Mladý praktikující: Růst v Buddhově světle

Tato zkušenost vyšla v rámci Třetí Čínské konference Fa na Minghui.org dne 11.listopadu 2006

(Minghui.org) 

Zdravím ctěného Mistra!

Jsem Váš malý žák. Děkuji vám, Mistře, že jste mi dovolil reinkarnovat se do tak velké rodiny, kde se mohu kultivovat. Kultivuji se již sedm let. Podám Mistrovi a ostatním praktikujícím zprávu o některých maličkostech, které jsem udělal na své sedmileté cestě kultivace nápravy Fa.

Moje rodinné prostředí je docela dobré. Máma i táta se věnují kultivaci. U nás doma si praktikující často vyměňují zkušenosti a pořádají malé studijní skupiny Fa. Kromě chození do školy, když přijdu domů, všechno, co slyším a vidím, se týká Fa. Velmi si vážím pomoci a povzbuzení, které mi poskytují ostatní praktikující. Je to také toto prostředí, které mi umožnilo neustále se rozplývat ve Fa.

Ve dnech, kdy zlo zběsile pronásledovalo Velký Zákon, jsem následoval každý maminčin krok po cestě, kterou Mistr určil. Často jsem s mámou chodil rozdávat materiály pro objasňování pravdy, vyvěšoval jsem transparenty a na telefonní sloupy a vchody do domů jsem vylepoval slova „Falun Dafa je dobrý“, kdekoli to šlo. Vzpomínám si, že jsme se jednou s maminkou vydali na venkov rozdávat materiály k objasňování pravdy. V polovině cesty pršelo. V té době byly teprve asi čtyři hodiny odpoledne. Ve vesnici bylo ještě mnoho lidí. Řekl jsem mámě: „Počkejme, až v šest hodin večer dokončíme vysílání spravedlivých myšlenek, než se vydáme na cestu, protože pak už bude tma. Vysílali jsme spravedlivé myšlenky, aby přestalo pršet, protože jinak by všechen materiál zmokl a my bychom došli tak daleko zbytečně. (V té době jsme neměli igelitové obaly, takže jsme materiály zabalili do červených igelitových pytlů). Sedli jsme si s maminkou pod strom a začali vysílat spravedlivé myšlenky. Když jsme v 18:00 skončili s vysíláním spravedlivých myšlenek, déšť skutečně ustal. Vesnice byla obrovská. Rozdali jsme s maminkou všech 200 letáků a CD s objasněním pravdy. Rozvěsili jsme všech 10 transparentů, které jsme si s sebou přivezli.

Kvůli prostředí, které je pod krutým útlakem zla, jsem byl občas úzkostný. Někdy nebylo vhodné, aby kolegové praktikující často komunikovali. Protože jsem byl poměrně mladý a nepřitahoval jsem snadno pozornost zla, v průběhu let jsem průběžně rozesílal materiály ostatním praktikujícím. Pokud se vyskytly nějaké problémy, chodil jsem od domu k domu a informoval je.

Vzpomínám si, že v roce 2004 měla maminka určité povinnosti a nevracela se v noci domů. Další den byla sobota. Tehdy měl vyjít časopis „Týdeník Minghui“ a materiály objasňující pravdu. V minulosti jsem po návratu ze školy často mamince pomáhal. Ten den, kdy se maminka nevrátila domů, jsem si dělal velké starosti. Nevěděl jsem, kdy se vrátí. Kdyby přišla domů, musela by ještě připravit materiály. Jaká to byla těžká práce! Kdyby přišla domů pozdě, týdenní časopis a materiály pro objasnění pravdy by se nedaly stihnout. A pro kolegy praktikující, kteří si přišli materiály vyzvednout, nepřišli by zbytečně? Navíc by to ovlivnilo tolik lidí, kteří čtou týdeník Minghui. Kdybychom se o den opozdili s rozdáváním materiálů pro objasnění pravdy, o den bychom se opozdili se záchranou lidí.

Rozhodl jsem se tedy, že ten den připravím materiály, protože jsem učedník Dafa z období nápravy Fa a jsem schopen udělat cokoli. Věděl jsem, že mi Mistr pomůže. Vytáhl jsem tedy vybavení a připravil je. Pak jsem začal tisknout týdenní časopis. Když jsem vytiskl 20 výtisků, začal jsem je vázat. Po jejich svázání jsem začal pracovat na týdenním zpravodaji. Po vytištění 100 výtisků mi došel papír. Řekl jsem si, že toho nechám. Ještě jsem ani neobědval. Každopádně jsem se snažil, co to šlo.

Když o tom tak přemýšlím, obvykle by máma udělala mnohem víc než tohle. Praktikující by si pro výtisky přišli, ale tentokrát bylo tak málo kopií. Kdyby máma tento týden nepřišla domů a praktikující by si vzali jen toto množství materiálu, neovlivnil bych tím spásu lidí? Napadlo mě, že bych měl koupit dva svazky papíru a pokračovat dál. Vzal jsem tedy 50 jüanů do obchodu s počítači a koupil dva balíky papíru. Když jsem se vrátil domů, pokračoval jsem v práci.

Večer přišla maminka domů a řekla: „Dneska jsem věci odložila. Ještě jsem nevytiskla materiály.“ „Teta Chen (alias) už materiály odvezla,“ odpověděl jsem šťastně. „Jak to myslíš?“ zeptala se máma. Řekl jsem: „Vytiskl jsem materiály a teta Chen si je vzala.“ „Cože? „Týdeník už je hotový?“ zeptala se máma. Řekl jsem: „Ano.“ „Magazín?“ zeptala se máma. Řekl jsem: „Ten je také vytištěný a je ho stejně jako předtím. Strávil jsem tím celý den.“ Maminka s radostí řekla: „Ty jsi opravdu Mistrův malý učedník.“ Zasmál jsem se a řekl: „Mami, to není správné. Já už jsem zkušený učedník.“

Maminka a další praktikující často jezdí do města a na venkov, aby potvrdili Dafa. Pokaždé jsem šel s nimi a nikdy jsem nezůstal pozadu. Vzpomínám si, že jednou jsme s ostatními praktikujícími šli do místního vězení rozdávat materiály k objasňování pravdy. Byli jsme rozděleni do několika skupin a já byl ve stejné skupině jako jeden strýc. Cestou skupina praktikujících vyrušila vězeňskou stráž. Ve věznici náhle zavládlo napětí. Přední i zadní dveře věznice se otevřely. Dozorci byli vysláni, aby v několika řadách hledali praktikující Dafa. Vůbec jsem se nebál. Ani jsem se nebál o mámu. Stále jsem vysílal spravedlivé myšlenky. Nakonec zlo nenašlo vůbec nic.

V září 2004 jsem změnil školu. Školní chodba byla obrovská. Pokud jsem chtěl na chodbě vyvěsit materiály k objasnění pravdy, musel jsem to udělat ráno, když jsem šel do školy, protože jen tehdy jsem mohl projít školní chodbou. Normálně jsme museli projít boční brankou. Materiály objasňující pravdu jsem měl v úmyslu vyvěsit v pondělí ráno mezi 7:00 a 7:10 (protože každé pondělí pořádali slavnostní vyvěšení vlajky zlovolné komunistické strany Číny). Jindy než v tuto dobu nebylo snadné dostat se na školní chodbu. Však to také byla nejrušnější hodina, během níž do školy přicházeli všichni učitelé a studenti. Vyslal jsem jednu myšlenku: „Mistře, prosím, posilněte mě. V pondělí musím na školní chodbě vyvěsit materiály k objasňování pravdy.“ Toho rána maminka požádala praktikujícího, aby za mě vyslal spravedlivé myšlenky. Mezi nepřetržitým davem lidí Mistr zařídil čas, kdy najednou kolem nebyli žádní lidé. Chopil jsem se příležitosti. Nakonec jsem za Mistrova posilování a s pomocí ostatních praktikujících hladce vyvěsil materiály na stěny školní chodby. Byly obzvlášť poutavé.

Za ta léta, i když se mi tolik nedařilo, budu následovat Mistra domů.