Upřednostňování druhých a zbavování se připoutání k osobnímu prospěchu

(Minghui.org) Falun Dafa (Falun Gong) jsem začala praktikovat v roce 1996, když mi bylo 22 let. Náhodou jsem tehdy potkala dvě bývalé spolužačky, které se ve Falun Dafa kultivovaly. Řekly mi, že je to velmi dobrá praxe, a pozvaly mě, abych s nimi studovala Fa.

V té době jsem nevyznávala žádnou víru a neměla jsem ani tušení, co to znamená být kultivující. Chtěla jsem se tam jen podívat a zjistit víc. Když jsem je poprvé poslouchala, jak čtou Fa, byla jsem ohromená. Dafa je něco tak mimořádného, a přesto jsem o něm do té doby nikdy neslyšela.

Dafa změnil můj pohled na svět. Uvědomila jsem si, že věci, které jsem dříve obdivovala a o které jsem usilovala, byly negativní a špatné. Chtěla jsem se stát dobrým člověkem – a ještě lepším člověkem, který se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Od toho okamžiku jsem se vydala na cestu kultivace.

Potvrzování Dafa mým chováním

Jednoho dne v roce 2003 jsem šla do banky vybrat nějaké peníze. Na vkladní knížku jsem vybrala 8 000 jüanů a vrátila se domů. Když jsem se později do knížky podívala, zjistila jsem, že zůstatek se nezměnil a výběr 8 000 jüanů nebyl z mého účtu vůbec odečten.

Vrátila jsem se do banky a řekla pokladní, co se stalo. Zkontrolovala svůj počítač a nenašla o výběru žádný záznam. Poděkovala mi, že jsem ji na chybu upozornila. Řekla jsem jí, že kultivuji Dafa a nezneužívám druhé. Pochopila jsem princip „bez ztráty není zisk“ a snažím se být člověkem, který vždy bere ohled na ostatní.

Jednou jsem si objednala základní model pračky, ale z obchodu mi přivezli drahý špičkový model s vestavěnou sušičkou. Zavolala jsem do obchodu, abych jim to vysvětlila, ale prodavač mi nevěřil a zeptal se na číslo modelu. Když to zkontrolovali, zjistili, že skutečně udělali chybu. Byli mi velmi vděční a do telefonu mi děkovali. V telefonu jsem se však neodvážila říct, že praktikuji Falun Gong.

Jindy jsem kupovala dárkové sady na čínský nový rok a všimla jsem si, že mi dali jeden dárek navíc. Okamžitě jsem ho do obchodu vrátila. Majitelé obchodu byli velmi překvapeni a jeden ze zákazníků nedokázal uvěřit, že ještě existují takoví poctiví lidé. Řekla jsem majitelům obchodu, že jsem praktikující Falun Dafa a nikdy bych druhé neokradla. Oběma majitelům jsem objasnila pravdu a pomohla jim vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny).

Podobné situace se mi stávaly často a mezi praktikujícími Dafa jsou velmi běžné. Prokazovat takové čestné chování je však v dnešní morálně upadající společnosti nesmírně vzácné.

Vědomé vzdání se vlastních zájmů

Vdala jsem se několik měsíců poté, co jsem začala praktikovat Dafa. Před svatbou jsem byla rozmazlená. Doma u rodičů jsem nemusela nic dělat a vlastně jsem ani nic neuměla. Rodina mého manžela byla velmi pracovitá a vlastnila restaurace a stánky se snídaněmi. Nebyla jsem zběhlá v domácích pracích ani v konverzaci, takže se na mě tchán s tchyní dívali spatra. Ze všech sil jsem se snažila řídit principy Dafa, ale neměla jsem žádné pracovní zkušenosti a nic mi pořádně nešlo. Bylo to opravdu těžké! Vstávala jsem kolem třetí hodiny ráno, abych pomáhala připravovat tofu pudink a pak z vozíku před restaurací prodávala snídaně. Tchyně nebyla s mou prací spokojená.

O několik let později tchán zemřel na mrtvici a tchyně ji následně prodělala také. Ačkoli se ke mně předtím chovala špatně, zachovala jsem si přístup praktikující a snažila jsem se o ni co nejlépe postarat. Povídala jsem si s ní a kupovala jí její oblíbená jídla a pochoutky. Také jsem se jí ptala, v čem bych se mohla zlepšit, a usilovně jsem se snažila dělat věci lépe, i když mé pokroky byly pomalé. Byla velmi dojatá a přestala mě soudit. Od té doby se mnou všechno sdílela a měly jsme k sobě dokonce blíž než ona ke svým vlastním dětem. Moje laskavost nakonec rozptýlila její předsudky. Když se pak bavila s ostatními lidmi, vždycky mě chválila a říkala: „Moje snacha je úžasná. Chová se ke mně tak hezky!“

Život je však nevyzpytatelný. V roce 2011 můj manžel náhle zemřel na infarkt a zanechal mě a mou tchyni samotné. V den, kdy manžel zemřel, přišlo k nám domů mnoho jeho příbuzných a žádali tchyni, aby šla bydlet ke své dceři. Tchyně však nechtěla odejít a řekla jim, že se k ní chovám lépe než její vlastní děti. Když to příbuzní slyšeli, všichni odešli. Její strýc k tomu dodal: „Takovou snachu je těžké najít! Tchyně, která dá přednost snaše před vlastní dcerou – takovou tady široko daleko nenajdete.“

Třetí den po manželově smrti se objevila švagrová se svým mužem a skupinou kriminálníků a požadovali, abych jim předala rodinný majetek. Zůstala jsem naprosto klidná, řekla jsem jim, ať si vezmou, co chtějí, a že se postarám o tchyni, pokud nebude chtít odejít. Zůstali beze slova. Očekávali ostrý boj o rozdělení majetku, ale já jsem situaci zvládla s takovým klidem, že prostě všichni odešli. Později jsem slyšela, jak si ti kriminálníci vyprávějí, že paní domu praktikuje Falun Gong a odmítla se jakkoli hádat o rodinný majetek. Tento příběh se rozšířil po celém okolí, kde žili manželovi příbuzní.

Rodinný majetek zahrnoval dva přízemní domy a přízemí další budovy. Bydlela jsem v jednom z přízemních domů. V té době neměl velkou cenu, takže ho nechtěli. Přízemí budovy mělo hodnotu 300 000 až 400 000 jüanů, a tak si ho vzali. Dokonce jsem jim dala vkladní knížku se zhruba 20 000 jüany ze zaplaceného nájmu, což švagrovou velmi překvapilo.

Švagrovou velmi rozzlobilo, že se k ní vlastní matka nechtěla nastěhovat. Věděla, že je morálně neomluvitelné vzít si veškerý majetek a nevzít si matku k sobě, a že tím také porušuje státní zákony. Bylo mi velmi smutno, když jsem viděla, jak pokřivená dokáže být lidská povaha, když jde o peníze. Řekla jsem jí, ať matku prostě nechá u mě, ale ona trvala na tom, že matka musí jít s ní. Možná se bála, že bych si to mohla rozmyslet a žádat majetek zpět!

Nemohla jsem se na tu scénu dívat, a tak jsem šla na chvíli ven. Později jsem se dozvěděla, že švagrová svou matku oklamala. Řekla jí, že na ni čekám v autě, a tak si ji nakonec odvezla. Ubohá stará žena zemřela ani ne za půl roku.

Ačkoli jsem cítila křivdu, obzvlášť když jsem měla hluboko do kapsy, jsem praktikující Dafa, takže tyto záležitosti dokážu brát s nadhledem. Všechno se děje z nějakého důvodu, a tak jsem to zkrátka nechala osudu.

Později mi někdo řekl, že mě tchyně chtěla před smrtí ještě vidět. Bylo mi z toho velmi smutno, protože jsem vůbec nevěděla, že je nemocná. Jsem velmi vděčná Mistrovi. Světské věci už mě netíží a mohu žít klidný život. Píšu to proto, abych potvrdila velikost Dafa.

Prožití zázraku během zkoušky

V zimě roku 2024 jsem šla s jednou spolupraktikující objasňovat pravdu. Na zpáteční cestě jsem tvrdě upadla na zamrzlé ploše. Když jsem se týlem uhodila o zem, ucítila jsem bzučení v hlavě. Když jsem se zvedla, spolupraktikující se zeptala, jestli jsem v pořádku. Moje první myšlenka byla, že mi nic není. Spolupraktikující mi pomohla vstát a nabídla, že mě doprovodí domů, ale já jsem trvala na tom, že půjdu sama. Když viděla, že vypadám v pořádku, šla domů.

Nohy jsem ale měla jako z vaty a dělaly si, co chtěly. Nevím jak, ale v tom omámení jsem najednou stála doma. Zeptala jsem se rodiny, jak jsem se dostala domů, a oni se šli podívat ven a zjistili, že můj elektrický skútr je na místě. Pak jsem jim vyprávěla, co se stalo.

Sáhla jsem si na zátylek a nahmatala velkou bouli. Pořád jsem se rodiny ptala, jak jsem se dostala domů. Mysleli si, že jsem po tom pádu přišla o rozum. Pak jsem si ale rychle uvědomila, že se stal zázrak a Mistr mě dopravil domů! Kdybych byla běžný člověk, neutrpěla bych po nárazu hlavou do zledovatělé země otřes mozku? Nohy se mi třásly tak, že bych domů na elektrokole dojet nezvládla. Mistr mě přenesl jinou dimenzí a byla jsem doma v mžiku. Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to naprosto neuvěřitelné! Mistr mě vždy chrání a žehná mi.