Význam tradičních hodnot v éře moderní vědy a umělé inteligence (část 2)

(Minghui.org) Tradiční čínská kultura je rozsáhlá a hluboká. Někteří lidé si však myslí, že její hodnoty jsou zastaralé. Někdo se mě jednou zeptal: „Jak nám mohou tyto starodávné hodnoty pomoci v době moderní vědy a umělé inteligence?“

Tato otázka je důležitá, protože nás vybízí k zamyšlení nad propojením starověké moudrosti a moderní společnosti.

(Pokračování z části 1)

Tao Te ťing a jeho moudrost

Starověký čínský mudrc Lao-c’ napsal dílo Tao Te ťing, které bylo přeloženo do mnoha jazyků a je známé po celém světě. Na pouhých pěti tisících slovech pojednává o původu světa, správě státu, vojenské strategii, mezilidských vztazích a mnoha dalších tématech. Význam knihy je hluboký.

První polovina knihy se zaměřuje na Tao, zatímco druhá na de (ctnost). Jakožto základ světa není Tao viditelné ani hmatatelné, ale je přítomné všude. Lao-c’ napsal: „Bylo tu cosi beztvarého, co existovalo před nebem a zemí… bylo to původem nebe i země. Neznal jsem jeho jméno, a proto jsem ho nazval Tao.“

Nebe, země a všechno v tomto světě funguje díky Tao – včetně dne a noci, slunce a měsíce, čtyř ročních období i našeho okolí.

Ctnost je však stejně důležitá. Lao-c’ v Tao Te ťing vysvětlil, že věci vznikají z Tao, ale jsou živeny ctností. Ačkoli mají své vlastní formy, jejich růst závisí na prostředí. Tao tedy řídí svět na základní úrovni, zatímco ctnost určuje jeho vzestup či úpadek v praxi.

V knize se nachází řada zásad, které jsou snadno pochopitelné a staly se známými čínskými příslovími. Například: „Nejvyšší dobrota je jako voda – prospívá všem, aniž by soupeřila, a zůstává pokorná, aniž by si stěžovala.“ Další říká: „Nebeský zákon nemá záliby – přiklání se k těm, kdo jsou dobří.“

Lao-c’ zdůrazňuje, že Tao je nejdůležitější základní princip, zatímco ctnost je jeho podstatou. Když člověk přijímá ctnost, jedná s druhými laskavě.

Celostní pohled

S tímto porozuměním člověk získá jiný pohled než ten, který převládá v moderním myšlení. V souladu s Lao-c’ovým učením o vztahu mezi Tao a ctností věřili starověcí Číňané v harmonii nebe, země a člověka. Tradiční čínská medicína tento princip uplatňuje i při chápání lidského těla. Například vyvažuje jin a jang a propojuje pět prvků s okolním světem. Lidské tělo má odpovídající mechanismy propojené s vnitřními orgány. Když je tato rovnováha narušena, člověk onemocní. Čínská medicína pak upravuje tělesný stav a obnovuje rovnováhu, čímž navrací zdraví.

Systém meridiánů v lidském těle není viditelný lidským okem, ale lze jej zachytit přístroji. Metody, jako je akupunktura, dokážou napravit nerovnováhu a obnovit zdraví. Také hypotéza o Gaie tvrdí, že živé organismy na Zemi jsou v neustálé interakci se svým prostředím a společně vytvářejí komplexní systém, který udržuje podmínky pro život.

Tento pohled odpovídá celostnímu principu, který Lao-c’ popsal v Tao Te ťing: „Člověk následuje zemi, země následuje nebe, nebe následuje Tao a Tao následuje přirozenost.“ Lidé jsou součástí přírody – pouze tím, že respektují přirozený zákon, mohou jednotlivci i celé společnosti prosperovat.

Staří Číňané to dobře chápali. Místo aby spoléhali na moderní vědecké přístroje, zkoumali přírodu s úctou a hledali podstatu věcí. Lao-c’ napsal: „Vše ve světě vychází z hmoty, kterou můžeme vidět; hmota, kterou můžeme vidět, pochází z existence, kterou vidět nemůžeme.“ Chceme-li tedy pochopit svět do hloubky, musíme porozumět jeho skrytým základům.

Toto pojetí se odráží i v jiném čínském klasickém díle, I-ťing: „To, co je za hranicí viditelného, se nazývá Tao; to, co je viditelné, se nazývá nástroj.“

Zajímavé je, že tuto souvislost uznali i západní vědci. Když byl dánský fyzik Niels Bohr v roce 1947 vyznamenán Řádem slona, na jeho erbu se objevil symbol jin-jang a latinský nápis contraria sunt complementa (protiklady se doplňují).

Jedním z jeho hlavních přínosů bylo rozvinutí kvantové mechaniky a pochopení, že věci mohou mít protichůdné vlastnosti, které se navzájem doplňují. Tento pohled znamenal zásadní průlom v poznání atomové struktury i přírodních zákonů.

Když se člověk vydá touto cestou – od kvantové teorie ke vztahům mezi lidským tělem, společností a vesmírem – získá nový pohled. Spojení binárního systému a I-ťingu může být mostem mezi vědou a filozofií. Právě zde se protínají dvě cesty poznání: zkoumání přírodních jevů a hledání smyslu života. A právě zde lze nalézt cenné vedení, které nám starověká moudrost nabízí.

Případové studie

Pojem Tao ve starověké čínské kultuře lze chápat jako základní principy, které stojí za naším fyzickým světem i lidskou společností. V moderní době se tyto principy projevují například v oblastech vědy a ekonomiky.

Japonský podnikatel Šibusawa Eiiči, známý jako „otec japonského kapitalismu“, založil více než 500 bank a společností. Věřil, že morálka a ekonomika jsou nejen slučitelné, ale ve skutečnosti neoddělitelné.

Ve svém díle Analekta a abakus přirovnal morálku k učení Konfucia a ekonomiku k počítadlu. Rozlišoval dva typy morálky: pasivní, tedy vyhýbání se zlému, a aktivní, tedy konání dobra. Tvrdil, že morálka je nezbytná pro ekonomiku a ekonomika je nezbytná pro aktivní morálku. Jinými slovy – bez morálky neexistuje ekonomika a bez ekonomiky nemůže existovat morálka, protože lidé by měli žít bez existenčních obav.

Dalším příkladem jsou tzv. čtyři asijští tygři – Jižní Korea, Taiwan, Singapur a Hongkong. Tyto ekonomiky zaznamenaly prudký růst mezi 50. až 90. lety 20. století a byly silně ovlivněny tradiční čínskou kulturou, zejména konfuciánskými hodnotami. V oblasti správy, vzdělávání i podnikové etiky kladou důraz na poctivost, pracovitost, skromnost, úctu k učitelům a rodinnou odpovědnost. Tyto hodnoty vytvořily pevný základ pro společenskou stabilitu i hospodářský rozvoj.

Tradiční čínská kultura je otevřená a tolerantní. V různých obdobích čínské historie vedle sebe existovaly různé duchovní systémy – buddhismus, křesťanství, konfucianismus i taoismus. Stejně tak úspěchy čtyř asijských tygrů potvrzují, že tradiční kultura je úrodnou půdou pro moudrost, produktivitu a udržitelný rozvoj moderní civilizace.

Třetím příkladem je Falun Dafa, meditační praxe, která vznikla v Číně a dnes ji praktikuje přibližně 100 milionů lidí po celém světě. Díky zásadám Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a pěti sadám cvičení tato praxe zlepšila tělo i mysl lidí všech věkových i profesních skupin. Přispěla tak k prosperitě a stabilitě společnosti na mnoha místech světa.

Ačkoli je Falun Dafa už 26 let pronásledován Komunistickou stranou Číny, praktikující vytrvávají ve své víře a zachovávají tradiční hodnoty. Jejich pokojný odpor proti krutému pronásledování v Číně i v zahraničí neukazuje jen jejich odvahu a vnitřní sílu, ale také představuje svědectví a inspiraci pro naši společnost i budoucnost.