(Minghui.org) Je mi 57 let a pocházím z venkova. S praktikováním Falun Dafa (nazývaného také Falun Gong) jsem začala v roce 1997. Když se ohlížím za 28 lety své kultivace, jasně si vybavuji mnohé zázraky – zejména ty, které se staly, když jsem byla v roce 1999 zatčena. Tyto zázračné události mě utvrdily ve víře a posílily mou rozhodnost pokračovat v kultivaci. Spolu s ostatními praktikujícími jsem se podílela na potvrzování Fa a šíření soucitu Dafa v našem okolí.
Ačkoli bylo v roce 1999 praktikování Falun Gongu legální, v Tianjinu se objevily pomlouvačné články a několik praktikujících tam bylo zatčeno. Protože můj manžel pracoval v jiném městě, svěřila jsem své dvě děti do péče příbuzným a připojila se k velké skupině praktikujících, která se 25. dubna pokojně shromáždila u vládního areálu Zhongnanhai v Pekingu. Společně jsme žádali propuštění praktikujících z Tianjinu a ukončení rostoucího obtěžování.
Každý praktikující představuje Dafa ve světě. Ten den jsme nevydávali hluk, nedrželi transparenty a chovali se klidně a spořádaně. Před odchodem jsme uklidili všechen odpad ze země – někteří dokonce sbírali i nedopalky cigaret a nepořádek, který po sobě zanechala policie.
Když zlá Komunistická strana Číny (KS Číny) 20. července 1999 zahájila pronásledování Falun Gongu, mylně jsem se domnívala, že ti, kdo stojí u moci, Dafa nepochopili, protože Fa je tak dobrý. Sama jsem z Dafa získala mnoho, a proto jsem cítila povinnost ho bránit. Vypravila jsem se tedy na náměstí Nebeského klidu (Tiananmen).
Když jsem viděla, jak policisté brutálně bijí praktikující, chtěla jsem se k nim rozběhnout a zastavit to. Jeden praktikující mě zadržel a řekl: „KS Číny je velmi zlá. Pokud půjdeš blíž, také tě zatknou. Nebojíme se smrti, ale musíme zůstat svobodní, abychom mohli lidem objasňovat pravdu.“ Souhlasila jsem, ale nedokázala jsem jen tak odejít. Šla jsem tedy ke věži brány Tiananmen a na kamennou dlažbu jsem napsala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“
Každé slovo, které jsem napsala, vyzařovalo bílé světlo – jako potvrzení mého poslání objasňovat pravdu světu. Poté jsem šla na Úřad pro stížnosti a žádosti a sdílela s lidmi laskavost Mistra Li a dobrotu Dafa. Vyprávěla jsem jim i o zázračném zlepšení zdraví, které mi praktikování přineslo.
Byla jsem nezákonně zatčena a převezena na místní policejní stanici. Jakmile jsem vystoupila z policejního auta, skupina lidí z Úřadu 610 mě brutálně zbila – zlomili mi kotník, takže jsem nemohla stát.
Během výslechu mi nasadili pouta a obvinili mě z narušování veřejného pořádku. Chtěli vědět, kdo za vším stojí. Řekla jsem jim: „Televize a noviny všude šíří pomluvy o Mistrovi a očerňují Dafa. Každý praktikující má odpovědnost říkat úřadům pravdu o Falun Dafa.“ Nařídili mi, abych s praktikováním přestala.
Když se jim to nepodařilo, jeden policista se mě pokusil zasáhnout elektrickým paralyzérem. Okamžitě jsem požádala Mistra o pomoc – a stal se zázrak. Policista najednou upustil obušek na zem a vykřikl, že cítí elektrický šok. Zvedl ho a posměšně řekl: „Dobře, teď tě tvůj Mistr ochránil. Dám ho opravit a uvidíme, jestli tě Mistr ochrání i příště.“ V duchu jsem požádala Mistra, aby se paralyzér už nikdy neopravil.
O deset minut později to policista zkusil znovu. Jakmile zařízení zapnul, dostal šok znovu – tentokrát tak silný, že spadl na zem a obušek se rozbil. Už nešel opravit. Jiný policista mu řekl: „Proč se tak rozčiluješ? Ona jen praktikuje Falun Dafa. Převezme ji okresní vazební věznice.“
Cestou jsem policistům vyprávěla o Falun Dafa. Když jsme dorazili do vazební věznice, ředitel mě po spatření mých zranění odmítl převzít. Po hodinové diskusi mě nakonec přijali, ale ředitel mě chodil kontrolovat každé dvě hodiny, protože se bál, že bych mohla zemřít. Slyšela jsem ho, jak si mumlá: „Tohle pronásledování je nezákonné. Jiang Zemin za to ponese odplatu.“
Ve věznici jsem recitovala Fa a cvičila. O tři dny později se stal další zázrak – má zranění se zcela zahojila a zlomený kotník se uzdravil.
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
