Radostná zkušenost s kultivací Falun Dafa a pomáháním lidem prostřednictvím objasňování pravdy

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala, když mi bylo padesát let. Nyní je mi osmdesát. Možnost kultivovat se v tak velkolepém Dafa je největší poctou mého života! Předtím jsem prožila mnoho utrpení, ale poté, co jsem se stala praktikující, naplnila se má existence radostí. Můj život se opravdu změnil!

Setkání s Dafa

Dříve jsem měla velmi špatné zdraví – často jsem trpěla chřipkou a kašlem, bolela mě kolena a můj zrak byl tak slabý, že jsem viděla rozmazaně.

Po svatbě se život stal ještě těžším. Měla jsem tři děti. Můj nejstarší syn Xiao Wei onemocněl bez zjevné příčiny poté, co se ve svých šesti letech vrátil z tradičního čištění hrobů během svátku Qingming. Naštěstí ho léčil známý lékař a po několika letech, když začal pracovat, se jeho stav zlepšil. Nakonec však náhle zemřel na otravu oxidem uhelnatým – a já byla zdrcená. Z pohledu běžných lidí jsem se tehdy chovala téměř jako šílená.

Jednoho dne mě doma navštívila přítelkyně, uviděla mě v tom stavu a bez okolků řekla: „Takhle se jen trápíš. Musíš mezi lidi. Od zítřka ráno pojď se mnou cvičit, ano?“ Ani jsem jí neodpověděla.

Po nějaké době mě přišla navštívit znovu a řekla: „Mnoho lidí teď cvičí jednu metodu, která prospívá zdraví. Jmenuje se Falun Gong a ti, kdo ji praktikují, se kultivují podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Má zázračné účinky při uzdravování. Nechceš to zkusit?“ Znovu jsem odmítla.

O pár dní později mě najednou napadlo, že bych mohla vstát brzy ráno, jít na náměstí a podívat se, jestli ten Falun Gong, o kterém mluvila, je opravdu tak dobrý. V šest hodin ráno jsem vyšla z domu. Cestou jsem potkávala mnoho lidí, kteří šli cvičit ve skupinách. Když jsem dorazila na náměstí, viděla jsem, že tam lidé cvičí různé druhy qigongu.

Nevěděla jsem, kam se přidat, a tak jsem se náhodně přiblížila k jedné skupině. Jedna žena mě uviděla, přestala cvičit, usmála se a řekla: „My praktikujeme Falun Gong. Je to univerzální Dafa, který učí lidi kultivovat Pravdivost, Soucit a Snášenlivost a stát se laskavými. Když se budeme upřímně kultivovat podle požadavků Dafa, Mistr Li nám pomůže upravit tělo a léčebné účinky jsou velmi zřejmé.“

Radostná zkušenost s kultivací Falun Dafa

Poté, co jsem se setkala s Falun Gongem, se začaly dít neuvěřitelné věci – zažila jsem mnoho radostných a nádherných zážitků.

Toho prvního rána, kdy jsem se poprvé setkala s Dafa, jsem si vyslechla krátké vysvětlení od jedné praktikující a začala se učit pět cvičení. Jakmile jsem začala dělat pohyby, pocítila jsem kolem sebe energii. Když jsem při třetím cvičení (chong guan) poprvé zvedala ruce nahoru a dolů, cítila jsem, jak se energie kolem mého těla zesiluje a otáčí. Ať jsem pohybovala rukama jednotlivě nebo současně, celé tělo se mi zdálo lehké, jako bych se vznášela. Bylo to neuvěřitelně příjemné a krásné.

Při druhém provedení pohybu oběma rukama se stalo něco zázračného – síla pohybu mě zvedla nad zem. Měla jsem pocit, že stojím asi třicet centimetrů ve vzduchu, lehce se vznáším. Ruce jsem zvedla a spustila asi čtyřikrát, než jsem se opět vrátila na zem. Celý zážitek trval déle než minutu. Pomyslela jsem si: „Tento způsob kultivace je úžasný. Měla jsem poslechnout svou přítelkyni a přijít sem dřív. Určitě budu pilně kultivovat.“

Před domem jsem měla několik květináčů. Rok po začátku kultivace mě jednou navštívilo několik praktikujících. Když obdivovali květiny, všimli si drobných bílých kvítků, které rozkvetly na růžovém kaktusu. Jeden z nich řekl: „Není to udumbara – květina, která rozkvétá jen jednou za tři tisíce let? To je úžasné, to je opravdu radost!“ Nadšeně jsem odpověděla: „To je Mistr, jak nás povzbuzuje, abychom se pilně kultivovali.“

S příchodem zimy jsem květináč přenesla dovnitř a postavila ho na oltář před Mistrův portrét. Každý den jsem tam zapalovala kadidlo, studovala Fa a cvičila.

Jednoho pozdního jarního večera jsem při meditaci dosáhla výjimečně klidného stavu a velmi rychle vstoupila do hluboké rovnováhy. V tom stavu jsem duchovním zrakem spatřila úžasnou scénu – Mistr měl na sobě žlutou róbu a vystoupil z portrétu. Připlul k onomu květináči a obdivoval rozkvetlou udumbaru. V hlubokém klidu jsem byla dojata a v duchu jsem volala: „Viděla jsem Mistra, viděla jsem Mistra! Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou spásu. Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, Dafa!“

Kultivace sebe sama po prožité ztrátě

Moji rodiče si před rokem 1949 (před převzetím moci Komunistickou stranou Číny) z úspor otevřeli hostinec, takže jsme se nemuseli starat o jídlo, oblečení ani bydlení. Protože to byl hostinec, měli jsme kromě nábytku i vázy, kaligrafie, obrazy, cenné starožitnosti, staré mince, rodokmen a další rodinné památky.

Před několika lety jsem se přestěhovala do velkého města a můj nejmladší syn zůstal v našem starém domě na venkově. Krátce před čínským Novým rokem mi zavolal, že se přestěhoval do nového domu. Tehdy jsem si vzpomněla a zeptala se: „Nechal sis nábytek, starožitnosti, staré mince a náš rodokmen?“

Odpověděl: „Ty věci už nemají žádné využití, tak jsem řekl stěhovákům, ať to všechno odvezou.“ To mě hluboce zasáhlo. Tyto věci pro mě měly velkou hodnotu – byly to památky po předcích. Jak je možné, že je nechal odvést? Jak jsme mohli něco takového ztratit? Byla jsem tak rozrušená, že mi ochrnuly ruce i nohy a nemohla jsem mluvit. Jen jsem vydechla: „Synu, to je strašná věc. Proč jsi mi nezavolal dřív? Opravdu jsi mě rozhněval!“

Začala jsem se tím trápit. Zamkla jsem se doma, nevycházela ven, s nikým nemluvila a nikomu neřekla, kam chodím. Byla jsem tak rozrušená, že jsem neměla chuť jíst, a když jsem něco snědla, hned jsem to vyzvracela. Oslabila jsem natolik, že jsem nemohla sedět a nakonec jsem ulehla. Cítila jsem chlad po celém těle, hlava se mi točila, svět se se mnou otáčel. Nemohla jsem se pohnout ani vstát z postele. Každý den jsem si však říkala, že musím studovat Fa.

Zpočátku jsem se snažila číst, ale text mi nešel do hlavy. Později jsem neměla ani sílu držet knihu, tak jsem poslouchala Mistrovy nahrávky. Přesto se zdálo, že něco brání tomu, abych Fa opravdu vstřebala. Když se můj zdravotní stav ještě zhoršil, pouštěla jsem si Fa i ve spánku.

Po deseti dnech jsem si vzpomněla na Mistrova slova:

„Jen přemýšlejte o těch opravdu bohatých lidech a milionářích na ­Západě, ­kteří na smrtelné posteli ­objevili, že nemají nic a že si hmotné bohatství nemůžete přinést při narození nebo odnést po smrti, a cítili se ztraceni.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

V tu chvíli se mi mysl vyjasnila. Uvědomila jsem si, že jsem kultivující – a neměla bych být připoutaná k těmto věcem. Jakmile jsem to pochopila, celé tělo se mi uvolnilo. Překonala jsem to!

Téhož dne, při západu slunce, zaklepala na mé dveře mladá praktikující. S námahou jsem vstala a otevřela. Když mě uviděla, vyděsila se a řekla: „Co se s tebou stalo? Proč jsi tak vychrtlá?“ Odpověděla jsem jen: „Chtěla bych si dát trochu kaše. Můžeš zajít na trh a koupit mi čínské zelí, zatímco uvařím kaši?“

Ten večer jsem snědla půl malé misky kaše s čínským zelím – a mé zdraví se vrátilo, jako by se nic nestalo. Všechno se opět vrátilo do normálu.

Objasňování pravdy a zachraňování lidí

Během více než dvaceti let jsem všude, kam jsem přišla – ať už ve svém rodném městě nebo ve velkém městě, kde nyní žiji – rozdávala materiály o Falun Dafa. To byl hlavní způsob, jakým jsem plnila svou historickou misi pomáhat Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí. Také jsem odstraňovala hanlivé slogany, vyvěšovala plakáty objasňující pravdu a lepila samolepky s pravdivými informacemi o Dafa.

Venkovské oblasti jsou rozsáhlé a řídce osídlené. Když jsme jezdily do vesnic rozdávat materiály, obvykle jsme pracovaly ve dvojicích. Vyrážely jsme z okresního města v noci a vracely se druhý den ráno. S kolegyní jsme se vždy dohodly, odkud půjdeme každá svou cestou a kde se znovu setkáme. Poté jsme pěšky nebo místní dopravou zamířily zpět do města.

Jednoho rána, když jsem dokončila rozdávání letáků, jsem dorazila na domluvené místo, ale druhá praktikující tam nebyla. Vydala jsem se ji hledat a uviděla jsem ji právě ve chvíli, kdy majitel domu otevíral dveře. Když uviděl, že rozdává materiály o Falun Dafa, chytil ji a nechtěl ji pustit. Řekl: „Jsem policista zodpovědný za případy Falun Gongu.“

Když jsem to viděla, okamžitě jsem k nim zamířila a zároveň vysílala spravedlivé myšlenky, abych zastavila jeho špatné jednání. Muž na chvíli povolil stisk, aby mohl zavolat, ale nikdo to nezvedl. V tu chvíli jsem na něj znovu vyslala spravedlivé myšlenky, aby se nemohl pohnout, a chytla jsem svou kolegyni: „Pojď! Rychle!“ A společně jsme utekly.

Někdy jsem na vesnice chodila i sama. Často se mi po rozdání materiálů stalo, že jsem ztratila orientaci a nevěděla, kudy jít. Když jsem se ale uklidnila, objevila se přede mnou silnice nebo někdo, koho jsem mohla požádat o cestu. Jednou jsem se skutečně ocitla zcela ztracená, a tak jsem v srdci poprosila Mistra o pomoc. O chvíli později se nedaleko objevila žena. Když jsem se jí zeptala na cestu, odpověděla: „Jdu právě tam. Můžeme jít spolu.“ Poděkovala jsem jí a vydaly jsme se společně.

Hanlivé slogany se často objevují na místech, kudy prochází mnoho lidí – u škol, nemocnic, v obytných čtvrtích, cestou k okresní vládě nebo poblíž policejních stanic. Tyto nápisy matou veřejnost a otravují mysl lidí, a proto je odstraňujeme, kdykoli je objevíme. Někdy pracujeme ve dvojicích, jindy samostatně. Obvykle si nejprve během dne místo prohlédneme a teprve v noci vyrazíme slogany odstranit.

Jednou jsme měli společné studium Fa, když se jeden praktikující zmínil, že po cestě k okresní vládě byly vyvěšeny tři hanlivé slogany. Po skončení studia Fa jsme se domluvili, že je půjdeme v noci odstranit – a nakonec se nám podařilo všechny odstranit.

Od té doby, co jsem se přestěhovala do velkého města, se rozdávání materiálů, odstraňování hanlivých sloganů i vyvěšování plakátů s objasněním pravdy stalo snazším. S rostoucím počtem bezpečnostních kamer jsem však začala věnovat ještě větší pozornost studiu Fa a vysílání spravedlivých myšlenek před každým odchodem z domu.

Po celou dobu jsem dokázala vytrvale rozdávat materiály objasňující pravdu a pomáhat Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí.