Čínská Fahui | Důležitost uchovávání spravedlivých myšlenek

(Minghui.org) Zdravím vás, Mistře. Zdravím vás, milí praktikující.

Je mi 63 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Praktikující, se kterými často koordinuji záchranu lidí, jsou mladší než já, ale nikdy se necítím stará. Na jaře i v létě, na podzim i v zimě, při vzestupech i pádech, pracuji s ostatními praktikujícími, abych lidem nabídla spásu.

Loni na podzim jsme s další praktikující vyrazili do okolních vesnic rozdávat materiály k objasňování pravdy. Kvůli vzdálenosti jsme se báli, že se nám vybijí naše elektrokola, a tak jsme jezdili na normálních kolech. Žijeme na hranici dvou provincií a místo, kam jsme měli namířeno, je v druhé provincii vzdáleno něco přes 10 kilometrů. Bylo větrno, takže se špatně šlapalo. Když nás předjížděly kamiony na silnici, kvůli prachu, který zvedaly, bylo těžké udržet oči otevřené.

Když jsme jeli přes most, museli jsme kola tlačit do kopce a pak z kopce, protože svah byl tak prudký, že bylo příliš nebezpečné spoléhat se na brzdy. Jakmile jsme spatřili značky do druhé provincie, přestali jsme se cítit unavení. Rozhodli jsme se začít v nejbližší vesnici. Když jsme dojeli na severní konec, druhá praktikující řekla: „Já pojedu z jihu na sever a ty pojedeš ze severu na jih. Setkáme se uprostřed vesnice.“ Věděla jsem, že má o mě starost a chce, abych musela jezdit méně. Náš plán byl jít od uličky k uličce a na dveře každé domácnosti dát brožurku.

Setkala jsem se s ní uprostřed vesnice. Řekla mi: „Musíš si dát pozor, jak brožurku umístíš. Když bude foukat, brožurka by mohla odletět z kliky dveří“. Mezi dvěma mřížemi velkých kovových vrat byl široký prostor, a tak jsem brožurku hodila na dvůr. Druhá praktikující mě naučila, jak brožurku zabalit a připnout k ozdobnému kroužku na dveřích, aby nespadla. Řekla: „To jsou vzácné materiály pro objasnění pravdy. Nemohou být hozeny.“ Rychle jsem se opravila a brožurky pečlivě připnula, jak mi doporučila.

Byl podzim, takže farmáři měli plné ruce práce se sklizní úrody. Někteří odváželi kukuřici, jiní rýži a další sbírali sójové boby. Všichni se tvářili radostně z dobré úrody. Řekli jsme jim pravdu o pronásledování a poradili jim, aby vystoupili z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací. Zemědělci naše slova přijali a poděkovali nám.

Po odchodu z této vesnice jsme se vrátili a rozdávali brožury v každé vesnici, kterou jsme projeli. Rychle jsme rozdali více než 200 výtisků. Některé vesnice jsme ještě vynechali, a tak druhá praktikující řekla: „Zapamatujme si, kde jsme nic nerozdávali, ať se sem vrátíme později.“ Domů jsme se vrátili bez problémů.

Druhý den jsme s praktikující vyrazili do vesnic na západě, třetí den do vesnic na jihu a čtvrtý den jsme měli v plánu jít do vesnic na severu, abychom pokryli okolní vesnice. Nešli jsme k sobě navzájem domů, protože to bylo nebezpečné a nepohodlné chodit nahoru a dolů po schodech. Každý den po rozchodu jsme se domlouvali na trase, kterou pojedeme další den. Sešli jsme se na určitém místě a pak jsme se společně vydali na cestu.

Toho dne jsem ji ve smluvený čas neviděla, a tak jsem jela zpátky a uviděla ji, jak jde proti mně. Řekla mi: „Rozbilo se mi kolo a potřebuji ho opravit. Pojedeme zítra.“ Cestou zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je všechno připraveno k rozvozu, a tak jsem domů nejela. Sama jsem zvolila jiný směr a vydala se do vesnice, kde mi při posledním rozdávání došly brožurky. Říkala jsem si, že čím dříve vesničané brožurky uvidí, tím dříve budou zachráněni. Ten den jsem rozdala více než 100 výtisků a šťastně jsem se vrátila domů.

Pátý den jsem se s ní setkala na smluveném místě. Tvářila se ustaraně a řekla: „Myslím, že mě někdo sleduje.“ Viděla jsem, že trochu váhá, a tak jsem jí poradila: „Dej si trochu na čas a přizpůsob se.“ V minulosti byla pronásledována a musela na více než půl roku opustit domov, takže stín pronásledování jí ležel na srdci. Možná sváděla duševní boj, ale nakonec se rozhodla jít se mnou.

Poté, co jsme dokončili distribuci materiálů ve dvou vesnicích, chtěla jít domů. Řekla jsem jí: „Dej mi všechny zbylé materiály a můžeš jít. Zbývá už jen jedna vesnice, a já ji dokončím a rozdám co zbylo.“ Když mi dala, co jí zbylo, a chystala se jít domů, z rýžového pole vedle nás najednou vylétlo několik strak. Straky jsou často považovány za symbol štěstí. V tu chvíli jsem opravdu cítila, že je Mistr po mém boku. Byl to pocit, který jsem měla nejen ten den, ale každý den.

Jednou uprostřed léta jsem se vrátila domů tak unavená, že se mi chtělo jen spát. Bála jsem se, že v poledne nestihnu vyslat spravedlivé myšlenky, a tak jsem požádala Mistra, aby mě vzbudil. Probudil mě hluk elektrického kola mého souseda. Otevřela jsem oči a uviděla, že je čas vysílat spravedlivé myšlenky. Mistr mi to připomněl.

Jedné zimní noci jsem Mistra prosila: „Už několik nocí jsem nevstala, abych vyslala spravedlivé myšlenky. Prosím, probuďte mě.“ Probudil mě zvuk ledu padajícího za oknem. Otevřela jsem oči a uviděla, že je čas posílat spravedlivé myšlenky. Mistr mi opět pomohl.

Když jsem na toto pomyslela, zeptala jsem se jí, jestli chce ještě odejít. Uvědomila si, že ji Mistr osvítil, a řekla: „Zůstanu a budu pomáhat“. S jejími spravedlivými myšlenkami jsme snadno rozdali zbývající materiály. Bohužel nám došly, když zbývalo ještě téměř 20 domů. Později jsme se s další praktikující vrátili a nechali v těchto domech materiály.

Zima přišla v mžiku. Lidé každoročně uklouzli a upadli na sněhu a mnozí se zranili. V zimě chodí ven méně lidí. My jsme praktikující Falun Dafa a musíme chodit ven. Vnímající bytosti na nás čekají, abychom je zachránili. Už jsme nemohli jezdit na kole, a tak jsme si brali taxíky, když jsme jeli někam daleko, i když jsme nevěděli, jestli najdeme někoho, kdo nás odveze zpátky. Jiní praktikující, kteří dělali totéž, říkali, že na zpáteční cestě vždy potkali auta a nechali se odvézt domů. Letos v zimě jsme pracovali ve čtyřech, chodili jsme od domu k domu v každé vesnici a pak jsme se scházeli na místě srazu.

Byly také chvíle, kdy jsme se špatně koordinovali. Jednou jsme se v poměrně velké vesnici rozdělili. Viděli jsme, co jiná skupina praktikujících nechala lidem u dveří, ale neviděli jsme je samotné. Rozhlíželi jsme se, ale nikoho jsme nenašli. Museli jsme se vrátit cestou, kterou jsme jeli taxíkem, a při chůzi jsme se ohlíželi a doufali, že se objeví. Vtom kolem projel autobus jedoucí naším směrem. Ale nenastoupili jsme do něj, protože jsme neviděli další praktikující a protože jsme měli ještě více než 20 výtisků k rozdání. Před námi byla malá vesnice, kterou jsme viděli v dálce. Když jsme přijeli taxíkem, nezdálo se nám, že je to daleko, ale když jsme tam šli pěšky, zdála se nám ta vesnice velmi vzdálená.

Když jsme do té vesnice dorazili, bylo už skoro poledne. To už bylo tepleji a my jsme viděli lidi, kteří se procházeli kolem. Podala jsem brožurku jednomu muži, který si ji vzal, podíval se na ni a řekl: „Já ji nechci. Už mi ji někdo dal předtím. Když jsem narazila na zdejšího vedoucího, ptal se mě, odkud ji mám. Dlouho jsem byla vyslýchána.“

Vtom k nám rázně přistoupil mladý muž, který vypadal jako voják. Napadlo mě, že by to mohl být velitel vesnice. Mladík si vyžádal brožurku a řekl: „Čeho se máte bát? Kdyby se vás někdo zeptal, stačí říct: 'Já jsem ji sebral'.“ Vzal si brožurku a vešel do obchodu. Neměla jsem čas mu vysvětlovat pravdu, ale jeho jednání stačilo k tomu, aby si sám vybral lepší budoucnost.

Rychle jsme rozdali více než 20 brožurek a pak jsme šli přes 10 kilometrů domů. Jakmile jsme dorazili domů, vrátili se další dva praktikující. Viděli materiály, které jsme rozdávali po cestě, stejně jako dopravní značky, a věděli, že směr, kterým jdeme, je cesta domů, a tak zastavili auto a nechali se zbytek cesty svézt.

Za zmínku stojí, že kdykoli jsme rozdávali materiály a žádali projíždějící vozidla o svezení, někteří řidiči nám účtovali a někteří ne, ale vždy jsme jim zaplatili. V ledovém a zasněženém počasí to není pro každého jednoduché a praktikující by toho neměli zneužívat a jezdit v cizích autech zadarmo.

Objasňování pravdy pomocí spravedlivých myšlenek

Jednoho dne jsme s další praktikující venku mluvili s lidmi o Dafa, když jsme uviděli muže sedícího v autě, který zřejmě na někoho čekal. Zeptala jsem se ho, jestli je tam kvůli nákupu, a on odpověděl, že ano. Druhá praktikující řekla: „Řeknu ti něco dobrého. Vystoupení z KS Číny vás ochrání. Pamatujte si: 'Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré'. Často si tyto věty odříkávejte a dostanete požehnání." Muž řekl: „To mi neříkej. Nevěřím ničemu.“ Vystoupil z auta, ale nevyndal klíček ze zapalování. Zavtipkovala jsem: „Vidím, že se někam chystáte. Jestli jdete daleko, tak vám auto odvezu.“ Odpověděl: „Jen do toho. Stejně nevěřím, že byste to udělala." Vypadal mnohem přátelštěji než na začátku.

Z obchodu s potravinami vyšla žena a zamířila k nám. Usmála jsem se a zeptala se jí: „Vy dva jste spolu?“ Přikývla, a tak jsem se znovu usmála a řekla: „Praktikujeme Falun Dafa a řekla jsem mu, aby si pamatoval, že ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ a bude požehnán. Ale on tomu nevěřil a odešel.“ Žena se na nás usmála.

Řekla jsem: „Teď je tolik katastrof a my se musíme chránit. Když dojde ke katastrofám, věřte, že Falun Dafa je dobrý a božstvo vás ochrání. Pokud jste se ve škole přidali k Lize mládeže nebo k Mladým pionýrům, prosím, ukončete v nich členství. Nebesa rozloží KS Číny a ti, kdo jsou v organizacích KS Číny, budou zapleteni do jejích zločinů." Žena souhlasila, že z Mladých pionýrů vystoupí, a zvolila si pro sebe dobrou budoucnost.

Kdybychom odešli na základě postoje toho muže, žena by přišla o možnost s námi mluvit. Pak se muž vrátil, nasedl do auta a odjel. Žena nám zamávala a muž se na nás usmál. Pomyslela jsem si: „Pokud bude mít ještě příležitost setkat se s jinými praktikujícími, doufám, že si pro sebe vybere dobrou budoucnost.“

Stalo se ještě něco zajímavého. S další praktikující jsme před sebou uviděli muže a zrychlili jsme tempo, abychom ho dohnali. Šli jsme všichni tři, povídali si a on řekl, že si jde vyzvednout nějaké objednávky. Zeptala jsem se ho, jestli ještě pracuje. „Ne, za dva dny končím,“ odpověděl. Řekla jsem mu: „Až odejdete, vzpomeňte si na ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘“. Budete požehnán, když budete tyto věty často recitovat.“

Pak se mě najednou zeptal: „Jaké je vaše příjmení?“ Byla jsem překvapená. Proč se mě na to ptal? V minulosti, když jsem lidem objasňovala pravdu, mi někteří řekli své příjmení, někteří ne, a někteří se mě zeptali na moje. Vyhýbala jsem se jim slovy: „Lidé, kteří vám říkají dobré věci, nenechávají svá jména.“ Někteří lidé také říkali: „Já už jsem ti své řekl, proč mi neřekneš své?“. Když jsem jim řekla své jméno, stejně jsem se trochu bála.

Když mi ten den ten člověk položil tuto otázku, uvědomila jsem si, že se mi snaží pomoci se zbavit strachu, a tak jsem mu řekla své příjmení. Pak se zeptal: „Jak jste mi před chvílí říkala?“ Myslela jsem si, že není špatné, když mu ve svém věku říkám „bratře“, ale když jsem se na něj podívala pozorněji, poznala jsem ho!

Byl to zeť mé nejstarší švagrové. Představila jsem ho druhé cvičitelce a všichni tři jsme se rozesmáli.

Řekl: „Nepoznal jsem tě, když jsme si povídali. Neviděli jsme se nejméně deset let. Žijete mimo město a vracíte se jen zřídka. Já jsem v posledních letech nebyl často doma. V zimě se tolik zahalujeme, jak bychom se mohli poznat? Požádala jsi mě, abych odříkal dvě věty, a řekla jsi mi své příjmení. Pak jsem poznal, že jsi to ty.“ Strýc mu to řekl už dřív a on už odešel z Ligy mládeže i z Mladých pionýrů. „Ale do strany jsem vstoupil až později v práci,“ řekl. Nebylo divu, že jsem ho ten den potkala. Bylo to proto, že jsem mu musela pomoci vystoupit ze strany. Naštěstí jsem tehdy měla spravedlivé myšlenky.

Jeden ze spolužáků mého syna si ke mně přišel něco vyzvednout a já mu pomohla vystoupit z organizací KS Číny. Tehdy jsem si pomyslela: „Doufám, že o tom neřekne mému synovi“. Moje myšlenka byla nesprávná. Syn mi později zavolal a řekl: „Mami, nemluv o takových věcech.“ Věděla jsem, že mu spolužák řekl, co jsem mu řekla. Nedlouho poté za mnou přišel jiný spolužák mého syna, aby mě něco naučil. Tentokrát jsem se mu neodvážila říct fakta o Dafa ze strachu, že by se vrátil a řekl to mému synovi.

Později jsem toho litovala. Mistr mi poslal tyto předurčené lidi, ale já jsem byla sobecká a bála jsem se, že bude můj syn nešťastný. To je lidské myšlení. Jsem praktikující a mám povinnosti a poslání. Pomyslela jsem si: „Jestli ještě někdy uvidím synova spolužáka, určitě mu řeknu fakta.“

Jakmile jsem toto přání vyslovila, Mistr mi následující den zařídil příležitost. Šla jsem domů poté, co jsem lidem vyprávěla o pronásledování, a spolužák mého syna právě vycházel z domu, když jsem ho uviděla. Říkal, že veze svou matku k zubaři, ale já ji neviděla. Řekla jsem: „Včera jsem měla strach a neodvážila jsem se ti říct pravdu o Dafa. Nepropásni tuto příležitost.“ Jednoduše jsem mu řekla základní fakta o Falun Dafa a on s radostí vystoupil z KS Číny.

Jsem Mistrovi neskonale vděčná za jeho soucitné uspořádání. Kvůli mému sobectví jeden život málem přišel o příležitost být zachráněn. Poté, co se spolužák mého syna vrátil do školy, mi syn nezavolal - jako by se nic nestalo.

Naučit se instalovat operační systém počítače

Věnuji pozornost studiu Fa a Zhuan Falun jsem se naučila nazpaměť už popáté. Uvědomila jsem si, že pouze kultivací ve Fa mohu získat vše, co potřebuji. Když jsem se učila instalovat počítačový operační systém, Mistr mi dal moudrost.

Na stránkách Minghui.org jsem četla článek, ve kterém se psalo, že systém Windows 8 se přestal používat a že je třeba přejít na Windows 10. Bylo to v době pandemie covidu-19 a já nemohla najít technicky zdatného praktikujícího. V minulosti mi jiní praktikující nainstalovali do počítače potřebný software a řekli, že podporuje pouze systém Windows 8. Myslela jsem si, že se starší praktikující mohou naučit systém nainstalovat; byla jsem vzdělaná, takže by to neměl být problém.

Znovu a znovu jsem studovala informace na technickém fóru a po téměř sedmi dnech jsem úspěšně nainstalovala systém Windows 10 pomocí sady nástrojů V1.2. Nainstalovala jsem systém Windows 10, který jsem měla k dispozici. Nevím, jak bych to dokázala sama, takže vím, že mi Mistr pomáhal.

Letos jsem se na stránkách Minghui dozvěděla, že toolbox byl aktualizován na verzi V1.3. Nějaký praktikující mi řekl: „Váš starý počítač funguje a není třeba ho upgradovat.“ Ale já jsem si vždycky myslela, že je to relativně nový počítač, a musela jsem ho vyzkoušet. Tentokrát jsem si pořídila sadu nástrojů V1.3, kterou pro mě stáhl jiný praktikující, což mi ušetřilo spoustu času. Ten praktikující mě trpělivě učil, jak ho nainstalovat.

Když jsem přišla domů, opět jsem úspěšně optimalizovala počítačový systém. Vím, že to je Mistr, který mě povzbuzuje k neustálému pokroku a k ještě lepším výkonům. Dokud budu chtít něco udělat, Mistr mi pomůže, takže zvládnu cokoli.

Když se ohlédnu za svou kultivační cestou, vidím, že každý krok je neoddělitelný od Mistrovy soucitné péče, a cítím se nesmírně šťastná. Od nynějška musím praktikovat tvrdě, dělat tři věci dobře, splnit očekávání všech vnímajících bytostí a ukázat světu zázrak Falun Dafa.

Pokud je něco, co není v souladu s Fa, upozorněte na to, prosím.