(Minghui.org) Dříve jsem trpěla úzkostí a depresemi kvůli tlaku v práci a zodpovědnosti za výchovu dítěte. Nemohla jsem řídit auto, být mezi lidmi ani si udržet zaměstnání. Jako svobodná matka jsem byla jediná, na koho se mé dítě mohlo spolehnout. Chtěla jsem se co nejrychleji uzdravit a znovu se začlenit do společnosti. Věděla jsem však, že můj stav je obtížně léčitelný, což mou úzkost a neklid ještě zhoršovalo, a tím se zhoršovaly i příznaky.

Ačkoli jsem navštěvovala nemocnici, věděla jsem, že léky mohou jen dočasně zmírnit příznaky, ale nevyléčí příčinu. Proto jsem odmítla jakoukoli medikaci. Můj ošetřující lékař mi pak na internetu doporučil jednoho lékaře tradiční čínské medicíny.

Když jsem k němu přišla, řekl mi: „Lidé s podobnými příznaky jako vy se uzdravili díky cvičení tohoto qigongu. Nechcete to zkusit?“ Podal mi leták o Falun Dafa. Měla jsem silnou touhu uzdravit se natrvalo, a protože mi lékař řekl, že kurzy Falun Dafa jsou bezplatné a může se jich zúčastnit kdokoli, rozhodla jsem se, že se tam půjdu podívat. O několik dní později jsem navštívila cvičební místo.

Při své první návštěvě zrovna všichni četli část „Přeměňování karmy“. I když jsem tehdy obsahu plně nerozuměla, hluboce jsem se ztotožnila s těmito principy, o nichž jsem nikdy předtím neslyšela.

Od té doby jsem se s plným odhodláním chtěla uzdravit, a tak jsem začala číst knihy a dělat cvičení. Přestože můj původní záměr při studiu Fa nebyl čistý, mé zdraví se postupně zlepšovalo a po několika měsících jsem se mohla vrátit do práce.

Přistupovat ke kultivaci se spravedlivými myšlenkami

Jak jsem pokračovala ve studiu Fa, postupně jsem pochopila, že nesmím ke studiu přistupovat s myšlenkou na to, že něco získám. Musím kultivovat svůj charakter. Uvědomila jsem si také důležitost objasňování pravdy, a tak jsem začala mluvit o Falun Dafa se svou rodinou, přáteli, kolegy i klienty. Zároveň jsem se zapojila do aktivit, jako je sbírání podpisů proti pronásledování. Přesto jsem stále bojovala s tím, abych zůstala klidná. Vedlo mě mnoho připoutání a často jsem pochybovala, jestli jsem opravdová kultivující.

Pokaždé, když jsem četla zkušenosti jiných praktikujících na Minghui, napadaly mě otázky: Proč to ostatní dokážou tak dobře, zatímco já stále nechápu podstatu kultivace? Proč nemám silnou touhu plně se přizpůsobit Fa? Proč jsem pořád plná úzkosti a rozrušení?

Tento stav trval dva až tři roky. Když bylo mé utrpení největší, někdo mi řekl o týdenním online setkání japonských praktikujících. Do té doby jsem s ostatními téměř nepřicházela do kontaktu, a proto jsem to vnímala jako příležitost k průlomu – a rozhodla jsem se zúčastnit.

V kombinaci s projekty, do nichž jsem byla zapojená, byla pro mě sdílení dvakrát týdně velmi náročná. Souběžně jsem musela zvládat práci, péči o dítě i domácnost, takže mi zbývalo velmi málo času. Nejsem člověk, který se snadno vyjadřuje, a bála jsem se kritiky – někdy jsem během těchto setkání dokonce plakala. Mnohokrát jsem vážně uvažovala, že přestanu docházet.

Nakonec jsem však vytrvala. Posloucháním zkušeností ostatních praktikujících jsem získala nová pochopení principů Fa a postupně porozuměla věcem, které mi dříve unikaly. Tento proces mi nesmírně prospěl. Navíc každý z praktikujících přistupoval ke sdílení s upřímnými spravedlivými myšlenkami o „vzájemném zlepšování prostřednictvím sdílení“, což mě velmi povzbudilo.

Díky těmto diskusím jsem pochopila mnoho věcí. Uvědomila jsem si, že můj základní problém spočíval ve slabém smyslu pro cíl v kultivaci. Nedávala jsem přednost tomu nejzákladnějšímu cíli – návratu ke své pravé přirozenosti.

Ukázalo se, že jsem se stále nacházela na úrovni běžného člověka – oceňovala jsem velikost Fa z lidského pohledu. To byl také kořen mé neschopnosti skutečně věřit Mistrovi, Fa i sobě samé. Když jsem si to uvědomila, mé myšlení se začalo měnit a cítila jsem, že se zlepšuji.

Také jsem pochopila, že kultivace znamená schopnost snášet utrpení. Kvůli sebeobviňování a nepochopení jsem si proces kultivace sama proměnila v bolestnou zkoušku. Kdykoli jsem viděla své nedostatky, propadala jsem sklíčenosti a nedokázala jsem se na věci dívat z pohledu Fa.

Dnes už chápu, že není možné vše zvládnout najednou. Místo abych se soustředila na to, co ještě neumím, zaměřuji se na to, jak se mohu zlepšit. I ten nejmenší pokrok, i jediný krůček vpřed, je přece pokrok. Začala jsem na sebe pohlížet s klidnější a pozitivnější myslí.

Prostřednictvím těchto sdílení jsem si hluboce uvědomila, jak důležité je udržovat dobré kultivační prostředí, vzájemně se učit, společně praktikovat a sdílet svá porozumění – tak, jak to Mistr zdůrazňuje.

Posilování spravedlivých myšlenek a uvědomění si smyslu své kultivace

V poslední době je můj stav takovýto: když jde vše hladce, uvolním se; ale když se objeví překážky, začnu se více soustředit na plnění tří věcí. To ukazuje, že stále hledám pohodlí běžného života a že mé porozumění Fa se dosud nachází na úrovni obyčejného člověka.

Jsem připoutaná k pohodlí a dovolila jsem, aby se má závislost na telefonu a citové připoutání k dětem rozrůstaly. Tato připoutání zesílila natolik, že začala ovlivňovat mou schopnost dělat tři věci dobře.

Když jsem se chtěla uzdravit a uniknout utrpení, s plným nasazením jsem se věnovala kultivaci. Proč tedy teď nedokážu postupovat odvážně a pilně, abych se vrátila ke své pravé přirozenosti a splnila slib daný Mistrovi?

Když jsem psala tento článek o svém sdílení, vzpomněla jsem si na své kultivační začátky a uvědomila si, že silné a spravedlivé myšlenky jsou pro mé zlepšování naprosto nezbytné.

Na své kultivační cestě jsem mnohokrát klopýtla a padla, ale Mistr se mě nikdy nevzdal. Znovu a znovu mi dával příležitosti, podával mi pomocnou ruku a dodával odvahu. Jak nesmírně soucitný je Mistr!

Chci pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti, dobře se kultivovat, pamatovat na to, že smyslem mé existence je návrat k původní přirozenosti, pamatovat, že jsem praktikující Falun Dafa v období nápravy Fa, a napravit svůj nedbalý kultivační stav. Už nemohu dopustit, aby měl Mistr kvůli mně starosti.

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá porozumění, obvykle odrážejí individuální pochopení v daném okamžiku podle jejich úrovně kultivace a jsou určeny k vzájemnému povzbuzení a společnému zlepšování.