Čínská Fahui | Objasňování pravdy se soucitem (část 1)

(Minghui.org) Mistře, zdravím Vás! Zdravím také spolupraktikující!

Když byl Falun Dafa uveden do světa, pomohl milionům lidí získat zdraví a přinesl harmonii do nesčetných rodin. Začala jsem praktikovat Falun Dafa koncem roku 1998. Jakmile jsem s kultivací začala, bolest nervů, která mě trápila téměř deset let, zmizela beze stopy. Každý den jsem se cítila lehká a bez nemoci.

Studium Fa mi pomohlo pochopit, že za nevraživostí mezi lidmi vždy stojí příčiny, a tak jsem dokázala uvolnit dávnou zášť vůči příbuzné, kterou jsem mnoho let neviděla. Několik generací naší rodiny nyní žije v harmonii.

Dne 20. července 1999 KS Číny zahájila pronásledování Falun Dafa a pomocí státem řízené propagandy Dafa očerňovala. Byla jsem velmi znepokojená, když jsem viděla, že Dafa, který zachraňuje lidi, je pomlouván. Toužila jsem lidem říct pravdu, ale měla jsem velmi náročnou práci. Často jsem pracovala přesčas do sedmi nebo osmi hodin večer, někdy až do deseti.

Byla jsem neklidná, když jsem viděla, jak jsou spolupraktikující zaneprázdnění objasňováním pravdy. Věděli, že mám málo času, a tak připravovali materiály, aby mohli chodit se mnou do menších obytných oblastí a rozdávat je, kdykoli jsem měla chvíli volno. Takto to pokračovalo téměř tři roky. Byli jsme velmi dobře sehraní. Ale také to znamenalo, že spolupraktikující museli často brát ohled na mou situaci. Uvědomila jsem si, že bych měla jít svou vlastní cestou kultivace.

Mistr řekl:

„Učedníci Dafa, nezříkejte se té velkolepé odpovědnosti, která vám byla v nápravě Fa svěřena, a už vůbec byste neměli zklamat tyto bytosti, jelikož jste nyní jejich jedinou nadějí na vstup do budoucnosti. Proto by se měli všichni učedníci Dafa, ať už noví či dlouholetí studenti, pustit do práce a začít plně objasňovat pravdu“ (Odložte lidská připoutání a zachraňte lidi světa, Podstata pilného pokroku III)

Kvůli obavám, že budu udána, jsem dříve lidem kolem sebe neříkala, že je Falun Dafa dobrý. Přitom jsem věděla, že mnozí zákazníci, se kterými přicházím v práci do kontaktu, mají se mnou předurčený vztah. Uvědomila jsem si, že jim musím říct, co Falun Dafa je, a ne jen předávat letáčky. Ráda se podělím o několik příběhů lidí, kterým jsem v práci i v každodenním životě řekla o Dafa.

Zákaznice pochopila pravdu

Jednou z mých zákaznic byla mladá žena, paní Li. Svěřila se mi se svými rodinnými problémy, a tak jsem ji po práci pozvala na rozhovor. Souhlasila. Tiše jsem poslouchala, když mi líčila, jak se vztahy s tchánovci vyhrotily až do fyzických konfliktů. Byla neustále podrážděná a velmi úzkostná. Vyprávěla jsem jí příběhy z tradiční kultury, které jsem četla na Minghui, a rozebrala její situaci z jiného úhlu. Navrhla jsem jí, že kdyby se inspirovala způsoby řešení konfliktů z těch příběhů, mohla by dosáhnout odlišných výsledků. Souhlasila a řekla, že to zkusí.

O několik dní později za mnou po práci znovu přišla. Popisovala, jak věci v posledních dnech řešila, a že výsledky byly dobré. Ale stále se cítila nedoceněná a zraňovaná. Povzbudila jsem ji, vyprávěla jí další příběhy o toleranci a povznesenosti z tradiční kultury a podpořila ji, aby v dobrém pokračovala. Odešla spokojenější.

Ve zbytku měsíce se za mnou paní Li často zastavovala. Říkala, že se v mé přítomnosti cítí klidně a uvolněně. Pověděla jsem jí o Falun Dafa, o principech Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a o tom, jak KS Číny pronásleduje praktikující a šíří lži, aby lidi klamala. Paní Li souhlasila s vystoupením ze strany.

Poté, co jsem paní Li pomohla změnit pohled na Dafa, jsem si uvědomila, že mé pracoviště je také mým kultivačním prostředím. Nestačí být jen dobrým člověkem podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, musím se také snažit co nejlépe pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. O každého, s kým přijdu do kontaktu, se nyní upřímně zajímám a získala jsem i důvěru svých zákazníků — považují mě za člověka, kterému se mohou svěřit. A během našich rozhovorů objasňuji pravdu o Falun Dafa.

Vedoucí různých franšíz se dozvěděli pravdu o pronásledování

Firma, ve které pracuji, má franšízy po celé Číně. Každý rok se koná výroční setkání vedoucích jednotlivých franšíz. Moje šéfová mě na tato jednání vždy brala s sebou do hlavního sídla v Pekingu, protože jsem od chvíle, kdy se stala franšízantkou, nesla odpovědnost za velkou část provozu. Starám se o všechno, od návrhu reklam přes marketing, finance, daně, nákup, prodej, údržbu zařízení, nábor, školení až po přijímání návštěv. Pracovní záležitosti spravuji pečlivě a náš podnik je mezi zhruba třemi sty franšízami stabilně úspěšný.

Na téměř každém výročním setkání podávám v hlavním sídle zprávu o našem provozu. Vedoucí z jiných regionů se mé šéfové často ptali: „Kde jste našla takovou pracovnici?“ Dlouhá léta byli zvědaví a chtěli se mnou mluvit. Snažila jsem se najít příležitost objasnit jim pravdu, ale setkání trvá jen tři dny a program je velmi nabitý. Neměla jsem volnou chvíli, kdy bych mohla lidem říct o Dafa. Právě když jsem si říkala, že je to škoda, zodpovědná osoba z hlavního sídla na setkání oznámila: „Můžete se jet učit do její firmy.“ V duchu jsem děkovala Mistrovi za toto uspořádání.

Jako první k nám přijela ředitelka z Jiangsu. Strávila u nás tři dny, ve dne sledovala chod kanceláře a večer jsme si povídaly. Je státní úřednicí a franšíza je její vedlejší činnost. Její zástupkyně mezitím přešla ke konkurenci a odvedla s sebou tři nejlepší zaměstnance i mnoho zákazníků. Konkurence sídlí hned naproti, takže ji denně vídá. Ta žena se po zradě ani necítila provinile a dokonce pronášela provokativní poznámky. Ředitelka z Jiangsu byla tak rozrušená, že na několik dní onemocněla.

Plakala, když mi vyprávěla o svém trápení. Řekla: „Kéž bych našla takovou zástupkyni jako jste vy.“ Odpověděla jsem ji: „Praktikuji Falun Dafa. Náš Mistr nás učí být ohleduplní ke druhým v každé situaci. Nemůžeme dělat nic, co by druhým ubližovalo.“ Vysvětlila jsem jí, že kdyby KS Číny nepronásledovala Falun Dafa a lidé by jej mohli v klidu praktikovat, všechny spory by se dokázaly vyřešit samy a ani její zástupkyně by ji nezradila. Ředitelka z Jiangsu pochopila, že je Dafa dobrý.

Jednoho dne přišli do mé kanceláře dva muži z Jiangsu. Slyšeli o mně mnoho pochval a chtěli mě pozvat na oběd. Pomyslela jsem si, že urazili takovou dálku, aby zaslechli pravdu o Dafa — tuto příležitost nesmím zmeškat. Pozvání jsem přijala. U oběda jeden z nich řekl: „Jsme ve stejném oboru. Chceme založit novou firmu podle modelu té vaší. Jeden měsíc práce u nás vydělá tolik, co vy ročně tady. Když nám jen ukážete klíčové postupy, nijak to neovlivní vaše současné zaměstnání.“

Nabídka mnou nepohnula. Řekla jsem jim, že praktikuji Falun Dafa a že se snažím vše dělat podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Vysvětlila jsem, že nemohu udělat nic, co by poškodilo naši firmu. A dodala jsem: „Představte si, že by totéž udělal některý z vašich zaměstnanců. Byli byste rádi?“ Zasmáli se. A já jim pak přirozeně objasnila, co Falun Dafa je. Později mě vyhledali znovu a oznámili, že jejich firma už vznikla, a nabídli mi vysokou mzdu. Zdvořile jsem odmítla.

Jednou jsem jela služebně do firmy v Liaoningu. Její ředitelka mě pozvala na večeři. Zeptala jsem se jí: „Je to daleko do Sujiatunu?“ Překvapeně se zarazila: „Proč se ptáte na Sujiatun?“ Řekla jsem: „Slyšela jsem, že tamní nemocnice tajně zadržovala mnoho praktikujících Falun Dafa, zabíjela je kvůli orgánům a těla pak spalovala. Podle mezinárodních vyšetřování pak zbylé praktikující přes noc odvezli jinam.“

Vyděsila se a řekla: „O takových věcech nemluvte, přinese vám to potíže.“ Pokračovala jsem v objasňování pravdy o Dafa a o tom, jak KS Číny pronásleduje praktikující. Poděkovala mi, že jsem jí to řekla.

Druhý den jsem měla odpoledne letět zpět. Šla jsem se rozloučit s vedoucí franšízy v Liaoningu a pak si vzala taxi k poště. Během cesty jsem řidiči objasnila pravdu, včetně odebírání orgánů. Když jsme dorazili, souhlasil s vystoupením ze strany. Odeslala jsem deset dopisů s objasněním pravdy, které jsem si předem připravila, a vzala si další taxi do jiné pošty. I tam jsem řidiči pověděla o Dafa. Nakonec jsem dopoledne vzala čtyři taxíky — tři na různé pošty, odkud jsem odeslala třicet dopisů vládním úředníkům a podnikatelům v mém okolí. Čtvrté taxi jelo na letiště. Všichni čtyři řidiči po pochopení pravdy o Dafa si zvolili světlou budoucnost.

Od té doby, kdykoli vznikla nová franšíza nebo měl někdo potíže s provozem, hlavní sídlo doporučilo majiteli, aby přijel za mnou. A tuto příležitost jsem vždy využila k tomu, abych jim objasnila pravdu o Falun Dafa.

Moje nadřízená je svědkem toho, jak výjimečný je Dafa

Moje šéfová je žena dobrého charakteru, která vyniká ve studiu i v práci. Má na vše vlastní názor, ale je trochu tvrdohlavá. Po absolvování univerzity dva roky pracovala, než odešla do soukromého podnikání. Dařilo se jí a vydělala hodně peněz. Věří, že Bůh existuje. Když jsem jí poprvé řekla o Dafa, odpověděla, že má doma Zhuan Falun (hlavní učení Falun Dafa) a že ho četla.

Jednou jsme spolu zůstaly o samotě a já jí začala povídat, co je Falun Dafa, od principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Podívala se na mě a řekla: „Já nikdy nedělám nic špatného. KS Číny zakázala lidem praktikovat, ale ty na tom trváš a ještě všem říkáš, jak je to dobré. (Majitelka franšízy v Shenyangu mi o tobě vyprávěla.) Přivoláš si potíže.“ Snažila jsem se jí několikrát objasnit pravdu, ale tématu se vyhýbala.

Jeden zimní večer, už po osmé hodině, mě šéfová pozvala k sobě domů kvůli naléhavé pracovní záležitosti. Seděla jsem v jejím rychle jedoucím autě. Náhle řidič auta před námi — zřejmě byl opilý — prudce změnil směr a narazil do nás. Stalo se to tak rychle, že jsem ztratila vědomí.

Když jsem se probrala, nevěděla jsem, kde jsem. Pokusila jsem se otevřít oči, ale hlava mě bolela tak silně, že se mi chtělo zvracet. Zavřela jsem oči a pomyslela si: „Kde to jsem? Proč mě tak bolí hlava?“ Pak mě napadlo: „Jsem praktikující Falun Dafa, proč by mě měla bolet hlava?“ Zavřela jsem oči a třikrát si z paměti odříkala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Bolest v hlavě ustala.

Otevřela jsem oči. Jakmile jsem se pokusila nadzvednout trup, bolest mi projela hrudníkem, jako by se obrátil naruby. Znovu jsem třikrát odříkala onu větu a bolest zmizela. Narovnala jsem se a pokusila pohnout nohama. Ostrá bolest mi vyrazila studený pot a znovu se mi zvedl žaludek. Rychle jsem větu odříkala potřetí a bolest ustala. Chtěla jsem se podívat, kde jsem, ale viděla jsem rozmazaně. Nemohla jsem najít brýle.

V tu chvíli jsem zaslechla někoho říkat: „Rychle, podívejte! Ta v autě se probrala!“ S námahou jsem zatlačila do dveří (celé auto bylo po nárazu zkroucené) a vystoupila ven. Uviděla jsem dlouhou řadu aut před námi i za námi, až kam oko dohlédlo. Lidé kolem mě stáli a dívali se. Zeptala jsem se muže přede mnou: „Kde to jsme? Co se stalo?“ Žena vedle něj řekla: „Podívejte se na své auto!“ Kapota i čelní sklo byly pryč. Hned mi došlo, že jsme měly havárii na cestě k šéfové domů.

Chtěla jsem se podívat, jak na tom je ona, ale na místě řidiče nikdo nebyl. Zeptala jsem se muže: „Kde je řidička?“ Ukázal na jih a řekl: „Nemohla najít mobilní telefon, tak šla tím směrem hledat veřejný telefon.“

Prošla jsem kolem aut až k telefonní budce. Šéfová právě dokončila hovor a sesunula se dovnitř budky — ani neměla sílu zaplatit. Zaplatila jsem za ni a snažila se ji odvést zpět k autu, ale nemohla pohnout nohama. Nedokázala stát a celé tělo se jí třáslo bolestí. Musela jsem ji vzít na záda a pomalu ji odnést zpět. Ležela mi na zádech bezvládně a hlavu měla opřenou o mé rameno, zatímco jsme čekaly na její rodinu.

Po dvaceti minutách přijel její manžel a dva bratři. Naložili ji do auta a jela jsem s nimi do nemocnice. Tam ji odvezli na vyšetření, a já čekala v hale. Její manžel i bratři mě prosili, abych se nechala také vyšetřit, ale odmítla jsem. Měli o mě strach a říkali, že někteří lidé po nehodě vypadají v pořádku, ale o dva dny později zemřou. Chtěli mě téměř donutit k vyšetření.

Chápala jsem, že to myslí dobře. Ještě nikdy jsem jim neřekla o Dafa, a toto byla příležitost, aby poznali, že Falun Dafa je dobrý. Řekla jsem jim: „Praktikuji Falun Dafa. Po nárazu mě bolelo celé tělo, ale když jsem odříkala ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, vše přešlo. Jistě jsem v pořádku. Nemám žádné potíže — a nesla jsem vaši sestru na zádech více než čtyři sta metrů.“

Podívali se na mě a její bratr řekl: „Máte opravdu dobrou barvu, jste celá růžová.“ Přestali naléhat. Ve skutečnosti mám obvykle trochu nažloutlou pleť, ale tu noc jsem byla skutečně růžová.

Po vyšetření jsme jeli k šéfové domů. Bylo už po půlnoci. Zůstaly jsme spolu v jednom pokoji — ona ležela na posteli, já jí podala léky a sedla si na postel, abych vysílala spravedlivé myšlenky. Bylo to poprvé, kdy jsem vysílala spravedlivé myšlenky přímo před ní. Cítila jsem, že nastal čas otevřeně ukázat, že jsem praktikující.

Další den jsem vstala ve 3:40, udělala pět cvičení a v 6:00 vysílala spravedlivé myšlenky. Šéfová se probudila v bolestech a nemohla vstát. Po mém vysílání se zeptala: „Opravdu tě nic nebolí?“ Odpověděla jsem: „Ne, necítím žádnou bolest.“ Nevěřila mi a řekla, že jsem při nárazu neměla zapnutý pás. Viděla mě vylétnout nahoru a udeřit hlavou do čelního skla. Polovina mého těla visela ven z auta a téměř jsem vyletěla ven. Ale jako by mě nějaká síla stáhla zpět na sedadlo. V tu chvíli omdlela. Když se probrala, viděla mě s hlavou svěšenou dolů a v bezvědomí.

Věděla, že jsem se nenechala vyšetřit, a měla o mě strach. Sama celou noc nespala kvůli bolesti. Viděla mě stát a sedět v meditaci a nemohla tomu uvěřit. Řekla: „Jak to, že máš tak tvrdou hlavu? Narazila jsi do skla a nejsi ani zraněná?“ Chtěla vidět, zda nemám modřiny. Ukázala jsem jí, a byla ohromená: „Nemáš jedinou modřinu!“ Pak mi ukázala ona své modřiny — byla jimi pokrytá celá, zejména nohy byly téměř černé. Nebylo na nich jediné místo normální kůže. Nedivím se, že nemohla spát.

Věděla jsem, že jí musím říct, že Falun Dafa je skutečně vysoká kultivační praxe. Jen když člověk opravdu věří v Dafa, může být v nebezpečných chvílích ochráněn. Popsala jsem jí zázrak, který jsem zažila poté, co jsem se probrala a odříkala „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Řekla jsem: „Sama jsi viděla, jak mě něco vtáhlo zpět na sedadlo. Zachránil mě Mistr. Kdybych vylétla z auta, zemřela bych. I ty máš vlastně štěstí — i když tě bolí celé tělo, tvoje orgány a kosti jsou v pořádku. Je to proto, že jsi dříve četla Zhuan Falun. Mistr ochránil i tebe.“

Navrhla jsem, aby si Zhuan Falun přečetla znovu, tentokrát bez jakýchkoli představ. Souhlasila. Tentokrát mě nepřerušovala — opravdu slyšela pravdu o Dafa. Ráno jsem ji připravila snídani, dala jí léky a odešla do práce.

Několik dní jsem chodila do práce jako obvykle, zatímco šéfová zůstávala doma. Nikdo netušil, že jsme měly tak vážnou autonehodu. Po týdnu jsem ji šla znovu navštívit. Modřiny jí ještě úplně nezmizely a stále ji to bolelo. Byla slabá. Ten večer jsme si povídaly až dlouho do noci. Mluvila jsem s ní o vystoupení z KS Číny. Později jsem jí přinesla i Devět komentářů ke komunistické straně. Tentokrát pochopila, že KS Číny je démon, který ničí lidstvo.

Moji kolegové vidí, jak se chovám

Postupně si kolegové uvědomili, že praktikuji Falun Dafa a že vždy myslím na druhé. Byla jsem tehdy zástupkyní vedoucí — hned pod šéfovou. Mnohé věci už šéfová nemusela rozhodovat sama, protože jsem se starala o všechny stránky provozu. Snažím se organizovat práci z pohledu zaměstnanců, a oni si toho váží.

Většina pracovišť vyžaduje přesčasy, ale naši zaměstnanci odcházejí domů brzy a vyhnou se tak dopravní špičce. Já zůstávám déle a vyřizuji různé zprávy, například finanční rozpočty, přípravu na další den a také řeším chyby zaměstnanců. Když dojde ke konfliktům mezi kolegy nebo k neodůvodněným stížnostem od zákazníků, vždy se usmívám. Řídím se principy Fa a věci řeším tak, aby tomu každý porozuměl. Jednou jsem slyšela tři zaměstnance tiše říkat: „Myslíte, že se ona (mínili mě) dokáže někdy rozzlobit?“

Jednou u nás zákazník vyvolal scénu proto, že nedostal drobný benefit. Seřval zaměstnance všech oddělení a dokonce vytrhl telefonní kabel. Když to pracovníci nezvládli, přišli za mnou. Usmála jsem se a řekla mu: „Není třeba se tak rozčilovat, škodí to zdraví. Můžeme si o tom promluvit.“ Ukázal na mě prstem a křičel: „Vy se ještě smějete! Za chvíli vás rozpláču!“ Podívala jsem se mu klidně do očí a řekla: „Ať budu plakat, nebo se smát, problém se tím nevyřeší. Jsem tady vedoucí. Pojďme si o tom promluvit v kanceláři — jen tak to můžeme vyřešit.“

Rozhořčeně si stěžoval, že mu naši zaměstnanci nedali to, co chtěl. Mluvila jsem s ním více než dvě hodiny. Dala jsem mu několik možností a jednu si vybral. Nakonec ale chtěl zneužít situaci — požadoval 5 000 jüanů jako náhradu za „duševní újmu“, jinak nás prý zažaluje. Řekla jsem mu: „Vybral jste si řešení, které jsem nabídla. Ale o těch 5 000 jüanů se zkuste zamyslet s odstupem. Můžete přijít kdykoli.“ Myslela jsem si, že mu o Dafa povím, až se uklidní.

Už se nevrátil. Místo něj přišla jeho manželka a omluvila se. Řekla, že se příliš stydí, aby přišel osobně.

Věděla jsem, že to, jak věci řeším, vychází z principů Falun Dafa. A když to kolegové viděli, pochopila jsem, že přišel čas říct jim o své víře. Zvolila jsem vhodné chvíle a mluvila s nimi převážně o samotě. Všichni pravdu přijali a téměř všichni vystoupili z KS Číny. Také s radostí přijali talismany, které jsem jim dala.

Jedna mladá kolegyně se chtěla vdát, ale její rodina byla proti. Několikrát se mi svěřila se slzami v očích a žádala mě o radu. Řekla jsem jí, že vztahy mezi lidmi jsou předurčené. Rodiny se spojují díky vztahům z minulých životů — a tak jsem jí navrhla, aby věci nechala plynout přirozeně.

Jednoho odpoledne mi tato kolegyně volala s pláčem. Jejího přítele srazilo auto. Stav byl vážný — byl v bezvědomí a v nemocnici. Lékař řekl, že může zůstat postižený. Ptala se mě, co má dělat. Utěšila jsem ji: „Neplačte. Pamatujete si tu větu, co jsem vám řekla? ‚Falun Dafa je dobrý‘?“ Řekla, že ano. Řekla jsem: „Řekněte to svému příteli. Ať si to zapamatuje. Ucítí to.“ Souhlasila.

Druhý den ráno mi volala se skvělou zprávou: „Můj přítel se probudil. Slyšel mě. Pamatuje si ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré’. Je to neuvěřitelné. Když jsem se na něj dívala a tu větu říkala, jako by se mi objevila přímo před očima. Je to skutečně Buddhův Fa!“ Měla jsem radost a povzbudila ji, aby příznivé fráze recitovala dál.

O měsíc později za mnou mladá kolegyně s už uzdraveným přítelem přišli s ovocem, aby mi poděkovali. Vyprávěli, co se stalo před třemi dny: „Byli jsme se projít v parku a na lavičce jsme našli tašku. Bylo v ní přes 2 000 jüanů a několik adres, ale žádné telefonní číslo.“ Rozhodli se tašku vrátit. Hledali tři hodiny, než našli majitele.

Majitel tašky byl zoufalý — všude ji hledal. Když mu ji mladý pár vrátil a viděl, že nic nechybí, byl tak vděčný, že jim chtěl dát peníze. Odmítli. Kolegyně navíc majiteli a jeho rodině řekla: „Moje kolegyně je praktikující Falun Dafa. Nikdy si nenechá cizí peníze a dokonce ze svého pomáhá studentům, kteří začínají pracovat. Kdybych ji neviděla, jak se tak chová, sama bych peníze nevrátila. A můj přítel se právě vrátil z nemocnice — léčba byla drahá a peněz nemáme mnoho!“

Byla jsem za ně upřímně ráda a pochválila jsem je. Sdělili mi i další dobrou zprávu: po nehodě jejich rodiny pochopily, že se opravdu milují, a sňatek jim schválily. Ze srdce jsem jim popřála vše dobré. To jsou požehnání z Dafa.

Poté, co jsem na pracovišti vytvořila prostředí, ve kterém mohu lidem přirozeně objasňovat pravdu o Dafa, se mé pracovní hodiny nečekaně zkrátily. Jako by celá naše pracovní atmosféra podporovala plnění tří věcí — práce a kultivace se propojily v jeden celek.

(Pokračování příště, Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)