Čínská Fahui | Spolupraktikující jsou naše rodina

(Minghui.org)

Moje žena, syn a já praktikujeme Falun Dafa. Během let jsme ve svém domově přivítali mnoho praktikujících – ať už potřebovali útočiště, protože byli pronásledováni, nebo procházeli těžkou karmou nemoci. Přijímali jsme je s otevřeným srdcem a považovali je za součást naší rodiny.

Protože pocházíme z různých prostředí a máme různé povahy a temperamenty, bylo nevyhnutelné, že mezi námi docházelo ke třenicím. Díky vedení Fa jsme však vždy dokázali nahlédnout do sebe, rychle se napravit a zlepšovat se. Studovali jsme Fa společně, sdíleli zkušenosti a pomáhali si navzájem v kultivaci. Neochvějně kráčíme po božské cestě v období nápravy Fa.

– Úryvek z článku

* * * * * * *

Zdravím, ctihodný a soucitný Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

U příležitosti této výjimečné události, kterou je 22. Čínská Fahui na Minghui.org, bych se rád podělil o některé své zkušenosti z kultivace, a to jak s Mistrem, tak se spolupraktikujícími.

Poskytnutí bezpečného prostředí pro praktikující v nouzi

Všichni tři členové naší rodiny praktikují Falun Dafa a vytvořili jsme prostředí, které je otevřené a bezpečné. Během let u nás přebývala řada praktikujících. Ať už byli pronásledováni a nemohli se vrátit domů, nebo procházeli karmou nemoci, vždy jsme je přijali s otevřenou náručí a pomáhali jim bez podmínek – i přesto, že pronásledování bylo stále velmi silné. Studovali jsme Fa, sdíleli zkušenosti a pomáhali si navzájem v kultivaci. Pevně kráčíme božskou cestou v období nápravy Fa.

Když bylo několik místních praktikujících odsouzeno kvůli své víře, v rozsudku se záhadně objevilo i jméno Ang. Aby se vyhnula zatčení, přišla k nám a po několik měsíců u nás s přestávkami pobývala, než našla útočiště u jiné praktikující. Během pandemie covidu-19 měla silnou karmu nemoci, kdy ji trápil vytrvalý kašel a vysoká horečka. Opět se obrátila na nás. Studovali jsme spolu Fa a všechny příznaky zmizely.

Když byla Di hospitalizována, uprchla z nemocnice a zaklepala u nás na dveře. Nikdy předtím jsem ji neviděl a zrovna u nás přebýval příbuzný, a tak jsem ji dovnitř nevpustil. Když se žena vrátila z práce, našla Di zhroucenou u dveří. Byla vyhublá a slabá. Vzali jsme ji dovnitř, dali jí napít a najíst, umyli jí obličej i nohy teplou vodou a uvařili jí kaši. Střídavě jsme se o ni s manželkou starali.

Protože Di odešla z nemocnice bez propuštění, personál kontaktoval její rodinu, která ji nahlásila jako pohřešovanou. Všichni ji začali hledat. Jeden praktikující se nás zeptal: „Nezůstává Di u vás? Hledá ji celé město. Dokonce i policie se zapojila.“ Moje žena zůstala klidná: „Když přijdou policisté, budeme to řešit.“ Čekali jsme v napětí, ale policie nepřišla. Rodina si ji nakonec odvezla domů a vše se vrátilo do normálu, jako by se nic nestalo.

S manželkou jsme jeli do odlehlé vesnice navštívit praktikujícího jménem Chen. Poznal jsem ho, když jsme byli oba zadržováni kvůli víře ve Falun Dafa. Jakmile jsme vstoupili do jeho domu, viděli jsme ho sedět na posteli. Působil zmateně, nemohl se hýbat a mluvil nesrozumitelně. Jeho žena nám řekla, že před dvěma lety prodělal mrtvici, málem zemřel, a od té doby je na tom takto. Chen nám řekl: „Jsem teď k ničemu. Nemohu hýbat rukama, nohy se mi třesou, nedokážu dělat cvičení.“

Po návratu jsme to vyprávěli synovi. Řekl: „Měli bychom ho přivézt sem.“ Ten den zuřila sněhová bouře, ale syn do vesnice zajel a přivezl ho.

Chen kvůli svému zdravotnímu stavu dlouho necvičil. Nedokázal stát, ani zvednout ruce. Nechtělo se mu vstávat brzy na ranní cvičení. Abych mu pomohl, stál jsem za ním a držel mu ruce nahoře. Povzbuzoval jsem ho: „Zvládneš to. Pokračuj.“ A Chen to zvládl – udělal všech pět cvičení.

Poté jsme s ním studovali Fa a vysílali spravedlivé myšlenky. Po sedmi dnech intenzivního studia Fa, vysílání spravedlivých myšlenek a cvičení byl Chen úplně v pořádku. Ještě před týdnem ho syn musel přivézt autem. O sedm dní později si půjčil synovo kolo a sám na něm ujel 15 km přes hory zpátky domů. Jeho žena byla v šoku, jak dobře vypadá, a dojatě se rozplakala. Zavolala nám a poděkovala: „Chen dorazil v pořádku. Uzdravil se tak rychle! Je neuvěřitelné vidět takovou změnu za tak krátký čas. Vždyť on se předtím nedokázal ani zvednout z postele. Nemohu uvěřit, že teď sám dojel takovou dálku. Je to zázrak. Děkuji vám všem. Děkuji moc!“

Všechny praktikující, kteří u nás pobývají, považujeme za součást rodiny. Protože každý pochází z jiného prostředí a má jinou povahu i temperament, třenice se občas objeví. Ale dokážeme nahlížet do sebe, rychle se napravit a s pomocí Fa se zlepšovat.

Praktikující Yee pochází z jiného kraje. Po zatčení jejího manžela neměla kde být a u nás pobývala více než dva týdny. Yee je z venkova a má úplně jiný způsob jednání než my. Některé její zvyklosti se mi nelíbily a dal jsem jí to najevo. Pak jsem se ale zastavil a podíval se do sebe: „Yee to má jako vysídlená praktikující těžké. Ublížil jsem jí. Mně se možná nelíbí, jak něco dělá, ale měl bych být tolerantní a trpělivý.“

Postupně jsem pochopil, odkud vychází, a dokázal to pustit. Yee se u nás cítila jako doma.

Překonávání finančních těžkostí

Moje žena a já jsme byli odsouzeni za praktikování Falun Dafa. Dříve jsme provozovali prosperující rodinnou farmu, která byla v okolí dobře známá, ale kvůli pronásledování jsme přišli téměř o celý majetek a dokonce jsme se zadlužili. Teď pracujeme za mzdu a většinu příjmu dáváme na splácení dluhů. Přesto jsme nikdy nepřestali přijímat a podporovat ostatní praktikující. Komunistický režim nás pronásleduje kvůli naší víře, ale my se musíme navzájem držet a pomáhat si, abychom v kultivaci mohli jít dál. Společně se snažíme naplnit své poslání a splnit sliby dané v období nápravy Fa.

Někdy jsme si nemohli dovolit ani jídlo nebo základní potřeby, ale nechtěli jsme, aby si praktikující, kteří u nás přebývali, dělali starosti. Věděli jsme, že sami procházejí těžkým obdobím, a tak jsme se na ně vždy usmívali a nedávali na sobě nic znát. Nechtěli jsme, aby věděli o našich finančních potížích. Potraviny a další nezbytnosti jsme kupovali na dluh. I když jsme neměli mnoho, vždy jsme se postarali o potřeby praktikujících.

Abychom ušetřili za energie, v zimě s manželkou nepoužíváme teplou vodu, ale pro praktikující, kteří u nás byli, jsme ji vždy připravili. Když se někdo ptal, jak se nám finančně daří, říkali jsme, že je všechno v pořádku, aby neměli pocit, že nám přidělávají starosti. Stačilo, když se soustředili na překonání vlastních zkoušek.

V posledních letech se naše finanční situace postupně zlepšila a také prostředí pro kultivaci se uvolnilo. Díky více času i prostředkům se můžeme více věnovat objasňování pravdy a pomáhat Mistrovi při zachraňování lidí.

Naše cesta pomoci Mistrovi při zachraňování lidí

I když jsme po mnoho let čelili finančním těžkostem, nikdy jsme kvůli tomu nezpomalili v našem úsilí pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. S manželkou jsme často jezdili na motorce do okolních oblastí, kde jsme rozdávali materiály objasňující pravdu a vyvěšovali bannery o Dafa. Zažili jsme při tom mnoho mimořádných událostí.

Jednou během silné sněhové bouře jsme šli s manželkou po horské cestě do odlehlé vesnice rozdávat letáky. Vesnice byla velmi daleko a když jsme se vraceli, byla už hluboká noc. Všude ležel sníh a nemohli jsme najít cestu zpět. Když jsme nevěděli, co dělat, uviděli jsme ve tmě dvě stopy. Třpytily se ve sněhu. Vydali jsme se po stopách a brzy jsme se ocitli na známé křižovatce.

Jednou jsme s manželkou rozdávali letáky na venkově. Zaparkovali jsme motorku a šli pěšky po hlavní silnici, přičemž jsme roznášeli letáky do jednotlivých vesnic po cestě. Když slunce zapadlo, byli jsme už velmi daleko a nevěděli, kde přesně jsme. Řekli jsme si, že půjdeme dál a rozdáme zbytek letáků. Jakmile jsme je rozdali, uviděli jsme auto, jak jede naším směrem. Jeho světla osvětlila křižovatku – přesně tam, kde jsme nechali motorku. Dokonce jsme objevili zkratku, kterou jsme se rychle dostali domů.

Jindy jsme při rozdávání letáků zahlédli v dálce světla na hlavní silnici. Mysleli jsme si, že tam musí být vesnice, ale nevěděli jsme, jak se tam dostat, protože jsme to místo neznali. V tu chvíli kolem projelo auto tím směrem, a tak jsme ho následovali. Dovedlo nás přímo do vesnice. Byli jsme vděční, že jsme se tam mohli dostat a letáky roznést.

Vyhýbání se nebezpečným situacím

S Mistrovou ochranou se nám při rozdávání letáků o Dafa podařilo vyhnout se mnoha nebezpečným situacím.

Jednou jsme jeli asi 80 kilometrů do jedné vesnice, abychom tam rozdali letáky o Dafa. Dorazili jsme tam brzy ráno a rozdělili jsme se. Zhruba v polovině vesnice uviděla moje žena ženu sedící před dvorem. Podala jí leták s informacemi o pravdě a povzbudila ji, aby si ho přečetla. Žena však začala křičet: „Chyťte tu praktikující Falun Dafa!“

Její soused mé ženě řekl: „Vezměte si ten leták a vypadněte odsud.“ Moje žena předtím nechala jeden leták na sedadle auta, které mělo otevřené dveře, ale teď bylo zamčené. Muž stále křičel, aby leták vzala zpátky. Moje žena ho požádala, aby auto odemkl, ale on to odmítl, zatímco ta žena dál křičela: „Chyťte tu praktikující Falun Dafa!“ Mávala na projíždějící auta a snažila se je zastavit, ale žádné nezastavilo. Nakonec jedno auto zastavilo. Řidič vypadal jako vesnický funkcionář. Když mu žena řekla, co se stalo, a ukázala na moji ženu, jeden z mužů v autě vytáhl mobil a začal někam volat.

V tu chvíli moje žena zvolala: „Mistře, pomozte mi!“ Zkusila znovu otevřít dveře auta – a tentokrát se otevřely. Popadla leták a rychle odešla. Prošla úzkou uličkou, ohradou pro ovce a kukuřičným polem, než mě našla na druhé straně vesnice, jak tam rozdávám letáky. Při útěku před pronásledovateli jsme v duchu prosili Mistra o pomoc a nakonec jsme se jim dokázali vyhnout. Letáky jsme schovali na bezpečném místě s úmyslem se pro ně následující noc vrátit.

Druhý den večer začalo silně pršet, ale i tak jsme ujeli přes 40 kilometrů v prudkém dešti, abychom ty letáky vyzvedli. Na cestě domů jsme zjistili, že úsek silnice vedoucí k našemu domu je zaplavený. Voda sahala zhruba do výšky jednoho metru a věděli jsme, že pokud do ní vjedeme, motor motorky se utopí. Bylo po půlnoci, tma a obloha plná těžkých mraků. Domů nám zbývalo ještě více než 30 kilometrů.

Nevěděli jsme, co dělat. Sesedl jsem z motorky a šel jsem po okraji zatopené silnice. V tu chvíli přijel nákladní vůz. Naskočil jsem zpět na motorku a jel těsně za ním – kamion před sebou rozrážel vodu a vytvořil nám tak dostatečný prostor, abychom projeli. Jakmile jsme se dostali na vyvýšený úsek za záplavou, voda opět zaplnila nízké místo na silnici. S ženou jsme se na sebe podívali a usmáli se. Byla tma, hluboká noc, a silně pršelo – odkud se ten kamion vzal? Samozřejmě jsme věděli, že nám pomohl Mistr.

Za ta léta jsme zažili bezpočet podobných událostí. Díky Mistrově ochraně jsme pokaždé dokázali uniknout nebezpečí. Víme, že Mistr je vždy po našem boku a chrání nás. Všechno je uspořádáno soucitným Mistrem.

Děkujeme, Mistře, za Vaše soucitné spasení!

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou Fa konferenci na Minghui.org)