Čínská Fahui| Odvážně objasňuji lidem pravdu o Falun Dafa

(Minghui.org) Ctěný Mistře, zdravím Vás! Zdravím také všechny spolupraktikující!

Je mi 73 let a začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 2003. Předtím jsem měla rakovinu ústní dutiny, podstoupila jsem operaci a těžko jsem mluvila. Věděla jsem však, že Dafa je dobrý a že pronásledování ze strany KS Číny je nesprávné, proto se už více než dvacet let snažím lidem objasňovat pravdu o Dafa.

Maminka zemřela, když jsem byla velmi malá, a byla jsem jedináček. Po svatbě jsme byli s manželem chudí a nemohli jsme si dovolit mít dítě. Neznala jsem mateřskou laskavost, a proto pro mě bylo těžké mít soucit.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa a řídit se principy Pravdivosti, Soucitu, a Snášenlivosti, se mi dařilo stále lépe.

Začínám lidem objasňovat pravdu o Falun Dafa

Poté, co KS Číny začala Falun Dafa pronásledovat, začala jsem lidem rozdávat materiály, aby se dozvěděli skutečná fakta. Všimla jsem si jedné spolupraktikující, která uměla velmi dobře mluvit s lidmi o Dafa, a chtěla jsem se to naučit. Toho odpoledne vzala mě i další praktikující a ukázala nám, jak na to. Mluvila s lidmi na autobusové zastávce u jednoho supermarketu. Několika slovy dokázala vysvětlit, co je Dafa, a pomohla lidem vystoupit z organizací KS Číny. Vypadalo to snadno. „Teď si to zkuste vy dvě. Já jdu nakoupit,“ řekla a odešla.

Procházely jsme se tam s druhou spolupraktikující. Dívaly jsme se na tohoto člověka i na jiného, ale neodvážily jsme se promluvit. Nebylo to vůbec jednoduché. Nakonec jsme se po dlouhé době vrátily domů, aniž bychom s někým promluvily.

Druhý den jsem požádala Mistra o pomoc a šla jsem ven. Uviděla jsem staršího muže a pozdravila ho: „Strýčku, jdete nakupovat?“ Odpověděl, že ano, ale já nevěděla, co říct dál. Odešel. Ještě chvíli jsem chodila kolem, ale nikomu jsem o Dafa neřekla. Po návratu domů mě to mrzelo a rozhodla jsem se, že se musím zlepšit.

Třetí den jsem u autobusové zastávky uviděla ženu. Pozdravila mě a působila mile. Když si všimla jizvy na mojí čelisti a toho, že se mi hůř mluví, zeptala se, co se mi stalo. „Měla jsem rakovinu ústní dutiny, kvůli tomu jsem byla na operaci v Pekingu. Později jsem se uzdravila bez léků a bez chemoterapie,“ vysvětlila jsem. Byla zvědavá a ptala se dál. Řekla jsem jí, že mi velmi pomohl Falun Dafa. Porozuměla tomu a souhlasila s vystoupením z organizací KS Číny, do kterých vstoupila. V duchu jsem poděkovala Mistru Li.

Potom jsem začala chodit ven každý den. Nejdříve jsem občas oslovila jednoho či dva lidi. Později jsem už dokázala mluvit skoro s každým, koho jsem potkala, o Dafa a o vystoupení z organizací KS Číny.

Každý den jsem vstávala před čtvrtou ráno, dělala cvičení a v šest hodin vysílala spravedlivé myšlenky. Předtím, než jsem šla ven objasňovat pravdu, jsem si přečetla dvě přednášky ze Zhuan Falun. Chodila jsem ven téměř denně. Když mě ráno potřebovala rodina, šla jsem odpoledne.

Stavební projekty

S jinou spolupraktikující jsme často rozdávaly materiály po celém městě i na předměstích. Byla mi velmi vděčná a říkala: „Potom, co chodím ven s tebou, dokážu jít kamkoli – pěšky, autobusem i metrem.“

Často jsme vyrážely s velkou taškou DVD a výtisky Devíti komentářů ke komunistické straně. Cestou jsme mluvily s lidmi a rozdávaly materiály. Zpočátku se bála, ale řekla jsem jí: „Neboj se. Děláme to spravedlivě a otevřeně. Kdyby lidé viděli, že se plížíme, nemuseli by materiály přijmout.“ Když viděla, že nemám strach, získala odvahu také.

Když jsme u cesty viděly zaparkovaná auta, mluvily jsme s řidiči a dávaly jim materiály. Šlo to dobře.

Chodily jsme také na staveniště. V okolí bylo mnoho staveb a některé projekty byly velké. Trvalo nám několik měsíců, než jsme je všechny prošly. Přestože tam bylo mnoho dělníků, většinou byli rozptýlení. Proto jsme vyhledávaly místa, kde obědvali, a tam jsme s nimi mluvily. Většina souhlasila s vystoupením z organizací KS Číny. Další den jsme šly na jiné místo.

Jednou jsme přišly na stavbu, kde bylo mnoho lidí – muži i ženy různého věku. Když jsme domluvily s jedním mladíkem, pověděly jsme mu o Dafa a o vystoupení z organizací KS Číny. Řekl, že vstoupil do Mladých pionýrů, a souhlasil s vystoupením pod přezdívkou.

Po rozhovoru se třemi lidmi na nás mladík najednou hlasitě zavolal: „Teto, teď si můžete odpočinout. Já jim to vysvětlím a vy jen zapisujte jejich jména.“ Zdálo se, že je to předák. Zavolal všechny dohromady a řekl: „Vystoupení z organizací KS Číny vám přinese bezpečí a požehnání. Falun Dafa je dobrý a pronásledování je nesprávné.“ Dělníci se seřadili a on volal jejich jména jedno po druhém a ptal se, zda chtějí vystoupit. Byl to nádherný pohled a hluboce se mě dotkl. Ten den vystoupilo z organizací KS Číny téměř padesát lidí.

Jedno staveniště bylo daleko od města. Bylo velké, s mnoha pracovníky, a rozdělené na menší části. Protože bylo nové, nejezdil tam autobus, a tak tam druhá spolupraktikující musela denně chodit pěšky. Třetí praktikující se k nám chtěl přidat, ale nakonec to vzdal, protože to měl příliš daleko. I když člověk jel autem, trvalo to asi půl hodiny. Spolupraktikující, která tam se mnou chodila, bylo také přes sedmdesát a dříve pracovala jako úřednice.

Často jsme šly po dvou stranách silnice stejným směrem. Někdy jsme viděly dělníky kopat příkopy. Přidřeply jsme si k nim a mluvily s nimi. Když pracovali v lesíku, šly jsme za nimi a mluvily tam. Oslovily jsme každého, koho jsme viděly, dokud stavba neskončila.

Takto to probíhalo asi deset let, dokud v naší oblasti nepřestaly vznikat nové stavby. Pak jsme začaly chodit do parků a na autobusové zastávky.

Jednoho dne jsem šla ven sama a mluvila s lidmi. Všimla jsem si stromu, který měl zlaté žluté plody. Nikdy předtím jsem takové ovoce neviděla a přemýšlela jsem, jak mohl strom plodit v zimě. Později jsem pochopila, že to bylo Mistrovo povzbuzení.

Na policejní stanici

Jednou jsem někomu podala software na obcházení internetové blokády. Ukázalo se, že je to policista v civilu, a odvedl mě na policejní stanici. Na jeho otázky jsem neodpovídala, jen jsem mu řekla fakta o Dafa a poradila mu, aby přestal následovat KS Číny a dělat špatné věci. Vyhrožoval mi, ale nebála jsem se. Věděla jsem, že mám doma mnoho materiálů o Dafa, včetně Mistrova portrétu, a že se musím vrátit domů. Ten večer mě propustil.

Uvědomila jsem si, že mám připoutání k horlivosti. Tehdy jsem byla jednou z mála praktikujících, kteří měli software na překonání internetové blokády. Měla jsem mentalitu předvádění se a byla to pro mě vážná lekce.

Když jsem podala žalobu na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina za jeho roli v pronásledování Dafa, policie mi nařídila, abych přišla na stanici. Manžel byl nervózní, ale řekla jsem mu, ať se nebojí, a druhý den jsem tam šla sama. Neměla jsem strach, protože jsem věděla, proč tam mám jít.

Když jsem přišla, viděla jsem v jedné místnosti více než deset policistů. Jeden z nich se mě zeptal, proč jsem žalovala „hlavu státu“.

„Koho máte na mysli?“ zeptala jsem se.

„Jiang Zemina,“ odpověděl.

„Ne, on není žádná hlava státu,“ řekla jsem. „Je to zrádce, který zradil národní zájmy.“

Když jsem jim vypověděla vše, co Jiang špatného udělal, všichni s tím souhlasili.

Když se mě policista zeptal, zda praktikuji Falun Dafa, pověděla jsem jim o svých nemocech a o tom, jak jsem se po začátku praktikování uzdravila. „Neměla jsem peníze ani práci. Byla jsem nemocná a nemohla jsem si dovolit lékařskou péči. Nemoci zmizely poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa. Jak bych nepraktikovala?“ řekla jsem.

Přikývli a zeptali se, co si o mém praktikování myslí rodina. Pověděla jsem, že vědí, jak na tom jsem, a podporují mě. Jeden policista byl zvědavý, jaké má Dafa přínosy. Vysvětlila jsem mu zlepšení fyzického zdraví i morální hodnoty Pravdivost–Soucit–Snášenlivost. Poté jsem odešla domů.

Spolupráce se spolupraktikujícími

Někteří praktikující chtějí vycházet ven objasňovat pravdu, ale mají strach. Připomínala jsem si, že praktikující jsou jedno tělo, a proto jsem pomáhala vždy, když mě někdo požádal.

Jednou jsem mluvila s někým, kdo řekl, že také praktikuje. Jmenovala se Lan. Neměla nikoho, s kým by četla Fa, tak jsem ji seznámila s místními praktikujícími. Chtěla lidem objasňovat pravdu, ale bála se a nevěděla, jak začít. „Neboj se, ukážu ti to,“ řekla jsem. Setkaly jsme se na autobusové zastávce a mluvily s lidmi.

Lan se však bála a stála několik kroků dál. Tak jsem vysílala spravedlivé myšlenky, aby jí to pomohlo. Všimla jsem si na zemi nylonového pásku z obalu, zvedla jsem ho a řekla: „Tohle bychom měly vyhodit, aby o to někdo nezakopl.“ Kolemjdoucí mě slyšel a řekl, že jsem dobrý člověk.

„Když vidíme nějaký problém, měli bychom něco udělat, že?“ odpověděla jsem. Pomohla jsem mu vystoupit z organizací KS Číny.

Lan pak řekla: „Ty jsi tak chytrá, jak umíš navázat rozhovor.“

„Není nad čím přemýšlet,“ vysvětlila jsem. „Nic není náhoda. Když někoho potkáme, můžeme mít s tím člověkem předurčený vztah. Stačí to jen zkusit.“

Lan jsem vysvětlila, jak lidi oslovit, jak prolomit ledy a jak navázat rozhovor z přirozeného tématu na informace o Dafa a o vystoupení z organizací KS Číny. Poslouchala a brzy dokázala s lidmi mluvit sama.

Tímto způsobem jsem během let pomohla šesti praktikujícím. Všichni se zlepšili a dnes jsou v tom velmi dobří.

Opuštění lidských představ

Nemám moc strachu, takže dokážu mluvit s téměř každým, ale občas mi chybí laskavost a trpělivost. Někdy se s lidmi i pohádám. Cítila jsem, jak mi v této oblasti Mistr pomáhá zlepšovat se.

Jednoho dne jsem u autobusové zastávky oslovila staršího muže a pověděla mu o Dafa. Nejenže neposlouchal, ale strhl mi čepici a hodil ji na zem. Nic jsem mu neřekla, jen jsem ji zvedla a odešla.

O několik dní později jsem šla kolem téže zastávky a začala jsem s někým mluvit o Dafa. Byl to tentýž starší muž, ale nepoznala jsem ho. On však poznal mě a začal na mě hlasitě nadávat. Chytil mě za tašku a vyhrožoval, že mě udá policii. Druhá spolupraktikující, která byla se mnou, se mu to snažila vysvětlit, ale odmítal poslouchat.

Zpočátku jsem ho ignorovala, ale když dál křičel a tahal za tašku, rozčílilo mě to a lehce jsem ho udeřila. „Nechte mě být! S vámi není řeč!“ řekla jsem a odešla.

Druhá spolupraktikující se vyděsila, ale já ne. Jen jsem nechtěla, aby mě někdo veřejně napadal a urážel.

Když jsem se uklidnila, uvědomila jsem si, že jsem se zachovala špatně. Mistr řekl: 

„Avšak řekli jsme, že jako praktikující nesmíte bojovat, když vás někdo napadá, anebo se zlobit, když vás někdo uráží – musíte se chovat podle vyššího měřítka.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Neměla jsem ho udeřit a rozhodla jsem se zlepšit.

Měla jsem také žárlivost. Jednou jsme s praktikující Mei šly na kopec. Řekla: „Půjdu nahoru první. Když tam budou lidé, zavolám tě.“

Zůstala jsem dole a mluvila s lidmi, kteří procházeli kolem. Bylo jich málo, čekala jsem dvě až tři hodiny a pak jsem šla domů.

Když jsem se jí druhý den zeptala, řekla, že tam bylo hodně lidí. Byla tak zaneprázdněná, že na mě úplně zapomněla.

Řekla jsem jí: „Říkala jsi, ať čekám. Kdybych tam byla, mohly jsme s lidmi mluvit obě.“

Mei se kultivovala dobře, takže se jen usmívala, i když jsem si pořád stěžovala. Dříve byla tvrdá policistka, ale po začátku praktikování se změnila. Později jsem se jí omluvila. Tato událost mi ukázala, kde se potřebuji zlepšit.

Můj manžel před pár lety zemřel. Někdy jsem měla konflikty s příbuznými a kdykoli jsem si na ně vzpomněla, rozčílila jsem se. Vždy, když k tomu došlo, objevila se mi na čele bulka. Požádala jsem proto jednu praktikující, aby mi vytiskla slovo „Snášenlivost“ velkým písmem, a vyvěsila jsem si ho na několik míst doma, aby mi připomínalo, co musím posilovat. Myslím, že jsem se zlepšila, ale pořád mám před sebou dlouhou cestu.

Mistr je velmi soucitný. Musíme si této příležitosti vážit a skutečně se zlepšovat. Jsem odhodlaná dělat to lépe a spolupracovat s ostatními praktikujícími, abychom pomohli Mistrovi zachraňovat lidi.

Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)