Potvrzování Falun Dafa prostřednictvím pevné kultivace

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Začala jsem praktikovat Falun Dafa v Japonsku a ráda bych poděkovala Mistrovi Li za tuto příležitost. Můj život se zcela proměnil a díky Mistrově pomoci vím, že všechny mé zkoušky jsou příležitostmi ke kultivaci.

Začátky praxe

Než jsem v roce 2002 přijela do Japonska studovat, půjčila mi spolubydlící, která pracovala pro japonskou firmu, knihu Zhuan Falun. Řekla mi: „Falun Dafa mi pomohl stát se dobrou manželkou a matkou. Chceš si ji přečíst?“ Tehdy jsem měla mnoho plánů do budoucna. Když jsem po příjezdu do Japonska viděla praktikující cvičit v parku, ovlivněná nenávistnou propagandou Komunistické strany Číny (KS Číny) vůči Falun Dafa, nechtěla jsem s nimi mluvit.

Během studia jsem byla na praxi v japonské vládě a jeden japonský kolega mi často říkal, že čínská kultura je vzácná. Jiný kolega měl podobný názor: „Kulturní revoluce systematicky zničila tradiční čínskou kulturu,“ řekl. „Vaše generace musí tuto kulturu obnovit.“

Po několika letech života v Japonsku se můj pohled změnil. Když jsem v roce 2006 pracovala v japonské společnosti, kolegyně mi objasnila některé lži KS Číny, včetně zinscenovaného incidentu se sebeupálením na náměstí Tiananmen, a doporučila mi, abych si prohlédla webové stránky Falun Dafa. Poslechla jsem ji – a byla jsem šokována. Falun Dafa je úžasný a KS Číny celé roky lhala. Později jsem si uvědomila, že to byl Mistr, kdo mě vedl k tomu, abych začala praktikovat.

Falun Dafa je úžasný

V roce 2006 jsem procházela těžkým obdobím. Práce byla stresující a hledání partnera se nedařilo. Pracovala jsem dlouho do noci, něco jsem snědla v blízké restauraci a šla domů. Majitelka restaurace praktikovala Falun Dafa. Když viděla, jak jsem vyčerpaná, navrhla mi, abych to zkusila také.

Poslechla jsem ji a začala poslouchat Mistrovy zvukové přednášky. Během jednoho měsíce Mistr upravil mé tělo. Když jsem dělala druhé cvičení, moje dříve pokřivená noha se narovnala. Moje rodina byla svědkem, jak úžasný Falun Dafa je.

Od dětství jsem byla slabá a často nemocná. Jedna matčina přítelkyně, která se zabývala věštěním, jí kdysi řekla: „O svou dceru se nemusíš bát, bude chráněna.“

Starší lékař tradiční čínské medicíny, k němuž jsem často chodila, mi poradil, abych se nevdávala, jinak bych prý nemusela přežít porod. Nepřekvapilo mě to. Kvůli srdečním potížím jsem se vyhýbala sportu a o manželství jsem neuvažovala. Navíc moji rodiče spolu nevycházeli, a já nechtěla jít jejich cestou.

Šest měsíců po příjezdu do Japonska moje matka zemřela a já upadla do deprese. Chtěla jsem si najít partnera a provdat se, ale nedařilo se, a tak jsem to vzdala.

Po začátku praxe se však všechno změnilo. Mé zdraví se zlepšilo a v roce 2012 jsem se vdala. O tři roky později se mi narodilo dítě.

Bylo mi tehdy už 41 let. Během těhotenství jsem každý den četla Fa, dělala cvičení, vysílala spravedlivé myšlenky a volala do Číny, abych vyvracela propagandu KS Číny. Byla jsem zdravá a dokonce i nádor, který lékař objevil na začátku těhotenství, zázračně zmizel. Doktor byl překvapen.

Při porodu měl můj syn pupeční šňůru omotanou kolem krku, ale byl drobný a porod proběhl hladce. Dítě bylo v pořádku a já také. Všichni lékaři to označili za zázrak.

Doktorům, sestrám i ostatním matkám jsem vyprávěla svůj příběh. Řekla jsem jim, že zázraky, které jsem prožila, jsou díky tomu, že praktikuji Falun Dafa. Když jsem jim vysvětlila, jak KS Číny brutálně Falun Dafa pronásleduje, všichni podepsali petici za ukončení tohoto pronásledování, včetně násilného odebírání orgánů.

Potvrzování Dafa v práci

Když jsem začala praktikovat, měla jsem práci na plný úvazek. Po práci jsem si dala něco jednoduchého k jídlu, poté jsem studovala Fa a telefonovala lidem do Číny, abych jim objasňovala pravdu. Brzy jsem ale cítila, že to nestačí. Jak jsem pokračovala ve studiu, začala jsem chápat, že i mé pracoviště je prostředím, kde se mohu zlepšovat. Ať už je to jakkoli obtížné, musím dělat věci dobře, aby lidé měli na základě mého chování pozitivní dojem o Dafa.

Dávala jsem si pozor na svá slova i skutky. Kdykoli došlo ke konfliktu, snažila jsem se do něj nezapojovat. Když se ke mně někdo choval špatně, dívala jsem se do sebe, zda jsem neudělala něco nesprávně, nebo zda mi ten člověk třeba nepomáhá odstraňovat karmu. Někteří mladí lidé se ke mně chovali neuctivě, ale nevšímala jsem si toho a chovala jsem se k nim laskavě. Dva mladí lidé byli mým postojem dojati a poznali, že Dafa mě změnil k lepšímu. Pracovala jsem tam až do těhotenství, poté jsem dala výpověď.

V den odchodu se se mnou rozloučilo přibližně padesát kolegů, včetně ředitele firmy. Předali mi velkou kytici a zatleskali mi. Před odchodem jsem řediteli, jeho manželce a mnoha kolegům představila Shen Yun a někteří z nich se na představení skutečně přišli podívat. Věděla jsem, že se to stalo proto, že jsem se řídila principy Falun Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Viděli pozitivní změny, které mi praxe přinesla.

Když bylo mému dítěti tři a půl roku, našla jsem si práci učitelky čínské kultury pro čínské děti. Vyprávěla jsem jim o tradiční čínské kultuře a pouštěla jim některé pořady z NTD. Před čínským Novým rokem jsem jim promítla úvodní video o Shen Yun a přišlo se podívat mnoho učitelů i rodičů. Každé hodiny jsem si velmi vážila a pomáhala dětem i jejich rodičům vystoupit z organizací KS Číny.

Snažila jsem se ke všem chovat laskavě, ale občas se objevily překážky. Jednou jsem dětem rozdávala lotosové květy s nápisem „Falun Dafa je dobrý“ a jedna matka, která právě přijela z Číny, si na to stěžovala ve škole. Věděla jsem, že je to zkouška, a rozhodla jsem se tuto příležitost využít k tomu, abych zaměstnancům školy objasnila, jak je Falun Dafa v Číně potlačován. Všechno dopadlo dobře a vedení školy mi nakonec poděkovalo.

Vím, že má kultivační cesta je uspořádána Mistrem a že musím dělat věci dobře, abych potvrdila Dafa. Zároveň mám zodpovědnost pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. Musím překonávat připoutání, včetně těch, která mi byla vnucena starými silami.

Práce v médiích

V roce 2019 jsem jela do Hongkongu na shromáždění. Tehdy už byly v ulicích ozbrojené policejní hlídky. Všimla jsem si praktikujících, kteří pracovali v médiích a beze strachu informovali o událostech. Obdivovala jsem je a přála si, abych jednoho dne mohla být jako oni.

Jedna praktikující mě kontaktovala a řekla, že potřebují reportérku. Tak jsem začala psát reportáže pro NTD. Když jsem spolupracovala s dalšími praktikujícími, vynořilo se mnoho lidských představ. Když se rozhovory dařily nebo nás lidé chválili, cítila jsem se dobře. Když však jiní praktikující řekli něco, co se mi nelíbilo, nebo si na mě stěžovali, cítila jsem se dotčeně a někdy jsem měla chuť se hádat. Když jsem udělala chybu nebo nebyla ohleduplná, bála jsem se, že ztratím tvář.

Byly dvě praktikující, které měly sklon se spolu přít. Nejprve mě to zneklidňovalo a dokonce jsem se do toho zapojovala, protože jsem si myslela, že jim mohu pomoci spor vyřešit. Ve skutečnosti jsme s manželem (také praktikujícím) občas mívali také neshody.

Protože jsem se nenaučila situace správně chápat, Mistr mi pomohl. Stejná situace se objevila i doma. Jednou, když nás navštívil jiný praktikující, jsme se s manželem pohádali. Tento praktikující se snažil zasáhnout a problém vyřešit.

Mistr řekl:

„Ak je nejaký tretí človek svedkom konfliktu dvoch ľudí, povedal by som, že nie je náhoda, ak to ten tretí človek vidí a aj on by mal rozmýšľať: „Prečo som videl ich konflikt? Je to preto, že mám stále nedostatky?“ Iba týmto spôsobom to môže byť dobré.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v západnom USA)

Protože jsem v médiích pracovala jen na částečný úvazek, měla jsem málo času na domácnost a péči o dítě. Můj manžel má plné pracovní nasazení a často musí po práci pomáhat. Někdy si stěžoval, že jako manželka a matka bych se měla víc snažit – obzvlášť když se vracím domů pozdě a dítě je doma samo. Věděla jsem, že se musím zlepšit, ale zároveň jsem si myslela, že by mě měl víc podporovat. Pak jsem si uvědomila, že jsem podobné postoje neviděla u jiných praktikujících. Jedna praktikující si také stěžovala, že by její manžel měl víc pomáhat s rodinou.

Podívala jsem se do sebe a viděla jsem, že mi chybí vděčnost. Ve skutečnosti bych bez manželovy pomoci nemohla pracovat v médiích a pomáhat s objasňováním pravdy.

Začala jsem být svému manželovi vděčná. Kdykoli jsem musela někam odejít, koupila jsem cestou domů jídlo, které měl on i náš syn rád. Manžel si toho všiml a náš vztah se zlepšil. Zlepšil se také vztah mezi těmi dvěma praktikujícími, které se dříve hádaly.

Vzájemná spolupráce

Také jsem si všimla, že když praktikující spolupracují v souladu, dějí se zázraky a Mistr nám poskytuje více příležitostí zachraňovat lidi. Jednou jsme během jediného dne zvládli udělat několik rozhovorů. První oslovený člověk hned souhlasil s účastí. Když jsme pak přišli na schůzku s jedním členem parlamentu, potkali jsme v jeho kanceláři další osobu, která se také ochotně nechala vyzpovídat. Věděla jsem, že to byl Mistr, kdo nás povzbudil, protože jsme spolupracovali dobře.

Před akcí, kterou jsme v červenci pořádali s cílem upozornit na pronásledování v Číně, jeden člen parlamentu odmítal o Falun Dafa mluvit a zmiňoval jen jiné otázky. Během rozhovoru se ale objevily technické potíže a on byl podrážděný. My praktikující víme, že s rozhovorem souhlasil, protože chtěl Dafa podpořit, ale kvůli obavám se vyhýbal tématu pronásledování.

Řekli jsme mu proto, že v poslední době mnoho lidí odhaluje brutalitu KS Číny a otevřeně se zastává Falun Dafa. Navrhli jsme, aby o pronásledování přece jen něco řekl. Naše spravedlivé myšlenky mu dodaly odvahu a rozhovor nakonec dopadl velmi dobře.

Rodiny některých praktikujících, kteří pracovali v médiích, byly v Číně také vystaveny obtěžování. Po rozhovorech jsme často sdíleli získané informace s členy parlamentu. Mnozí nám poděkovali a někteří nás dokonce seznámili s dalšími lidmi. Po přijetí zákona na ochranu Falun Gongu ve Sněmovně reprezentantů USA jsme mluvili s mnoha japonskými poslanci, kteří doufali, že podobná legislativa bude schválena i v Japonsku. Několik poslanců nám připomnělo, že o násilném odebírání orgánů a o pronásledování ví jen málokdo, a že musíme ještě více přibližovat Japoncům tyto zločiny proti lidskosti. Věděli jsme, že nás tím povzbuzují.

Stále cítím, že lidé čekají, a mám potřebu s nimi mluvit. Zároveň vidím své nedostatky a vím, že se musím v mnoha ohledech zlepšit. Jsem vděčná Mistrovi za tyto příležitosti a velmi si vážím cesty, kterou mohu kráčet spolu s ostatními praktikujícími. Vím, že vše půjde dobře, pokud se budu dál přizpůsobovat Dafa.

Kvůli slabému porozumění jsem před začátkem praxe ztratila několik let. Často si připomínám, že musím využít každé příležitosti. Pamatuji si, že jsem si tehdy do sešitu napsala větu: „Půjdu za Dafa navždy.“ Kdykoli cítím, že polevuji, přečtu si ji, abych si připomněla, že musím být pilná.

Vím, že mám ještě mnoho oblastí, ve kterých se musím zlepšit, a budu se snažit vést si lépe.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek přednesený na konferenci Fa v Japonsku v roce 2025)