Opravdově se dívat do sebe a kultivovat se

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa (Falun Gong) na podzim roku 1998. Předtím jsem o Falun Dafa nikdy neslyšela, natož abych věděla, že jde o kultivační praxi buddhistické školy, která může zlepšit fyzické zdraví a pozvednout morální charakter člověka.

Jednou jsem si všimla, že kolegyně drží v ruce knihu, a zeptala jsem se jí: „Co je to za knihu?“ Odpověděla: „Je to Zhuan Falun.“ Zeptala jsem se: „Mohla bych si ji půjčit a podívat se na ni?“ Souhlasila. Od toho dne jsem se vydala na cestu kultivace Dafa.

V té době bylo mé zdraví velmi špatné a trpěla jsem hlubokými depresemi. Měla jsem anginu pectoris, bolesti hlavy a nedostatečné prokrvení srdce a mozku. Také jsem měla glaukom v obou očích, včetně zvýšeného nitroočního tlaku a častých bolestí očí. K tomu se přidávala artritida a kožní alergie. Maminka dokonce poznamenala: „Ty jsi samá nemoc!“ Mé utrpení se nedalo popsat.

Ačkoliv jsem se nezačala kultivovat kvůli léčení nemocí, během šesti měsíců všechny mé zdravotní potíže zmizely, aniž bych si vůbec uvědomila, kdy k tomu došlo.

Nyní, když jsem praktikující Falun Dafa, je skutečně nádherné být bez nemocí. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se setkám s Mistrem Li Hongzhi, který vyučuje tak velkolepý Fa. Mé štěstí se nedá vyjádřit slovy – právě toto jsem hledala během svých mnoha reinkarnací!

Byla jsem nesmírně šťastná. Každý den po práci a večeři jsem poslouchala nahrávky Mistrových přednášek v Jinanu. Čím více jsem poslouchala, tím více jsem rozuměla a tím šťastnější jsem byla. Mistr vyučuje Fa pro kultivaci buddhovství. Dafa vede lidi k tomu, aby byli dobří, navrací fyzické zdraví a člověk se s ním možná setká jen jednou za deset tisíc let – je to pravý Fa vesmíru, který nebyl vyučován od počátku stvoření.

Kultivace v rodinném prostředí

Když byla u nás na návštěvě švagrová, prohlédla si lilky, které jsem koupila, a zeptala se: „Proč jsi jich koupila tolik? Sníte je všechny, než se zkazí? Čtyři nebo pět by jich úplně stačilo. Kolik stály za jin [jeden jin je přibližně 0,5 kilogramu]?“ Odpověděla jsem: „0,99 jüanu.“ Poznamenala: „Ty vždycky kupuješ jen to, co je levné – pořád vybíráš ty nejlevnější věci! Na co vlastně šetříš? Pro syna?“ Odpověděla jsem: „Ani ne tak pro syna; prostě koupím o pár kusů zeleniny víc, když je levná.“

Její ostrá slova ve mně zanechala hořkost. Pomyslela jsem si: „Do všeho se plete – dokonce i do toho, jakou zeleninu kupuji. Měla by se starat o vlastní domácnost, místo aby zasahovala do té naší.“ Přestože jsem jí nic neřekla, zuřila jsem. Později jsem si však uvědomila, že má reakce nebyla správná. Nepoužíval Mistr Li její slova k tomu, aby mi pomohl odstranit připoutání k osobnímu prospěchu, zvyk využívat drobných výhod a neschopnost přijímat kritiku? Byla to maličkost, a přesto odhalila tolik mých připoutání. Ve skutečnosti mi pomáhala zlepšit charakter. Uvědomila jsem si, že bych jí měla poděkovat.

Vzpomínám si na jinou situaci, kdy švagrová u nás jedla. Řekla manželovi: „Jíte až příliš vegetariánsky, měli byste mít nějaké maso. Jak můžete bez masa získat dostatečnou výživu? Není snad smyslem vydělávání peněz to, aby se člověk dobře najedl?“ Několikrát to zopakovala. Naznačovala tím, že její matka, která s námi žila, nemá dost masa a že s ní nezacházíme dobře. Manžel odpověděl: „Vždyť včera jsme měli vepřové koleno.“

Švagrová na nás často hledala chyby, rýpavě kritizovala a stěžovala si, že to či ono není správně. Ve skutečnosti s námi tchyně žije už deset let a nikdy jsme s ní nezacházeli špatně. Vždy jí připravujeme vše, na co má chuť. Má ráda maso, grilovaná jídla, alkohol a tekutější pokrmy. Ráno začíná miskou vody s medem. K snídani si může dát misku sušeného mléka, sójového mléka v prášku nebo sladkou moučnou polévku typickou pro náš rodný kraj, do níž přidává prášek z černého sezamu, okurkových semínek a semínek salátu. K tomu jí vajíčko a napařenou housku.

Po snídani ji manžel doprovodí na procházku a potom jde na náměstí v sousedství popovídat si s ostatními staršími ženami. Kolem půl desáté se vrací domů a dá si svačinu, například červené datle, vlašské ořechy nebo ovoce.

K obědu obvykle připravujeme několik jídel podle její chuti a často podáváme například vepřová žebírka, pečené kuře nebo kachnu a různé druhy uzenin. K obědu si ráda dá malou skleničku baijiu (bezbarvého destilátu) nebo v létě plechovku piva. Střídáme také hlavní jídla a přibližně jednou týdně připravujeme knedlíčky, které má velmi ráda. Děláme vše, co je v našich silách, abychom se o ni dobře starali. Často říká: „Žiju si jako nesmrtelná!“

Manžel má čtyři sestry. Všechno však zařizujeme my, jeho sestry nemusí nic platit ani si dělat starosti a nikdy se s nimi neporovnáváme. Synovská úcta [respekt a oddanost vůči starším] je nejpřednější ze ctností; pokud plníme svou povinnost a máme čisté svědomí, stačí to – Nebesa vidí vše, co děláme.

Protože se k ní chováme tak dobře, tchyně jen zřídka navštěvuje své dcery a říká, že se nejlépe cítí u nás. Přesto na nás švagrová stále hledá chyby. Často jsem cítila křivdu a myslela si: „Ty nehneš ani prstem – všechno neseme na bedrech my – a přesto pořád něco kritizuješ. S tvou matkou zacházíme tak dobře, skoro ji uctíváme, a ty stále nejsi spokojená. Nemáš vůbec smysl pro míru. Podívala ses vůbec někdy, jak žijí staří lidé v jiných rodinách? Kdybych nepraktikovala Dafa, chovala bych se k tvé matce tak dobře? Dělám to právě kvůli Dafa. Opravdu si neumíš vážit požehnání, které máš přímo před sebou!“

Cítila jsem zášť a obviňovala ji, že je nerozumná. Vyvstala žárlivost, zášť, soutěživost, připoutání k vlastnímu prospěchu a také touha udržet si dobrou pověst. Vnímala jsem to jako těžkou zkoušku.

Mistrův Fa mě probudil. Švagrová přišla, aby mi pomohla zlepšit charakter a odstranit připoutání. Nebyla překážkou, ale odrazovým můstkem. Opravdu bych jí měla poděkovat. Jak jinak bych mohla odstranit svou zášť, žárlivost a soutěživost? Tato připoutání a zkažené prvky nejsem já; jsou projevy „falešného já“ uvnitř systému uspořádaného starými silami – nejsou mým pravým já. Musím se sladit s nadpřirozenou mocí Buddhova Fa, kterou mi Mistr dal – tedy se spravedlivými myšlenkami – a tyto představy rozložit.

Kultivace uprostřed těžkostí

Posledních několik let pro mě bylo velmi obtížných. Zpočátku jsem se náhle začala cítit fyzicky velmi špatně, jako by samotné buňky v těle byly bez života. Byla jsem neustále vyčerpaná a trpěla silnou žízní; za něco málo přes měsíc jsem zhubla více než 20 kilogramů. Příznaky se velmi podobaly cukrovce u běžných lidí. Odmítla jsem to však přijmout jako skutečnost a dál jsem se věnovala každodenním činnostem jako obvykle. Považovala jsem to za Mistrovo očišťování mého těla.

V kultivaci neexistuje nemoc. Proč bych tedy měla omezovat jídelníček? Proto jsem se nevyhýbala žádným konkrétním potravinám. To všechno bylo uspořádání starých sil, ale Mistr situaci obrátil v něco dobrého a využil tuto těžkost k očištění mého těla a pozvednutí charakteru. Přemýšlela jsem však, proč příznaky zcela nezmizely. Všechno má svůj důvod – kde je příčina, tam je i následek – a staré síly se odvážily jednat tímto způsobem pouze proto, že využily mých lidských připoutání.

Jiní praktikující často říkali, že zkouška karmy nemoci je ve skutečnosti zkouškou charakteru. Zdálo se tedy, že mám problém s charakterem. Když jsem se podívala do sebe, uvědomila jsem si, že tuto těžkost způsobila má připoutání k pohodlí, zášti a chutím na jídlo. Měla jsem zvyk po ranním probuzení znovu usnout – bylo to oddávání se pohodlí. Věděla jsem, že je tento návyk škodlivý a že jde o připoutání, které by měl kultivující odstranit, přesto byl velmi houževnatý. Ačkoliv jsem se ho opakovaně snažila zbavit, nepodařilo se mi to úplně, což mě velmi trápilo.

Také jsem v sobě chovala zášť. Tchyně byla panovačná; zakazovala mi vařit jakékoliv jídlo, které sama nechtěla jíst, a všechno kontrolovala. Cítila jsem se ukřivděně a měla jsem vůči ní zášť, protože jsem považovala situaci za nespravedlivou. Potom jsem si vzpomněla na Mistrova slova:

„...Jí, leč nevychutnává –
Pouto k chuti zpřetrhal.”
( „V Tau setrvávající,” Hong Yin)

Nebyla jsem připoutaná k jídlu? Nepomáhala mi tchyně odstranit právě toto připoutání? Když jsem se podívala do sebe, uvědomila jsem si, že jsem se mýlila. Přestala jsem řešit, co budeme jíst. Už jsem vůči ní necítila zášť ani závist; místo toho jsem si znovu a znovu připomínala, že s ní mám zacházet dobře – skutečně dobře, ne jen povrchně.

Jakmile jsem toto připoutání rozpoznala, příznaky cukrovky zmizely a vše se vrátilo do normálu.

Bylo také období, kdy jsem od kolen až po chodidla neustále cítila chlad a celou noc jsem nemohla spát. Někdy byl chlad tak silný, že se mi chtělo plakat, a cítila jsem obrovský tlak. Protože jsem nemohla spát, nedokázala jsem provést všech pět cvičení najednou. Potom jsem si pomyslela: „Když mi staré síly nedovolí spát, využiji ten čas smysluplně – budu cvičit, vysílat spravedlivé myšlenky a studovat Fa.“ Během noci jsem cvičení prováděla několikrát. Také jsem zesílila vysílání spravedlivých myšlenek, abych rozložila zlo, které mě pronásledovalo.

V té době jsem noc brala, jako by byla dnem, a necítila jsem ospalost. Podařilo se mi spát asi hodinu až po rozednění. Uvědomila jsem si, že má touha vzdorovat těžkostem a vyhýbat se utrpení pramení z přetrvávajícího připoutání k pohodlí. Snažila jsem se tomuto smýšlení vzdorovat a nedovolit mu, aby mě ovládlo, a zároveň jsem dbala na to, abych nezanedbávala každodenní povinnosti. Postupně jsem si na tuto situaci zvykla a tlak postupně slábl.

Po více než roce chlad v nohách a chodidlech zmizel. V létě jsem se už bez obav mohla oblékat do sukní a konečně jsem opět mohla klidně spát. Mistr mi pomohl odstranit značné množství karmy!

Navíc během pandemie – počínaje 1. květnem – se u mě objevil kašel. Doma jsem prudce kašlala, ale pokaždé, když jsem vyšla ven, kašel ustal, a jakmile jsem se vrátila, znovu začal. Kašel trval téměř rok, než náhle ustal. V následujících letech jsem už vůbec nekašlala. Věděla jsem, že mi Mistr očišťuje plíce.

Má starší sestra, která je také praktikující, poznamenala: „Podívej se na svůj obličej – máš tak hladkou, jemnou a světlou pleť. Dříve taková nebyla. Těžkosti, které jsi v posledních letech snášela, nebyly zbytečné.“ Jiná praktikující řekla: „Tvůj obličej vypadá jako dětská pokožka – růžový a světlý. Mistr tě skutečně očistil.“ Věděla jsem, že je to pravda. Během let jsem prošla mnoha těžkostmi – jednou za druhou, zkouškou za zkouškou – a často jsem při tom klopýtala.

Uprostřed těžkostí a pod Mistrovou ochranou jsem vytrvala a nepadla. Mistr za mě nesl veškeré utrpení a karmu. Právě díky jeho nesmírné snášenlivosti jsem se dostala až tam, kde jsem dnes. Mistrova milost je bezmezná – a za to cítím hlubokou vděčnost.

Dokud má cesta kultivace pokračuje, stále mám příležitosti se zlepšovat a zachraňovat vnímající bytosti. Jsem rozhodnuta pilně kultivovat, studovat Fa, často vysílat spravedlivé myšlenky a opravdově se dívat do sebe, abych bedlivě sledovala každou svou myšlenku. Jak se blíží poslední okamžik konce časů, naplním svůj slib, abych nezklamala Mistrovu soucitnou spásu ani naděje vnímajících bytostí.