Mé úvahy o filmu Odyssea

(Minghui.org) Odyssea je jedním z nejstarších eposů lidstva a byla zapsána v 7.–8. století př. n. l. Předtím se předávala ústní tradicí a za jejího autora je považován slepý básník Homér, který žil ve 12.–13. století př. n. l.

Úloha Odyssey ve vzdělávání mnoha generací je nesporná; i po více než třech tisících letech nadále ovlivňuje lidské myšlení a morálku. V novější době vzniklo podle Odyssey více než 30 filmových a televizních adaptací, přičemž nejnovější z nich je nyní uváděna v kinech a vyvolává mnoho debat mezi lidmi, kteří znají původní Homérovo dílo.

Nemám v úmyslu film kritizovat; rád bych místo toho vyjádřil své pochopení a podělil se o to, co jsem po jeho zhlédnutí pochopil z Fa.

Homérova Odyssea

Odysseus je králem řeckého ostrova Ithaka a se svým vojskem vyplouvá přes moře, aby dobyl město Tróju.

Obléhání Tróje trvalo deset let, dokud vynalézavý Odysseus nevymyslel lest s trojským koněm. S několika vojáky se dostal za městské hradby a otevřel brány, aby dovnitř mohla vstoupit hlavní část vojska.

Těchto deset let je popsáno v Iliadě, zatímco dalších deset let je tématem Odyssey. Místo aby se po dlouhém a těžce vybojovaném vítězství triumfálně vrátila na Ithaku, Odysseova flotila narazila na nepříznivé větry a byla zahnána do neznámých vod a neprozkoumaných moří.

Právě tam začíná dobrodružství, které podle mého názoru není pouhým dobrodružstvím, ale duchovní cestou.

Staří Řekové věřili, že všechny lidské strasti i odměny pocházejí od bohů a že naše jednání rozhoduje o tom, zda nám budou nakloněni, či nikoli. Bez přízně Dia a bohů, kteří mu podléhali, nebylo možné ničeho dosáhnout – pokud si nepomůžeme sami, jak nám mohou pomoci bohové?

Odysseus a jeho muži čelí těžkostem na pomezí této lidské logiky a víry v bohy, a některé z nich se jim podaří překonat.

Z pohledu Fa víme, že obtíže, se kterými se setkáváme, souvisejí s našimi připoutáními.

Například připoutání k obžerství vede k tomu, že čarodějka Kirké promění část vojska ve vepře.

Aiolos, bůh větrů, Odysseovi pomůže tím, že mu dá kouzelný vak, do něhož uzavře větry, ale jeho zvědaví podřízení vak tajně otevřou a větry vypustí. Připoutání ke zvědavosti vedlo ke ztroskotání lodi a Odysseus jako jediný přeživší doplul na kládě k dalšímu cíli a další těžkosti – na ostrov nymfy Kalypsó.

Při pobytu s krásnou nymfou Kalypsó Odysseus podlehne novým připoutáním – pohodlí a chtíči – a uvízne v zapomnění, lenosti a sentimentálnosti. Proto na ostrově zůstane.

I to byla zkouška jeho vytrvalosti. Po sedmi letech, protože jeho touha po návratu nezmizela, mu nymfa dovolila ostrov opustit. Tentokrát se však Odysseus nespoléhá na svou vynalézavost, vychytralost ani sílu – místo toho se odevzdává osudu. Postaví si vor, nastoupí na něj a nechá se nést mořem.

A nakonec se dostane domů.

Odyssea praktikujících Falun Dafa

Také praktikující Dafa jsou na cestě zpět domů – duševně i fyzicky, neboť Mistr řekl:

„...hmota a vědomí jsou jedno.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Někteří z nás dříve praktikovali jiné kultivační cesty a první věcí, kterou jsme se museli naučit, když jsme vstoupili na cestu opravdové kultivace, bylo, že nám nepomohou žádné povrchní techniky ani metody.

Odysseus je velmi schopný, ale všechny jeho schopnosti a znalosti mu při návratu domů nepomohou – dokonce ani poté, co navštíví podsvětí, kde se dozví, jak odčinit své hříchy – pomoci může pouze víra.

Jako praktikující Dafa pozoruji, že praktikující, kteří se kultivují dobře a dokážou s mnoha lidmi hovořit o Falun Dafa, nejsou ti, kteří jsou mimořádně schopní a znalí, ale ti, kteří mají čisté srdce.

Já do této kategorie nepatřím. Často se přistihnu, že řeším věci lidským způsobem místo toho, abych následoval Mistrovo uspořádání. Pak si stejně jako Odysseus prodlužuji cestu domů; místo abych postupoval přímo, bloudím po mořích a vystavuji se nebezpečí, že se ztratím. Staré síly toho využívají a přidávají jednu zkoušku za druhou. Zatímco si představuji, že postupuji vpřed, ve skutečnosti pouze pluji z ostrova na ostrov a nikdy se nedostanu na pevninu.

Mistr řekl:

„Mám rád tých, čo sú čestní a jednoduchí, úprimní a s oboma nohami na zemi.“ (Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2010)

Byl Odysseus upřímný, prostý a přímočarý, když při jedné ze svých zkoušek proplouval kolem ostrova Sirén a nechal svým mužům ucpat uši voskem, zatímco on sám poslouchal děsivé zpěvy Sirén připoutaný ke stěžni lodi? Nebyl. Chtěl ukázat, že je silnější než ostatní, což je další připoutání – horlivost a předvádění se.

Předvádění se bylo ve skutečnosti hlavní příčinou desetileté Odysseovy pouti. Hned na začátku dobrodružství Odysseus oslepil jednookého obra Polyféma, a když pak unikal na lodi, vítězoslavně na něj zavolal své jméno, aby se mu vysmál. Polyfémos byl však synem Poseidóna, boha moře, a postěžoval si mu. Právě proto Poseidón odmítl dovolit Odysseově flotile vrátit se domů.

Nebuďme jako Odysseus a zbytečně si neprodlužujme své kultivační cesty. Odysseus byl přece mimo své království jen dvacet let, zatímco my jsme Mistrovi složili slib a sestoupili sem ze svých vlastních království mnohem, mnohem dříve. Naše Odysseje možná trvají miliony let.

Když na to myslíme, může to být opravdu tak těžké? Můžeme v této poslední inkarnaci selhat, když jsme už tak blízko domovu?

Děkuji Vám, Mistře, že jste nám v průběhu dějin zanechal ukazatele a osvětloval naši cestu. Děkuji vám, spolupraktikující.

Články, ve kterých se kultivující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí jejich individuální vnímání v určitém okamžiku podle jejich kultivačního stavu a jsou zveřejňovány v duchu vzájemného pozvednutí.