Zbavit se rodinné zášti a zanechat za sebou jen laskavost

(Minghui.org) Už více než 20 let praktikuji Falun Dafa (Falun Gong) a prošla jsem mnoha zkouškami a utrpeními. Kdybych měla svou cestu popsat do detailu, vznikla by z toho dlouhá kniha. Když se však ohlédnu zpět, nejvíce vystupuje do popředí kultivace soucitu a ohleduplnosti k ostatním.

Mnoho událostí mi připomíná, jak sobecká jsem kdysi byla a jak moc jsem se změnila. Byla jsem sebestředná a lhostejná k utrpení druhých, nikdy jsem se nesnažila nikomu pomoci. Byla jsem líná a rozmazlená. To Mistr Li mě zachránil před tím, abych se dál ubírala touto sebedestruktivní cestou. Očistil mé tělo i duši. Dafa mi ukázal skutečný smysl života a dal mi šanci začít znovu.

Podání pomocné ruky praktikující a její rodině

Místní praktikující a její rodina prošly mnoha utrpeními. Dříve cvičila Dafa, ale po opakovaném pronásledování se psychicky zhroutila. Její manžel a nejmladší dcera před několika lety zemřeli. Nejstarší syn je po mrtvici upoután na lůžko, ale jeho vlastní syn ho téměř nenavštěvuje. Nejmladší syn také utrpěl mrtvici a už osm let je ve vegetativním stavu. Nejstarší dcera přišla o pravou nohu a zůstala trvale invalidní.

S touto rodinou jsem v úzkém kontaktu a během let jsem byla přítomna téměř u všeho, co se jim přihodilo. Snažila jsem se pomoci, jak jen to šlo. Pravidelně navštěvuji nejmladšího syna, který leží na jednotce intenzivní péče. Zajišťuji mu všechny plenky a ubrousky, které potřebuje. Pomáhám mu také vyřizovat veškeré dokumenty, aby mohl dostávat dávky a proplácet lékařské výdaje.

Rodina se během let několikrát stěhovala a velmi na mě spoléhala. Balila jsem jim věci, nakládala i vykládala krabice, vybalovala a uklízela domy před i po stěhování. Kdykoli byl někdo hospitalizován, starala jsem se o papírování, vyzvedávala léky a zůstávala na oddělení, abych se o nemocného postarala. Vařila jsem a prala jim prádlo. Spravuji jejich bankovní záležitosti, vyzvedávám sociální dávky a nakupuji domácí potřeby. Už ani nespočítám, kolikrát mě uprostřed noci probudil telefonát, rychle jsem se oblékla a spěchala k nim domů.

Většina členů rodiny nemá stabilní příjem, takže jsou na tom finančně velmi špatně. Aby pokryli životní náklady a lékařské účty, prodali dva ze tří bytů, které jim vláda přidělila jako náhradu za vyvlastněnou půdu. Když pro ně nakupuji potraviny nebo domácí potřeby, chodím na několik míst, abych našla co nejnižší ceny, nebo kupuji věci ve slevě. Pokud mám navíc ovoce, čaj, občerstvení či koření, dávám jim je, aby nemuseli utrácet.

Kdykoli je navštívím, nesu s sebou kopii nejnovějšího článku Mistra nebo tištěné zkušenosti z Minghui. Povzbuzuji ji, aby dělala cvičení, vysílala spravedlivé myšlenky a držela krok s postupem nápravy Fa.

Zpočátku o pomoc nežádala často, a kdykoli potřebovala, snažila jsem se přijít co nejdřív. Jak však volala stále častěji, začala jsem být netrpělivá a říkala si: „Proč žádáš o pomoc kvůli každé maličkosti? Jsi na mně tak závislá? Nemáš nikoho jiného, komu bys zavolala?“ Když se její jméno objevilo na displeji, cítila jsem zášť: „Proč máš vždycky tolik věcí, s nimiž potřebuješ pomoci? Nemůžeš to nejdřív zkusit vyřešit sama?“ I když jsem nakonec přišla pomoci, stěžovala jsem si a kritizovala ji.

Když jsem se však podívala na situaci z její strany, uviděla jsem, jak těžké podmínky mají a jak moc strádají. Tato rodina tolik trpěla a skutečně potřebovala pomoc. Sama jsem ale měla mnoho povinností a byla jsem vytížená. Zkoušela jsem najít jinou praktikující, která by mohla občas pomoci a trochu mi ulevit. Nějakou dobu jsem hledala, ale nenašla nikoho vhodného.

Tehdy mi došlo: „Nechci se této zkoušce vyhnout? Jak je tohle ohleduplné? Možná je to moje cesta kultivace a moje odpovědnost. Je to příležitost rozvíjet soucit a zbavovat se netrpělivosti a zášti. Není to dobrá věc, když se na to podívám z jiného úhlu?“V tu chvíli se ve mně zrodil soucit a pocítila jsem klid.

Pomoc příbuznému v nouzi

Otec mé švagrové byl před dvěma lety diagnostikován s pokročilým stadiem rakoviny plic. Protože pro něj lékaři už nemohli mnoho udělat, rozhodl se vrátit domů. Rodina se o něj střídavě starala, ale nesnesitelná bolest mu nedovolovala spát. Noc co noc trpěl, a s ním i jeho pečovatelé — nikdo z rodiny se pořádně nevyspal. Na mou švagrovou to doléhalo obzvlášť, protože přes den chodila do práce.

Jednoho dne mi zavolala a zeptala se, zda bych jí na několik dní nepomohla. Souhlasila jsem a zůstala u nich, abych o starého pána pečovala naplno a ostatní si mohli odpočinout. Naučila jsem se obsluhovat ventilátor i monitor životních funkcí a hlídala jeho harmonogram léků. Každý den jsem také vařila tři jídla.

Starý pán byl kost a kůže a velmi bledý. Řekla jsem mu: „Mistr mě poslal, abych vám pomohla. Musíte věřit, že Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“

Dala jsem mu malý amulet Dafa a on ho pevně sevřel v ruce. „To je ten nejcennější dárek,“ řekl. Ukázala jsem mu na dvě příznivé fráze na něm a poprosila ho, aby je zopakoval po mně. Řekl: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“

Vysvětlila jsem mu: „Když budete tyto fráze odříkávat, může vám to postupně ulevit od bolesti.“ Přikývl.

Překvapilo mě, jak byl vnímavý — jako by měl od počátku předurčení dozvědět se o Dafa. Přečetla jsem mu Mistrův článek „Buďte racionální“ a ukázala mu online článek „Jak vzniklo lidstvo“. Řekl: „Děkuji. Nikdy předtím jsem články Mistra Li Hongzhi nečetl. Jsou úžasné. Býval jsem pořád jen zaneprázdněný vyděláváním peněz, ale skutečný smysl života jsem se nikdy nenaučil.“

Mluvil o Mistrovi s velkou úctou a bylo vidět, jak moc na něj tyto texty zapůsobily. Vysvětlila jsem mu pravdu a proč je důležité oddělit se od KS Číny. Pozorně poslouchal a souhlasil, že vystoupí ze strany i jejích mládežnických organizací. S jeho svolením jsem mu pustila nahrávku Mistrova devítidenního semináře v Guangzhou. Odposlechl první čtyři přednášky a byl uprostřed páté, když jsem musela odjet.

Kvůli předchozím závazkům jsem mohla zůstat jen čtyři dny. Moc jsem toho nenaspala — potřeboval péči v kteroukoli denní i noční dobu. Volal mě k sobě několikrát za noc a já se snažila být neustále ve střehu. Během těch pár dní jsem si uvědomila mnoho svých lidských představ a připoutání: sklon si stěžovat a kritizovat, netrpělivost i nedostatek pozornosti k detailům. Došlo mi také, že se musím zlepšit v přijímání kritiky a být ohleduplnější k pocitům druhých.

Během mého krátkého pobytu se změnil i postoj mého bratra a švagrové k Dafa. Dala jsem bratrovi Mistrovy články „Buďte racionální“ a „Jak vzniklo lidstvo“ a on si je pečlivě přečetl. Bylo to pro mě velmi překvapivé, dříve o Dafa nechtěl ani slyšet a reagoval vždy odmítavě. Tehdy jsem opravdu pochopila, jak mocné je, když člověk kultivuje sám sebe a je ohleduplný k ostatním.

Starý muž nakonec zemřel, ale věřím, že je nyní na lepším místě.

Urovnání rodinného sporu

Můj strýc prodělal letos v únoru mrtvici a byl hospitalizován. Má dceru, která pracuje v jiné provincii. Snažili jsme se jí dovolat, ale měla vypnutý telefon. Protože se jí nepodařilo kontaktovat, požádal mě bratr, abych se zatím postarala o strýce já. Souhlasila jsem, ale do nemocnice jsem šla s těžkými pocity.

Moji rodiče se strýcem roky nepromluvili kvůli starým, nikdy nevyřešeným neshodám. Spor byl hluboký. Můj otec je v rodině druhý nejstarší, ale zároveň nejstarší syn. Když byl můj dědeček komunistickým režimem označen za „pravičáka“ a vyhoštěn na severovýchod Číny, otec opustil rodné město a přijal práci učitele večerní školy v Harbinu.

Více než deset let posílali moji rodiče babičce každý měsíc peníze, aby jí pomohli vychovávat mou tetu a strýce. Zpočátku posílali 10 jüanů měsíčně, později částku zvýšili na 20. Netušili však, že strýc peníze pokaždé převzal, a babičce dával jen 5 jüanů; zbytek si nechával. Otec se to dozvěděl až o mnoho let později při jedné z návštěv. Strýce konfrontoval, ten to popřel, a mezi bratry vznikl velký spor.

Pět jüanů tehdy vystačilo člověku na celý měsíc. Moji rodiče měli čtyři děti. Když jsem se narodila, naše rodina byla ve velmi těžké finanční situaci. Kvůli podvýživě jsem byla menší než vrstevníci, hubená a měla jsem nažloutlou pleť. Často jsem bývala nemocná. Jednou, když mě otec vzal k lékaři, doktor žertem poznamenal: „Podívejte, starý ‚nemocný‘ přivedl mladého ,nemocného‘.“ I když rodiče sami sotva vycházeli, otec dál každý měsíc posílal peníze své matce. Když jsme onemocněli my, maminka si musela půjčovat od sousedů na zaplacení lékaře.

Když jsme se o několik let později přestěhovali zpět do rodného města, bylo nutné zapsat naše jména do rodinné knihy obyvatel. Strýc to vnímal jako hrozbu — jako by otec mohl začít uplatňovat nárok na dědictví. Přitom to byl právě otec, kdo domov pro rodinu zajistil; v domě žili babička, strýc i teta. Strýc požádal mé rodiče o peníze „na dárky“ pro lidi, kteří měli zápis zařídit. Pak stejnou částku požádal i po mé nejstarší sestře, aniž by o tom rodiče věděli. Když se to dozvěděli, byli rozhořčení a přerušili s ním kontakt úplně.

V posledních letech se strýc dostal do velmi těžké situace. Aby pomohl své jediné dceři splatit její vysoké půjčky, prodal svůj byt a půjčoval si od kohokoli, kdo byl ochotný mu peníze dát. Některým lidem dlužil i opakovaně a vymlouval se, že je nemocný, aby se splácení vyhnul. Rodina i přátelé se mu začali vyhýbat.

Je zadlužený, často se stěhuje a žije velmi skromně. Nemá na výživná jídla a mnohdy ani nejí. Jeho způsob života a deprese ho nakonec dostihly — vážně onemocněl.

Než jsem začala praktikovat, nikdy bych mu nepomohla. Dříve ublížil mým rodičům i nám dětem. Ale teď jsem praktikující Falun Dafa. Nemohla jsem se dívat na jeho utrpení a nic neudělat. Jako praktikující nemáme nepřátele a nedržíme se zášti — ta je podstatou komunistické ideologie. Chci opravdu předávat rodinný spor dalším generacím? Nebo je čas ho jednou provždy ukončit laskavostí?

A říct to je mnohem jednodušší než to skutečně udělat. Když jsem strýce poprvé uviděla na pohotovosti — vyhublého a zesláblého — bylo mi ho líto. Muž, který dříve měřil přes 180 centimetrů, vážil sotva 45 kilogramů. Ale současně mě zaplavily staré vzpomínky a cítila jsem hořkost. Snažila jsem se tyto myšlenky udržet na uzdě a zůstat v klidu. Pozdravila jsem strýce vlídným úsměvem a připomněla si: „Nezlob se. Je na tom tak špatně. Nemůžeš ho nechat být.“ Je to přece rodina. Ten den jsem mu pustila nahrávky Mistrových přednášek Fa.

Při další návštěvě jsem mu pouštěla Mistrovo vyučování Fa téměř osm hodin. Tu noc spal klidně a druhý den vypadal mnohem lépe. Už nemluvil tak nezřetelně — když jsem se naklonila blíž, dokázala jsem mu rozumět. Ten den jsem ho šestkrát přebalila. Pomohla jsem mu otočit se na bok, abych ho mohla umýt, vyměnit plenu i podložku. Dělala jsem všechno opatrně — i nepatrný pohyb mu způsoboval bolest.

V následujících dnech se jeho stav stabilizoval. Byli jsme připraveni přeložit ho na rehabilitaci a fyzioterapii. Po přeložení do jiného zařízení ho navštívili bratr s maminkou. Moje mladší sestra, která u něj byla noc předtím, nám vyprávěla o jeho snu — prý v něm úspěšně složil zkoušku z čínské literatury.

Všechny bytosti přišly pro Fa. Strýc už není v kritickém stavu a je na cestě k uzdravení. Každý den se zlepšuje. Jako by na něco čekal. Možná čeká, až uslyší o Falun Dafa; možná čeká na Buddhův Fa. Mistrův soucit skutečně prostupuje vším.

Závěr

Věřím, že každý praktikující během své kultivace čelil podobným zkouškám. Řídíme se Mistrovým učením, držíme se standardů Dafa a snažíme se stát lepšími lidmi. Je snadné vydržet jeden den — ale ne přes dvacet let. Je snadné, aby to dokázal jednotlivec — ale ne téměř sto milionů lidí najednou. A přesto to praktikující Dafa společně dokázali. Je to proto, že se kultivujeme podle vysoce úrovňového Fa a tato cesta je čistou zemí.

Děkuji Mistře!