Stát se nesobeckým člověkem

(Minghui.org) Uctivý pozdrav našemu ctěnému Mistrovi. Zdravím všechny spolupraktikující.

Falun Dafa praktikuji již 28 let. Vím, že už nejsem tou osobou, kterou jsem byla předtím, než jsem se začala učit Dafa. Jsem nový život, který byl zrozen z Fa. Následující je mé porozumění na mé kultivační cestě.

Překonání ekonomického pronásledování starých sil

Před několika lety, v době každoroční konference sdílení zkušeností (Fahui), potřebovali praktikující v New Yorku lidi, kteří by se zapojili do výstav zaměřených na objasňování pravdy o pronásledování, pořádaných po celém městě. Chtěla jsem se zúčastnit, ale neměla jsem nikoho, kdo by se postaral o mé děti, a nemohla jsem si dovolit je vzít s sebou. Moje práce byla velmi špatně placená. Jedna praktikující, která znala mou situaci, mi nabídla peníze, ale nepovažovala jsem za vhodné je přijmout.

Jako praktikující jsem potřebovala prostředky na tisk informačních materiálů i na cestování, abych mohla objasňovat pravdu lidem. Moje finanční situace mi to ale znemožňovala. Přemýšlela jsem, proč se mi daří nacházet jen špatně placené práce. Mistr Li řekl, že praktikující Dafa jsou požehnaní – a přesto jsem měla finanční omezení a nemohla jsem dělat to, co bylo třeba. Uvědomila jsem si, že něco není v pořádku a že mě staré síly pronásledují po finanční stránce. Požádala jsem svého staršího bratra, aby mi poslal peníze, které mi zanechali rodiče, abych mohla odjet do New Yorku. Rozhodla jsem se, že po návratu si najdu lepší zaměstnání.

Jakmile jsem si uvědomila, že jde o pronásledování ze strany starých sil, situace se změnila. Ještě před odjezdem do New Yorku se uvolnila noční směna, která nabízela o 25 % vyšší hodinovou mzdu. Práci jsem přijala a po návratu z cesty začala na nové pozici. Všechno šlo mnohem lépe – přes den jsem mohla objasňovat pravdu a v noci pracovat.

Pracovní doba mi ale ztěžovala péči o děti, a tak jsem přemýšlela o změně práce. Krátce poté mi kamarádka řekla o laboratoři, kde hledali zaměstnance a stačila jen základní znalost angličtiny. Přihlásila jsem se a pohovor dopadl dobře. Nová práce nabízela 1,6 násobek mé původní mzdy. To vše se stalo jen několik měsíců poté, co jsem si uvědomila a odmítla ekonomické pronásledování starých sil.

Falun Dafa mi dává moudrost

Deset let po ukončení školy jsem vůbec nemluvila anglicky – až do chvíle, kdy jsem odjela do New Yorku, abych pomohla s aktivitami zaměřenými na odhalování pronásledování. Strávila jsem tam dva týdny a často jsem brala své malé děti na určená místa. Postupně jsem začala dokázat mluvit s kolemjdoucími o Dafa a o pronásledování v angličtině. Žádala jsem je, aby pomohli ukončit pronásledování, a vysvětlovala jim obsah letáků. Angličtina, kterou jsem se kdysi učila ve škole, se mi začala vybavovat. Tato zkušenost mi později pomohla uspět při pohovoru do laboratoře, kde mi následně nabídli práci.

Před devíti lety jsem byla přeřazena do jiné pobočky firmy, kde bylo nutné komunikovat v angličtině se zahraniční pobočkou a továrnou. Musela jsem také překládat dokumenty a zprávy do angličtiny nebo japonštiny. Moje znalosti angličtiny však nebyly dostatečné a potřebovala jsem se zlepšit, ale neměla jsem čas. Jednoho dne jsem si přečetla anglický překlad Zhuan Falun a uvědomila jsem si, že obsahuje novou slovní zásobu, která mi může pomoci i v práci. Začala jsem tedy studovat anglickou verzi Zhuan Falun. Protože jsem četla anglicky velmi pomalu, začala jsem si text ručně přepisovat. Moje znalost jazyka se poté výrazně zlepšila. Nejenže jsem zvládala překlady v práci, ale mohla jsem také pomáhat s překladem videí od Epoch Times na YouTube i zpravodajských článků. Dafa mi skutečně poskytuje schopnosti, které jako praktikující potřebuji.

Nikdy jsem nebyla dobrá v zapamatování si textu. V březnu mi jedna praktikující navrhla, abychom se učily Zhuan Falun nazpaměť prostřednictvím aplikace Sonant. Abych se vyhnula chybám a nerušila ostatní, soustředila jsem se během společného memorování s maximální pozorností, abych si dokázala každé slovo rychle zapamatovat. Po nějaké době jsem si všimla, že zapamatování textu mi trvá stále méně času. A nejen to – začala jsem si rychleji pamatovat i jiné věci. Jako členka pochodové kapely Tian Guo Marching Band jsem dříve musela hrát podle not, protože jsem si je nedokázala zapamatovat. Nyní s tím nemám žádný problém. Kapela letos vystupovala na Guamu a mně stačily pouhé tři hodiny, abych se naučila dlouhou skladbu „The Stars and Stripes Forever“.

Zlepšování společně s ostatními praktikujícími na cvičebním místě

Když jsem s praxí začínala, praktikující na cvičebním místě mi velmi pomohli. Později jsem sama chtěla, aby naše cvičební místo fungovalo hladce a mohla jsem pomáhat ostatním. Bylo to ale těžké, když se praktikující nedokázali chovat ohleduplně nebo se vzdát svého ega. Po začátku pronásledování přibylo mnoho úkolů, které bylo třeba zvládnout, ale studovala jsem Fa méně a při konfliktech jsem obviňovala ostatní. Věděla jsem, že bych se měla dívat do sebe, ale cítila jsem, že do práce pro Dafa vkládám tolik úsilí a ostatní si toho neváží. Situace se zhoršovala, až jsem ztratila chuť chodit na cvičební místo – dokonce jsem přemýšlela, že s tím přestanu. Snažila jsem se tyto myšlenky překonat, ale nedokázala jsem prolomit své připoutání, dokud jedna spolupraktikující neonemocněla.

Jedna starší praktikující vážně onemocněla. Ačkoli bydlela nedaleko, nestudovaly jsme spolu Fa ani necvičily. Když jsem se o jejím stavu dozvěděla, nechtěla jsem ji navštívit. Myslela jsem si, že sama nejsem v kultivaci dostatečně pevná a že by moje spravedlivé myšlenky stejně nepomohly. Pak jsem se ale zamyslela: proč vlastně nechci pomoci, když bydlíme tak blízko? Přesvědčila jsem samu sebe, že nejsem dost dobrá a že bych stejně nic nezměnila. Když jsem se však podívala hlouběji, uvědomila jsem si, že se ve skutečnosti bojím, že by mi to způsobilo potíže nebo vyvolalo zasahování. Nebyla jsem soucitná a práci pro Dafa jsem používala jako záminku, abych se vyhnula pomoci spolupraktikující.

Strávila jsem několik dní studiem Fa, než jsem ji nakonec navštívila a vysílala s ní spravedlivé myšlenky. Jednoho dne se mě zeptala, jestli jsem si u ní všimla nějakých připoutání, která by staré síly mohly využít. Řekla jsem jí: „Nevšimla jsem si ničeho konkrétního, protože jsme spolu netrávily moc času. Ale při vysílání spravedlivých myšlenek jsem si všimla, že tvá ruka nezůstává vzpřímená. To může znamenat, že i během meditace máš v mysli mnoho náhodných myšlenek. Říkám to proto, že jsem si tím sama prošla. Tyto rušivé myšlenky, které se objevují při meditaci a vysílání spravedlivých myšlenek, pocházejí z našich připoutání. Můžeš posílit své hlavní vědomí. Když se objeví náhodná myšlenka, měla bys to okamžitě rozpoznat – v tu chvíli ji zachytíš a odstraníš. Jakmile zmizí, můžeš vysílat spravedlivé myšlenky a meditovat s menším zasahováním. Takto jsem to udělala já – zkus to také.“ Řekla, že to vyzkouší.

Téhož dne jsem přišla domů a začala dělat cvičení. Sotva jsem začala, objevily se rušivé myšlenky. Vzpomněla jsem si na to, co jsem říkala spolupraktikující, a začala své myšlenky pozorovat. Jakmile se objevily, hned jsem je odstranila. O několik minut později se mi mysl pročistila a při cvičení jsem cítila lehkost v těle. Byl to nádherný pocit. V tu chvíli jsem věděla, že jsem se dostala z útlumu ve své kultivaci a znovu dosáhla čistoty, kterou jsem měla, když jsem s praxí začínala. Jedna laskavá myšlenka na pomoc spolupraktikující mě dovedla až sem. V duchu jsem cítila, že to ona mě pozvedla, když jsem to potřebovala.

Jako koordinátorku místního cvičebního místa mě nejvíc trápilo, že nebylo dost pomocníků při organizaci aktivit na objasňování pravdy. Když chyběli lidé, musela jsem sama zastoupit jejich práci. Někdy jsem musela být na akci od začátku až do konce. Když praktikující přišli pozdě nebo na poslední chvíli nepřišli vůbec, měla jsem pocit, že ať se snažím jakkoli, oni prostě nevynakládají úsilí a nedodržují své sliby. K tomu se přidával i můj neklid, když věci nešly podle plánu. Mluvila jsem podrážděně a myslela si, že mám pravdu.

Tyto negativní myšlenky pramenily z mých sobeckých představ: nechtěla jsem se příliš namáhat ani trpět a bála jsem se, že pokud plán nevyjde, odrazí se to špatně na mé kultivaci. Neuvědomovala jsem si, že když někdo nemohl na akci přijít, vždy se našel někdo jiný, kdo pomohl. Mistr mi vždy pomáhal a zároveň mi umožňoval vidět má připoutání.

Učinila jsem velký pokrok, když jsem více studovala Fa. Poté, když se při akcích Falun Dafa znovu objevily negativní myšlenky, nenechala jsem se jimi ovlivnit. Naopak jsem je zachytila a odstranila. Tyto myšlenky postupně slábly, až mě přestaly ovlivňovat úplně. Když negativita zmizela, začala jsem vidět, že to ostatní praktikující jsou těmi, kdo akci skutečně uskutečňují – já ji pouze koordinuji. Všichni vynakládají úsilí, aby dobře dělali tři věci, které po nás Mistr žádá, a každý se projevuje jinak. Například jsem si kdysi myslela, že jedna praktikující není fyzicky silná a nemůže zvládnout těžší práci. Jednoho dne si však uvědomila, že málo cvičí, a začala druhé cvičení dělat každý den po dobu jedné hodiny. Já to dokážu jen občas. O jiné praktikující jsem si zase myslela, že se nekultivuje pilně, protože se na akcích objevovala zřídka. Později jsem se dozvěděla, že pečlivě ručně opsala všechny Mistrovy přednášky a Zhuan Falun se naučila nazpaměť třikrát. Bylo mi trapně, že jsem o ní měla takové mínění.

Společné memorování Fa

V loňském říjnu se mi pracovní zátěž zdvojnásobila a musela jsem zůstávat v práci déle. Jsem člověk ranního typu, a tak jsem bývala večer kolem deváté vyčerpaná a ospalá – někdy jsem dokonce usínala během společného studia Fa. Letos v březnu jsme se však začali Fa večer učit nazpaměť a můj stav se úplně změnil – během sezení jsem byla bdělá a soustředěná. Získala jsem tak každý den navíc přibližně hodinu na učení se Fa nazpaměť a mohla jsem studovat sama až do půlnoci.

Když jsem memorovala Fa, cítila jsem, jako by byl Mistr přímo vedle mě. Někdy byl ten pocit tak silný, že jsem se rozplakala. Naše skupina se učila každý den jeden odstavec nazpaměť. Postupem času se mé hlavní vědomí posílilo, stejně jako se upevnila má sebekázeň. Dbala jsem na to, abych každý den dělala všech pět cvičení.

Nikdy jsem neměla ráda druhé cvičení – „Falun pozice ve stoji“ – protože pro mě bylo těžké vydržet v pozicích třicet minut. Často jsem ho vynechávala. Po čtyřech měsících společného memorování Fa s ostatními praktikujícími jsem však dokázala dělat druhé cvičení celou hodinu.

Aniž bych si to uvědomovala, změnila se i má povaha – při střetu nebo konfliktu se mé první myšlenky staly nesobeckými. Jednoho dne jsem řekla synovi, aby neležel na koberci. Odsekl mi: „Ty jsi ale hlučná.“ Moje první myšlenka byla, že bych ho měla přestat napomínat, aby mi neřekl něco špatného a nevytvářel karmu, což by mu mohlo ztížit jeho kultivaci v budoucnu. Uvědomila jsem si tuto změnu, když jsem se vrátila do pokoje. Dříve bych se cítila dotčená a měla vůči synovi zášť, že se mnou takto mluví.

Někdy jsem však bývala samolibá a přesvědčená o své pravdě, což vedlo k chybným rozhodnutím. Pod vlivem moderní vědy a kultury KS Číny se mé myšlenky i jednání často neřídily principy Fa. Od chvíle, kdy jsem začala Fa memorovat, jsem dokázala tyto odchylky rozpoznat a usilovně je odstraňovat. Vysílání spravedlivých myšlenek pro mě už není jen formální úkon.

Jsme učedníci Dafa, kteří přišli pomoci Mistrovi při nápravě Fa. Měli bychom Fa dobře studovat a splynout s jeho principy, abychom opravdově věřili v Mistra, následovali jeho vedení a stali se nesobeckými bytostmi.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Vybráno z konference sdílení zkušeností Falun Dafa v Japonsku 2025)