Čínská Fahui | Koordinace s dalšími praktikujícími při objasňování pronásledování

(Minghui.org) Více než dvě desetiletí jsem s dalšími praktikujícími koordinovala objasňování pravdy o pronásledování. Někdy jsme měli při spolupráci výbornou souhru, jindy jsem se dívala ven a cítila jsem zášť. Když jsem však dokázala odložit své ego a naučit se tolerovat rozdíly, cítila jsem se lehce. Byly i chvíle, kdy jsme se při odporu proti pronásledování jednáním se spravedlivými myšlenkami cítili hrdí a poctěni, že můžeme být praktikujícími Falun Dafa. Všichni jsme přišli kvůli Fa, a tak si vážím vztahů s dalšími praktikujícími i příležitosti spolupracovat a společně se zlepšovat v kultivaci.

U příležitosti 22. Čínské Fahui na Minghui jsem sepsala své pochopení získané během let, kdy jsem spolupracovala s praktikujícími při potvrzování Fa.

Učení se vytvářet materiály k objasňování pravdy na počítači

Pronásledování začalo 20. července 1999. Praktikující v našem malém městě se nevzdali, vytvořili si kultivační prostředí a různými způsoby zachraňovali lidi.

Před rokem 2000 jsme získávali materiály k objasňování pravdy od praktikujících z jiných oblastí. Jedna starší praktikující se vrátila z jiné oblasti a řekla nám, že web Minghui povzbuzuje praktikující, aby zakládali malé výrobny materiálů. Nikdo z nás však neuměl pracovat s počítačem. Báli jsme se pustit do výroby sami, protože jsme slyšeli, že někde byl takový místní zdroj vypleněn a praktikující zatčeni. Starší praktikující s námi sdílela na základě Fa. Řekla, že když se naučíme přistupovat na web Minghui a vyrábět si materiály sami, sníží to tlak na velká místa výroby. Praktikující nebudou muset cestovat tak daleko pro materiály a pro nás to bude také bezpečnější a pohodlnější. Po jejích slovech jsme získali sebevědomí.

Několik z nás se učilo pracovat na počítači od Juna, praktikujícího, kterému bylo okolo třiceti let. Nejprve jsme ani neuměli používat myš. A to, co jsme se naučili, jsme brzy zase zapomněli. Jun založil malou výrobnu materiálů. Jednoho dne nám ukázal, jak svazovat materiály. Byla to moje první návštěva takového místa. Jakmile jsem vešla do místnosti a uviděla všude materiály a vybavení, objevila se ve mně obava. Po chvíli jsem si ale pomyslela: „Dělám tu nejspravedlivější věc, Mistr je vedle mě, to nejsem já, kdo se bojí.“ Moje srdce se okamžitě uklidnilo a od té chvíle jsem se už při návštěvách nebála.

Jednoho dne se ta starší praktikující, která nám pomohla s otevřením malé výrobny, vrátila do našeho města, aby něco doručila. Nevěděla, že ji sledují. Zavedla jsem ji do Junovy výrobny a vracela se domů stezkou za budovou. Druhý den odpoledne jsem šla do obchodu koupit jídlo pro praktikující, než půjdu do výrobny. Právě když jsem nakoupila, zavolal mi manžel, také praktikující, naléhavým tónem: „Rychle se vrať domů, nechoď tam.“ Když mě uviděl, výrazně se mu ulevilo. Ukázalo se, že sousedka přišla do našeho obchodu a řekla manželovi, že právě viděla zatýkat praktikující Falun Dafa v jedné budově. U budovy stál automobil plný věcí a byl tam stále. Shodou okolností jsem právě šla nakoupit. Kdybych zamířila rovnou do výrobny, nejspíš bych byla také zatčena. Jun se vrátil až poté, co policie odešla, a tak se vyhnul zatčení. Starší praktikující a další žena byly zatčeny.

V našem městě byly ještě dvě další menší rodinné výrobny, které zůstaly nedotčeny a pokračovaly v práci. Jedna praktikující a já jsme vyráběly materiály u ní doma a zásobovaly ostatní týdeníkem Minghui a dalšími materiály. Tehdy jsme používaly černobílou laserovou tiskárnu 1020. Mnoho praktikujících bylo tehdy pronásledováno a naše práce tím byla ovlivněna. Finanční situace byla těžká a aby bylo možné zachraňovat lidi, všichni přispívali penězi. Někdo daroval pár desítek jüanů, 50, 100 nebo 200 jüanů. Starší praktikující darovaly několik jüanů ze svých úspor. Všichni praktikující chtěli zachraňovat lidi.

S manželem jsme v prvních letech pronásledování několikrát jeli do Pekingu apelovat za Dafa. Manžel byl odsouzen do tábora nucených prací a já jsem přišla o práci. Před pronásledováním byl manžel dobrovolným asistentem a náš dům byl velkým místem pro studium Fa. Místní úředníci ho považovali za hlavní cíl pronásledování a neustále nás obtěžovali a sledovali. V roce 2003 byl manžel čtyřikrát zatčen a dvakrát zadržován.

Kvůli pronásledování jsme neměli žádný příjem. Nikdy jsme nic neprodávali, ale opustili jsme své ego a prodávali na ulici sladkosti, abychom se uživili. Jedna praktikující viděla, jak těžký život máme, a pomohla nám otevřít malý obchod, aby nám to pomohlo s živobytím. Naše finanční situace se postupně zlepšila.

V roce 2005 provedla místní policejní stanice hromadné zatýkání praktikujících. Několik praktikujících bylo zatčeno a seznam lidí, kteří vystoupili z Komunistické strany Číny (KS Číny), se dostal do rukou policie. Jedna praktikující při výslechu řekla policii, že jsme měli s manželem seznam lidí, kteří vystoupili z KS Číny. Městská státní bezpečnost přijela do našeho města hledat náš obchod. Když jsem ráno otevřela dveře, právě jsem je zahlédla přicházet. Rychle jsem zamkla a utekla s manželem. O dva týdny později jsme se vrátili domů. Manžel byl zatčen a odvezen do nechvalně známého střediska pro vymývání mozků. Při výslechu si uvědomil, že nám odposlouchávali telefon. Policie věděla, že jsem byla v kontaktu s místními praktikujícími ve výrobně materiálů. Můj tchán byl tehdy na pokraji smrti kvůli nemoci. Manžel byl po osmidenním vymývání mozků propuštěn. Poté se vrátil do své původní práce a my jsme obchod prodali.

V těch letech byla naše domácnost mnohokrát prohledána. Báli jsme se mít tiskárnu doma. Praktikující Zhen přesunula počítač i tiskárnu k sobě domů, ale její manžel, který nepraktikuje, to nevěděl. Vyráběly jsme materiály, když byl manžel v práci. Jednoho dne, když jsme tiskly, její manžel nečekaně přišel domů pro nějaké nářadí. Neměly jsme čas nic uklidit a já jsem byla trochu nervózní. Zhen však se spravedlivými myšlenkami řekla: „Nezáleží na tom, když to uvidí.“ Její manžel se na ty věci podíval a beze slova odešel. Později jedna praktikující koupila další tiskárnu a my jsme vytiskly mnoho výtisků knihy Devět komentářů ke komunistické straně. Když jich nebylo dost, jezdily jsme pro další do města. Vyráběly jsme také výtisky knihy Rozložit stranickou kulturu a distribuovaly je do okolních vesnic.

Jednoho dne za mnou přišel Jun a řekl: „V jiných oblastech už tisknou materiály barevně pomocí inkoustových tiskáren. Letáky vypadají úplně jako originál a jsou moc pěkné. Proč si také jednu takovou nekoupíš?“ Řekla jsem: „Pomoz mi jednu koupit.“ Po několika dnech přinesl barevnou inkoustovou tiskárnu 4600. Ale jedna tiskárna nestačila, takže přinesl ještě jednu. Letáky skutečně vypadaly velmi pěkně a praktikujícím se líbilo je rozdávat.

Na konci roku mě praktikující naučily vyrábět kalendáře s poselstvími o Dafa. Byl to první rok, kdy jsme je vyráběly. Praktikující a já jsme ručně nasazovaly kovové kroužky. Po několika stovkách kusů měly naše prsty otoky. Někdy se ucpala tisková hlava, a tak jsem ji čistila vodou z kohoutku. Jednou mě u toho přistihl Jun a vykřikl: „Kdo ti řekl tohle dělat? V kohoutkové vodě jsou nečistoty, musíš použít destilovanou. Víš, kolik stojí tisková hlava?“Odpověděla jsem: „To jsi mi neřekl!“

Tehdy lidé milovali DVD o Dafa a Shen Yun Performing Arts, tak jsme koupili vypalovačku DVD. Jak se vyjasňovalo porozumění Fa v průběhu nápravy Fa, praktikující si kromě starších koupili počítače a uměli přistupovat na web Minghui. To nám ušetřilo spoustu papíru.

Šíření pravdy všude

Uplynulých dvacet let praktikující v našem městě objasňovali lidem pravdu tváří v tvář a opakovaně doručovali materiály. Téměř všichni lidé už slyšeli nebo četli informace. Většina kanceláří měla kalendáře s poselstvími o Dafa. Jak praktikující neustále objasňovali pravdu, mnoho vedoucích i zaměstnanců pochopilo, že je Falun Dafa dobrý.

Klíčem k tomu, aby se zachraňování lidí dařilo, je spolupráce mezi praktikujícími. Před několika lety chodili praktikující rozdávat materiály. Nejprve jsme se domluvili a každému přidělili úsek nebo skupinu budov, aby se předešlo zdvojení. Dva praktikující jsou taxikáři a dobře znají vesnice kolem města. Dokonce přibližně vědí, kolik domácností je v jednotlivých vesnicích. To nám velmi usnadňovalo doručování materiálů. Zavezli nás i do odlehlých oblastí, kam předtím žádný praktikující letáky nedonesl.

Jeden praktikující-taxikář jednou řekl: „Dnes večer vás vezmu na místo, kam ještě nikdo materiály nerozdával. Je to daleko a v některých oblastech je jen asi tucet domácností, takže to bude trvat dlouho. Chcete jet?“ Několik praktikujících souhlasilo. Cesta byla skutečně klikatá. Rychle jsme roznesli materiály ke všem domům. Když lidé vyšli ven, byli jsme už pryč. Té noci jsme doručili materiály do několika odlehlých vesnic a pomohli místním lidem dozvědět se, že je Falun Dafa dobrý.

V té době jsme jezdili do velmi odlehlých vesnic několikrát měsíčně. Jednoho dne kontaktoval praktikující z jednoho města koordinátora z naší oblasti a řekl: „Máme tady jen několik praktikujících a je mnoho vesnic, kam nikdo nešel roznést materiály.“ Požádal o pomoc s dopravou a distribucí letáků. Zařídili jsme dopravu – někdy dvě auta, jindy tři. Pod vedením místních praktikujících jsme několikrát pokryli materiály malé i velké vesnice v oblasti.

Jak hladce se naše rozvážení materiálů dařilo, záleželo na našem stavu mysli. Jednou jsme šli do velké vesnice po dvojicích a rozdávali letáky. Když jsme s jednou praktikující věšely materiály na dveře, narazily jsme na skupinu lidí, kteří právě dohráli mahjong. Jeden muž nás začal sledovat. Praktikující řekla: „Ten muž vypadá, že chce volat policii. Rychle utíkejme k poli s kukuřicí.“ Odpověděla jsem: „Neměli bychom utíkat. Kdyby policii opravdu zavolal, neutekly bychom. Pojďme za ním a objasníme mu pravdu.“

Muž se zeptal: „Co tady děláte?“ Řekla jsem: „Nic jsme neukradly, přinášíme vám dobré zprávy. Pandemie covidu je tak vážná a my vám chceme říct, jak se jí vyhnout.“ Druhá praktikující řekla: „Vypadáte jako laskavý člověk, nebudete volat policii. Je tak pozdě a přesto rozdáváme materiály. Nic za to nechceme. Jsme praktikující Dafa a chceme, abyste byl v bezpečí. Jsme dobří lidé.“ Muž odložil mobil a řekl: „Můžete jít, ale už sem nechoďte.“

V naší oblasti jsou dva praktikující, muži, kteří dobře věší transparenty s nápisem „Falun Dafa je dobrý“. Na transparenty připevňují kovové háčky a věší je na stromy nebo na konstrukce pomocí několikametrových teleskopických rybářských prutů. Velmi se v tom zdokonalili. Každý rok vyvěsí mnoho transparentů a lidé ve vesnicích podél cest mohou vidět nápisy „Falun Dafa je dobrý“. Tyto transparenty vyzařují spravedlivou energii. Lidé i auta, která projíždějí, si jich všímají, protože jsou velmi nápadné.

Jednou jsme místně vyrobili mnoho materiálů, včetně samolepek a výstavních panelů. Doslechli jsme se, že místní vláda něco plánuje. Praktikující diskutovali o tom, že dáme starostovi a dalším úřadům materiály k objasňování pravdy. Ale všude byly kamery – kdo by tam šel? Jedna praktikující a já jsme se na to připravily, ostatní zůstali doma a vysílali spravedlivé myšlenky. Připravily jsme různé materiály, pěkně je zabalily, oblékly jsme si nenápadné oblečení, čepice a roušky. Poslaly jsme spravedlivé myšlenky, aby kamery nefungovaly. Odpoledne jsme šly na úřad. Klidně jsme pověsily materiály na dveře kanceláří ve druhém a třetím patře a bez potíží se vrátily.

Později jsme slyšely, že příbuzní místních úředníků říkali, že to v budově vypadalo, jako by tam vybuchla bomba. Starosta chtěl podle kamer zjistit, kdo materiály doručil. Nenechaly jsme se tím pohnout. Pomáhaly jsme Mistrovi zachraňovat lidi. Mistr nás chrání a nikdo se nás neodváží dotknout.

Během tří let, kdy jsme s manželem provozovali náš malý obchod, jsme nevynechali žádnou příležitost říct zákazníkům, že je Falun Dafa dobrý. Lidé z daleka přicházeli nakupovat. Ve skutečnosti jim Mistr uspořádal, aby se dozvěděli pravdu. Můj manžel jim pomáhal vystoupit z KS Číny.

Objasňování pravdy po telefonu

Jednou k nám přišel praktikující z jiné oblasti, aby s námi sdílel. Řekl, že mnoho praktikujících nyní používá mobilní telefony k pouštění předem nahraných hovorů, které objasňují pravdu, že tento způsob má hluboký dosah při zachraňování lidí a že ho může používat každý. Podrobně také vysvětlil, jak telefonovat bezpečným způsobem. Připadalo nám to jako skvělý nápad a velmi pohodlné. Naučili jsme se nainstalovat předem nahrané zprávy a telefonní čísla. Tak jsme koupili telefony a SIM karty. Každý praktikující si pořídil jeden nebo dva mobilní telefony.

Zpočátku jsme pouštěli nahrané zprávy na skupiny telefonních čísel. Zprávy z rádia Minghui byly velmi obsáhlé a mnoho lidí je vyslechlo až do konce. Někteří dokonce zvolili možnost vystoupit z KS Číny. Každý den měli praktikující působivý seznam lidí, kteří vystoupili z KS Číny prostřednictvím těchto telefonátů. Občas během přehrávání zprávy osoba na druhé straně začala mluvit. Někteří vyjádřili vděčnost, jiní nadávali, někteří žádali o peníze. Byli i policisté, kteří vyhrožovali zatčením volajícího. Chtěli jsme s nimi promluvit, ale protože se přehrávala zpráva, nemohli jsme s nimi přímo komunikovat. V takových případech někteří z nás osobě zavolali přímo. Když někdo křičel nebo vyhrožoval během přehrávání nahrané zprávy, nebála jsem se, protože posluchač byl daleko. Ale když jsem zvedla telefon, abych objasnila pravdu přímo, srdce mi začalo prudce bít. Byla jsem tak nervózní, že jsem ani nevěděla, co říct. Ale po několika takových hovorech se mé srdce uklidnilo.

Jednou hovor přijal muž a zeptal se: „Jste skutečný člověk, nebo stroj?“ Zdálo se, že už dříve slyšel předem nahranou zprávu. Klidně jsem odpověděla: „Jsem skutečný člověk, dobrý den.“ Pokračovala jsem: „Každý chce být v bezpečí, ale jak zůstat v bezpečí? Řeknu vám tajemství: upřímně si opakujte ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘. Mnoho lidí, kteří si tuto větu opakovali ve chvílích nebezpečí, uniklo pohromě. Znáte Falun Dafa? Slyšel jste o vystoupení z KS Číny?“

Odpověděl: „To se mě netýká. Voláte na můj telefon ve dne v noci a narušujete mi život.“ Řekla jsem: „Obyčejní lidé to nemají snadné a každý si chce své peníze uchránit. Ale my vynakládáme peníze na telefonáty, abychom vám řekli, jak zůstat v bezpečí, až přijde pohroma. Náš Mistr nás učí zachraňovat drahé čínské lidi.“

Znovu jsem mu objasnila pravdu o Falun Dafa. Řekla jsem: „Nevím, kdo jste, ale řeknu vám, že nyní vystupují z KS Číny i vysocí úředníci, protože nikdo nechce být obětním beránkem za zločiny KS Číny.“ Jeho postoj se výrazně změnil, ale stále odmítal vystoupit z KS Číny. Řekla jsem: „Mluvili jsme spolu půl hodiny. Jestli vystoupíte z KS Číny nebo ne, je jen na vás. Jakmile promarníte příležitost, bude pozdě litovat. Ukončím hovor.“ Řekl: „Pomozte mi vystoupit ze strany. Jsem členem strany. Děkuji, že jste mi tolik věcí řekla.“

Shromažďování informací o pronásledování a komunikace s Minghui

Před rokem 2006 jsme museli informace, které jsme chtěli zveřejnit na webu Minghui, předávat praktikujícím v okresním městě. Později mi jeden praktikující pomohl založit e-mailovou schránku a já jsem se naučila posílat informace jako „slavnostní prohlášení“, články pro konferenci Fa a údaje o pracovních místech a jednotlivcích zapojených do pronásledování praktikujících přímo na Minghui. Policisté a zaměstnanci v institucích, kteří se podíleli na pronásledování, říkali, že dostávají mnoho telefonátů ze zahraničí. Děkuji praktikujícím v zahraničí za jejich úsilí při zachraňování praktikujících v Číně.

Když se blíží termín pro odeslání článků na Čínskou Fahui, dostávám hory článků. S praktikujícími je přes noc přepisujeme. Nepíšu rychle a neuměla jsem články upravovat. Byla to skutečně vyčerpávající práce. Editace článků je rovněž proces kultivace – zkouška trpělivosti. Někteří praktikující sdílejí zkušenosti, které vypadají skvěle, ale chybí v nich detaily, jako čas nebo místo. Někteří napsali desítky stran s mnoha chybami a neúplnými větami; někteří používají pinyin místo znaků a od autora nešlo poznat, co se snaží vyjádřit.

V některých článcích byly problémy, které si autor možná ani neuvědomil. Protože mi všichni důvěřují, mám povinnost věci zkontrolovat. I já jsem praktikující, takže jistě byly chvíle, kdy jsem se mýlila nebo jsem vymazala něco, co jsem neměla. Když jsem po úpravách článek vrátila autorovi, někdy řekl: „Tohle jsem chtěl říct. Proč jste to změnila?“ Když se to stalo několikrát, začala jsem se dívat do sebe a našla jsem mnoho problémů — ego, pocit nadřazenosti nebo vnucování svého názoru ostatním.

Začala jsem věnovat větší pozornost své vlastní kultivaci a při úpravách článků se změnil i můj způsob myšlení. Dávám do editací srdce a vážím si článků praktikujících. Jsou to slova z jejich srdcí, plná upřímnosti. Je to jejich zpráva pro Mistra. Někdy mě jejich příběhy dojaly k slzám. Upřímně obdivuji jejich pevnou víru v Mistra, jejich spravedlivé myšlenky a jednání a jejich nesobeckou úroveň. Vidím rozdíl mezi sebou a ostatními praktikujícími a své nedostatky.

Před několika lety Minghui navrhlo, aby praktikující v Číně shromažďovali informace a fotografie o pracovnících úřadu veřejné bezpečnosti, prokuratury, soudů a justičního úřadu, stejně jako firem zapojených do pronásledování praktikujících. Napadlo mě shromažďovat tyto informace v našem okolí. Po diskusi s několika praktikujícími jsme si jasně uvědomili, proč to děláme. Jako praktikující bychom neměli mít vůči pachatelům nenávist. Odhalení jejich zlých činů je zastavením pronásledování. Jakmile si uvědomí, že plní nesprávné příkazy a jaké zlé následky si tím přivolávají, možná se probudí.

Shromažďování informací probíhalo neobyčejně hladce. Praktikující brzy shromáždili seznam osob z různých pracovišť, vládních úřadů a policejních stanic, které nesou odpovědnost za pronásledování praktikujících v naší oblasti. Některé záznamy měly fotografie. Někteří praktikující zahlédli fotografie pachatelů v konferenčních místnostech během setkání a duchapřítomně je vyfotili mobilem. Jiní praktikující viděli náčelníky policejních stanic, kteří se mnohokrát podíleli na pronásledování, na svatbách a pořídili jejich fotografie. Jedna praktikující a já jsme se zúčastnily zasedání vesnického výboru a toho odpoledne jsme přes okno vyfotily starostu vesnice, který v minulosti praktikující pronásledoval. Získaly jsme také informace o policistech zapojených do pronásledování na místní policejní stanici.

Jednou se sešlo několik koordinátorů z různých okresů ke společnému sdílení. Praktikující z města navrhli, abychom sepsali přehled o praktikujících v naší oblasti, kteří byli během uplynulých dvaceti let pronásledováni, a zveřejnili jej na Minghui. Už dříve jsem četla podobné souhrny z města a okresu zveřejněné na Minghui a už dávno mě napadlo shromáždit statistiku případů pronásledování praktikujících v naší oblasti. Ale když mělo dojít k realizaci, zdálo se to příliš obtížné, a vzdala jsem to.

Možná proto, že jsem toto přání měla, místní koordinátor uspořádal, aby na tomto projektu pracovaly tři z nás. Praktikující předali dříve nashromážděné informace a roztřídili je do skupin. Zjistila jsem, že objem práce je obrovský — několik stovek praktikujících bylo pronásledováno a každý případ bylo potřeba ověřit, což by zabralo mnoho času. A nikdy jsme to nedělali. Dokážeme to dobře? Praktikující ve městě nás povzbudili a tak jsme se rozhodly úkol přijmout. Praktikující z města, kteří už podobné zprávy dělali, nám pomáhali a provázeli nás krok za krokem. Jejich požadavky byly přísné a velmi podrobné.

Dvě praktikující, které na projektu pracovaly, odešly, protože měly příliš mnoho jiných povinností, a já zůstala, abych úkol dokončila. Sepsání souhrnné zprávy vyžaduje velké množství času a trpělivosti, ale dělám to bez ohledu na obtíže. Musím vytrvat. Každý den jsem se účastnila skupinového studia Fa, cvičila a nikdy nevynechala vysílání spravedlivých myšlenek. Praktikující ve městě mě neustále povzbuzovali. Po roce jsme vytvořili souhrn zahrnující dvacet let pronásledování ve všech městech a vesnicích okresu. Po revizi, doplnění a úpravách od praktikujících byl zveřejněn na Minghui. Potíže, které jsem v procesu zažila, mě utužovaly a naučila jsem se snášet podráždění. Odstranila jsem mnoho věcí, které pocházely z kultury KS Číny, včetně hluboce zakořeněného zvyku dělat věci jen napůl. Když se ohlédnu zpět, byl to Mistr, kdo mě vedl vpřed. Díky sestavování případů pronásledování jsem později získala více zkušeností při psaní článků. Uvědomila jsem si, že všechno, co dělám, je pokrok.

Praktikující z města, kteří nám při práci na zprávě pomáhali, viděli, že mám v této oblasti zkušenosti, a požádali mě, abych pomohla sepsat případy pronásledování praktikujících ve městě. Myslela jsem, že si konečně oddechnu, ale byla mi přidělena další práce. Trochu jsem se lekla, ale upravila jsem si stav mysli. Když mě oslovili praktikující, možná to bylo uspořádání od Mistra. Mám tuto odpovědnost a tedy ji přijímám. Protože jsem už jednou tento proces prošla, věděla jsem, jak na to, takže to bylo tentokrát o něco snazší.

I toto byl proces kultivace. Někdy jsem strávila hodiny hledáním informací o někom, ale nic jsem nenašla. To, co jsem našla online, bylo neúplné, a dokonce jsem si při hledání stěžovala na praktikující: „Proč tehdy neposkytli úplné informace? Kde byl praktikující zatčen? Kde byl odsouzen? A kdy? Někdy je to jen jedna věta — jak na tom mám pracovat?“ Pak jsem si pomyslela: „Za tehdejších okolností pronásledování nebylo snadné získat informace o praktikujícím a prolomit internetovou blokádu, aby mohly být zveřejněny na Minghui. Praktikující jsou obdivuhodní. Jak mohu být vybíravá?“ To opět odhalilo moje připoutání k zášti. Po několika měsících práce jsem nakonec roztřídila a uspořádala zprávu o případech pronásledování stovek praktikujících.

Když jsem byla propuštěna z vězení, praktikující z města navrhli, abych napsala a odhalila svou zkušenost s pronásledováním. Sepsala jsem tedy zprávu o nespravedlivém zacházení, kterému jsem byla vystavena, a zveřejnila ji na Minghui. Jednoho dne přišel praktikující s místním vydáním týdeníku Minghui do mého domu. Řekl: „Tento článek popisuje, čím jsi prošla. Několik z nás mělo sdílení a napadlo nás tento článek šířit. Nejdříve jsme se tě však chtěli zeptat, zda nemáš nějaké obavy, protože tě lidé v naší oblasti znají.“ Řekla jsem: „Když se nebojím zveřejnit pronásledování, není problém roznést mnoho kopií tohoto vydání. Zlo se nejvíce bojí odhalení.“

V té době zveřejnila tři místní vydání týdeníku Minghui můj popis pronásledování. Když jsme byli zatčeni, Minghui průběžně informovalo o zlých činech policie státní bezpečnosti. Praktikující také volali náčelníkovi policie státní bezpečnosti a soudci a posílali dopisy s objasňováním pravdy. Slyšela jsem, že náčelník policie státní bezpečnosti říkal, že je pod velkým tlakem. Po mém propuštění jsem šla na policejní stanici požádat o své věci, které byly nezákonně zadrženy. Náčelník lhal, nebyl v kanceláři a odmítl mě přijmout.

Posvátný předurčený vztah

Cítím, že mám s praktikujícími kolem sebe hluboký předurčený vztah. Možná jsme byli během našich historických reinkarnací rodiči, sourozenci, nejlepšími přáteli nebo příbuznými. Společně studujeme Fa, cvičíme, chodíme objasňovat lidem pravdu o Dafa a pořádáme konference sdílení zkušeností. Když bylo pronásledování nejtvrdší, kdokoli klopýtl, ostatní ho pozvedli; kdokoli se ztratil, praktikující ho neopustili ani se ho nevzdali. Opakovaně jej probouzeli Mistrovým Fa a podporovali ho, ať už byl pronásledován kdokoli. Všichni jsme tvořili jedno tělo, vysílali spravedlivé myšlenky a využívali zákonných prostředků, aby bylo pronásledování zastaveno.

V letech potvrzování Fa jsem často konala věci společně s několika praktikujícími. Yu je plná spravedlivých myšlenek a má jasné porozumění principům Fa. Se spravedlivými myšlenkami odolala pronásledování a nikdy se nepodvolila, ani když byla ve vězení. Zdánlivě u ní propukla karma nemoci a policie ji musela propustit. Obě jsme více než deset let společně studovaly Fa v malé skupině. Velmi dobře se nám spolupracovalo, chodily jsme ven objasňovat pravdu a rozdávat letáky. Yu a já jsme dobré partnerky. Vyrábíme materiály rychle a hladce. Když jsme u sebe navzájem viděly problémy, otevřeně jsme si to řekly a žádná se neurazila. Nyní, když se přestěhovala jinam, často vzpomínám na dobu, kdy jsme společně potvrzovaly Fa, a uvědomuji si, jak cenné to bylo.

Hong je o tři roky starší než já. Spolu jsme pracovaly nejvíce. Koordinovaly jsme, učily se nové dovednosti, kupovaly materiál a vybavení a pomáhaly praktikujícím zakládat výrobny materiálů. Chodily jsme společně doručovat materiály, spolupracovaly jsme a dělaly vše, co bylo možné, abychom potvrdily Fa. Hong je v dobrém kultivačním stavu, je zodpovědná a vyniká v koordinaci.

Při dlouhé době spolupráce jsme často měly konflikty. Přestože říkám, že se mám dívat do sebe, řeším především problém samotný a někdy se dívám ven. Praktikující si všimli, že jsme neustále zaneprázdněné, často odcházíme ven, a poukázali na připoutání k dělání věcí, přebírání všeho, co souvisí s Fa, a na to, že nás ovlivňuje chvála od praktikujících. Navzdory těmto upozorněním jsem nevěnovala dost pozornosti své vlastní kultivaci.

Při rozdávání letáků jsme byly s Hong zatčeny. Po bolestivém zamyšlení se jsem si uvědomila, že jsem byla příliš zaměstnaná děláním věcí a nekultivovala jsem pevně. Přineslo to velké ztráty celému tělu praktikujících. Po návratu domů jsme s Hong několikrát upřímně sdílely a napravily to, co nebylo v souladu s Fa. Znovu jsme převzaly své povinnosti a spolupracovaly dál.

Muchun umí dobře odříkávat Fa z paměti a má vysoký smysl pro zodpovědnost. Kvůli pronásledování dostává nízký důchod. Jeho manželka mu našla v jiném městě lehkou práci s dobrým příjmem, ale odmítl se přestěhovat. Rozhodl se zůstat a dát kultivaci na první místo, přijal místní úkoly. Od ježdění na motorce, přes tříkolku až po auto nyní jezdí do měst a vesnic a neustále potvrzuje Fa. Často používáme jeho auto a někdy máme konflikty. Hong a já většinou trváme na tom, že máme pravdu, zatímco Muchun vždy ustoupí.

Jednou jsme se domluvili s právníkem, že půjdeme do vazební věznice navštívit zadržované praktikující. Blížil se sjednaný čas a my jsme neznaly cestu. Hong a já jsme nervózně ukazovaly směry naslepo a trvaly na tom, že Muchun jede špatně. Rozčílil se a začal jet rychle. Nezpomalil ani u výmolu na cestě. Vznesla jsem se do vzduchu a udeřila hlavou do stropu auta. Hong i já jsme si uvědomily, že jsme mu daly špatné pokyny, a omluvily se. V minulosti během spolupráce bylo příliš mnoho situací, kdy jsem trvala na své pravdě, ale často jsem obviňovala Muchuna, že se mýlí. Mluvila jsem ostře, což byl očividný projev kultury KS Číny. Po návratu domů jsem se zamyslela. Nekultivovala jsem se dobře. Udeřila jsem se do hlavy, a přesto jsem se hned nepodívala do sebe. Druhý den jsem se Muchunovi omluvila. Smál se, jako by se nic nestalo.

Mei je rozvážná a moudrá. Je dobrá v organizování. V roce 2001, když jsem se vrátila z Pekingu, jsem šla nejprve za ní. Koupila jsem látku na výrobu malých transparentů s nápisem „Falun Dafa je dobrý“. Na oba konce jsme přivázaly malé pytlíčky s pískem a v noci jsme šly transparenty věšet na stromy. Také jsme společně chodily doručovat materiály a nalepovat sdělení na veřejná místa. Dříve vedla obchod a byla velmi zaneprázdněná. Kdykoli jsem ji požádala o pomoc při potvrzování Fa, vždy odložila práci v obchodě a šla s námi. Mei organizovala malé skupiny pro studium Fa, chodila objasňovat pravdu, psala dopisy s vysvětlením přínosů praktikování Dafa a dělala dobrou práci při zachraňování praktikujících i odporu proti pronásledování. Při spolupráci jsme často narážely na situace, které prověřovaly naši kultivaci. Díky dívání se do sebe se tyto problémy vždy vyřešily.

Často vzpomínám, jak dobře se ke mně praktikující chovali a jak mi pomáhali, a jsem jim vděčná. Když byly časy těžké, praktikující mi nezištně pomáhali. Když jsem byla ve vězení, pomáhali mé rodině, která viděla vznešené chování učedníků Dafa a neustále je chválila.

Více než dvacet let jsme kráčeli ruku v ruce po cestě potvrzování Dafa. Těžkosti a překážky nás nezastavily. Budeme dál dobře spolupracovat, jednat se spravedlivými myšlenkami a společně kráčet po cestě k božství, kterou nám Mistr připravil.

Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!

(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)