Pomoc spolupraktikujícím procházejícím karmou nemoci

(Minghui.org) Nedávno jsem vedla delší rozhovor se spolupraktikující Weifang o tom, jak bychom měly reagovat, když jiný praktikující prochází zkouškami a tribulacemi — zda ho máme podporovat a pomáhat mu, nebo se jej snažit změnit.

Vyhýbání se spolupraktikujícím během těžkostí

Weifang se mnou dříve spolupracovala na projektech Dafa. Před několika lety jsme ztratily kontakt poté, co prodělala mrtvici a začala se vyhýbat ostatním praktikujícím.

Tehdy ke mně přišli místní praktikující a chtěli o její situaci diskutovat. Domnívali se, že její problémy způsobují připoutání. Já se však obvykle vyhýbám tomu, probírat něčí věci za jeho zády. Řekla jsem jen: „Pokud máte nějaké myšlenky, můžete je sdílet přímo s Weifang.“ Později jsem se dozvěděla, že o své situaci s námi nechtěla mluvit.

Věřím v tiché studium Fa a hledání uvnitř. To je to, co člověku opravdu pomáhá zlepšit se v kultivaci. Projít zkouškami závisí zcela na člověku samotném. Pokud srdce zůstane nepohnuté, ostatní toho moc nezmohou.

Hledání podpory, ale ne kázání

Nedávno Weifang, která stále prochází karmou nemoci, nečekaně přišla ke mně domů. Povídaly jsme si a já se podělila o to, že jsem zažila příznaky mrtvice, když jsem byla ve vězení. Tehdy jsem pochopila, že jde o formu pronásledování, které mělo oslabit mou vůli. Nepřijala jsem to a požádala jsem Mistra, aby mi posílil odhodlání. Pokaždé, když byla příležitost, vysílala jsem spravedlivé myšlenky, učila jsem se Fa nazpaměť a hledala připoutání uvnitř. Do několika dnů příznaky zmizely.

Mistr řekl:

„Věříme, že dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Pokud tyto příznaky neuznáme nebo je nepovažujeme za skutečnou nemoc, přestanou být problémem.

Později mi Weifang řekla, že se dlouho odhodlávala, zda mě navštívit. Dokonce jednou došla až k mému domu, ale neměla odvahu zaklepat — bála se, že se zaměřím na její připoutání a budu ji chtít „napravovat“. Když ale viděla, že taková nejsem, ulevilo se jí a byla velmi povzbuzená. Obnovily jsme naši předchozí spolupráci.

Další praktikující popsala, jak se ona a ostatní dříve snažili Weifang pomoci s karmou nemoci. Jeden člen její rodiny, který je také praktikující, se na ně zlobil — zvláště když ji někdo napomenul: „Proč ještě ležíš? Musíš vstát, studovat Fa a dělat cvičení.“ Nakonec je požádal, aby odešli.

Mistr řekl:

„Pomáhání praktikujícím je něco, co by se mělo dělat a není nic špatného na tom, když nechcete nikoho zanechat.“ (Vyučování Zákona na Mezinárodní konferenciZákona v New Yorku, 2004)

Podporovat a pomáhat spolupraktikujícím je správné — ale neznamená to snažit se je změnit. Jen Dafa může praktikujícího skutečně proměnit. A ten, kdo prochází zkouškou, musí sám upřímně chtít změnu. Pokud jeho srdce zůstane nepohnuté, nedokáže ho změnit ani Dafa — natož my. Někteří praktikující překonají svá připoutání právě díky studiu Fa. Jiní však mylně věří, že oni byli těmi, kdo „pomohli“ — a přehlížejí skutečnou roli Dafa.

Povzbuzovat ano, ale nevnucovat své názory spolupraktikujícím

Když praktikující procházejí zkouškami, zejména karmou nemoci, je naprosto v pořádku, že jim ostatní praktikující pomáhají — studují s nimi Fa, vysílají za ně spravedlivé myšlenky a sdílejí své pochopení. To může pomoci rychleji překonat tribulaci.

Často se však objevuje jev, kdy si spolupraktikující — i když to nemusí říct nahlas — přejí, aby ten, kdo prochází karmou nemoci, zachoval klid, uvědomil si, že se nemusí jednat o skutečnou nemoc, ale o očistu těla, nebo že jeho připoutání využily staré síly, takže jde o formu pronásledování či procesu odstraňování karmy. Když si člověk uvědomí pravý důvod a jedná správně, může se uzdravit velmi rychle. Také doufají, že se dotyčný nebude unáhleně obracet na nemocnici.

Z pohledu Fa není chybou doufat, že se druhý neobrátí hned k lékaři. Avšak stav a úroveň kultivace se liší, chápání Fa se liší, a proto se liší i způsoby jednání a výsledky.

Někteří skutečně dokázali pustit svá připoutání k životu a smrti, naprosto věřili v Mistra a ze zkoušky vyšli. Jiní se obávají komplikací a pokračují v užívání léků nebo skončí v nemocnici. A někteří zase trvají na tom, že do nemocnice nepůjdou — ale jejich charakter není dostatečně pevný, mají mnoho připoutání a nekultivují se pilně. Nakonec zemřou.

Mistr řekl:

„A tak za těchto okolností si myslím, že když se novější praktikující, nebo ti, kterým se v kultivaci nepodařilo po dlouhou dobu zlepšit, potýkají se zkouškou karmy nemoci, někdy je v pořádku, když si zajdou k lékaři. Je v pořádku, když jdou do nemocnice. Bude se to posuzovat jako epizoda na jejich cestě kultivace.“ (Učení Fa přednesené ve Washingtonu, D. C.)

Když pomáháme spolupraktikujícím překonávat karmu nemoci, nesmíme jim vnucovat své názory.

Před několika lety přišla do našeho skupinového studia nová praktikující. Začalo u ní abnormální krvácení a v nemocnici jí diagnostikovali rakovinu dělohy. Lékaři doporučili operaci. Někteří praktikující jí říkali, ať „chrání svůj charakter“, což mělo znamenat, že operaci podstoupit nemá.

Jednoho dne mě zastavila a řekla: „Spolupraktikující mě nabádají, abych zůstala klidná a na operaci nešla. Ale já ji stejně chci podstoupit.“

Řekla jsem jí: „Udělej to, co sama považuješ za správné. Kultivace je tvá vlastní věc. Ať se rozhodneš jakkoli, nezapomeň, že jsi kultivující. I operace může být součástí kultivace.“

Nakonec na operaci šla. Lékaři zjistili, že rakovina je silně metastázovaná, takže měla podstoupit chemoterapii. Když viděla holé hlavy pacientek při chemoterapii a jejich bolest a bezmoc, vzpomněla si na Mistrova slova. S rozhodností se obrátila ke kultivační cestě. Brzy poté požádala o propuštění z nemocnice.

Zotavila se rychle — díky intenzivnímu studiu Fa, cvičením a spravedlivým myšlenkám. Když jsem ji viděla znovu, vypadala svěže a mladě. V našem rozhovoru bylo znát, že její pochopení Fa se výrazně prohloubilo.

Články se sdílením pochopení často odrážejí chápání praktikujícího v daném okamžiku podle jeho kultivačního stavu — a jsou psány se záměrem vzájemného povznesení.