Falun Dafa přináší ženě řešení jejích životních strastí

(Minghui.org) Dvaašedesátiletá Huang Shu-nu vyrůstala v chudobě a v rodině plné konfliktů. Doufala, že sňatkem svůj nešťastný osud změní, ale místo toho se ocitla po boku tchyně, která vyvolávala ještě více rozbrojů. Její dceři byla navíc diagnostikována bipolární porucha, což ji přivedlo téměř na pokraj zoufalství. Často si kladla otázku: „Proč mají někteří lidé dobrý život, zatímco já tolik trpím?“

Ve snaze najít odpovědi studovala teorii osudu a Čtyři pilíře osudu (starověký čínský systém, který analyzuje charakter člověka a jeho budoucnost), ale zjistila, že věštění může pouze odhalit směřování lidského osudu, nikoli ho změnit. V roce 2000 se setkala s knihou Zhuan Falun, která ji přivedla na novou cestu hledání odpovědí. Postupně zjistila, že ačkoli nemůže změnit uspořádání svého života, může změnit své smýšlení, když čelí nepřízni osudu.

Narodila se do těžkých poměrů

Shu-nu se narodila do chudé venkovské rodiny na Taiwanu jako nejmladší z pěti dětí. Její otec pil a hrál hazardní hry a nakonec prohrál veškerou zemědělskou půdu, která rodině patřila. Matka měla od dětství po prodělané horečce poškozený sluch a později při automobilové nehodě přišla o ruku. Nemohla si najít zaměstnání, a aby rodinu uživila, chodila ode dveří ke dveřím a prodávala drobné zboží. V důsledku otcových četných mimomanželských poměrů později začala trpět bipolární poruchou a často pomýšlela na sebevraždu.

Shu-nu vzpomíná: „Nejživěji si z dětství pamatuji, jak se otec vracel domů opilý, křičel a dělal scény. My děti jsme se tak bály, že jsme se schovávaly pod přikrývkami a plakaly.“

Její starší sourozenci předčasně ukončili školu a odešli pracovat, aby pomohli rodinu uživit. Když Shu-nu dospěla, přes den pracovala, aby si vydělala na školné a živobytí, a po večerech chodila do školy. Doufala, že se díky usilovné práci vymaní z chudoby.

Když bylo Shu-nu 24 let, provdala se za kolegu z práce. Její manžel kladl rodinu na první místo, a tak se musela vzdát kariéry a stát se ženou v domácnosti, což ji vystavilo neustálému tlaku ze strany panovačné tchyně.

„Musela jsem vařit třikrát denně,“ vzpomínala Shu-nu. „Když nebylo jídlo připravené správně, tchyně se okamžitě rozzlobila. Pamatuji si, jak mě jednou pozorovala při vaření, najednou mi vytrhla lžíci z ruky a začala na mě křičet, že to dělám špatně.“

Když se to stalo, Shu-nu už to nedokázala snášet a utekla do svého pokoje. Zamkla dveře a nevšímala si tchynina klepání a křiku. Když začala tchyně přede dveřmi hlasitě naříkat, nezbylo Shu-nu nic jiného než spolknout pocit křivdy a vyjít ven. Před tchyní poklekla a omluvila se jí.

Často měla pocit, že jí život rozdal špatné karty, a nedokázala pochopit, proč mají ostatní tak snadný život.

Od věštění k objevení knihy Zhuan Falun

Když Shu-nu viděla, jak její bývalí spolužáci skládají úřednické zkoušky nebo postupují ve své kariéře, zatímco ona zůstávala uvězněná v kuchyni a v napjatém vztahu s tchyní, otázka osudu ji začala trápit ještě více. Začala studovat teorii osudu a Čtyři pilíře osudu (Ba Zi).

„Než jsem začala studovat Ba Zi, věděla jsem, že lidé se rodí s osudem určeným Nebesy. Věštění však dokáže pouze odhalit předurčenou životní cestu člověka. Metody, které mají změnit osud, zlepšují věci jen povrchně, místo aby přinesly zásadní změnu – ve skutečnosti nemohou nic změnit. Byla jsem velmi zklamaná, protože jsem svůj život opravdu chtěla změnit,“ řekla Shu-nu.

V roce 2000 se prázdný obchodní prostor patřící rodině jejího manžela nedařilo pronajmout, a tak jí manžel navrhl, aby si v něm otevřela knihkupectví. Představa, že nebude muset platit nájem a zároveň bude moci provozovat vlastní podnik, se Shu-nu zalíbila a začala plánovat, jak knihkupectví povede.

Po jeho otevření jí vzdálený příbuzný, který praktikoval Falun Dafa (známý také jako Falun Gong), navrhl, aby prodávala knihu Zhuan Falun. Shu-nu ráda nabízela široký výběr knih, a tak souhlasila. Poté začalo do knihkupectví přicházet mnoho praktikujících Falun Dafa, kteří si kupovali knihy a s nadšením jí tuto praxi představovali.

Když bylo v obchodě klidněji, Shu-nu ze zvědavosti vzala do ruky Zhuan Falun a začala číst. Řekla: „Zpočátku jsem si myslela, že je to kniha, která učí lidi, jak být dobrými. Později jsem pochopila, že Falun Gong je hluboká kultivační praxe. Zhuan Falun velmi podrobně pojednává o ‚ctnosti‘ a vysvětluje, proč lidé s velkým množstvím ctnosti často zastávají vysoké postavení nebo získají značné bohatství. Nakonec jsem si uvědomila, že svůj osud mohu skutečně změnit pouze prostřednictvím kultivace – zlepšováním svého charakteru.“

Shu-nu poprvé nalezla odpověď na otázku, kterou si kladla po celá ta léta: Chce-li člověk změnit svůj osud, musí nejprve změnit sám sebe.

Od pocitu křivdy k aktivnímu zlepšování sebe sama

Poté, co se Shu-nu stala praktikující Falun Dafa, neustále přemýšlela o svých slovech a činech a poměřovala je s principy Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti. Dříve ji dokázalo rozrušit i jediné slovo nebo gesto tchyně, ale nyní na to začala pohlížet jako na splácení toho, co jí možná udělala v minulých životech.

Zbavila se dřívějšího pocitu křivdy a začala se o tchyni s láskou starat. Dlouholetý odstup mezi nimi se díky její ohleduplné péči postupně vytratil.

Před lety podstoupila její tchyně operaci kostních výrůstků a poté měla potíže s chůzí. Řekla, že by si přála být znovu mladá, což se Shu-nu hluboce dotklo. Povzbudila tchyni, aby začala praktikovat Falun Gong, a vzala ji na cvičební místo v parku. Od té doby ji ráno doprovázela do parku a společně cvičily, dokud tchyně ve věku 88 let pokojně nezemřela. Shu-nu vzpomínala, že poté, co tchyně začala praktikovat Dafa, se bolesti jejích nohou výrazně zmírnily a v posledních letech života se stala veselou a laskavou.

Laskavý přístup k nemoci dcery

Shu-nu měla tři dcery a všechny byly rozumné a dobře vychované. Zejména nejstarší dcera byla nadanou studentkou na prestižní škole. V posledním ročníku střední školy jí však byla diagnostikována bipolární porucha. Zpočátku se jen těžko soustředila na rozhovor a její nálady se nepředvídatelně měnily. Později se její stav zhoršil natolik, že dokonce ve škole ztrácela sebekontrolu a propadala záchvatům vzteku. Shu-nu s ní chodila k lékařům. Péče o dceru pro ni znamenala bezesné noci a postupně ji přivedla na pokraj psychického vyčerpání. Řekla: „Tehdy to bylo nesmírně vyčerpávající. Kdykoli jsem měla pocit, že už dál nevydržím, otevřela jsem Zhuan Falun a četla. Jak jsem studovala Fa, tlak v mém srdci postupně mizel.“

Jednou chtěla Shu-nu splnit dceřino přání navštívit Japonsko, a proto ji doprovodila na cestu na Hokkaido. Během desetidenního pobytu však dcera několikrát ztratila sebekontrolu a vybíjela si na ní svou frustraci.

Ani tváří v tvář tak velké zkoušce už Shu-nu neměla pocit, že je k ní život nespravedlivý, ani nepomýšlela na útěk jako v minulosti. Místo toho si díky neustálému studiu Fa a dívání se do sebe začala uvědomovat, že i její dcera trpí a že se jí nesnaží úmyslně ubližovat.

Naučila se opouštět pocit křivdy a snažila se chápat situaci z pohledu své dcery a jednat s ní laskavě a s pochopením. Vážila si společně stráveného času a s klidem přijímala veškerou dceřinu frustraci.

Shu-nu řekla: „Byl to Dafa, kdo mi dal sílu přečkat ty bolestné dny.“ Jak se mysl Shu-nu postupně stávala klidnější, měnil se i její vztah s dcerou. Stav její dcery se začal výrazně stabilizovat. Do jejich života se vrátil klid a vztahy v rodině se staly harmoničtějšími.

Shu-nu a její nejmladší dcera, která také praktikuje Falun Gong, se šťastně usmívají.

Objevení pravého smyslu života

Shu-nu si dříve myslela, že změnit svůj osud znamená najít způsob, jak se zbavit životních těžkostí. Nyní chápe, že ačkoli nemůže rozhodovat o tom, co jí život přinese, může si zvolit, jak na to bude reagovat.

Navzdory všem životním těžkostem už Shu-nu není uvězněna v trápení, ale svůj život vybudovala znovu. Sama se naučila hrát na saxofon a stala se vedoucí pochodové kapely Tian Guo. Účastnila se různých komunitních akcí a přednášela o svých zkušenostech s tím, jak Falun Dafa proměnil její život.

Shu-nu (vlevo) se saxofonem spolu se dvěma dalšími členkami pochodové kapely Tian Guo.

Když se dnes Shu-nu ohlíží za svým životem – od chudoby a disharmonické rodiny v dětství přes konflikty s tchyní až po nemoc své dcery – vzpomíná, jak si dříve znovu a znovu kladla otázku: „Proč právě já?“

Nyní je však vděčná. „Jsem Mistrovi nesmírně vděčná, že mi dal tak úžasnou praxi, která mě naučila chápat smysl a účel života. Opravdu proměnila mé srdce a změnila můj osud.“