Legenda o dracích (2. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 1. části)

Existuje mnoho příběhů o Velkém Yuovi, legendárním králi starověké Číny, jenž proslul svým uměním krotit dravé vody. Podle spisu Huainanzi se Velký Yu kdysi proměnil v obřího medvěda, aby prosekal cestu horou Xuanyuan. Když prováděl průzkum v jižní Číně a plavil se po řece, náhle se objevil žlutý drak. Ostatní lidé na lodi byli k smrti vyděšeni, ale Velký Yu prohlásil: „Byl jsem pověřen božským posláním a tvrdě pracuji, abych sloužil lidu. Přebývání zde mi dává čas naplnit můj úkol a smrt znamená návrat tam, odkud pocházím. Není nic, co by mohlo zneklidnit mou mysl.“ Drak poté zmizel.

V celé čínské kultuře lze nalézt nespočet příběhů a památek spojených s draky. Vyobrazení draků se objevují všude – od soch po malby, od kuchyňského náčiní po ozdoby a prapory. Zatímco někteří lidé považují draky za fiktivní bytosti z mytologie, je fascinující se zamyslet nad tím, jak mohli dávní lidé vytvořit tak živý a ucelený obraz draka.

6 000 let staré relikvie

Před dávnými lety byl během výstavby projektu na odklonění vody v jedné vesnici v okrese Huangmei v provincii Hubei objeven sedm metrů dlouhý dračí vzor.

Obrazec vyskládaný z říčních oblázků znázorňuje draka se čtyřmi drápy připomínajícími mýtické stvoření qilin (v japonštině známé jako kirin), dvojicí rohů podobných jelením, šupinami a ocasem. Výjev byl natolik věrný, že upoutal pozornost archeologů i biologů. Odhaduje se, že tento vzor byl vytvořen nejméně před 6 000 lety.

Kultura Hongshan

Dalším příkladem je kultura Hongshan ve městě Chifeng ve Vnitřním Mongolsku. V roce 1971 zde byl vykopán nefritový drak. Jednalo se o nejstaršího nefritového draka, kterého archeologové kdy našli.

Toto umělecké dílo je 60 cm dlouhé a má průměr 2,3 cm. Hlava má oči, nos, tlamu i vousy. Hříva na hřbetě draka je zdobena ještě živěji. Další nefritové artefakty zhotovené v podobném stylu byly nalezeny ve Vnitřním Mongolsku a v sousední provincii Liaoning.

Zatímco výše uvedené nálezy se týkají starověkých relikvií, následující incidenty z moderní Číny by mohly nabídnout hlubší vhled do otázky existence draků.

Drak, který spadl z nebe

K jedné události došlo ve městě Yingkou v provincii Liaoning v létě roku 1934. Pršelo tehdy nepřetržitě déle než měsíc a rákosová pole byla zaplavena. Místní obyvatel ucítil v bažině podivný zápach. Když se on a další lidé vydali na místo, objevili obrovské stvoření, které vypadalo, že umírá.

Xiao Yuqin, starší žena z Yingkou, tehdy měla pouhých devět let. V roce 2004 vzpomínala, že stála na hřbetě koně a otec ji podpíral, když ono stvoření uviděla. Viděla, že drak má oči napůl zavřené a ocas stočený. Měl dva přední drápy, přesně takové, jaké lidé obvykle při popisu draka zmiňují.

Obyvatelé považovali draka za posvátné zvíře přinášející štěstí a snažili se ho zachránit. Někteří postavili stříšku, aby ho chránili před sluncem, zatímco jiní ho neustále polévali vodou. To trvalo několik dní, dokud stvoření záhadně nezmizelo. O více než tři týdny později však lidé draka v Yingkou znovu spatřili na jiném místě, ale v té době už byl mrtvý.

Další pamětník, Yang Shunyi, vyprávěl v roce 2004 historickému úřadu v Yingkou o tom, co tehdy viděl. Dokonce úředníkům ukázal místo, kde drak uhynul. „Na zemi leželo mnoho kostí trojúhelníkového tvaru, bylo jich přes sto. Stvoření mělo také jeden nebo dva rohy.“

Místní tehdy věřili, že se jedná o padlého draka, kterého nebesa potrestala a zasáhla bleskem, než se zřítil do bažiny.

Podle článku s názvem „Drak umírá v důsledku dehydratace“ v deníku Shengjing Times ze 14. srpna 1934 byly kosti draka převezeny do provincie Hebei a vystaveny pro veřejnost. Vzbudily tehdy zájem mnoha lidí.

Reportáž o drakovi v deníku Shengjing Times ze 14. srpna 1934. 

Tajemné dračí kosti

Dne 16. června 2004 přinesl jednaosmdesátiletý Sun Zhengren z Yingkou na tamní historický úřad krabici s pěti kusy kostí. Řekl, že jde o dračí kosti, které nasbíral v roce 1934, když mu bylo jedenáct let.

Han Xiaodong, zástupce ředitele úřadu, a další zaměstnanci byli tak zvědaví, že vyhledali a našli článek v Shengjing Times ze 14. srpna 1934.

Deník Shengjing Times tehdy rovněž informoval, že drak měl na hlavě dva rohy a disponoval čtyřmi drápy. Drak si vyhrabal jámu dlouhou 17 metrů a širokou sedm metrů. Stopy po škrábání drápy byly jasně viditelné. Drak před smrtí zjevně zápasil o život.

Zpráva citovala také Li Binshenga, karikaturistu z Pekingu, který uvedl, že on a jeho dva sourozenci tehdy draka viděli. „Bylo mi tehdy deset let a stvoření bylo obklopeno kotvami a provazy, aby se návštěvníci nemohli přiblížit,“ vzpomínal. „Bylo dlouhé asi 10 metrů. Páteř byla uprostřed prohnutá nahoru – ne jako u ryby. Na hlavě mělo rohy, které se lišily od jakéhokoli mořského tvora.“

Když se o incidentu začalo mluvit ve státní televizi, stanice CCTV tvrdila, že kosti, které Sun přinesl, jsou kosti velrybí. Tři další pamětníci z Yingkou – Cai Shoukang, Huang Zhenfu a Zhang Shunxi – kteří draka viděli na vlastní oči, však toto tvrzení okamžitě popřeli.

Cai uvedl, že mu bylo devět let a bydlel poblíž rákosového rybníka, kde byl drak nalezen. Kromě toho on a jeho přátelé jednou v zamračeném dni roku 1934 spatřili draka na obloze po dobu asi 15 sekund. Drak byl šedý a pohyboval se v oblacích jako had. Odpovídal známým vyobrazením draků: na hlavě měl dva rovné rohy, vousy a vypouklé oči. Byl delší než 10 metrů, měl šupiny, čtyři drápy jako krokodýl a ocas jako kapr.

Cai, Huang i Zhang shodně uvedli, že tvrzení CCTV o velrybě je nesmyslné. Cai napsal dopis televizi CCTV i pekingské zoologické zahradě, ale nikdy neobdržel odpověď.

V roce 2005 natočila CCTV navazující program. Ačkoli výslovně neuznala existenci draka, přestala již trvat na tom, že padlý tvor byl velryba.

Ztracená kultura

Obrazy draků se objevují i v jiných civilizacích. V Kukulkánově chrámu v archeologickém nalezišti Chichén Itzá v Mexiku se v severním rohu pyramidy nacházejí dvě sochy boha deště Chaaca. Vypadají velmi podobně jako drak, což rezonuje s čínskou vírou, že drak vládne dešti.

Mayský bůh deště Chaac.

Podobně jako starověká čínská kultura byla i mayská civilizace velmi vyspělá. Kukulkánova pyramida byla vysoká přibližně 30 metrů a na každé straně měla 91 schodů. Spolu s posledním schodem na vrcholu jich bylo celkem 365, což představuje počet dní v roce.

Podobnost mezi mayským bohem deště Chaacem a čínským drakem, jenž je rovněž zodpovědný za déšť, je důkazem společné nitě táhnoucí se napříč kulturami. Dalším společným rysem různých civilizací je víra, že prehistorické civilizace byly kdysi zničeny potopami a že lidé těchto civilizací čekají na spásu od Stvořitele.

Někteří velcí vědci uznali důležitost otevřené mysli. Například Albert Einstein kdysi poznamenal, že moderní věda může existenci něčeho pouze dokázat, ale nemůže vyvrátit, že něco neexistuje. „Vidíme vesmír úžasně uspořádaný, podléhající určitým zákonům, ale těmto zákonům rozumíme jen nejasně,“ řekl také.

Budou lidé někdy schopni znovu spatřit draky a náznaky z božského světa? Čas ukáže.

(Konec)