Jednat s lidmi laskavě a zachraňovat je s dobrým úmyslem

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 2016. Rád bych se zde podělil o některé své kultivační zkušenosti.

Napravovat každou myšlenku podle Falun Dafa

Před několika lety jsem chtěl vylepovat plakáty Shen Yun, ale protože jsem s tím neměl žádné zkušenosti, nemohl jsem najít nikoho, kdo by se mnou chtěl spolupracovat. Řekl jsem si, že jakmile najdu praktikujícího, který do toho půjde se mnou, budu s ním bezpodmínečně spolupracovat jako malý mnich. Nedlouho poté mi Alin (pseudonym), praktikující z našeho obvodu, řekla, že se mnou bude spolupracovat.

Při našem prvním setkání mi Alin předložila podrobný seznam pravidel. Uvedla, že ona bude mít hlavní slovo, zatímco já budu stát za ní a vysílat spravedlivé myšlenky. Když bude mluvit o Shen Yun, nesmím mít žádné negativní myšlenky; když budeme venku a uvidíme nějaké jídlo, nesmím se jím nechat rozptylovat, a tak podobně.

Zpočátku mě to zaskočilo, ale pak jsem si vzpomněl na své předsevzetí bezpodmínečně spolupracovat jako malý mnich. Vzal jsem to jako úkol od Mistra Li a s jejími podmínkami jsem souhlasil.

Při vylepování plakátů s Alin jsem si pečlivě hlídal mysl a snažil se odstranit všechny negativní myšlenky, které jsem vůči ní měl.

Jednou jsem například šel před Alin a tlačil její vozík, když na mě náhle zavolala, že tudy jít nemůžeme, protože je tam špinavá zem. Otočil jsem se tedy a vydal se cestou, kterou mi ukázala.

Zprvu mě napadlo, že přece nezáleží na tom, kudy půjdeme. Pak jsem si ale uvědomil, že si vlastně stěžuji. Okamžitě jsem svůj postoj napravil: „Alin už věnovala tolik úsilí propagaci Shen Yun; když vozík zůstane čistý, nebude s jeho mytím po návratu domů ztrácet čas.“

Jindy se zase Alin chystala pověsit plakát, když se ke mně zničehonic otočila a zeptala se: „Kam ho mám dát?“

Ukázal jsem na zeď vedle dveří. K mému překvapení odvětila: „Proč nepřemýšlíš stejně jako já? Musíš se mnou přece spolupracovat.“

Okamžitě mi blesklo hlavou: „Jak mám asi vědět, na co myslíš?“

Rychle jsem si ale uvědomil, že si v duchu zase stěžuji. Změnil jsem tedy svůj postoj a řekl jí: „Máš pravdu. Měl bych s tebou lépe spolupracovat.“

A tak jsem během naší společné práce neustále napravoval svůj pohled na Alin.

Když jsme se o několik týdnů později setkali znovu, s překvapením jsem zjistil, jak neuvěřitelně milá mi najednou připadá. Zatímco dříve jsem se musel nutit, abych poslouchal její pokyny, nyní jsem byl naprosto ochotný udělat cokoli, o co mě požádala.

Tehdy mi nebylo úplně jasné, proč k této změně došlo. Myslel jsem si, že to bylo asi tím, že jsem se v té době dobře kultivoval.

Když se na to dívám zpětně, uvědomuji si, že jsem se ve skutečnosti nekultivoval opravdově, protože jsem se neposuzoval podle Fa a ani jsem se usilovně nesnažil pozvednout svůj charakter. Udržoval jsem jen povrchní klid.

Když mě Alin požádala, abych šel jinou cestou, nepřemýšlel jsem nad tím, proč to říká. Nyní si uvědomuji, že má motivace vylepovat plakáty byla úplně nesprávná. Chtěl jsem tuto příležitost využít jen jako odrazový můstek k vlastnímu pokroku v kultivaci, dosažení Dovršení a k tomu, abych se vyhnul eliminaci. Nezaměřoval jsem se na záchranu vnímajících bytostí, ale šlo mi jen o to, abych zachránil sám sebe.

Jednou mi Alin kladla na srdce, abych nepřišel pozdě, ale nakonec to byla ona, kdo se opozdil. Navenek se zdálo, že udělala chybu, ale z pohledu kultivace byla chyba ve skutečnosti na mé straně. Přišel jsem dřív jen proto, abych se vyhnul její kritice – mou jedinou motivací byla sebeochrana. Než jsem tehdy odešel z domu, ani jsem se nezeptal, jestli rodina nepotřebuje s něčím pomoct. Myslel jsem jen na sebe. Alin se naopak opozdila proto, že u ní doma nastala naléhavá situace a ona musela své rodině pomoct.

Až tehdy jsem si uvědomil, že tato praktikující, kterou jsem považoval za problematickou spolupracovnici, je ve skutečnosti nesmírně laskavá a úžasná. Mistr uspořádal, abych s ní pracoval, abych mohl vidět skutečného kultivujícího a zamyslet se nad vlastním chováním. Mistr se mi snažil ukázat, že jsem se vydal špatnou cestou, ale já jsem to tehdy ještě neviděl.

Upřímně zachraňovat lidi

Když ve Wuhanu vypukla pandemie, byl jsem zrovna v Hongkongu. Proslýchalo se, že lidé vracející se ze zahraničí na Taiwan budou muset nastoupit do karantény.

Někteří praktikující se domnívali, že jde o zasahování starých sil, které bychom neměli uznávat, a že bychom měli dál normálně chodit ven a dělat tři věci. Jiní si zase mysleli, že bychom měli dodržovat nařízení a nevyvolávat mezi běžnými lidmi odpor.

Byl jsem pevně odhodlaný zachraňovat lidi, a tak jsem se rozhodl chodit ven jako obvykle.

Jednoho rána, zrovna když jsem se skupinou studoval Zhuan Falun, mi zavolal úředník pověřený kontrolou: „Před chvílí jsem u vás zvonil. Proč nikdo nebyl doma?“ Okamžitě jsem nasedl na motorku a jel domů, ale když jsem dorazil, úředník už byl pryč.

Snažil jsem se uklidnit a vysílat spravedlivé myšlenky, ale hlavou mi vířilo spoustu jiných věcí. Náhle se ve mně zvedla vlna vzteku a já už v tom nedokázal pokračovat. Měl jsem pocit, jako by mě pohltila zášť: Přemítal jsem, proč mě Mistr neochránil, když přece zachraňuji lidi a objasňuji pravdu.

Když se úředník vrátil, nechtěl jsem odpovídat na žádné otázky. Opsal si poznávací značku mé motorky a o něco později mi přišla pokuta ve výši přes 10 000 nových taiwanských dolarů (zhruba 316 amerických dolarů). Tušil jsem, že to byl následek toho, jak špatně jsem tu situaci zvládl.

Když se za tím dnes ohlédnu, uvědomuji si, že už samotný můj záměr při vysílání spravedlivých myšlenek byl tehdy špatný. Myslel jsem jen na odstranění zla, které zasahovalo vůči „mně“; mým jediným cílem bylo, aby Mistr ochránil „mě“ a zabránil případnému postihu. Byl jsem sobecký a nejednal v souladu s Fa, a proto byly mé spravedlivé myšlenky velmi slabé. Kdybych se skutečně dokázal vzdát obav o vlastní bezpečí i pohodlí a upřímně mi záleželo na všech vnímajících bytostech, síla soucitu a laskavosti by mi bývala pomohla tyto nesnáze překonat.

Vybavuje se mi jedna zkušenost z Hongkongu. Na lavičce tehdy seděl starší pán a hned vedle něj manželský pár s dítětem. Ten pán působil velmi laskavě a já jsem mu chtěl pomoci vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací. Úplně přirozeně mi blesklo hlavou: „Bylo by skvělé, kdyby ten pár teď odešel.“ Hned v další vteřině se ten pár skutečně zvedl a odešel. Já jsem pak mohl tomu pánovi v klidu objasnit pravdu a pomoci mu z KS Číny vystoupit.

Mistr řekl: „Kultivace závisí na vlastním úsilí jedince, zatímco přeměnu kultivační energie uskutečňuje jeho mistr.“ (Přednáška druhá, Zhuan Falun)

Věřím, že pokud jsou naše myšlenky spravedlivé a naše jednání vychází ze skutečné snahy zachránit vnímající bytosti, Mistr naši ctnost přemění na gong.

Pomáhat lidem zakusit krásu Dafa v každodenním životě

Když jsem jednou odpoledne obědval v rychlém občerstvení na jihokorejském ostrově Jeju, všiml jsem si u protějšího stolu otce se synem z pevninské Číny, kteří zrovna dojídali. Otec si chtěl vzít nedojedené jídlo s sebou, ale v Koreji restaurace krabičky na odnos zbytků běžně neposkytují. Bylo vidět, že si vůbec neví rady, jak si jídlo odnést.

Vzpomněl jsem si, že mám v tašce čistý plastový sáček. Zvedl jsem se, došel k němu a nabídl mu ho. Zpočátku sice trochu váhal, ale hned se usmál, poděkoval a sáček si vzal.

Vrátil jsem se na své místo a zvažoval, jestli bych si s ním neměl promluvit o Falun Dafa. Když už se chystali k odchodu, přistoupil jsem k nim a řekl: „Dobrý den. Jsem praktikující Falun Dafa. Pokud byste měli chvilku času, můžete se podívat na naše informační panely hned tady přes ulici.“

Usmál se a přikývl. Využil jsem příležitosti a zeptal se: „Mohu vám vymyslet pseudonym a pomoci vám vystoupit z komunistické strany?“ Souhlasil, s respektem spojil dlaně před hrudí a poděkoval mi.

Ačkoli jsem mu toho o Falun Dafa nestihl říct moc, věřím, že tento drobný skutek laskavosti pomohl rozptýlit jeho ostražitost a umožnil mu pocítit dobrotu Dafa.

Začal jsem pak uvažovat o tom, jak jsem k objasňování pravdy přistupoval dříve. Mým dřívějším cílem bylo vždy jen moje vlastní zlepšení a zdokonalení. Neustále jsem se hnal vpřed v domnění, že čím víc budu lidem pravdu předkládat, tím víc lidí ji uslyší a tím lépe tak potvrdím Fa. Vůbec jsem se nezamýšlel nad tím, zda jsou lidé schopni to vůbec přijmout, ani nad tím, co si u toho vlastně myslí.

Věnoval jsem ohromné množství času tomu, abych rodině, přátelům a dalším lidem neustále vyprávěl o kráse Dafa, protože jsem byl přesvědčený, že jakmile to pochopí, přirozeně to přijmou.

Takhle to ale nefunguje. Představte si, že by rodiče neustále dokola svým dětem opakovali, že si jich musí vážit a být jim vděčné. Děti by si to k srdci nejspíš nevzaly. Naopak by je to otravovalo a mohly by si dokonce vytvořit negativní postoj. Pokud ale rodiče přirozeně plní své povinnosti a s láskou se o děti starají, děti samy pochopí, co to znamená úcta k rodičům.

Nyní věřím, že pokud dobře kultivujeme svůj charakter a chováme se k lidem se skutečnou laskavostí, sami dobrotu Dafa přirozeně vycítí. Pokud však lidé kolem mě dobrotu Dafa nevidí, protože má kultivace není dostatečně pevná, mohu tím nevědomky stát v cestě jejich příležitosti ke spáse.

Závěr

Na ostrově Jeju jsem jednou naslouchal praktikujícím, kteří sdíleli své pochopení, a hluboce se mě to dotklo. Myšlenkou bylo, že bychom se měli chovat s pokorou a dokázat přijmout všechno a všechny – přesně tak, jako moře dokáže pojmout všechny řeky.

Dříve jsem si o sobě myslel, jak si v kultivaci dobře vedu. Když ale došlo na konflikty, často jsem neposlouchal rady spolupraktikujících a nedokázal jsem se skutečně podívat do sebe. Kvůli tomu jsem promarnil obrovské množství příležitostí ke zlepšení.

Své nedostatky zde sdílím v naději, že se z nich můžeme všichni poučit a společně se tak zlepšovat. Děkuji Vám, Mistře, a děkuji vám, spolupraktikující.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku založené na jejich kultivačním stavu a jsou předkládány v duchu vzájemného pozvedávání.