KS Číny nereprezentuje Čínu

(Minghui.org) Někteří lidé zaměňují pojem „Čína“ s „Komunistickou stranou Číny“ (KS Číny), ale jde o dvě zcela odlišné věci. KS Číny je politická strana, zatímco Čína je národ s bohatou historií a lidmi z mnoha etnických skupin s hlubokými kulturními kořeny. Následující přehled ukazuje, proč KS Číny nemůže představovat Čínu.

Historie a ideologie

Čína má pětitisíciletou civilizaci, která zahrnuje množství dynastií a kulturních tradic. KS Číny byla založena až v roce 1921 a moci se chopila v roce 1949. Čínská kultura, jazyk i duchovní hodnoty – jako konfucianismus a taoismus – tedy existovaly dávno před vznikem komunistické strany.

Ideologie KS Číny vychází z marxismu a leninismu – myšlenkových proudů pocházejících z Německa a bývalého Sovětského svazu. Tento ateistický systém, založený na třídním boji a násilí, je v přímém rozporu s tradičními čínskými duchovními školami, jako jsou konfucianismus, buddhismus a taoismus. Proto KS Číny po svém převzetí moci zahájila sérii politických kampaní, jejichž cílem bylo zničit tradiční hodnoty – od kampaně proti „pravici“ v 50. letech až po Kulturní revoluci (1966–1976).

Politická strana versus národ

KS Číny je politická entita s vlastní ideologií a cíli. Naproti tomu Čína je země s 56 etnickými skupinami a více než miliardou obyvatel a s mimořádně bohatým historickým a kulturním dědictvím. Strana proto nemůže reprezentovat Čínu – nejen proto, že vládne teprve krátce z pohledu dějin, ale také proto, že její stranické cíle neodrážejí postoje a hodnoty čínského lidu.

Vládnoucí strana versus obyčejní občané

Ještě před poklesem populace během pandemie žilo v Číně přibližně 1,4 miliardy lidí, z nichž 96 milionů byli členové KS Číny. To znamená, že méně než 7 % obyvatel tvořili členové strany, zatímco více než 93 % byli obyčejní občané s různým postavením, životním stylem a cíli.

Politika KS Číny navíc nevzniká vůlí lidu – je výsledkem rozhodnutí úzké skupiny vrcholných funkcionářů bez účasti veřejnosti. Mnohá opatření, jako zabavování půdy, systém registrace domácností, internetová cenzura či potlačování náboženství, vyvolávají nespokojenost obyvatel, což ukazuje, že KS Číny své názory lidem vnucuje silou.

Kulturní a ideologické střety

KS Číny nesnáší tradiční hodnoty a systematicky se snaží nahradit duchovní systémy – konfucianismus, buddhismus a taoismus – ideologií komunismu. Během Kulturní revoluce byly zničeny nesčetné kulturní památky, knihy, chrámy i historické budovy. To dokládá, že doktríny založené na marxismu a leninismu jsou neslučitelné s čínskou civilizací.

Mimo pevninskou Čínu však tradiční kultura přežila. Díky jazyku, tradicím a svátkům si Číňané v zahraničí dokázali své dědictví uchovat. Na Taiwanu se používají tradiční čínské znaky a slaví se původní svátky. Umělecký soubor Shen Yun, sídlící v New Yorku, už téměř 20 let úspěšně oživuje autentickou čínskou kulturu.

Mezinárodní pohled a skutečnost

Z výše uvedených důvodů dokáže mezinárodní společenství rozlišovat mezi KS Číny a Čínou. Když západní vlády kritizují porušování lidských práv v Číně, míří tato kritika na KS Číny, nikoli na čínský lid nebo čínskou kulturu.

KS Číny však ve své propagandě tyto dva pojmy záměrně zaměňuje a jakoukoli kritiku označuje za „protičínskou“. Ve skutečnosti je zpochybňování politiky KS Číny – například pronásledování náboženství, cenzury či zahraničních zásahů – zcela jiné než kritika čínské historie, kultury nebo obyvatel. Mnozí Číňané žijící v zahraničí, kteří KS Číny odsuzují, přitom současně vyjadřují úctu k čínské kultuře a tradicím.

Společenský dopad

Po vydání knihy Devět komentářů ke komunistické straně v roce 2004 si mnoho lidí uvědomilo rozsah zločinů KS Číny spáchaných za posledních několik desetiletí. Z více než 450 milionů lidí, kteří se zřekli členství v KS Číny a jejích přidružených organizacích, mnozí uvedli, že Čínu mají stále rádi – ale ne její vládnoucí stranu.

Stejně tak obyvatelé Hongkongu, kteří se v letech 2019–2020 zapojili do hnutí proti vydávání obyvatel do pevninské Číny, i obyvatelé Taiwanu si váží čínské kultury, ale odmítají ideologii a totalitní režim KS Číny.

Proto se na zahraničních webech a sociálních sítích často objevují příspěvky s heslem: „Milovat Čínu neznamená milovat KS Číny.“ Ve skutečnosti právě politika KS Číny – internetové blokády, ekonomická kontrola a potlačování víry – připravila čínský lid o svobody a způsobila Číně obrovské ztráty.

Právní a systémový rámec

Čínská ústava formálně stanoví, že země patří lidu. Ve skutečnosti však veškerou moc drží KS Číny prostřednictvím orgánů, jako je politbyro. Přitom čínská historie – stejně jako historie většiny zemí světa – ukazuje, že stát může být řízen různými formami vlády, nikoli jen jednou stranou.

KS Číny neustále zdůrazňuje svou „vedoucí úlohu“ a podle stanov přiznává svým členům zvláštní privilegia. Je zřejmé, že totalitní režim, jakým je KS Číny, nemůže zastupovat čínský lid ani jeho zájmy.

Závěr

Z uvedených skutečností vyplývá, že KS Číny je politická strana, která se nerovná Číně ani její starobylé civilizaci. Ideologie a politika KS Číny nezastupují čínský lid. Mezinárodní společenství i čínská diaspora tato dvě označení jasně rozlišují.

Z historického pohledu je KS Číny jen krátkou epizodou v dějinách Číny. Samotný čínský národ existoval dávno před vznikem komunistické strany a bude existovat i po jejím zániku.

Pojem „Čína“ je spojen s historií, kulturou a čínským lidem, zatímco „KS Číny“ představuje pouze politickou stranu založenou na marxismu, která se opírá o násilí a strach.