Čínská Fahui | Používání práva k odporu proti pronásledování (2. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 1. části )

Krátce po mém propuštění byla moje žena spolu s další praktikující zatčena poté, co na trhu objasňovaly pravdu o Falun Dafa. Podal jsem řadu právních dokumentů různým vládním úřadům. Protože jsem fakta o Dafa propojil s právními ustanoveními, výsledky byly velmi dobré.

Před slyšením mé ženy jsem šel na soud se všemožnými podklady a jako rodinný příslušník jsem požádal o možnost ji obhajovat. Díky dobré přípravě vše probíhalo hladce a mohl jsem se setkat se soudcem, který měl případ na starosti. Sdělil jsem mu své myšlenky a požádal o zpětnou vazbu. Mluvil jsem dlouho: od vysvětlení, co je Falun Dafa, až po situaci pronásledování v roce 1999, od pokojné povahy Falun Dafa až po nesprávné použití obvinění „využívání kulty k narušování zákona“, od základních znaků trestného činu až po zásadu „není trestného činu bez zákona“, od různých minulých politických kampaní až po soudní pronásledování praktikujících Falun Dafa. Soudce tiše poslouchal a stále přikyvoval.

Najednou někdo řekl: „Jaké je vaše povolání? Vysvětlil jste to nesmírně dobře!“ Otočil jsem se a uviděl, že je to soudkyně. Rozhlédl jsem se a všiml si, že jde o velkou kancelář, kde pracuje několik soudců.

Poděkoval jsem jí a pokračoval v rozhovoru se soudcem, který měl případ na starosti. I když jsem byl obhájcem jako rodinný příslušník, řekl mi, že některé spisy je možné pouze nahlédnout, ale ne kopírovat – prý podle pokynů shora. Požádal jsem jej o právní podklad. Žádný neexistoval.

Šel jsem tedy na disciplinární oddělení soudu, kde mě přijal člověk, který tvrdil, že dříve sloužil jako soudce trestního soudu. Zpočátku slíbil, že mi pomůže spisy okopírovat. Jakmile však uslyšel, že se případ týká Falun Dafa, začal couvat: „U případů Falun Dafa se kopírovat nesmí!“ Když jsem se ptal na právní základ, odpověděl, že jde o politickou záležitost, a začal mluvit o nesouvisejících věcech.

Zatímco jsem vysílal spravedlivé myšlenky, abych odstranil negativní faktory za ním, díval jsem se mu do očí a řekl: „Musíme se řídit písemnými předpisy, ne tím, co kdo říká.“

Uklidnil se a řekl: „Vy jste vzdělaný člověk, nebudu se s vámi přít. Je to tak, jak to je, a já s tím nic nenadělám.“

Přestože jsem pro svoji ženu najal lidskoprávního právníka, souhlasil jsem i s přidělením právníka z právní pomoci, protože jsem mu chtěl objasnit pravdu. Když jsem se spojil s právničkou jménem Ma, řekla mi upřímně: „Dělala jsem případy týkající se Falun Dafa a vím, že praktikující jsou nevinní. Ale v soudní síni to říct nemohu.“ Vysvětlil jsem jí, že hlavní obhajobu povede lidskoprávní právník a bude tvrdit nevinu; ona jen potřebuje v soudní síni říct, že s jeho výrokem souhlasí. Přikývla.

Tím měla moje žena tři obhájce, přestože obvykle jsou povoleni nejvýše dva. Ale neměl jsem obavy. Kdyby se soudce na něco ptal, přenechal bych tento prostor právničce Ma, protože jsem jí chtěl pomoci pochopit pravdu. Při slyšení toto téma soudce vůbec neotevřel – zřejmě proto, že druhá praktikující v případu žádného obhájce neměla. V soudní síni jsme všichni tři dobře spolupracovali. Lidskoprávní právník vedl hlavní řeč, já doplňoval citlivější věci, které by se úředníkům nemusely líbit, a Ma jen říkala: „Souhlasím s druhým obhájcem.“

Záchrana manželky podruhé

Moje žena byla po několika letech znovu zatčena. V té době jsem byl také v nebezpečí a plánoval jsem odejít z domova. Řekl jsem si však: „Když odejdu, jak ji zachráním a jak budu odporovat pronásledování?“ Rozhodl jsem se tedy situaci čelit přímo.

Když jsem dorazil na policejní stanici, řekl jsem: „Chci jít domů, ale nemám klíče. Slyšel jsem, že moje žena byla zatčena a drží ji zde. Chci vědět proč a potřebuji od ní klíče.“ Policista ve službě řekl, že policista, který případ vyřizuje, přijde za hodinu, a vyzval mě, ať počkám.

Utekly dvě nebo tři hodiny a policista stále nepřicházel. Vedoucí případu mi řekl, že policista zodpovědný za zabavené věci je opilý, a ať přijdu další den. Řekl jsem: „Čekám tu několik hodin. Kde mám dnes přespat?“ Řekl, že s tím nemůže nic dělat. Před ním jsem zavolal na linku 110 a operátor řekl, že to vyřeší. Tak jsem klíče dostal a vrátil se domů.

O několik dní později jsem šel na policejní stanici znovu se dvěma dokumenty: oznámením Ministerstva veřejné bezpečnosti č. 39 z roku 2000, kde je uvedeno 14 typů kultů – Falun Dafa mezi nimi není; a oznámením Hlavní správy tisku a publikací č. 50 z roku 2011, které ruší zákaz knih Falun Dafa. Přijímací policista je nechtěl převzít. Řekl jsem: „Tyto dokumenty se týkají našeho případu, protože dokazují, že moje žena je nevinná a že zabavené věci jsou náš legální majetek.“ Tak je přijal.

V té době byly materiály od praktikujících z Fóra spravedlnosti velmi důkladné. Podle jejich vzoru jsem žaloval policisty zapojené do případu. Poslal jsem dokumenty na oblastní, městské, provinční i celostátní úrovně, stejně jako jednotlivým policistům. Přicházelo mi několik telefonátů. Někteří lidé byli soucitní, jiní dávali rady. Nikdo se mnou nesouhlasil. Jak případ pokračoval, posílal jsem souvisejícím úřadům další dokumenty.

Když případ dorazil na prokuraturu, šel jsem za úředníkem odpovědným za tuto věc a požádal o vrácení zabavených věcí, které s případem nesouvisejí. Řekl, že všechny souvisejí, a odmítl mi cokoli vrátit. Požádal jsem o seznam zabavených věcí a snažil se mě odbýt. Zopakoval jsem svou žádost podle „Prokurátorských ustanovení o zveřejňování informací o případech“. Nakonec neměl na výběr. O několik dní později mi vrátil počítač, telefon a několik dalších věcí.

Po obdržení rozsudku jsem viděl, že dokument nebyl vytvořen obžalobou. Šel jsem tedy na policejní stanici znovu s žádostí o vrácení věcí, které s případem nesouvisí. Policista odpovědný za případ nic neudělal, tak jsem šel na petiční oddělení policie. Petiční úředník byl vstřícný, ale policejní stanice stále nic neudělala.

Když jsem tam přišel potřetí, úředník řekl, že ředitel stanice a vedoucí oddělení státní bezpečnosti mají jednání v jiné budově a že mají po skončení přijít. Shang, vedoucí oddělení státní bezpečnosti, přišel podrážděný a prohlásil, že všechno, co patří praktikujícím Falun Dafa, souvisí s případem. „Jak s tím souvisí naše tiskárna?“ zeptal jsem se. Neodpověděl a bylo vidět, že je v rozpacích.

S pomocí petičního oddělení nám zástupce ředitele Liu řekl, že si věci můžeme vyzvednout. V té době už byla moje žena doma, a tak jsme tam šli společně. Liu řekl, že nám nemůže vrátit micro SD karty s informacemi proti KS Číny. Řekl jsem, že to můžeme probrat později, a Liu nám doručil ostatní věci domů.

Protože jsme trvali i na vrácení knih Falun Dafa, zapojil se ředitel stanice Zhang. „Četl jsem vaše dokumenty a vím, že máte pravdu. Ale kdybych vám ty knihy vrátil, přišel bych o práci,“ vysvětlil. Vyprávěl nám i o tom, jak v minulosti pomáhal praktikujícím na jiných policejních stanicích. Řekli jsme mu, že prozatím je to v pořádku, ale že se nevzdáme. Zdálo se, že ho to uklidnilo, a když jsem se ho zeptal na micro SD karty – ty nám dal.

Když ostatní praktikující slyšeli náš příběh, nabyli spravedlivé myšlenky. Někteří dostali zpět věci, které jim byly zabaveny, například tříkolky.

Odvolání a petice

Ačkoli se žena vrátila domů, její případ stále nebyl uzavřen. Požádal jsem jako rodinný příslušník o možnost ji obhajovat a soudkyně to schválila. Když se zeptala, zda potřebujeme právní pomoc, odpověděli jsme ano, protože jsme chtěli, aby další právníci poznali pravdu.

Se ženou jsme prošli každý bod, kde úředníci porušili zákon. Připravili jsme podklady a podali je k městskému soudu druhého stupně. Také jsme soudkyni při osobním setkání objasnili fakta o Falun Dafa.

O několik dní později nás kontaktovala Deng, právnička přidělená justičním úřadem. Setkali jsme se v její kanceláři a řekla, že ví o pochybeních úředníků. Poděkovali jsme jí a požádali o veřejné projednání druhé instance. Řekla, že se na to zeptá soudkyně. Poděkovali jsme jí i za to.

Mezitím žena na Minghui četla článek doporučující zasílat dopisy k objasňování pravdy v souvislosti s případy pronásledování. Tak napsala dopis s žádostí o veřejné projednání druhé instance a uvedla v něm všechna porušení zákona v tomto případu. Já jsem doplnil informace o zákonnosti praktikování Dafa a o zrušení zákazu knih Dafa. Rozeslali jsme asi 200 dopisů různým státním institucím a dostali několik pozitivních ohlasů.

Zhruba o měsíc později Deng uvedla, že soudkyně opakovaně žádá obhajobu v písemné podobě. Řekl jsem, že to udělat nemůžeme – jinak by soudkyně mohla přeskočit veřejné jednání a my bychom ztratili možnost obhajoby. Deng čelila velkému tlaku, a tak jsme spolupráci ukončili. Chápala to.

Justiční úřad přidělil další právničku jménem Han. Ta Falun Dafa neznala a byla ochotná poslouchat. Mluvili jsme spolu přes dvě hodiny – od našeho případu po celkové pronásledování, od neústavních soudních výkladů Nejvyššího soudu a Nejvyšší prokuratury až po místní nezákonné postupy, od podpory Falun Dafa ze strany KS Číny před rokem 1999 až po pronásledování za posledních více než dvacet let, od Kulturní revoluce a masakru 4. června 1989 až po vážné následky pronásledování založeného na víře.

Han byla zaneprázdněná a občas ji někdo volal, ale vždy jsme rozhovor dokončili. Byla ochotná nám pomoci. Když byli později zatčeni další praktikující, nabídla pomoc i jim a účtovala velmi nízké poplatky.

Strávili jsme několik měsíců snahou získat veřejné projednání, ale nepodařilo se to. Jednoho dne soudkyně zavolala, že jednání již skončilo a že můžeme podat petici. Odvolání se běžně týká rozsudku soudu první instance, zatímco petice se týká rozsudku druhé instance. Neznali jsme jediného praktikujícího, který by toto dříve dělal.

Proto jsme požádali o pomoc Fórum spravedlnosti a praktikující tam sdíleli své pochopení: naším cílem je odhalit pronásledování; ještě důležitější je, že tímto způsobem pomáháme lidem poznat pravdu. Ve srovnání s odvoláním je petice flexibilnější. Mohli jsme objasňovat pravdu z právního, společenského, morálního i jiných hledisek.

Se ženou jsme společně připravili návrh petice. Po připomínkách z Fóra spravedlnosti jsme ji vytiskli a podali městskému soudu druhé instance. Vysílali jsme také spravedlivé myšlenky, aby všichni, kdo dokumenty čtou, pochopili fakta a přestali dělat špatné věci.

Po podání petice se hlavní soudce několikrát změnil. Navenek to vypadalo, že musíme znovu a znovu chodit na soud. Ve skutečnosti jsme věděli, že více lidí potřebovalo poznat pravdu. Po roce mi někdo ze soudu oznámil, že mám přijít na petiční jednání.

Po konzultaci s Fórem spravedlnosti nám praktikující dali několik rad. Protože jsme nevěděli, jak bude jednání probíhat, každý z nás napsal desetistránkovou obhajobu, abychom mohli případ obhajovat samostatně. Řekli jsme to ostatním praktikujícím a ti nás podpořili vysíláním spravedlivých myšlenek.

Když jsme dorazili na jednání, zjistili jsme, že případ prošel třemi soudci a vrátil se původní soudkyni. Pravděpodobně proto, že jiní soudci si přečetli naše podklady a nechtěli se pronásledování dále účastnit. Soudkyně nás chtěla odbýt a současně naplánovala jiné jednání. Ale nevzdali jsme se.

Když viděla, jak jsme připraveni, byla překvapená. Jednání skončilo za hodinu. Má žena shrnula případ a poukázala na to, jak úředníci porušili zákon. Poté jsem začal číst svou obhajobu. Soudkyně se mě pokusila přerušit, ale nepodařilo se jí to. Přečetl jsem celou obhajobu a požádal městský soud druhé instance, aby pro tento případ naplánoval nové řízení.

Další myšlenky

Z tohoto procesu jsem se naučil mnoho.

V první řadě je zásadní pevná kultivace. Mistr řekl:

„Bez ohledu na to, co děláš, ať je to objasňování pravdy nebo dělání projektů, které potvrzují Dafa, musíš dát v první řadě nejvyšší prioritu dobrému kultivování sebe; pouze potom mohou být věci, které děláš, posvátnější, protože potom jsi učedníkem Dafa a děláš věci na potvrzování Zákona jako učedník Dafa.“ (Učení Zákona na Konferenci Zákona v New Yorku 2007)

Druhá věc je mentalita předvádění. Mistr řekl:

„Právě nyní, ať učedníci Dafa potvrzují Fa jako skupina nebo objasňují pravdu jako jednotlivci, všechno toto jsou potřeby Dafa. Pokud to náprava Fa potřebuje, měli byste to udělat dobře, a není tu místo na dohadování. A nebuďte snobští kvůli vašim úlohám, a nemyslete si, že jste jiný než ostatní. Všichni jste jednou částicí. A v mých očích nikdo není lepší než někdo jiný, protože jsem vás všechny vytáhl nahoru najednou. (Potlesk) Někteří jsou schopnější, když přijde na jednu věc, jiní jsou schopnější v jiném – rozhodně byste neměli nechat své myšlenky kvůli tomu divoce bloudit. Říkáte, že máte takovéto velké schopnosti a tak dále, avšak všechny vám je udělil Fa! Ve skutečnosti by to nešlo, jestliže byste neuspěli v získání té úrovně schopností. Náprava Fa vyžadovala, aby vaše moudrost dosáhla určitého bodu, takže byste si rozhodně neměli myslet, že jste velmi schopní. Někteří praktikující chtějí, abych se podíval na jejich zručnosti. Ale ve skutečnosti, já si myslím, že všechno jsem vám dal já, a tak se na to není nutné dívat.“ (Vyučování Fa během Lampiónového festivalu na konferenci Fa v Západním USA)

Pokud by nedošlo k pronásledování, nemuseli bychom tyto právní předpisy studovat. Ale protože k pronásledování došlo a pokračuje, nemáme na výběr.

Třetí věc je nespoléhat se na ostatní. Odpor vůči pronásledování vyžaduje nejen schopnost jasně vyjadřovat myšlenky, ale také odvahu mluvit a psát. Někteří praktikující mají strach a spoléhají na druhé.

Ale Mistr očekává, že to zvládne každý. Spoléhat na druhé, nebo být tím, na koho se ostatní spoléhají, není správné. A připoutání k tomu může ovlivnit i další praktikující.

Mistr mnohokrát zmínil, že se musíme zbavit strachu. Jeden praktikující z blízkého okolí byl loni zatčen a praktikující z této oblasti mě požádali o pomoc. Navrhl jsem jim, aby zavolali na prokuraturu a ověřili si, zda byl případ předán. Oni však chtěli, abych zavolal já. Přemýšlel jsem o tom a odpověděl: „Pokud nemůžete zavolat, nemohu vám pomoci.“

Někteří praktikující tomu nerozuměli. Vysvětlil jsem jim, že každý z nás musí kráčet svou cestou. Pokud kvůli strachu nedokážou udělat tyto jednoduché věci, znamená to, že se v této oblasti musí zlepšit. Naše kultivace je nejdůležitější.

Nakonec otázka najímání právníků. V posledních letech se jen málo právníků odváží obhajovat praktikující jako nevinné – jsou pod tlakem. Kromě toho někteří praktikující chválí tyto právníky způsobem podobným kultuře KS Číny, což je může ovlivnit nesprávným směrem.

Věděl jsem, že bychom měli oslovovat místní právníky a dávat jim příležitost. Tím, že jim objasníme pravdu, jim pomáháme, zlepšujeme prostředí a více právníků bude ochotných obhajovat praktikující jako nevinné. Místní právníci jsou snadno dostupní a jejich poplatky jsou nižší.

Když byla žena zatčena podruhé, kontaktoval jsem místní právníky a nebylo to těžké. Čekají na záchranu. Při druhém zatčení bylo ochotno pomoci více než dvacet právníků. Nejvyšší poplatek byl jen 10 000 jüanů a někteří chtěli méně než polovinu.

Při psaní tohoto článku jsem čelil určitému zasahování. Chápu, že ať se děje cokoli, musíme dělat to, co máme dělat. Protože právě proto jsme tady.

(Konec)

(K překladu vybráno z 22. Čínské Fahui na Minghui.org)