Život plný útrap a nemocí začíná po opětovném nalezení Dafa

(Minghui.org) V roce 2007 mi selhávaly orgány a ztratila jsem veškerou naději. Právě tehdy jsem začala praktikovat Falun Dafa (známý také jako Falun Gong). Asi po šesti měsících všechny mé zdravotní potíže zmizely. Uplynulo osmnáct let a za celou tu dobu jsem nemusela navštívit lékaře ani si vzít jedinou pilulku. Cítím se naprosto zdravá a bez nemocí!

Nedávné tajfuny a další katastrofy mě velmi tíží. Uvědomila jsem si, jak malý a bezmocný může být člověk tváří v tvář pohromám.

Ze soucitu bych chtěla říci několik slov těm, kteří neznají pravdu o Falun Dafa a pronásledování, a také těm praktikujícím, kteří stále usilují o slávu a osobní prospěch a lpí na svých touhách. Doufám, že stejně jako já budou moci všichni díky Dafa získat spásu.

Útrapy a špatné zdraví

Jsem nejmladší z pěti sourozenců. Už od útlého dětství, kdy jsem začala vnímat svět kolem sebe, jsem věděla, že mám být k rodičům ohleduplná. Když jsem chodila na základní školu, dostávala jsem od školy za dobré výsledky peníze nebo školní potřeby. Peníze jsem obvykle dávala rodičům a nikdy jsem se je neodvážila utratit za sebe, protože jsem věděla, jak je pro ně těžké nás všechny uživit. Během školních prázdnin jsem pilně vyráběla různé rukodělné výrobky, abych si přivydělala a snažila se rodičům co nejvíce ulehčit jejich břemeno. Příbuzní a přátelé mě považovali za velmi hodnou holčičku.

Otec byl nejmladší ze tří bratrů. Můj nejstarší strýc působil jako tajemník Komunistické strany Číny (KS Číny) ve vesnici a prarodiče se ho i jeho ženy báli. Když si tři bratři rozdělovali rodinný majetek, otec nedostal nic. Dalo by se říct, že mu nezůstalo zhola nic.

Protože otce chudoba hluboce poznamenala, stal se z něj velmi lakomý člověk. Když jsem chodila na druhý stupeň školy, finanční situace naší rodiny se už zlepšila a rodiče dokonce postavili nový dům. Přesto mi nikdy nekupovali oblečení ani boty. Musela jsem nosit obnošené věci po starších sourozencích a všechno už bylo mnohokrát záplatované.

Do školy jsem vždy musela chodit bosá. Škola se nacházela v nedalekém městečku, poměrně daleko od domova, ale rodiče mi nekoupili kolo, takže jsem musela chodit pěšky. Nejhorší byla tělesná výchova. Atletická dráha byla pokrytá pískem a drobnými kamínky, a kdykoli jsem musela běžet sprint na 100 metrů nebo vytrvalostní běh na 5 000 metrů, kamínky se mi zarývaly do chodidel a působily nesnesitelnou bolest.

Učitelé i spolužáci se na mě dívali svrchu. I ti nejchudší žáci ve třídě měli rodiče, kteří jim koupili alespoň levné plátěné boty. Já jediná z celé třídy jsem chodila do školy bosá.

Několikrát jsem rodiče prosila, aby mi pořídili pár plátěných bot, ale vždy odmítli. Dokonce i příbuzní a sousedé jim říkali: „Kupte tomu dítěti boty!“ Nikdy to však neudělali. Postupně jsem ztratila sebevědomí a zcela se uzavřela do sebe.

Ve 24 letech jsem vstoupila do manželství, které mi domluvili rodiče. Myslela jsem si, že ačkoli mi vlastní rodiče nikdy neprojevovali mnoho vřelosti, možná v nové rodině najdu lásku a pocit sounáležitosti. Můj tchán sloužil v armádě a byl straně velmi loajální. Byl však také násilnický.

Když byl můj manžel ještě dítě, rád si se svým mladším bratrem hrával na pláži, ale jejich otec to neschvaloval. Když se vrátili domů, svázal ho a zbil. Někdy ho dokonce přivázal ke sloupu a surově zbil.

Když začal manžel pracovat, jeho matka mu vybírala mzdu a dávala mu jen malé kapesné. Několik měsíců před naší svatbou si šel výplatu vyzvednout do mzdové účtárny sám. Když se to jeho otec dozvěděl, udeřil ho pěstí do obličeje.

V důsledku dlouhodobého týrání a ovládání se manžel svých rodičů velmi bál, což se podepsalo na jeho bojácné a slabé povaze.

Po svatbě o mně tchyně často mluvila špatně před tchánem i před jejich příbuznými, přáteli a sousedy. Tchán mi často hrubě nadával kvůli naprostým maličkostem. V důsledku toho se na mě i jejich sousedé, přátelé a příbuzní začali dívat svrchu. Opravdu jsem se chtěla s manželem rozvést, ale když jsem viděla, jak je politováníhodný, nedokázala jsem se k tomu odhodlat. A tak jsem to dál snášela. Potom se nám narodila dcera.

Když bylo dceři asi osm měsíců, myla jsem v kuchyni nádobí a ona byla v obývacím pokoji s tchánem, který se zrovna chystal do práce. Dcera začala plakat a chtěla jít s ním, a tak na mě zavolal, abych si pro ni přišla.

Měla jsem mokré ruce a chtěla si je nejprve osušit, ale tchán si myslel, že mi to trvá příliš dlouho, a tak dceru plácl přes zadeček. Slyšela jsem ji plakat, jako by se téměř nemohla nadechnout.

Vyběhla jsem z kuchyně, vzala ji do náruče a uviděla na jejím zadečku jasně červený otisk jeho ruky. Se slzami v očích jsem se tchána zeptala, proč ji udeřil tak silně. Byla to jen malá holčička, od narození byla velmi slabá a často nemocná.

Tchán neprojevil ani sebemenší lítost. Místo toho se na mě zamračil a dokonce se mě pokusil udeřit do obličeje. Srdce mi prudce bušilo a celá jsem se třásla vzteky.

Později jsem manželovi řekla, co se stalo, ale rodičů se bál natolik, že se o tom s nimi neodvážil mluvit. V důsledku toho začali být tchán s tchyní vůči nám třem ještě hrubší.

Když jsem byla těhotná s druhým dítětem, tchán s tchyní na mě neustále naléhali, abych šla na potrat. Velmi jim záleželo na tom, aby si zachovali tvář. Tchyně právě odešla do důchodu, a kdyby nám odmítla pomáhat s péčí o děti, nedokázala by své chování vysvětlit příbuzným a přátelům. Ztratila jsem veškerou naději na to, že někdy zažiju milující rodinu, a naplnila mě vůči nim zášť.

Poté se mi začaly objevovat zdravotní problémy, například chronický zánět hltanu, chronická rýma, žaludeční vředy, srdeční arytmie, bulky v prsou, vyhřezlá ploténka a gynekologické potíže. Následujících jedenáct let jsem chodila od jednoho lékaře k druhému.

V roce 2007 mi už selhávaly všechny orgány a já se ocitla na absolutní hranici svých sil.

Nový život díky Dafa

Když jsem měla pocit, že už neexistuje žádná naděje, rozhodla jsem se nakoupit v různých lékárnách prášky na spaní a ukončit svůj život. Ještě předtím mě však přijel navštívit bratr. Řekla jsem mu všechno – o všech útrapách, kterými jsem prošla, i o svých zdravotních problémech. Nestěžovala jsem si, ani jsem nehledala soucit, chtěla jsem se zkrátka jen rozloučit. Přála jsem si, aby věděl, kolik jsem toho za celý život vytrpěla, a že pokud jednoho dne zemřu, bude to pro mě znamenat vysvobození.

Když bratr slyšel, čím vším jsem prošla, rozplakal se. Řekl: „Proč jsi mi o tom všem za celá ta léta nikdy nic neřekla?“

Začal mi pomáhat hledat renomované lékaře, až jednoho dne náhodou potkal spolužáka z vysoké školy, kterého už spoustu let neviděl. Zpočátku ho téměř nepoznal. Vypadal velmi silně a zdravě, měl zářivou pleť a změnila se dokonce i jeho povaha – byl velice optimistický a veselý.

Bratr si vzpomněl, že během studia na vysoké škole tento spolužák trpěl onemocněním jater. Byl tehdy velmi hubený, obličej měl našedlý a pleť nažloutlou. Kromě docházení na přednášky trávil většinu času na koleji vařením tradičních čínských bylinných léků a téměř s nikým se nestýkal. Lidé se ho spíše stranili, protože měli obavy, že by jeho onemocnění jater mohlo být nakažlivé.

Když se ho bratr zeptal, jak se jeho stav mohl natolik zlepšit, odpověděl, že zdraví získal zpět díky praktikování Falun Gongu. Bratra to velmi překvapilo a zeptal se ho: „Moje mladší sestra je na tom zdravotně velmi špatně. Může to také praktikovat?“

Jeho spolužák odpověděl: „Samozřejmě!“ Bratr se zeptal jak, a on dodal: „Nejdřív si přečti knihu a potom jednoduše dělej cvičení.“

Bratr si tedy od jiného praktikujícího vypůjčil výtisk knihy Zhuan Falun a instruktážní video ke cvičením.

Cvičila jsem asi šest měsíců, když jsem si uvědomila, že všechny mé zdravotní potíže zčistajasna zmizely. Od té doby uplynulo osmnáct let a já nikdy nepotřebovala navštívit lékaře ani si vzít jedinou pilulku. Konečně jsem zakusila, jak příjemné a nádherné je být úplně bez nemocí!

Mistrovo učení bylo jako teplý proud, který rozpustil mé dlouho zmrzlé srdce, a jako čistý pramen, který z něj odplavil veškerou nenávist a umožnil znovu probudit mou vrozenou dobrotu. Jeho učení bylo jako univerzální klíč, jenž odemkl vzpomínky, které jsem uchovávala hluboko v sobě, a pomohl mi pochopit, že mé pravé já nepřišlo na tento svět proto, aby usilovalo o slávu, bohatství a světský prospěch, ale aby se kultivovalo prostřednictvím útrap, vrátilo se ke své pravé přirozenosti a nalezlo cestu zpět ke svému původu.

Mistrovo učení je jako světlo ukazující směr, které mě krok za krokem vede po jasné cestě a pomáhá mi kráčet vpřed, abych už nikdy nezabloudila.

Začala jsem se více starat o své rodiče i o tchána s tchyní. Kdykoli jsme měli doma něco dobrého k jídlu, požádala jsem manžela, aby jim část odvezl. Často jsem se ptala, co rádi jedí, a kupovala jim to.

Když se ochladilo, ptala jsem se, zda nepotřebují nové svetry, termoprádlo nebo přikrývky. Když jim nebylo dobře, požádala jsem manžela, aby je vzal k lékaři. Někdy jsem je také brala na dovolenou nebo na návštěvu k příbuzným, aby mohli změnit prostředí, odpočinout si a užít si příjemné chvíle.

Když otec zemřel, zanechal matce úspory ve výši přibližně 400 000 jüanů. Nashromáždil je během celého života díky svému skromnému způsobu života a tím, že si šetřil peníze, které jsme mu my, jeho děti, dávali.

Matka řekla, že neví, jak s takovými penězi hospodařit, a chtěla je svěřit jednomu ze svých čtyř dětí. Tehdy můj druhý nejstarší bratr, který měl v minulosti vůči Dafa nejvíce nedorozumění, navrhl, abych se o peníze starala já. Věděl totiž, že praktikuji Falun Dafa a věřil, že peníze nezneužiji. Můj nejstarší bratr a jeho žena s tím bez váhání souhlasili.

Také matka postupně začala pociťovat lítost. Uvědomila si, že se ke mně v minulosti neměla chovat tak, jak se chovala. Dokonce mi chtěla dát jeden ze svých nefritových náramků a říkala, že je velice cenný a představuje její nejhodnotnější majetek.

Řekla jsem jí: „Tvůj nefritový náramek má pro tebe možná velkou cenu, ale pro mě znamená jen velmi málo. Kdyby nebylo Falun Dafa, před osmnácti lety bych už skončila v pekle.“ Matka pochopila, že důvodem, proč jsem nyní zdravá a upřímně se k nim chovám tak dobře, je zcela Mistrova soucitná spása. Později také vystoupila z KS Číny a často recituje: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Během těch let téměř všichni členové mé širší rodiny pochopili, že Dafa je dobrý, a všichni z KS Číny vystoupili.

Závěr

Chtěla bych říci několik slov těm, kteří stále ještě nechápou pravdu o Falun Dafa a jeho pronásledování. Doufám, že odložíte své předsudky a věnujete čas tomu, abyste se o Falun Dafa dozvěděli o něco více. Upřímně doufám, že v něm stejně jako já naleznete něco, co vám prospěje.

Chtěla bych také něco vzkázat těm, kteří mají postranní úmysly a šíří fámy, že Mistr žije ve Spojených státech v přepychu: Kdyby skutečně mohl žít takovým životem, jak tvrdíte, měla bych z toho jen velkou radost. Šíříte také fámy, že Mistr hromadí bohatství. Kdyby mě ale požádal o peníze, ráda bych mu odevzdala všechno, co vlastním.

Před osmnácti lety jsem za léčbu utrácela v průměru asi 3 000 jüanů měsíčně. Tehdy jsem byla téměř na pokraji ztráty rodiny i samotného živobytí. Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Dafa, se mé zdraví nesmírně zlepšilo. Těch 3 000 jüanů měsíčně, které jsem dříve vydávala za léčbu, jsem tak mohla začít šetřit. Mohla jsem dál pracovat a vydělávat peníze na podporu své rodiny. Dokonce jsem si mohla koupit dům a auto.

To všechno mi dal Mistr. Když se na to podívám z tohoto hlediska, ani kdybych mu dala naprosto všechno, co mám, nebylo by to dost.

Nyní mám šťastnou rodinu a duchovní bohatství, které jsem získala, nelze vyčíslit žádnými penězi. Kromě toho má Mistr miliony učedníků Dafa. Kdyby mu každý z nich dal jen několik jüanů, mohl by se okamžitě stát miliardářem. Opravdu by měl nějaký důvod „hromadit bohatství“?

Chtěla bych na závěr něco říci těm praktikujícím, kteří usilují o slávu a osobní prospěch a lpí na světských touhách: Sláva a osobní prospěch jsou pomíjivé, zatímco vnitřní klid a dobré zdraví nám mohou prospívat po celý život. Život je krátký a možnost získat Dafa je obrovským požehnáním.

Doporučuji vám všem, abyste si našli čas, zklidnili svou mysl a přečetli si celé Mistrovo učení. Mistr vám dává poslední příležitost a miliony vašich spolupraktikujících také doufají, že najdete cestu zpět.