky na povrch.

Zrovna v tu chvíli přišli za vedoucím dva pracovníci z oddělení důlní ventilace a řekli mu: „Teď půjdeme dolů tu zeď zbourat.“

„Ale já už tam někoho poslal,“ odpověděl jim vedoucí, právě když jsem přicházel. „Podívejte, už je zpátky.“

Podívali se na mě a v šoku řekli: „Ty jsi tam šel jen tak? Měl jsi obrovské štěstí, že ses neudusil!“

„Jsou s tím spojená dvě zásadní rizika. Zaprvé se musí vždycky změřit koncentrace plynu. Pokud je chodba plná metanu, můžeš se udusit. Zadruhé jsi použil železné kladivo, které snadno křesne jiskru, způsobí výbuch plynu a zničí celý důl. Musí se použít měděné kladivo, které nejiskří. Rozumíš? Porušil jsi bezpečnostní předpisy dolu.“ Jejich slova mě úplně šokovala.

„No, je zpátky, živý a zdravý,“ prohodil vedoucí a s úsměvem se snažil celou věc zlehčit. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že bez Mistrovy ochrany bych už možná nebyl naživu a ještě k tomu jsem mohl způsobit obrovskou katastrofu! Do očí se mi nahrnuly slzy vděčnosti za to, co pro mě Mistr udělal.

Slyšel jsem pak i lidi, jak si na vedení stěžují: „Jde jim jen o těžbu a vůbec je nezajímá, co se s námi dělníky stane.“

Ukázalo se, že když oddělení ventilace dříve dostalo zprávu o plánované těžbě v této oblasti, vyslalo dva lidi, aby zazděný otvor prorazili. Ti ale na místě zjistili, že je prostor plný metanu, a protože s sebou neměli kyslík, raději dovnitř nevstoupili.

Několik dní se nevraceli, což těžbu zdržovalo. Vedoucí úseku mi proto nařídil, abych to udělal já, a vůbec mě neupozornil na žádná bezpečnostní opatření.

Když na mě spadl velký balvan, vyvázl jsem bez zranění

V roce 2006 jsem začal pracovat v jiném uhelném dole. Spolu s dalšími třemi horníky jsme dostali za úkol stavět v chodbách kamenné zdi.

Když jsme jednoho dne dorazili na pracoviště, všimli jsme si velkého balvanu, který hrozil každou chvíli zřícením. Rychle jsem popadl tyč a pokusil se ho podepřít. Zrovna když jsem upravoval místo pod ním, balvan se na mě zřítil.

Při nárazu se zázrakem rozlomil na tři kusy. Dva dopadly vedle mě a ten třetí přímo na mě shora, takže jsem pod ním zůstal zaklíněný. Nárazem se mi zatmělo před očima.

Po chvíli se mi v hlavě rozjasnilo a uslyšel jsem, jak ostatní tři křičí: „Rychle, rychle!“ Jednotlivé kusy ale byly na pohnutí příliš těžké.

Zkoušeli to různě, až se jim nakonec společnými silami podařilo zabrat a páčením nadzvednout jednu stranu prostředního kusu natolik, abych se zpod něj mohl vyplazit. Kromě malé krvácející ranky na rtu se mi vůbec nic nestalo.

Balvan byl přes 20 centimetrů silný, asi 1,4 metru dlouhý a 90 centimetrů široký. Vážit musel přes tunu. Bez Mistrovy ochrany bych tohle bez úhony nepřežil. Děkuji Vám, Mistře, že jste mi znovu zachránil život!

Otrava oxidem uhelnatým

Bydlel jsem v přízemním domku s dalšími dvěma horníky. Jednoho deštivého dne byl jeden z nich pryč. Nám dvěma, co jsme zůstali doma, byla zima, a tak jsme zatopili uhlím v kangu (tradiční zděné vyhřívané posteli) a nechali otevřené okno, aby mohl kouř unikat.

Kolem deváté večer jsme okno zavřeli, aby dovnitř nelétal hmyz, a šli jsme spát, zatímco pod kangem stále hořelo uhlí.

Kolem půlnoci jsem se probudil, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem vstát. V hlavě jsem měl úplně prázdno a nebyl jsem schopen vůbec ničeho. Pak jsem si vzpomněl na Mistra a prosil ho o pomoc. Pomalu se mi podařilo zvednout. Bylo mi hrozně zle, došel jsem až ke dveřím, ale jakmile jsem k nim dorazil, zhroutil jsem se.

Můj spolupracovník uslyšel hluk a pokusil se mi pomoci vstát, ale upadl také. Společně jsme prosili Mistra, aby nás zachránil. Pomalu se nám povedlo postavit, chytit se parapetu a otevřít okno. Pak jsme se navzájem drželi a nahlas plakali.

Náš soucitný Mistr nám opět zachránil život! Když to teď píšu, znovu mi po tvářích stékají slzy vděčnosti.

Přežil jsem ještě další nehodu

Jednoho dne jsem šel pomoct švagrovi postavit chlívek pro prasata. Pokládali jsme betonové základy a jeho syn mi vozil namíchaný beton na kolečku – každá várka vážila asi 100 kilogramů.

Švagr se se synem kvůli něčemu pohádal. Syn se rozzlobil a prudce strčil kolečko plné betonu mým směrem. Kolečko se převrátilo a jeho rukojeť mě silně udeřila přímo do spánku. Na okamžik mě to úplně omráčilo a trvalo několik minut, než jsem se vzpamatoval.

Všichni přítomní byli v šoku, přestože věděli, že praktikuji Falun Dafa a že mě chrání Mistr.

Syn se tak vyděsil, že trval na tom, že mě odveze do nemocnice. „Neboj se, nic mi není,“ uklidnil jsem ho a pokračoval v práci.

Když jsem se pak k celé události v myšlenkách vrátil, skutečně mě polilo horko: beton byl neuvěřitelně těžký, k tomu se přidala hybnost převracejícího se kolečka a celá ta váha mě zasáhla přímo do spánku. Že mě to nezabilo, byl opravdový zázrak.

Většina lidí by takový úder jednoduše nepřežila. Znovu to byl Mistr, kdo mě ochránil. Děkuji Vám, Mistře, za Váš bezmezný soucit a ochranu!