Důsledky „slavnostních prohlášení“

(Minghui.org) Gao je dlouholetá praktikující, která se zúčastnila Mistrových přednášek v počátečních letech. Když jsem začal praktikovat Falun Dafa, setkal jsem se s ní na našem cvičebním místě. Během pronásledování Komunistickou stranou Číny jsme v uplynulých více než 20 letech prošli mnoha těžkými situacemi. Pro ni to bylo obzvlášť těžké, protože kromě pronásledování a obtěžování ze strany KS Číny měla i těžké astmatické záchvaty.

Gao se dívala dovnitř, aby zjistila, zda dokáže najít nějaké připoutání, které neodstranila, a často sdílela zkušenosti o svých nedostatcích s ostatními praktikujícími. Uvědomila si, že má soutěživou mentalitu a lpí na osobním prospěchu. Usilovně se snažila posílit své spravedlivé myšlenky a zbavit se těchto připoutaností. Její zdravotní stav se však v průběhu let příliš nezlepšil a tím se cítila frustrovaná.

Před dvěma lety byla Gao nezákonně zadržena ve vazební věznici. Poté, co byla propuštěna, řekla ostatním praktikujícím, že velmi lituje toho, že spolupracovala s dozorci, když byla pod tlakem. Jakmile se vrátila domů, poslala na Minghui.org slavnostní prohlášení.

Gao za mnou před několika dny přišla a řekla mi, že se jí zhoršuje astma. Měla pocit, že je to proto, že nepřiznala některé špatné věci, které udělala v minulosti. Napsala tedy další čestné prohlášení a chtěla, abych se na něj podíval, než ho pošle na Minghui.org.

Její prohlášení začínalo třikrát napsaným slovem lítost a za každým vykřičník. Věděl jsem, že z hloubi srdce musí cítit hlubokou lítost, ale řekl jsem jí, že nemusí svou lítost vyjadřovat tímto způsobem. Stačilo, aby jasně vysvětlila, co udělala špatně, identifikovala své charakterové nedostatky a rozhodla se je napravit.

Gao se vrátila o dva dny později. Vypadala velmi bledě a byla zadýchaná. „Moje astma se ještě zhoršilo a mám opravdu strach. Nebojím se smrti, ale nechci poškodit jméno Falun Dafa. Moji přátelé a rodina vědí, že praktikuji, a co by si mysleli, kdybych zemřela?“ Přitom jak mluvila, měla ve tváři smutek.

Požádala mě, abych pro ni stáhl nejnovější vydání týdeníku Minghui, protože jí nefungoval internet. Zatímco jsem ho stahoval, požádala mě, abych zkontroloval, zda bylo zveřejněno její poslední „slavnostní prohlášení“. Udělal jsem to, ale našli jsme jen prohlášení, které poslala před rokem.

Mé uvědomění při pomoci jinému praktikujícímu

Požádala mě, abych se podíval, zda bylo zveřejněno prohlášení, které předložila v roce 2007. Nemohl jsem ho najít - našel jsem pouze to, které předložila v roce 2008. Najednou jsem pochopil, proč celé ty roky trpěla astmatickými záchvaty.

„Pověz mi to,“ řekla dychtivě.

„V průběhu let jsi čas od času předložila ‚slavnostní prohlášení‘ a také jsi znovu a znovu trpěla astmatickými záchvaty, že?“

„Ano, ale co to znamená?“ Zeptala se a vypadala zmateně.

„Praktikující píšou tato prohlášení, protože podlehli nátlaku proti svému svědomí a řekli dozorcům, že přestanou praktikovat Falun Dafa. Poté žádají Mistra, aby jim odpustil, a říkají, že budou pokračovat v praktikování. Slavnostní prohlášení, která píšou, jsou sliby Mistrovi, že?“ Odpověděla ano.

„Své sliby však opakovaně nedodrželi a také opakovaně napsali prohlášení. Ty jsi udělala to samé. Kdyby tu Mistr stál přímo před tebou a zeptal se tě, kdy budeš schopna složit zkoušku a zda může Mistr tentokrát věřit tvému slavnostnímu prohlášení, co bys odpověděla?“ Gao nedokázala na mou otázku odpovědět a tvářila se zahanbeně.

„V kultivaci, pokud stále selháváme ve zkouškách, znamená to, že jsme se v těchto oblastech nezlepšili. Uplynulo tolik let a promarnilo se tolik drahocenného času. Pokud budeme v kritických otázkách dělat stále stejné chyby, naše kultivace selže. Nebylo by naše úsilí za tolik let zbytečné?“ zeptal jsem se.

„Od chvíle, kdy jsme se začali kultivovat v Dafa, jsme se z Mistrova učení Fa učili, že bychom se měli napravit tím, že opustíme připoutání k osobní slávě a zisku, životu a smrti; ale opustili jsme tyto věci skutečně po všech těch letech? Tobě je teď skoro sedmdesát a mně je padesát. Už jsme toho tolik prožili. Měli bychom se sami sebe zeptat, jakých připoutání jsme se ještě nezbavili. Je to materiální pohodlí, citová pouta k naší rodině a ostatním?

„V dnešní Číně se průměrná délka života pohybuje kolem 75 let, ale mnoho lidí se, většinou kvůli špatnému zdraví, tak dlouho nedožije. Mistr prodloužil délku života opravdových praktikujících Dafa, ale prodloužená doba je určena pro naši kultivaci. Co by se stalo, kdybychom stále selhávali ve zkouškách a v zásadních otázkách? Staré síly nás pozorně sledují, a co by udělaly, kdyby viděly, že opakovaně píšeme slavnostní prohlášení a znovu a znovu klameme Mistra, a viděly by, že se chováme stejně, aniž bychom se snažili zlepšit?“

Když jsem to říkal, cítil jsem, že to Gao nejen připomínám, ale že si v srdci upřímně kladu stejné otázky.

„Náprava Zákona pokročila až do dnešního dne a může kdykoli skončit. Můžeme to vidět i na změnách v běžné společnosti. Nepřekvapilo by mě, kdyby Mistr řekl, že náprava Fa skončí zítra. Jediná lítost a úzkost, kterou bych cítil, by byla, že mám stále příliš mnoho lidských připoutání, kterých se musím vzdát. Takže každá zkouška, se kterou se nyní setkáváme, je pravděpodobně poslední šancí, kterou máme. Nesmíme to už brát na lehkou váhu, protože příležitostí, které máme, je teď opravdu málo.“ Při těchto slovech mi bylo velmi těžko u srdce.

„Slavnostní prohlášení je slib Mistrovi. Musí být ‚slavnostní‘ a takové prohlášení lze učinit pouze jednou. Nejlepší by bylo, kdybychom takové prohlášení nemuseli učinit vůbec. Činíme je pouze tehdy, když kvůli svému špatnému porozumění a chování nesplníme požadavky Zákona. Mistr je nesmírně soucitný a nevzdává se nás. Dal nám další šanci, abychom se napravili. Nikdy nesmíme zneužívat Mistrova soucitu tím, že budeme polevovat. Musíme za sebe převzít odpovědnost, protože počet šancí pro nás se zmenšuje.

„Zapomeň na slavnostní prohlášení, která jsi napsala, a na své astma. Nechme minulost minulostí, každý den mějme na paměti, co Mistr řekl, a dělejme to, co nám Mistr řekl. Každý den je vzácný a my bychom neměli znovu polevit. Musíme se neustále zlepšovat až do konce nápravy Fa.“

Když jsem domluvil, zhluboka jsem se nadechl, jako bych udělal něco důležitého, a ulevilo se mi.

Gao slavnostně řekla: „Teď už to chápu. Cítím, že mi Mistr prostřednictvím tvých slov něco naznačuje. Mistr musí mít o můj kultivační stav velké obavy!“

„Ano, cítím to stejně. Mistr zařídil tuto příležitost, abychom mohli společně sdílet a zlepšit se.“

Vtom jsem si všiml, že Gao postupně zrůžověla pleť a dýchání už pro ni bylo méně namáhavé. Řekl jsem jí to a ona s radostí řekla: „Máš pravdu. Cítím to! Nepříjemné pocity na krku a v krku jsou pryč.“

Když Gao odešla, cítil jsem, že z mého těla odešlo mnoho nečistých prvků, a pohltil mě čistý, uvolněný a příjemný pocit.

Rád mluvím a dobře rozumím principům Fa. Takže když mluvím s ostatními praktikujícími, mám tendenci být hlasitý a neústupný nebo kritizovat či obviňovat, když vidím, že se mi něco nelíbí, a v mém tónu hlasu není žádná laskavost. Praktikující často říkají, že rozhovor se mnou je stresující. Ale dnes, i když jsem Gao kladl otázky, jsem cítil, že vše, co jsem řekl, jí bylo ku prospěchu a bylo to z hloubi srdce. Zároveň jsem si kladl stejné otázky, jaké jsem kladl jí, a upřímně jsem doufal, že se oba budeme kultivovat lépe. Cítil jsem se ohromně vděčný Mistrovi za jeho nesmírný soucit a spásu.

Výše uvedené jsou má pochopení a zkušenosti na mé současné úrovni. Prosím, upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa.