(Minghui.org) Jsem řidič těžkého nákladního automobilu. Kdyby mě Mistr Li nezachránil, už dávno bych při jedné nehodě přišel o život.
Bylo to v prosinci 2010. Jako obvykle jsem se vracel z provincie Liaoning s desetikolovým nákladním autem naloženým železným práškem. Uprostřed noci začalo sněžit. Hustě padaly sněhové vločky velké jako husí peří, zhoršovaly mi výhled a musel jsem zapnout stěrače.
Sněžení stále sílilo, až silnici pokryla asi 25 centimetrů vysoká vrstva sněhu a vozovka byla čím dál kluzčí. Můj kamion vážil 22 tun a vezl jsem 66 tun železného prášku.
Musel jsem projet vysokohorským průsmykem, kde je třeba řídit velmi opatrně. Za takového počasí a stavu vozovky je to obzvlášť nebezpečné.
Předem jsem zavolal zaměstnavateli, vysvětlil mu situaci a doufal, že budu moci počkat, než sněžení trochu poleví, a teprve potom pokračovat. Nechtěl o tom ani slyšet a trval na tom, že se musím za každou cenu vrátit, aby se nezpozdilo vyzvednutí nákladu následujícího dne.
Musel jsem tedy pokračovat. Pouhých sedm nebo osm metrů od vrcholu průsmyku začalo všech deset kol ztrácet přilnavost. Řekl jsem druhému řidiči Xiaopangovi, aby rychle vystoupil a našel něco, čím by kola podložil, zároveň jsem se ale obával, že kdyby došlo k nehodě, nestihl by uniknout.
Jakmile Xiaopang vyskočil, kamion začal klouzat dozadu. Pro mě už bylo příliš pozdě vyskočit. Podél okraje srázu bylo betonové svodidlo se sloupky silnými přes 20 centimetrů. Ani to však nedokázalo zastavit 88 tun.
Kamion prorazil šest sloupků, zadní část se zřítila přes okraj srázu a přední část se zvedla vzhůru. Nebyl čas uniknout, a tak jsem mohl jen vykřiknout: „Mistře, zachraňte mě!“ Když přední část klesla a vozidlo se začalo převracet, hlavou jsem opakovaně narážel do střechy kabiny. Instinktivně jsem se křečovitě držel volantu a tiskl se k němu celým tělem, zatímco mě zachvátila naprostá hrůza. Kamion se převracel a řítil se až na dno srázu.
Když se vozidlo konečně zastavilo, visel jsem v kabině hlavou dolů a nohu jsem měl zaklíněnou pod spojkovým pedálem. Větev stromu o průměru asi deset centimetrů prorazila čelní sklo, minula mou hlavu jen o několik centimetrů a sahala až k lůžku za sedadlem řidiče.
Fotografie nehody, které později pořídila dopravní policie, ukázaly rozsah zkázy: vozidlo bylo zcela zničené a části zadní nástavby byly rozmetány po zemi. Dveře byly zdeformované. Protože bylo čelní sklo vrstvené, takže popraskalo, ale neroztříštilo se, střepy mě nezranily.
Propadal jsem panice a bál se, že se kamion znovu převrátí, narazí a začne hořet. Měl jsem však zaklíněnou nohu a visel hlavou dolů uvězněný ve zdemolované kabině, neschopný se pohnout. Kdyby vypukl požár, uhořel bych přímo na místě.
Právě když jsem propadal naprostému zoufalství, náhle jsem uslyšel Xiaopanga, jak volá mé jméno: „Gangzi, jsi ještě naživu?!“ Se slzami v hlase na mě volal, zatímco běžel. Protože byl sráz velmi strmý, musel Xiaopang místo dlouze obcházet, aby se dostal dolů tam, kam jsem se zřítil.
Z kabiny jsem na něj zavolal: „Rychle odstraň čelní sklo! Pomoz mi vytáhnout nohu zpod spojky!“ Když uslyšel můj hlas, rychle rozbil sklo loktem a pokusil se mě vytáhnout, ale noha byla zaklíněná a nešla uvolnit. Řekl jsem Xiaopangovi, aby mě chytil za paži a nadzvedl. Díky tomu se mi podařilo nohu vyprostit. Teprve když jsem se z kamionu dostal ven, zčásti se kutáleje a zčásti plazivě, konečně jsem si oddechl. Noha však byla zraněná, takže jsem na ni nemohl došlápnout.
Vtom si řidič projíždějícího kamionu všiml poškozeného svodidla a pochopil, že došlo k nehodě. Se svým pomocníkem sestoupili k úpatí srázu a všichni tři mi pomohli dostat se zpět na silnici. Řidič mě potom odvezl do okresní nemocnice. Vyšetření magnetickou rezonancí odhalilo několik míst nitrolebního krvácení, včetně krevní sraženiny o velikosti 8 × 10 mm na mozkovém kmeni. Lékaři doporučili kraniotomii. V té době jsem už ztratil vědomí.
Když jsem čekal na zaměstnavatele, probral jsem se a zjistil, že ležím na lavici na chodbě. Jako první mě napadlo: „Praktikuji Dafa, budu v pořádku. Musím se okamžitě vrátit domů.“ Právě tehdy dorazil můj zaměstnavatel.
Lékař doporučil kraniotomii, ale upozornil, že jde o velmi riskantní zákrok. Kvůli riziku jsem operaci rozhodně odmítl. Děti ještě chodily do školy a manželka by se o mě po operaci nedokázala postarat. Když mě zaměstnavatel nedokázal přesvědčit, souhlasil, že mě odveze zpět do města.
Když jsem cestou znovu upadl do bezvědomí, zaměstnavatel mě pevně držel za ruku, protože se bál, že už se neprobudím, zatímco Xiaopang volal: „Bratře, neusínej – když usneš, možná už se nikdy neprobudíš!“ Znovu jsem upadl do bezvědomí. Když jsem se probral, zjistil jsem, že ležím na neurochirurgické pohotovosti ve čtvrtém patře městské nemocnice.
Lékař provedl další rentgenové vyšetření a řekl: „Musíte podstoupit kraniotomii. Máte nitrolební krvácení a stále krvácíte. Ani nevíme, jestli operaci přežijete, ale bez ní nepřežijete.“
V tu chvíli jsem věděl, že musím pevně věřit v Dafa a operaci odmítnout. Zaměstnavatel byl vyděšený a nevěděl, co dělat. Řekl jsem mu: „Jsem kultivující, budu v pořádku. Prostě mě odvez domů – nebudu se z tebe snažit vymáhat peníze.“ Nevěřil mi a řekl: „Raději tu operaci podstup. Zaplatím ji.“ Nato odešel.
Vzpomněl jsem si na Mistrova slova:
„Věříme, že dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Sesunul jsem se z nemocničního lůžka na podlahu. Zraněná noha byla tak oteklá, že jsem se na ni nemohl postavit, a byl jsem příliš slabý, abych dosáhl na tlačítka výtahu, takže jsem se musel po schodech plazit dolů.
Když se zaměstnavatel po zaplacení účtu vrátil a zjistil, že jsem pryč, sjel výtahem dolů, ale nenašel mě. Vrátil se do čtvrtého patra – stále nic – a znovu sjel výtahem dolů, jen aby zjistil, že jsem se už doplazil až do přízemí.
Řekl jsem mu: „Za žádné následky, které mohou nastat, neneseš odpovědnost.“ Když viděl, jak jsem odhodlaný, odvezl mě domů.
Když jsem přijel domů, manželka se vyděsila. Se slzami v očích se mě zeptala: „Co se ti stalo?“ Řekl jsem: „Neboj se. Jen mi připrav postel – až se pořádně vyspím, budu v pořádku. Jen mi pomáhej odříkávat: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“ Manželka stále plakala, ale přikývla.
Spal jsem od půl sedmé ráno až do následujícího dne, celkem 24 hodin! Když jsem se probudil, cítil jsem se naprosto svěží. Několik zlomených žeber i noha stále mírně bolely, ale mysl jsem měl naprosto jasnou, a tak jsem se posadil a začal cvičit. Během jednoho měsíce jsem se zcela zotavil.
Můj zaměstnavatel, kolegové i nejbližší členové rodiny byli svědky zázračných projevů Falun Dafa i jeho výjimečnosti a velikosti. Díky tomu začala Falun Dafa praktikovat celá rodina mého zaměstnavatele i všichni moji kolegové.
Děkuji, Dafa!
Děkuji, Mistře, že jste mi zachránil život!
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
