Pronásledování Falun Gongu je nejrozsáhlejším porušováním lidských práv v Číně

(Minghui.org) Zatímco se během návštěvy nejvyššího vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Xi Jinpinga ve Spojených státech část veřejnosti soustředí na vzájemný obchod, jiní obracejí pozornost k otázce lidských práv. Jedním z témat, jež nelze přehlížet, je pronásledování Falun Gongu – lidskoprávní katastrofa trvající již 27 let.

Každý, kdo zná moderní dějiny Číny od roku 1949, pravděpodobně slyšel o dvou ničivých politických kampaních rozpoutaných KS Číny: o Kampani proti pravičákům a o Kulturní revoluci. Málokdo si však uvědomuje, že pronásledování Falun Gongu obě tyto události zdaleka překonává, a to jak svou délkou, tak i počtem obětí.

Dvě předchozí politické kampaně

Níže uvádíme statistické údaje ke dvěma zásadním politickým kampaním, které KS Číny v minulosti rozpoutala.

Kampaň proti pravičákům: 2 roky a 550 000 až 2 miliony obětí

Kampaň proti pravičákům naplno propukla v červnu 1957 po zveřejnění úvodníku v Lidovém deníku a v podstatě skončila v létě 1958. Tato intenzivní celostátní čistka zaměřená na odhalování takzvaných pravičáků trvala jeden až dva roky. Lidé označení za „pravičáky“ a jejich rodiny byli po více než dvě desetiletí – tedy i během Velkého skoku vpřed, Velkého hladomoru a Kulturní revoluce – nepřetržitě vystavováni „nápravě prací“, politické diskriminaci a společenskému ostrakismu. Až v roce 1978 rozhodl Ústřední výbor KS Číny o rehabilitaci těch, kteří byli označeni „nesprávně“. Podle veřejně dostupných oficiálních záznamů dostalo nálepku „pravičák“ formálně zhruba 550 000 lidí.

Většina nezávislých badatelů a historických studií však odhaduje skutečný počet lidí postižených vyloučením ze společnosti, nucenými pracemi, degradací a vyhnanstvím na jeden až dva miliony. Započítáme-li i dopad na jejich příbuzné, celkový počet obětí je ještě mnohem vyšší.

Kulturní revoluce: 10 let a 2 až 20 milionů obětí

Kulturní revoluce začala 16. května 1966 a skončila 6. října 1976 „rozdrcením gangu čtyř“ po smrti Mao Zedonga. Mezinárodní historické a sociologické výzkumy obvykle odhadují počet nepřirozených úmrtí v důsledku ozbrojených střetů, čistek, politického pronásledování a masového vraždění (jako byl masakr v Guangxi či případ Lidové strany Vnitřního Mongolska) na 1,5 až 2 miliony.

Pokud však zahrneme i lidi vystavené nezákonnému zadržování, brutálním „shromážděním kritiky a boje“, domovním prohlídkám či nucenému přesídlení na venkov, stejně jako ty, jejichž rodiny zničil princip kolektivní viny, přesáhl by celkový počet obětí 20 milionů. To představovalo nezanedbatelnou část tehdejší čínské populace. Toto období vešlo později ve známost jako „deset let chaosu“ a „desetiletá katastrofa“.

Pronásledování Falun Gongu: 27 let a 70 až 100 milionů obětí

Před začátkem pronásledování v roce 1999 uváděly interní průzkumy KS Číny (včetně šetření Státní hlavní správy pro sport) i oficiální média, že se Falun Gongu v Číně věnuje 70 až 100 milionů lidí. To tehdy představovalo 6 až 8 % celé čínské populace. Ve skutečnosti mohl být tento podíl ještě vyšší, protože Falun Gong nevede žádné seznamy členů a mnohé praktikující tak nebylo možné do statistik vůbec zahrnout. Všichni tito lidé a jejich rodiny se následně stali přímým terčem vyhlazovací politiky řízené Úřadem 610.

Od července 1999 vystavuje státní aparát KS Číny tuto obrovskou skupinu lidí a jejich rodiny extrémnímu psychickému nátlaku, odřezává je od zdrojů obživy a podrobuje je brutálnímu mučení. Bývalý vůdce KS Číny Jiang Zemin tehdy vydal ohledně praktikujících Falun Gongu jasný rozkaz: „Zničte jejich pověst, zruinujte je finančně a fyzicky je zlikvidujte.“

Počet přímých obětí

Podle informací webu Minghui.org a mezinárodních lidskoprávních organizací, jako jsou Human Rights Watch a Amnesty International, byly za posledních 27 let (od roku 1999 do roku 2026) miliony lidí nezákonně zadržovány, protiprávně vězněny na dlouhá léta, vystaveny vymývání mozků v takzvaných střediscích právního vzdělávání (později přejmenovaných na „střediska komplexní správy“) a internovány v táborech nucených prací.

Kromě toho, že byli praktikující podrobováni nucené „transformaci“ (snaze přinutit je vzdát se své víry, a to převážně formou mučení), bylo jim upíráno právo na vzdělání a zaměstnání. Byli nuceni opustit své domovy, aby unikli zatčení, čelili nepřetržitému sledování a byl jim plošně zabavován osobní majetek.

Platforma Minghui.org, jež slouží jako hlavní databáze informací o pronásledování Falun Gongu, zdokumentovala a ověřila desítky tisíc případů úmrtí nebo trvalé invalidity v důsledku mučení, krutého zacházení a zneužívání psychiatrie. Přesto je tento počet potvrzených případů pouhou špičkou ledovce. Získat informace o konkrétních obětech je nesmírně složité, jelikož KS Číny vydala tajné směrnice, podle nichž mají být úmrtí praktikujících na následky ubití automaticky klasifikována jako sebevraždy a jejich těla musí být okamžitě zpopelněna bez ověření totožnosti.

Mezinárodní vyšetřování, jakým byl například Nezávislý tribunál pro Čínu (China Tribunal) v Londýně, mezitím dospěla k závěru, že statisíce nezákonně zadržovaných praktikujících Falun Gongu byly zavražděny za účelem násilného odběru jejich orgánů.

Dopady na rodiny a společnost

Oběťmi pronásledování se nevyhnutelně staly také rodiny praktikujících. Kromě neustálého strachu o bezpečí svých blízkých často čelí výhrůžkám ze strany úřadů a policejnímu nátlaku, aby pomohli donutit své příbuzné k odvržení víry. V rámci těchto nevybíravých kampaní místní orgány nezřídka vyhrožují dětem praktikujících i vyhazovem z práce nebo ze školy.

Kromě principu kolektivní viny využívá KS Číny celý vzdělávací systém k tomu, aby žákům a studentům vštěpovala jedovatou propagandu namířenou proti svým ideologickým terčům. Školní osnovy a učebnice musí povinně obsahovat pasáže očerňující Falun Gong, Spojené státy či Japonsko. V důsledku této masivní brainwashingové kampaně ve školách, na pracovištích a ve státem kontrolovaných médiích si většina čínské společnosti vypěstovala vůči Falun Gongu strach a nenávist. A ti, kteří si zachovali střízlivý pohled, se z pudu sebezáchovy naučili mlčet.

Započítáme-li všechny rodinné příslušníky a příbuzné praktikujících Falun Gongu (nemluvě o jejich kolezích, spolužácích a sousedech), počet Číňanů bezprostředně zasažených tímto pronásledováním se snadno vyšplhá do stovek milionů.

Závěr

Jestliže státními orgány řízené odebírání orgánů živým praktikujícím Falun Gongu odhaluje čirou brutalitu tohoto pronásledování, pak jeho samotná délka a ohromný počet obětí jasně vypovídají o hlubokém strachu a nenávisti, které KS Číny vůči Falun Gongu chová.

Proč strana, jež plně ovládá veškeré zdroje nejlidnatější země světa, armádu, soudy i věznice, tak urputně útočí na skupinu pokojných meditujících lidí i ve 21. století? Odpověď je prostá: režim vybudovaný na třídním boji, nenávisti a lžích ze své podstaty nedokáže snést principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, na nichž je Falun Gong založen.