(Minghui.org) V roce 2014 jsem byla odsouzena na tři a půl roku a skončila jsem v ženské věznici v provincii Liaoning. Nejprve jsem byla umístěna do intenzivního nápravného oddělení, které bylo určeno pro pronásledování praktikujících Falun Dafa. Zpočátku se dozorci zdáli milí a nabízeli mi nejrůznější výhody výměnou za to, že se vzdám praxe. Když viděli, že se nehodlám vzdát, začali mě dozorci mučit. Celý den mě nutili stát na místě a nedovolili mi spát, koupat se ani chodit na toaletu. Nevzpomínám si, kolik dní jsem byla tomuto mučení vystavena, jen si pamatuji, že když jsem se konečně dostala na záchod, ve chvíli, kdy jsem si dřepla, vytryskla ze mě kaluž krve.

Dozorci mě odvezli do nemocnice na vyšetření krve a moči, aniž by mi řekli, kvůli čemu. Měla jsem pocit, že mě obklopují zlé bytosti, a měla jsem velké bolesti, že jsem sotva dýchala. Rychle jsem pochopila, že to není v pořádku, a vysílala jsem spravedlivé myšlenky s prosbou, aby mi Mistr pomohl. Po dvaceti minutách jsem pocítila, že zlé elementy byly odstraněny, cítila jsem se lépe a mohla jsem normálně dýchat. Věděla jsem, že Mistr pomohl vymýtit zlé entity, které se kolem mě shromáždily. Mnohem později jsem se dozvěděla, že mě toho dne strážci odvezli do nemocnice, aby zjistili, zda jsem vhodným dárcem orgánů.


Ve vězení jsem často vysílala spravedlivé myšlenky, recitovala učení a objasňovala pravdu vězňům, kteří se mě pokoušeli „přeměnit“. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a prosila Mistra o pomoc, když se mě nějaký obzvlášť zlý vězeň pokoušel mučit. Vysílal jsem spravedlivé myšlenky a prosila Mistra o pomoc, když se mě pokusila mučit jedna z obzvlášť krutých vězeňkyň. Měla pak pokaždé silný průjem. Po nějaké době požádala o přemístění do jiné cely.

Pokud jde o další vězeňkyni, která mě přišla mučit a snažila se mě donutit, abych se zřekla své víry, promluvila jsem si s ní, vysvětlila jí pravdu o Falun Dafa a zazpívala jí písně Falun Dafa. Dojata mým chováním se naučila písně zpívat a poslouchala, jak jí vyprávím, jak se mi cvičením zlepšilo zdraví a myšlení. Dozvěděla se, že na praxi není nic špatného, a rozhodla se být ke mně laskavá. Když jsem ostatním objasňoval pravdu, seděla vedle mě a byla dojatá k slzám. Když se mnou někdo špatně zacházel nebo mě mučil, plakala pro mě. Když jsem odcházela z intenzivního nápravného oddělení, plakala.

Na novém oddělení se vedoucí oddělení a vrchní dozorce doslechli, co dělám na intenzivním nápravném oddělení, a věděli, že by nebylo snadné mě „přeměnit“, takže se neobtěžovali mě mučit. Nadále jsem tamním vězňům objasňovala pravdu. Mistr mě posiloval soucitem. Usmívala jsem se, když jsem se s někým setkala poprvé, aby cítil můj laskavý úmysl. Často se stávalo, že ta osoba vystoupila z KS Číny poté, co jsem jí objasnila pravdu.

Na soukromý rozhovor s ostatními odsouzenými jsem měla vždy jen pár minut, takže jsem musela přejít rovnou k věci a ujistit se, že rychle pochopili pravdu. Naštěstí s Mistrovou pomocí většina odsouzených, se kterými jsem mluvila, z KS Číny vystoupila.

Domů jsem se vrátila v prosinci 2014. První věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem se co nejvíce soustředila na studium učení, což jsem v předchozích třech a půl letech nemohla. Kromě dohánění studia Fa jsem se začala učit Fa nazpaměť. Často jsem přitom byla dojata k slzám, když jsem pochopila, kolik toho pro nás Mistr vzal na svá bedra.