(Minghui.org) Událost, která se mi stala před časem, mi pomohla lépe porozumět Mistrovu učení o tom, že bychom se měli „navzájem zachraňovat a pomáhat si“ („Držte se dál od nebezpečí“). Ráda bych se s vámi podělila o tuto zkušenost.
Shuli spadla ze strmého, dlouhého svahu. Protože se bála, že by její rodina trvala na tom, aby šla do nemocnice – což by pro ně znamenalo finanční zátěž – místo toho přišla ke mně domů.
Její zranění vypadala vážně: měla velkou bouli na zátylku, temně fialové podlitiny kolem pravého oka, které měla téměř zavřené, a těžké odřeniny na pravé paži. Při chůzi ji bolelo pravé stehno a musela si nohu zvedat rukou, aby mohla udělat krok. Pomyslela jsem si: „Je jí už sedmdesát let. Spadnout z takové výšky – nebýt Mistrovy ochrany, následky by byly nepředstavitelné.“
Právě jsem dovařila, když dorazila. Řekla jsem: „Posaď se a něco si dej.“ Odpověděla: „Nemohu jíst nic pevného, jen trochu prosa.“ Řekla jsem jí, že půjdu koupit jáhly. Obvykle se dají snadno sehnat, ale ten den jsem obešla několik obchodů a nikde je neměli. Začala jsem být trochu podrážděná. Bývám netrpělivá a prudká, ale kvůli Shuli jsem obešla celé město, než jsem je konečně našla.
Když jsem se o Shuli starala, pokaždé, když jsem cítila podráždění nebo netrpělivost, podívala jsem se do sebe. Připravovala jsem jí tři jídla denně, jako bych se starala o malé dítě.
Mluvily jsme spolu o tom, že musíme následovat Mistrovy požadavky, dělat dobře tři věci a odmítnout pronásledování vnucované starými silami. Toho večera jsme společně cvičily. Shuli vytrvala, i když ji bolelo celé tělo.
Když jsem se jí zeptala: „Můžeme dnes lidem rozdávat materiály s pravdou?“ odpověděla: „Ano.“ Vzala jsem ji s sebou. Protože se jí těžko chodilo, braly jsme pokaždé jen dvacet až třicet výtisků. Když pro ni bylo obtížné vystupovat po schodech, vykročila levou nohou a pravou se opírala. Když to nešlo, nabídla jsem jí rámě. Neustále jsem se dívala do sebe a povzbuzovala ji. Doprovázela jsem ji s péčí, jakou má člověk o zraněné dítě.
Asi po dvou týdnech, když jsme dělaly druhé cvičení – Falun pozice ve stoji – začala Shuli cítit chladivý pocit na chodidlech a celé tělo se jí uvolnilo. Když se podívala dolů, uviděla na zemi kaluž tmavě červené krve. Byla to krev, která se uvolnila z jejích podlitin a ran na hlavě, očích a pažích. Po dokončení cvičení boule na hlavě i modřiny kolem očí zmizely a nohy ji přestaly bolet. Mohla se pohybovat volně a bez bolesti.
Díky této zkušenosti jsem se zbavila své sebestřednosti a naučila se upřímně pečovat o ostatní praktikující. Zároveň se tím zocelil i můj charakter – mé srdce se stalo klidnějším a vyrovnanějším. Také Shuli si upevnila svou víru a spravedlivé myšlenky. Odstranila karmu a její tělo se během této zkoušky očistilo.
Pochopila jsem, že když přijdou zkoušky, jsou to ve skutečnosti příležitosti – musíme je uchopit, ne se jim vyhýbat. Je třeba okamžitě se podívat do sebe a snažit se zlepšit.
Pomáhat druhým znamená pomáhat sobě. Zachraňovat druhé znamená zachraňovat sebe. Když dáváš, ve skutečnosti mnoho získáváš.
Články, ve kterých praktikující sdílejí svá porozumění, obvykle odrážejí individuální pochopení v daném okamžiku podle jejich úrovně kultivace a jsou určeny k vzájemnému povzbuzení a společnému zlepšování.
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
