Protiklady mě posílily

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začal v roce 1998 a nyní je mi přes padesát let. Rád bych sepsal několik svých zkušeností z kultivace, abych se o ně podělil s Mistrem a s ostatními praktikujícími.

Zkušenosti ve vazební věznici

V roce 2020 mě sledovali a zatkli.

Povzbuzení k praktikování

Byl jsem uvězněn ve vazební věznici během pandemie covidu-19. S dozory jsem nespolupracoval – odmítl jsem dát krev a také se nechat očkovat. V takto tvrdém prostředí jsem se snažil udržet si spravedlivé myšlenky. Vzal jsem na sebe úkol uklízet vnitřní prostory, abych se mohl pohybovat a zároveň měl příležitost mluvit s lidmi, což mi usnadnilo objasňování pravdy. Přesto to byla vazební věznice, a tak jsem se neodvažoval cvičit.

Jednoho dne po poledním odpočinku náhle jeden z vězňů vykřikl: „Falun Dafa je dobrý!“ Překvapilo mě to, a tiše jsem se ho zeptal: „Proč jsi to vykřikl?“ Odpověděl: „Praktikující Falun Dafa, kteří tu byli předtím, mi řekli, abych si tu větu zapamatoval. Prý dokáže v neštěstí proměnit smůlu v štěstí.“

Jeho slova probudila mé hlavní vědomí a naplnila mě energií! To bylo přesně to, co jsem chtěl sám vykřičet, ale neodvážil jsem se. Věděl jsem, že to není náhoda a že mě Mistr povzbuzuje. Rozhodl jsem se překonat svůj strach.

Druhý den v poledne jsem začal během služby cvičit. Slyšel jsem, jak jeden z vězňů, který nespal, tiše řekl: „On cvičí.“ Cítil jsem trochu strach a obával jsem se, že přijde dozorce a zmlátí mě. Ale pevně jsem věřil, že Mistr je se mnou a že se zlo neodváží mě dotknout. Odmítl jsem strach a pokračoval jsem ve cvičení celou hodinu – a nikdo nepřišel, aby mě obtěžoval. Nakonec jsem prolomil první překážku.

Po tomto průlomu jsem postupně prodlužoval dobu cvičení. Nabídl jsem se, že za ostatní vezmu noční služby, někdy i několik nocí po sobě, abych měl tři hodiny denně na cvičení. Přísně jsem se řídil principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a zachoval si toto kultivační prostředí až do svého propuštění z vazební věznice.

Probouzení vězňů

Protože jsem se choval v souladu s principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a vnímal jsem sebe jako praktikujícího, začal mě vedoucí cely brát jako zodpovědného člověka. Každý den v poledne jsem během služby cvičil, a tak mě vedoucí cely požádal, abych měl na starosti budit ostatní po poledním odpočinku.

První dny jsem je jednoduše budil voláním, aby vstali. Pak mě napadlo, že bych měl tuto příležitost využít k potvrzování Dafa. Chtěl jsem místo „Vstávejte!“ vykřiknout „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ ale obával jsem se, že by to mohlo mít opačný účinek, kdyby to někteří vězni nepřijali. V tu chvíli mi Mistr vnukl vzpomínku na to, jak jsem kdysi budil svého syna.

Další den, když jsem je měl znovu probudit, jsem zvolal: „Kohout zpívá, kuřátka vstávejte! Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“ Nikomu nevadilo, že jim říkám kuřátka, a nikdo neprotestoval ani proti tomu, že křičím „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“ Tyto věty se tak staly každodenním „budíkem“ celé cely.

Jednoho dne, když jsem své obvyklé volání právě dokončil, jsem zaslechl, jak někdo ve vedlejší cele křičí totéž! Tyto věty se hluboce vryly do srdcí vězňů a pokračovaly se ozývat i po mém odchodu z vazební věznice.

„Dnes jsi byl skvělý!“

V naší cele byl jeden vězeň, člen gangu, který se ke všem choval hrubě. Během čínského Nového roku mě chtěl zesměšnit a řekl, ať pro všechny něco zazpívám. Obvykle jsem nezpíval, ale nemohl jsem propást příležitost zachraňovat lidi. Televize zrovna hrála píseň se slovy „Bratře, chybíš mi...“ a já jsem na stejnou melodii improvizoval vlastní text:

„Drahá ženo, chybíš mi, čekáš ještě na můj návrat?Mami, tati, váš syn vás letos o Novém roce nemůže navštívit.Synu, táta ti nemůže koupit nic dobrého k jídlu.Nebe, nech tyto muže odejít!Nejsou to oni, kdo narušuje společenský pořádek –je to zlý čínský režim.Strana je skutečný zločinec.Nebe, znič komunistické bandity.Bez komunistické strany povstane nová Čína!“

Když jsem dozpíval, vězni zůstali stát jako přimrazení. Pak se vzpamatovali, propukli v potlesk a křičeli: „Skvělé!“ Jeden z vězňů mi podal láhev coly a řekl: „To je tvoje odměna!“ V těchto podmínkách měla láhev coly velkou cenu. Věděl jsem, že mě Mistr povzbuzuje.

Gangster, který mě chtěl ztrapnit, byl také překvapený a řekl: „Dnes jsi byl vážně vynikající!“ Proč mi tleskali? Věděl jsem, že jsem řekl to, co oni sami chtěli říct, ale neodvážili se. Tito vězni dobře věděli, jaká KS Číny ve skutečnosti je. V dnešní společnosti byli mnozí z nich do cely uvrženi neprávem právě kvůli systému, který Strana vytvořila.

Později ten samý vězeň ze žárlivosti, že jsem na sebe strhl pozornost, chtěl nahlásit, že jsem pronesl „protistranické“ výroky. Většina vězňů v cele však už poznala pravdu – pomohl jsem jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací, a všichni věděli, že Falun Dafa je dobrý a že mám dobrý charakter. Několik vězňů se proto postavilo a zabránilo mu, aby mě udal.

Tito muži byli ve skutečnosti výtržníci, kteří se obvykle nebáli žádných problémů a často toužili po konfliktu. Ale tentokrát to bylo jiné – moje spravedlivé myšlenky se jich dotkly, a tak se rozhodli mě chránit.

Když do cely přišli noví vězni, vedoucí cely je vždy na pár dní posadil ke mně a pak je přesunul jinam – poté, co jsem jim pomohl vystoupit z KS Číny. Když se někdo nerozhodl, vedoucí mu sám řekl pár slov, aby ho povzbudil. Zdálo se, že se všichni probouzeli. V boji se zlem totiž učedníci Dafa hrají hlavní roli!

Odmítnutí zřeknout se své víry

Když mě poprvé převezli do vězení, tři vězeňští dozorci se střídali v tom, jak mě zastrašovali a nutili napsat prohlášení o zřeknutí se Falun Gongu. Odmítl jsem to, a tak mě donutili sedět na nízké stoličce, vysoké asi dvacet centimetrů. Abych na ní vůbec udržel rovnováhu, musel jsem mít nohy skrčené. Musel jsem na ní sedět od půl šesté ráno do deseti večer. Postupem času mi nohy otekly, začaly hnisat a na několika místech se vytvořily strupy.

Jednoho dne mě dozorce odvedl do malé tmavé místnosti a zeptal se: „Co je s tvýma nohama?“ Odpověděl jsem: „Jsou oteklé.“ Zařval: „Já tě vyléčím!“ a začal mi botou šlapat na zhnisaný kotník, kroutil jím tam a zpátky. Celý kotník se mi zalil krví, ale necítil jsem žádnou bolest. Věděl jsem, že Mistr to snáší místo mě.

Jiný dozorce mi přikázal napsat slova, která by proklínala Mistra, ale nereagoval jsem. Za trest mi začal zhruba deset minut prstem šťouchat do nosu, dokud nebyl celý červený a nateklý. Díky Mistrově ochraně jsem však necítil velkou bolest. Jeden z vězňů obdivně řekl: „Ty jsi opravdu hrdina!“ Věděl jsem, že mě Mistr povzbuzuje.

Stát se pevným učedníkem Dafa

Haoran (pseudonym) byl asi třicetiletý muž, který si odpykával trest za vraždu. Předtím byl vězněn v jiném městě a byl přidělen k „dozoru“ nad praktikujícími, čímž se zapojil do jejich „převýchovy“ a pronásledování. Když se však setkal s více praktikujícími, začal chápat, jak jsou učedníci Dafa dobrosrdeční. Vyprávěli mu o Dafa a o smyslu lidského života – a Haoran začal Falun Dafa sám praktikovat.

Když se dozorcům doneslo, že praktikuje, vyděsilo je to a zkoušeli různé metody, jak ho „přeměnit“, ale neuspěli. Nakonec ho převezli do věznice, kde jsem byl i já, protože tam měli „speciální tým“ zaměřený na pronásledování praktikujících. Dozorci v této věznici se za ta léta naučili mnoho krutých způsobů mučení, ale ani tak Haoran neustoupil.

Byl krutě mučen. Po dvou měsících extrémního fyzického utrpení a psychického nátlaku už to nevydržel a pod nátlakem podepsal prohlášení o zřeknutí se Falun Dafa. Mluvil jsem s ním a řekl mi, že umí zpaměti recitovat Hong Yin, Hong Yin II i Lunyu, které se naučil poslechem od ostatních praktikujících, ale neuměl nazpaměť celý obsah Zhuan Falunu. Během víkendových aktivit jsem mu dvakrát odrecitoval názvy kapitol, a on si je zapamatoval. Druhý den se mě zeptal: „Nechybí tam jedna část?“ (předtím si zapamatoval přesný počet titulů a podkapitol). Uvědomil jsem si, že jsem vynechal část o žárlivosti, což ukázalo, jak pozorně poslouchal. Také mi řekl: „Mistrova učení se mi opravdu zjevila!“

Protože Haoran získal Fa ve vězení a nikdy neměl možnost číst Mistrova díla, využíval každou příležitost, aby se učil. Dali nám jednu knihu, kterou vězeňská správa používala k „převýchově“ praktikujících. Byla velmi tlustá – obsahovala citace Mistrových výroků, pod nimiž byly připojené překroucené výklady. Haoran se mě zeptal: „Jsou ty citace opravdu Mistrova slova?“ Odpověděl jsem: „Ano, všechny jsou Mistrovy, ale ty jejich zkreslené komentáře nečti.“ Přikývl a řekl: „Rozumím.“

Tu noc si přečetl všechna původní Mistrova slova v té knize. Následující dva týdny už odmítal psát cokoli, co by Mistra hanělo. Dozorci to nahlásili veliteli, který zuřil: „Předtím jsi tomu nevěřil, proč to děláš teď? Počkej, uvidíš, jak tě potrestám.“ Odvedl Haorana k jinému oddílu, aby ho mučil, ale násilí KS Číny nikdy nezmění srdce lidí.

Já sám jsem byl doma někdy pohodlný a v kultivaci polevoval, ale díky těmto zkouškám jsem zesílil a získal pevnější spravedlivé myšlenky tváří v tvář utrpení.

Lidé čekají na záchranu

Žena řekla: „Ty mě jednou zachráníš!“

Šel jsem s dalšími praktikujícími na ranní trh objasňovat pravdu. Když přecházela silnici jedna žena, vypadl jí z batohu mobilní telefon. Přišel jsem k ní a řekl jí, že jí telefon spadl. Opakovaně mi děkovala. Měl jsem jí tehdy objasnit pravdu, ale zaváhal jsem. Otočila se a odešla. Chtěl jsem ji dohnat, ale už zmizela. Litoval jsem, že jsem promarnil příležitost ji zachránit.

Zrovna když jsem se cítil zklamaně, jeden spolupraktikující objasňoval pravdu ženě, která nebyla Dafa příliš nakloněná. Sebral jsem odvahu a řekl: „I já praktikuji Falun Gong.“ Vyprávěl jsem jí, že jsem právě pomohl jedné ženě, které vypadl telefon, a dodal jsem: „Kdybych nepraktikoval Falun Gong, možná bych si ten telefon nechal. Praktikující Falun Gongu jsou všichni dobří lidé.“

Řekl jsem jí, jak Komunistická strana Číny zinscenovala incident se sebeupálením na náměstí Tiananmen, aby Falun Gong očernila, a jak se Falun Dafa rozšířil po celém světě. Sdílel jsem s ní fyzické i duševní změny, které jsem po praktikování zažil. Řekl jsem: „Kdyby se Dafa naučili všichni lidé, společnost by se stále zlepšovala.“ Byla dojata mou upřímností a souhlasila, že vystoupí z organizací KS Číny.

Řekla mi, že je laickou buddhistkou a ví, že na konci časů přijde katastrofa. Pak řekla něco, co mě překvapilo: „Ty mě jednou zachráníš!“ Odpověděl jsem jí: „Pokud budeš upřímně recitovat ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, Mistr Li tě zachrání.“

Starý muž plakal

Jednoho dne jsme šli objasňovat pravdu a uviděli několik starších lidí sedět pohromadě. Promluvil jsem s jedním z nich – bylo mu asi sedmdesát let. Byl to osamělý muž z venkova. Povídali jsme si o tom, jak těžký je život pod vládou KS Číny. Řekl jsem mu o Dafa a o tom, že ho může zachránit. Byl velmi pohnutý a souhlasil, že vystoupí ze Strany.

Řekl jsem mu, aby upřímně recitoval „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, a že tím může odvrátit neštěstí a ochránit se. Moje slova se ho náhle hluboce dotkla a začal plakat. Řekl: „Nemůžu si to zapamatovat. Počkejte chvíli, dojdu si pro papír a pero, abyste mi to mohl napsat.“ Když se vrátil, stále vzlykal. Napsal jsem mu tyto věty na papír a podal mu ho.

V tu chvíli jsem skutečně viděl dojetí a radost bytosti, která byla zachráněna. Uvědomil jsem si, že všechny bytosti čekají na Dafa!

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá porozumění, obvykle odrážejí jejich osobní vnímání v určitém čase, podle jejich kultivačního stavu, a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznesení.