Můj vnuk je požehnán Dafa

(Minghui.org) Praktikuji Falun Dafa již více než 20 let a všichni členové rodiny z toho mají velký prospěch. Život vnuka byl darován Mistrem.

Vnuk se narodil v roce 2010 císařským řezem. Když ho lékař vyndal z dělohy, byl šedivý a nedýchal. Celý tým na porodním sále se ho snažil zachránit. Dcera, která ležela na operačním stole, se rozplakala a vzpomněla si na Mistra. Okamžitě začala v duchu odříkávat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ a prosila Mistra, aby dítě zachránil. Opakovala tato slova, dokud neuslyšela jeho pláč. Tehdy se jí ulevilo. Věděla, že to bylo díky Mistrovi, a z celého srdce mu byla vděčná. Dnes se také kultivuje v Dafa.

O vnuka se starám od jeho narození. Když se poprvé naučil mluvit, učila jsem ho odříkávat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Tehdy ještě nedokázal říkat slova plynule, takže je vyslovoval jedno po druhém. První písnička, kterou se naučil zpívat, byla „Falun Dafa je dobrý“. Každý den jsme se spolu učili nazpaměť básně z Hong Yin a on se jich naučil více než třicet. Naučil se také Lunyu.

I přes školní povinnosti každý víkend poslouchá nahrávky Mistrových přednášek. O volných dnech s ním cvičíme já i dcera.

Vnukovi je již 14 let a chodí do třetího ročníku druhého stupně základní školy. Je velmi chytrý a v jeho životě se odehrálo mnoho neobyčejných věcí. Když se naučil mluvit, babička z otcovy strany řekla, že mu chce změnit jméno. Všichni jsme seděli u stolu se slovníky a hledali vhodné jméno. Přiběhl k nám a řekl: „Jmenuji se tak a tak. Vy to jen nevíte.“ Všichni jsme oněměli. To dítě bylo opravdu neobyčejné – jméno si dalo samo. Kdykoli se ho pak někdo zeptal, používal už jen toto jméno, jako by žádné předchozí nikdy neexistovalo.

Během pandemie se celá jeho třída nakazila virem. Vnuk byl jedinou výjimkou. Byl také jediným dítětem ve třídě, které nebylo očkováno. Často si v duchu odříkává: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Mistr nad ním stále bdí. Nikdy nemusel do nemocnice.

V prvním ročníku základní střední školy ho jeden spolužák často šikanoval a nadával mu do hlupáků. Protože je velmi laskavý, s nikým se nehádá a řídí se principy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Jednou se mě doma zeptal: „Babi, nadává mi proto, že jsem se k němu v minulosti takhle choval já? Je to něco, co mu dlužím?“ Odpověděla jsem, že takto uvažovat je správné. Zeptala jsem se, zda se cítil naštvaný. Řekl, že ne, protože mu spolužák dává hodně ctnosti. Nechal ho nadávat dál a neodporoval. Zvýšil si charakter a měla jsem z toho velkou radost.

Vnuk je velmi laskavý, ochotný pomoci a zdvořilý. Nikdy nikoho nehuboval ani neřekl nic ošklivého. Když děti uklízely třídu, v každé skupince bylo několik žáků a někteří byli nezbední, ale nebral si to k srdci. Po škole jezdil domů taxíkem s chlapcem, který bydlel poblíž. Ten toho často zneužíval, ale vnuk se nikdy nerozčílil a vždy mu vyhověl. Jednou tento chlapec onemocněl, a tak mu vnuk pomohl nést školní tašku. Dnešní tašky jsou velmi těžké – tu jeho nesl na hrudi, svou vlastní na zádech a ještě ho doprovodil až domů. Když se vrátil, byl celý zpocený. Dcera měla o něj starost a ptala se, zda není unavený. Odpověděl, že spolužák je nemocný a tašku unést nemohl. A protože on nemocný není, bylo samozřejmé pomoci – trochu únavy přece nevadí.

V této společnosti, kde morálka rychle upadá, je naše rodina díky Dafa požehnána tak úžasným dítětem. Děkujeme Mistře za Vaši soucitnou spásu!