Odstraňování stranické kultury při kultivaci mimo Čínu

(Minghui.org) Praktikuji Falun Dafa již patnáct let a ráda bych se podělila o své nedávné zkušenosti s odstraňováním stranické kultury.

Neuvědomování si stranické kultury

Do Japonska jsem se přestěhovala minulý březen. Po příjezdu se ve mně hluboce zakořeněná stranická kultura začala výrazně projevovat, aniž bych si to uvědomovala. Ostatní praktikující si všimli, že se mnou něco není v pořádku. Neustále jsem měla pocit, že všechno dělám špatně, ale nedokázala jsem zjistit proč. Myslela jsem si, že se chovám normálně.

V srpnu jsem se vdala. Můj manžel je Japonec a naše povahy jsou naprostým opakem. On je klidný, já netrpělivá. On je pečlivý, já neopatrná. On nepřemýšlí příliš, zatímco já o všem přemýšlím až příliš. Tento výrazný rozdíl v povahách se začal projevovat v našem každodenním životě.

Po svatbě byla první věc, kterou jsem musela v kultivaci zlepšit, právě moje netrpělivost. Četla jsem Mistrova učení a chtěla jsem pochopit, jak lidé mimo Čínu žijí, jak přemýšlejí o problémech a čím se liší od těch, kteří byli otráveni kulturou KS Číny.

Netrpělivost, soustředěnost na sebe, domnělá neomylnost

Manžel mi vyprávěl o japonské zdvořilosti a o tom, jak v určitých situacích postupovat. Všechno to znělo dobře, ale u některých věcí jsem opravdu nechtěla nic měnit. Připadalo mi příliš těžké se těmi pravidly řídit.

Když jsme šli něco vyřídit, požádal nás personál, abychom před zařazením do fronty vyplnili formulář. Nesouhlasila jsem – myslela jsem, že ho můžu vyplnit, zatímco budu stát ve frontě. Personál mě znovu upozornil, ale stejně jsem neposlechla. Připadalo mi, že není nic špatného na tom vyplňovat formulář ve frontě. Navíc se blížila zavírací doba a chtěla jsem to rychle stihnout. Tak jsem to dřív dělávala, proto jsem je neposlechla.

Manžel takové chování nepřijal, ale neřekl nic tvrdého. Jen tiše seděl.

Nedokázala jsem dodržet pravidlo, které mi připadalo zbytečné, a trvala jsem na svém. Když jsem se později zklidnila, uvědomila jsem si, že tohle je stranická kultura – byla jsem arogantní, přesvědčená o své pravdě, neochotná přijmout vedení a odmítala jsem se řídit pravidly.

Jakmile jsem si to uvědomila, okamžitě jsem se manželovi omluvila: „Mýlila jsem se. To je stranická kultura. Neuvědomila jsem si, že je to špatné. Prosím, pochop mě. Už to neudělám. Změním se.“ Manžel řekl: „Japonci dodržují pravidla; takhle se nechovají. Uvědom si chybu a postupně se měň – není třeba na sebe vytvářet tlak.“ Věděla jsem, že jsem zjevně na vině, a přesto mě nenutil ke změně. Jak laskavou a pokojnou povahu má – rozdíl mezi námi je opravdu veliký.

Neohleduplnost, nevděčnost, zášť

Má netrpělivost mě dělala zbrklou a neohleduplnou. Vždycky jsem chtěla kultivovat sebe, ale zároveň jsem si u sebe pěstovala i „dobré vlastnosti“ – třeba že jsem v práci „velmi efektivní“. Manžel má klidnou a spíše pomalejší povahu a moji netrpělivost nezvládá.

Lidé, s nimiž vyrostl, na sebe mluví jemně, takže má můj projev za tvrdý a příliš razantní. Často říká „děkuji“ a „promiň“ a je vděčný i za drobnosti. Mně nepřišlo nutné se takto chovat. Po svatbě jsem jeho pomoc brala prostě jako jeho povinnost, což ukazovalo můj nedostatek vděčnosti.

Snažila jsem se navenek působit klidně. Pak mi řekl, že klid vyžaduje úsměv. Napadlo mě: jak se mám usmívat, když v sobě dusím zášť? Nešlo to. Uvědomila jsem si, že bez vnitřního pokoje, ať se snažím sebevíc, nelze dosáhnout skutečného klidu jen na povrchu.

Vysvětlovala jsem manželovi, že čínština má stoupavé a klesavé tóny a kvůli těmto výškám se někdy Číňané nejeví klidní – tím jsem omlouvala svůj způsob vyjadřování. Později jsem si uvědomila, že čínská kultura je božsky inspirovaná a neměla bych na věci takto nahlížet.

Zeptala jsem se ho: „Mluví takto klidně i tvoji kolegové a lidé, které potkáváš?“ Myslela jsem, že řekne ne, ale řekl ano. Byla jsem skeptická. Opravdu? Pak musí být problém u mě. Všichni ostatní jsou klidní, jen já ne. Okamžitě jsem se podívala do sebe. Stranická kultura podporuje faleš a svár. Není můj povrchní „klid“ také jen předstírání? Pořád chci prosazovat své názory, odmítám druhé poslouchat, skáču jim do řeči a vnucuji jim své představy – trvám na tom, že mám pravdu já a oni ne.

Manžel znovu řekl: „Pořád si stojíš za svým, zdůrazňuješ svůj názor a nikdy neposloucháš ten můj.“

Když jsem se už-už chystala odseknout, vzpomněla jsem si na Mistrova slova:

„Niektorí ľudia zakaždým prízvukujú, že majú pravdu, avšak aj keď máte pravdu, aj keď sa nemýlite, čo z toho? Zlepšili ste sa na základe Fa? Samotný čin používania ľudského myslenia na to, aby ste zdôraznili kto má pravdu a kto sa mýli, je sám o sebe nesprávny. Je to preto, že vtedy používate logiku bežných ľudí na svoje hodnotenie, a používate tú logiku, aby ste kládli požiadavky na druhých. Ako to vidia bohovia, pre kultivujúceho nie je vôbec dôležité, či má alebo nemá v tomto ľudskom svete pravdu, dôležité je odstraňovanie pripútaností, ktoré pochádzajú z ľudského myslenia, dôležité je presne to, ako počas kultivácie dokážete odstrániť tie pripútanosti, ktoré pochádzajú z vášho ľudského myslenia.“ (Vyučovanie Fa v Manhattane)

Okamžitě jsem se manželovi omluvila a řekla: „Právě jsem si vzpomněla na to, co Učitel učil. Mýlila jsem se – neměla jsem trvat na svém. To, co jsem považovala za správné, třeba vůbec správné není. Je mi stydno: po patnácti letech kultivace mám pořád tolik co odstraňovat a stranická kultura je ve mně hluboko zakořeněná. Když udělám něco špatně, prosím, připomeň mi to a já se změním – ale dej mi prosím trochu času.“ Manžel odpověděl: „Nespěchej. Vezmi to postupně. I já mám své nedostatky – někdy jen nechci říkat, co si myslím.“

Vědomé odstraňování stranické kultury a řízení se Fa

Po sdílení zkušeností s ostatními praktikujícími jsem si uvědomila, že po celou dobu své kultivace jsem sice dokázala rozpoznat vlastní chyby, ale v hloubi duše jsem si stále myslela, že ten druhý je také na vině.

Kultivovala jsem se, ale v sobě jsem dál chovala zášť vůči druhým, přestože jsem měla pocit, že se můj charakter zlepšil, můj pohled se proměnil a že věci vidím jinak. Když jsem si to uvědomila, začala jsem při každém konfliktu hledat chybu v sobě a zaměřovat se spíše na silné stránky druhých než na jejich nedostatky.

Díky studiu Fa, dívání se do sebe a vědomému odstraňování stranické kultury nyní v náročných situacích nejprve trpělivě naslouchám druhému. Když někdo mluví, zůstávám klidná a neskáču mu do řeči. Když se objeví rozdílné názory, odkládám svůj vlastní pohled, vyhýbám se povrchním úsudkům a nesnažím se hodnotit věci z běžného lidského pohledu.

Místo toho se zamýšlím nad tím, co učí Mistr, posuzuji sebe podle měřítek Fa, hledám, kde mám nedostatky, a sleduji, jak lidé v normální společnosti – neovlivněné stranickou kulturou – žijí své životy.

Jsem nesmírně vděčná Mistrovi, že mi umožnil zůstat v Japonsku, kde se mohu kultivovat a poznávat své slabiny. Do budoucna se budu snažit ještě více, vážit si drahocenného času, který nám Mistr dal za cenu nesmírné oběti. Budu pilně kultivovat své srdce a dělat tři věci, jak se od praktikujícího očekává.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.