Čínská Fahui | Mistr mě vždy chránil (část 2)

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v květnu roku 1996 a nyní mi je 73 let. Během 29 let kultivace se o mě náš soucitný Mistr staral a posiloval mě, když jsem čelila obtížím a zkouškám.

Když se srovnám s praktikujícími, kteří se kultivují dobře, vím, že za nimi stále zaostávám. Rozhodla jsem se však podělit o své zkušenosti, protože chci říct ostatním praktikujícím, aby se nebáli, když čelí pronásledování. Stačí dělat to, co po nás Mistr žádá — postavit se pronásledování a nespolupracovat s uspořádáními starých sil.

(Pokračování z první části)

Jednoho dne jsme s další praktikující lepily plakáty, které lidem objasňovaly pravdu o pronásledování. Narazily jsme na skupinu policistů v civilu. Nevěděly jsme, že jsou to policisté, a pokračovaly jsme v lepení plakátů. Zatkli nás. Policisté se mě snažili vtlačit do policejního auta, ale odmítla jsem nastoupit. Místo toho jsem si sedla a začala meditovat. Praktikující mě prosila, abych to nedělala, protože to podle ní nevypadalo dobře.

Neměla jsem však obavy, že mě lidé vidí, protože jsem nedělala nic špatného. Ani na policejní stanici, ani ve vazební věznici jsem s policisty nespolupracovala. Praktikující mi řekla, že se chovám jako hrdinka (mínila to jako výtku). Odpověděla jsem: „Z pohledu běžných lidí možná ano. Z pohledu Fa jsem však jen neuposlechla požadavky policistů. Jsem ve Fa. Nespáchala jsem žádný zločin. Proč bych s nimi měla spolupracovat? To, co dělám, se nazývá nespolupráce.“

Tato praktikující byla později přeřazena do jiné místnosti. O několik dní později jí přidělili nucenou práci – balení hůlek. Ostatní mi řekli, že si vede dobře. Když jsem ji viděla, opravdu balila hůlky. Přemýšlela jsem, co mám dělat. Byla odeslána jinam, takže jsem s nikým nemohla nic probírat, když jsem na něco narazila. Cítila jsem se trochu osaměle, ale musela jsem se spoléhat sama na sebe. O několik dní později mi také přikázali balit hůlky. Chválili mě, že mi to jde dobře, i když jsem byla velmi pomalá. Chtěli jen, abych pracovala.

Odmítám spolupracovat s pronásledováním

Uvědomila jsem si, že pokud tam budu dál pracovat, nebudu schopna vysílat spravedlivé myšlenky. Řekla jsem jim, že se necítím dobře a musím se vrátit do cely. Věděla jsem, že jako praktikující mám dělat jen tři věci: vysílat spravedlivé myšlenky, učit se Fa nazpaměť a objasňovat pravdu o pronásledování.

O několik dní později mě vyslýchali a posadili do železné židle. Pomyslela jsem si, že jako praktikující Falun Dafa bych tam neměla sedět. Protáhla jsem se ven mezerou. Židle byla konstruována tak, aby z ní nikdo nemohl uniknout, ale mně se to zázrakem podařilo. Policisté se tomu smáli a už mě do ní nevrátili. Když na mě křičeli, objasňovala jsem jim pravdu. Později jsem si uvědomila, že mám na cestě zpět do cely volat „Falun Dafa je dobrý“. Když jsem dorazila do cely ve druhém patře, volala jsem „Falun Dafa je dobrý“ směrem dolů z okna. Když jsem se unavila, na chvíli jsem přestala, a pak pokračovala. Lidé v přízemí i ve druhém patře mě slyšeli. Nikdo mě nezastavil.

Po propuštění jsem objasňovala pravdu jednomu muži, který řekl, že mě zná. Zeptala jsem se, odkud. Odpověděl: „Pamatujete si, jak jste křičela ‚Falun Dafa je dobrý‘ ve vazební věznici?“

Jedné noci se mě ve vazební věznici pokusili odvést na lékařskou prohlídku. Odmítla jsem spolupracovat a řekla jsem, že nemám žádnou nemoc. Věděla jsem, že mi Mistr pomáhá a že každá moje myšlenka musí být ve Fa. Nesmím mít lidské myšlenky. Každá má myšlenka musí být zaměřena na pomoc Mistrovi při nápravě Fa a zachraňování lidí. Každá má myšlenka musí být v souladu s Fa.

Pokoušeli se mě přinutit k lékařské prohlídce, ale odmítla jsem jít. Věděla jsem, že pokud by má myšlenka nebyla v souladu s Fa a pomyslela bych si, že mě možná propustí, přivolala bych si tím potíže. Dozorkyně mě několikrát táhla a říkala: „Teto, pojďte, uděláme vám zdravotní prohlídku.“ Odpověděla jsem: „Nemám žádné nemoci, takže není třeba. Praktikuji Falun Dafa a jsem zdravá. Není nutné mě vyšetřovat. Nechci vám přidělávat práci.“

Dozorkyně přivedla další dvě a násilím mě odtáhly. Bránila jsem se, ale neuspěla jsem. Lékař mě vyšetřil a zjistil, že je vše v pořádku. Dozorkyně řekla: „Podívejte se na ni. Všechno je normální. Je zdravější než my.“ Cestou zpět dostala telefonát, že má druhý den odjet do Tangshanu. Uvědomila jsem si, že mě chtějí následující den poslat do nuceného pracovního tábora v Tangshanu. Celou noc jsem vysílala spravedlivé myšlenky.

Odstranění připoutání k rodině

V té době jsem byla hlavní finanční oporou domácnosti. Měla jsem pocit, že pokud tam nebudu, moje rodina se rozpadne. Bylo mi smutno, když jsem pomyslela na své dvě děti a manžela, který měl špatné zdraví. Nedokázala jsem se uklidnit, když jsem na ně myslela. Jedna spoluvězeňkyně, která měla dobrý vztah s dozorkyní, se ji snažila přemluvit, aby ji propustila dřív. Když jsem se dozorkyni pokusila oslovit já, odmítla se mnou mluvit. Uvědomila jsem si, že bych se neměla řídit příkladem běžných lidí. Všechno má pod kontrolou Mistr. Musím více vysílat spravedlivé myšlenky a kráčet svou kultivační cestou spravedlivě — jedině tak mi Mistr může pomoci. Pokud bych se neřídila správnou cestou, dostala bych se do problémů. Musím odložit své lidské srdce.

Tu noc jsem vůbec nespala. Kdybych neměla rodinu, neměla bych žádné starosti. Protože jsem však nedokázala přestat myslet na svou rodinu, nemohla jsem se uvolnit. Následující den mě odvezli do Tangshanu. Pomyslela jsem si na svou matku — za svého života se neustále obávala o toho a onoho, a když zemřela, všichni dál žili dobře. Připomněla jsem si, že bych se také neměla o všechny stále bát, protože by to ovlivnilo mou schopnost plnit své povinnosti praktikující — každý má svůj vlastní život. Posílila jsem své spravedlivé myšlenky. Každý z mých blízkých by mohl odejít, a ostatní by dál žili dobře. Bylo naprosto nemožné, abych se vzdala Falun Dafa. Nikdo mi nemohl ublížit.

Požádala jsem Mistra o posílení a řekla: „Mistře, prosím, posilněte mě. Budu Vás následovat až do dovršení. Půjdu jen vpřed, nikdy zpět. Určitě pomohu Mistrovi napravovat Fa a zachraňovat vnímající bytosti a nikdy neudělám nic, co by bylo vůči Mistrovi neuctivé. Budu schopnou praktikující Falun Dafa a budu se chovat podle principů Fa, aby o mě Mistr nemusel mít starost. Mistře, prosím, posilněte mě. Určitě to dokážu udělat dobře, aby Mistr měl méně starostí a byl spokojený.“ Nakonec jsem dokázala opustit připoutání ke své rodině.

V autě dozorkyně řekla: „Teto, povězte nám o Falun Dafa. Ráda vás poslouchám.“ Nic jsem neříkala a celý den jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Nikdo se mnou nemohl pohnout. Byla jsem rozhodnutá následovat pouze Mistrova uspořádání.

Než jsem opustila vazební věznici, řekla mi jedna spoluvězeňkyně: „Rychle řekněte, že se vzdáváte Falun Dafa. Jen to řekněte, nezáleží na tom, že to nebude pravda. Když vás pošlou do Tangshanu, budou vás bít, dokud neomdlíte. Když nebudete jíst, budou vás krmit násilím a mučit, dokud se nevzdáte. Do tří dnů vás pošlou zpět.“ Vyhrožovala mi. Ale já jsem byla pevně rozhodnutá: „Nemám strach. Jsem praktikující Falun Dafa. Zlo se mě nemůže dotknout.“ Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila zasahování.

Když mě zatkli, měla jsem na sobě zimní kabát. Když jsem dorazila do Tangshanu, bylo už jaro a bylo mi příliš horko. Cítila jsem se nepohodlně. Pokusili se mě vytáhnout z auta, ale odmítla jsem spolupracovat. Odvlékli mě na mramorovou desku ve stínu. Tam bylo chladno, takže se mi ulevilo. Chtěli, abych absolvovala lékařskou prohlídku, ale odmítla jsem vstát. Nedělala jsem nic, co mi přikazovali. Když mě později vyšetřili, zjistili, že mám mnoho nemocí. Strážkyně se podivila: „Jak to, že jste včera neměla žádnou nemoc a dnes máte tolik nemocí?“ Měla jsem problémy se srdcem a další potíže, takže mě pracovní tábor odmítl přijmout. Poslali mě zpět do vazební věznice.

Zůstala jsem sedět v policejním autě a odmítla vystoupit. Moje rodina a spolupraktikující přijeli, aby mě vyzvedli, a já jsem se vrátila domů.

Pokračuji v plnění svých povinností

Praktikující Falun Dafa by měli mít spravedlivé myšlenky a spravedlivé činy. Měli bychom projít zkouškou života a smrti a nespolupracovat s požadavky, rozkazy, ani příkazy zla. Pokud to dokážeme, Mistr nám může pomoci. Jak by nám mohl pomoci, pokud bychom spolupracovali se zlem?

Když mě přivezli zpět z Tangshanu, policista vystavil formulář o propuštění na kauci s čekáním na soud. Roztrhala jsem ho a odmítla uznat. Řekli mi, že pokud mě znovu zatknou, pošlou mě přímo do věznice v Shijiazhuangu. Po propuštění jsem zůstala sedm dní doma a studovala Fa. Potom jsem spolu s dalšími praktikujícími vyšla ven objasňovat pravdu lidem.

Opět nás nahlásili na policii. Policisté odvedli druhou praktikující, ale mě ne. Když jsem přišla domů, manžel se mě zeptal, co se děje. Odpověděla jsem otázkou, co tím myslí. Řekl, že mu volala policie. Oba jsme se tomu zasmáli.

Někteří praktikující po propuštění na kauci cítili tlak. Řekla jsem jim: „Nebojte se. Používají to, aby vás zastrašili. Musíme si zachovat spravedlivé myšlenky a dělat to, co máme dělat. Všechno má v rukou Mistr. Pokud máme spravedlivé myšlenky a dokážeme se vzdát připoutání, Mistr nám pomůže. Zlo není nic. Policie se mě ani nedotkla a nikdo mě nechodí kontrolovat. Není se čeho bát. O všem rozhoduje Mistr. Věříme pouze Mistrovi.“

Před dvěma lety jsem o čínském Novém roce vyšla s mladší praktikující objasňovat pravdu. Přistoupila jsem k řidiči a řekla mu: „Mladý muži, dávám vám USB s informacemi o tom, jak zůstat v bezpečí.“ Odpověděl: „Ach, vy jste praktikující Falun Dafa,“ a chytil mě. Řekla jsem: „Proč si nechcete poslechnout dobrou zprávu? Proč jste mě chytil?“ Odmítl mě poslouchat, ať jsem říkala cokoli, a začal volat, aby mě nahlásil.

Zdálo se, že policisté nechtěli o svátcích vyjíždět. Čekal přes půl hodiny. Nakonec toho litoval a nabídl se, že mi zavolá taxi. Řekla jsem: „Nemusíte volat taxi. Prosím, pusťte mě, domů dojdu sama.“ Dodala jsem: „Když mě nahlásíte, děláte špatnou věc. Vždyť vidíte, kolik je nyní pohrom. Objasňuji vám pravdu, abych vám pomohla zůstat v bezpečí.“ Nechtěl mě poslouchat a řekl: „Ještě si dovolujete to říkat? Opozičně se stavíte proti Komunistické straně Číny...“ Řekl, že je voják. Řekla jsem: „Jste voják a přesto nedokážete slyšet pravdu. Prosím, naslouchejte pravdě a pochopte, co vám říkám.“ Ať jsem říkala cokoli, odmítal mě pustit.

Přijelo policejní auto. Přišla jsem k nim s USB v ruce a řekla: „Omlouvám se, že vám působím potíže o svátcích. Když už jste tady, ráda bych vám řekla něco dobrého. KS Číny nás pronásleduje a nutí vás, abyste páchali zločiny proti Falun Dafa. Toto USB vás může zachránit. Vezměte si ho domů a podívejte se na něj.“ Policista, který byl zodpovědný, si ho vzal a souhlasil s vystoupením ze strany. Ostatní dva mě zpočátku nechtěli poslouchat, ale dál jsem jim objasňovala pravdu a nakonec i oni souhlasili s tím, že z KS Číny vystoupí.

Mladý muž z armády zůstal a poslouchal náš rozhovor. Řekla jsem mu: „Mladý muži, nezlobím se na vás, i když jste mě nahlásil. Vím, že neznáte pravdu. Přeji vám, abyste zůstal v bezpečí. Pokud vás někdy v budoucnu osloví jiní praktikující a budou vám objasňovat pravdu, prosím, vystupte z KS Číny a jejích přidružených organizací a pamatujte si, že ‚Falun Dafa je dobrý‘ — tak zůstanete v bezpečí, až přijdou pohromy. Falun Dafa je Zákon Buddhy.“ Policisté požádali mladého muže, aby odešel, a poté mě nechali jít domů. Řekla jsem: „Mám z vás radost, protože jste byli zachráněni. Dnes jsem nešla ven nadarmo.“ Odejdu, otočím se a vidím, že jejich auto jede za mnou. Zamávala jsem jim a rozloučila se. Po chvíli jsem se ohlédla znovu a viděla, že mě stále sledují. Cítila jsem, že je něco v nepořádku.

Vrátila jsem se k nim a řekla: „Mladí muži, pomohla jsem vám vystoupit z KS Číny. Podívejte se prosím na příběhy na tom USB. Opravdu budete zachráněni. Až přijde velká katastrofa, nebudete zničeni. Pokud mě budete dál sledovat, znamená to, že jste pravdu ještě nepochopili. Pokud byste mi ublížili, dopustili byste se těžkého zločinu. Pomáhám svému Mistrovi zachraňovat lidi. Pokud byste do toho zasahovali, unesli byste následky? Prosím, nesledujte mě. Chci jen, abyste byli v bezpečí a šťastní.“ Přestali mě sledovat.

Když mluvím s lidmi, oslovuji je „starší bratře“, „mladší bratře“, „mladší sestro“ a podobně, a říkám jim, že pro ně mám dobrou zprávu. Poté jim objasňuji pravdu. Třikrát se mě policie ani nedotkla. Devětkrát jsem byla zatčena a zadržena. Díky tomu, že jsem si udržela spravedlivé myšlenky, mě pokaždé propustili. Policii jsem objasňovala pravdu více než třicetkrát. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsem se za posledních dvacet let ocitla v obtížných situacích, ale protože jsem jednala podle Fa, Mistr mě ochránil.

Překonání karmy nemoci pomocí spravedlivých myšlenek

Vyšla jsem ven objasňovat pravdu a domů jsem se vrátila až v deset večer. Po návratu mě začalo bolet břicho. Šla jsem na toaletu a zjistila jsem, že krvácím. Napadlo mě, jestli to není tím, že jsem unavená. Uvědomila jsem si však, že to není ten důvod, protože jsem praktikující a neměla bych pociťovat únavu. O půlnoci jsem už silně krvácela. Bolest byla tak prudká, že jsem měla pocit, jako bych rodila. Nemohla jsem si lehnout ani usnout. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila zasahování, které mi bránilo zachraňovat vnímající bytosti. Ve čtyři až pět hodin ráno jsem se mohla na chvíli posadit. Ráno mi bylo dobře.

Manžel věděl, že k lékaři nepůjdu. Dcera se však o mě bála. Plakala a říkala, že se bojí, že mám rakovinu. Moje sestra také plakala. Dcera mě prosila: „Mami, prosím, jdi se nechat vyšetřit. Ani jedna z nás se ještě nevdala. Kdyby se ti něco stalo, jak bychom mohly žít?“ Odmítla jsem jít do nemocnice.

Zeptala jsem se jich, odkud by vzaly peníze, když chtějí, abych šla k lékaři. Věděla jsem, že žádné nemají, a tak to vzdaly. Dcera poprosila sousedku, aby na mě dohlédla, kdyby se mi něco stalo. Pokud jde o karmu nemoci, mám v mysli tuto myšlenku: Mistr řekl, že praktikující nemají nemoci, a proto je ani nemáme – Mistr nám očišťuje těla. Dělala jsem mnoho práce, jako bych necítila žádné potíže. Když se dcera vrátila domů a zeptala se sousedky, ta jí řekla: „Tvoje maminka je úplně v pořádku. Udělala spoustu práce, zatímco jsi byla pryč.“

Vím, že se stále musím vzdát mnoha lidských myšlenek a připoutání. Stále ve mně zůstávají prvky kultury Komunistické strany Číny. Musím více vysílat spravedlivé myšlenky a napravovat se v mnoha ohledech, aby kvůli mým mezerám v kultivaci vnímající bytosti nepáchaly hříchy vůči Falun Dafa. Budu Mistra pozorně následovat, splním své poslání praktikující v období nápravy Fa, pomohu Mistrovi napravovat Fa a zachraňovat vnímající bytosti a budu způsobilou praktikující Falun Dafa.

Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Vybráno ze zaslaných příspěvků k 22. Čínské Fahui na Minghui.org)