Čínská Fahui | Potvrzování Fa a pomoc Mistrovi při zachraňování lidí, ať jsem kdekoli

(Minghui.org)

Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Falun Dafa praktikuji už 28 let a jsem navždy vděčná za Mistrovu soucitnou spásu. U příležitosti 22. Čínské Fahui na Minghui bych se ráda podělila o část své cesty kultivace s Mistrem a spolupraktikujícími.

Práce chůvy

Protože jsem pevně věřila ve Falun Dafa, byla jsem pronásledována a donucena opustit domov. Abych se vyhnula dalšímu pronásledování, devět let jsem se často stěhovala. Moje první zaměstnání v té době bylo jako chůva. Vydělávala jsem jen 200 jüanů měsíčně, což nebylo moc, ale pro mě to stačilo – potřebovala jsem jen střechu nad hlavou a něco k jídlu.

Měla jsem na starost roční dítě. Dítě hodně spalo, takže když spalo, pomáhala jsem v domácnosti – vařila jsem a prala.

Rodina žila ve třípatrovém domě a měla malý dvorek. Žena zaměstnala dva své mladší bratry, aby pomáhali s úklidem a bezpečností. V domě bylo hodně návštěv. Vnímala jsem to jako vzácnou příležitost, aby se dozvěděli pravdu o Falun Dafa, a tak jsem každou příležitost využila k tomu, abych jim objasnila fakta, aby měli šanci být zachráněni.

Oba bratři nakonec nejen pochopili, co je Falun Dafa, ale také vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. Krátce poté oba odešli. Věřím, že přišli právě proto, aby mohli slyšet pravdu.

Bez toho, aby mě o to někdo žádal, jsem převzala i úklid domu. Každé ráno po provádění cvičení Dafa, ještě než se rodina probudila, jsem celý dům pečlivě uklidila.

Jednoho rána jsem šla vynést odpadky a zamkla dveře zvenku. Manžel se náhodou probudil dřív, aby šel do práce, a když viděl, že jsou dveře zamčené, myslel si, že jsem utekla. Když jsem se vrátila, byl rozzlobený a zeptal se: „Proč jsi zamkla dveře zvenku?“ Vysvětlila jsem mu: „Všichni jste spali. Kdybych nezamkla a někdo by se vloupal, co potom?“ (Popelnice byly daleko.) Řekl: „Máš pravdu. To je velmi ohleduplné. Máme s tebou klid.“ Odpověděla jsem: „Je to proto, že jsem praktikující Falun Dafa. Mistr nás učí myslet nejprve na ostatní a být dobrými lidmi.“

Po tom, co jsem ženě objasnila pravdu, si Falun Dafa velmi oblíbila. Na jedné cestě řekla manželovi a dceři, aby upřímně opakovali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Práce umývačky nádobí ve školní jídelně

Další zaměstnání jsem získala jako umývačka nádobí v jídelně soukromé střední školy. Mým hlavním úkolem bylo uklízet po studentech, když dojedli. Dělala jsem ale mnohem víc. Pomáhala jsem kuchaři krájet zeleninu, cukráři s přípravou knedlíčků, uklízela jsem jídelnu a rozdělovala hotová jídla do jednotlivých porcí. Porcování jídel se nakonec stalo mým pravidelným úkolem.

Všichni kuchaři byli mladí muži, a tak jsem jim po práci často prala oblečení, zašívala přikrývky, pletla svetry nebo spravovala boty. Byli jsme jako rodina, a díky tomu vzniklo přirozené prostředí, ve kterém jsem mohla objasňovat pravdu – každý z nich ji nakonec jasně pochopil. Všichni vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Jeden kuchař, který byl křesťan, mi jednou řekl: „Ty proměňuješ prostředí, zatímco já jsem jím formován. Ty se opravdu kultivuješ.“ Majitel školy byl jednou v Hongkongu, kde se Falun Gong praktikuje svobodně a veřejně, takže znal skutečnou situaci a věděl, že praktikující Dafa jsou dobří lidé. Jednou mi řekl, že bych mohla jen prát oblečení jeho dvěma dětem a nemusela už dál pracovat v jídelně. Odpověděla jsem: „Mohu dál pracovat v jídelně a prát jejich oblečení po práci. Není třeba najímat další pomoc.“ Byl velmi potěšen.

Jednou mi švagr majitele školy řekl: „Zkuste najít někoho, kdo je jako vy.“ Tím, že ocenil mě, uznal i Dafa.

Jednou mě ředitel školy viděl, jak tlačím vozík plný nádobí a misek pro stovky studentů a zaměstnanců. Zeptal se, jestli nejsem vyčerpaná. Usmála jsem se a odpověděla: „Vůbec ne. Člověk musí mít svou práci rád!“ Usmál se zpět: „Jste opravdu obdivuhodná.“

Protože kuchaři pochopili, že je Falun Dafa dobrý, chránili mě, když mě chtěly obtěžovat místní úřady. Hlavní kuchař mi jednou řekl: „Odpoledne tě tu někdo hledal. Řekl jsem jim, že tu taková osoba není.“ Upřímně jsem mu poděkovala. Postupem času původní kuchaři jeden po druhém odešli, až jsem zůstala sama. Protože jsme spolu strávili tolik času, bylo mi to líto. Věděla jsem však, že je to zkouška mých připoutání a že je musím opustit. Mojí misí je pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. Teď, když poznali pravdu, měl přijít další tým. To bylo uspořádání Mistra.

Přišla nová skupina kuchařů. Nejprve si mě vůbec nevšímali, ale nedala jsem se tím odradit. Postupně jsem si je získala skrze moje chování i slova, a měla jsem příležitost mluvit s nimi o Falun Dafa a pronásledování. Všichni pochopili a vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací – kromě jednoho kuchaře, který připravoval nudle. Ať jsem mu pomáhala sebevíc, nikdy nebyl spokojený, a za mými zády si stěžoval: „Proč si ji šéf pořád nechává?“ Když mi ostatní řekli, co o mně říkal, pochopila jsem, že je to další zkouška, a dál jsem mu pomáhala jako dřív.

Po zhruba měsíci byla tahle skupina kuchařů vyměněna, protože si majitel stěžoval na nízkou kvalitu jídla. Z mého pohledu to bylo proto, že už se dozvěděli pravdu, a bylo na čase, aby přišla další skupina, která má být zachráněna. Nastoupil další tým a já začala znovu jako předtím. Když jsem se dozvěděla, že tito lidé přebrali chod kuchyně a že dodavatel se snaží maximalizovat zisk tím, že sníží počet zaměstnanců, dobrovolně jsem odešla.

Práce uklízečky

Získala jsem práci v domově důchodců jako uklízečka na chodbách. V jednom pokoji bydlelo více osob, a podmínky nedovolovaly studovat Fa nebo dělat cvičení. Přemýšlela jsem, jak to vyřešit. Byla tam malá místnost určená pro noční směny, ale protože všechny zaměstnankyně byly mladé ženy, žádná nechtěla v noci sloužit. Přihlásila jsem se dobrovolně a byly za to vděčné. Díky tomu jsem měla klidné místo pro studium Fa a cvičení. Věděla jsem, že to zařídil Mistr. Krátce nato mi účetní zařídila samostatný pokoj. Jsem hluboce vděčná Mistrovi za jeho péči o své učedníky!

Při jídle jsem pomáhala rozdávat jídlo obyvatelům. Všimla jsem si, že jeden pán nemůže po jídle vstát, tak jsem mu šla pomoci. Od té doby se na mě pokaždé po jídle podíval, a já mu pomohla vstát. Řekl dojatě: „Vy jste opravdu živý Buddha.“ Odpověděla jsem: „Poděkujte prosím Mistrovi Li. On nás učí, abychom se takto chovali.“

Ve volném čase jsem starším ženám myla nohy a stříhala nehty. Povlečení v domově důchodců silně páchlo močí a nikdy nebylo pořádně vyprané, tak jsem pomáhala s praním a sušením. Všichni mě chválili a ředitel byl spokojený. Vzniklo tím příznivé prostředí pro objasňování pravdy. Každý den jsem objasnila fakta alespoň jednomu člověku. Pokud měl někdo slabou paměť, napsala jsem mu na malý lístek „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ a vložila mu ho do kapsy.

Jednoho dne přišli dva muži opravovat střechu. Vyšla jsem za nimi, abych jim objasnila pravdu, ale oni mě nahlásili v kanceláři. Druhý den přišel do mého pokoje ředitel se dvěma policisty. Zůstala jsem klidná a pevná – necítila jsem žádný strach. Kládli mi spoustu otázek, ale nakonec odešli s prázdnou.

Práce kuchařky

Později jsem nastoupila do soukromé umělecké školy jako pomocnice kuchaře. Po měsíci kuchař odešel a majitel školy mě požádal, abych ho nahradila. Nikdy předtím jsem profesionálně nevařila, natož pro desítky lidí. Ale nikdo jiný k dispozici nebyl. Připomněla jsem si, že jako učednice Dafa mám být dobrým člověkem, který dokáže dělat jakoukoli práci dobře, a tak jsem souhlasila.

Během měsíce, kdy jsem se od kuchaře učila a vše si sama vyzkoušela, si jídla, která jsem připravovala, získala jednomyslnou chválu učitelů, rodičů i studentů. Později během zápisů si někteří studenti dokonce vybrali tuto školu, protože slyšeli, že tam výborně vaří. Ale já vím, že to je Mistr, kdo je sem přivádí, aby mohli být zachráněni, a Mistr, kdo žehná všemu. I pro mě samotnou je těžké uvěřit, že dokážu sama uvařit tolik chutných jídel pro tolik lidí. Opravdu cítím, že Mistr je přímo vedle mě.

Nikdy nezapomínám na své poslání – pomáhat Mistrovi zachraňovat všechny lidi. Aby studenti pochopili pravdu, pečuji o ně srdcem. Berou mě jako člena rodiny a svěřují se mi. Když mají trápení nebo problémy, vedu je pomocí zásad Fa a dávám jim najevo, že pokud chtějí mít dobrou budoucnost, musí být nejdříve dobrými lidmi. Takto jim objasňuji pravdu a pomáhám jim vystoupit ze všech organizací napojených na KS Číny.

Jednou mě student požádal, abych mu opravila oblečení, a přišel se třemi dalšími studenty. Se studenty obvykle mluvím o Dafa jednotlivě, ale tentokrát jsem promluvila ke všem čtyřem najednou. Bohužel zavolali rodičům a řekli jim, že praktikuji Falun Gong. Následující den dva z těch rodičů děti ze školy odhlásili. Naštěstí majitel školy a jeho sourozenci už znali pravdu.

Uvědomila jsem si, že jsem nejednala správně – z netrpělivosti jsem promluvila ke všem najednou, ještě dříve, než mě měli šanci poznat.

Když jeden ze studentů volal domů, rodiče mu řekli: „Nech ji být. Je to otázka víry.“ Když si znovu roztrhl oblečení, znovu jsem mu ho opravila a dál se o něj starala. Ve volném čase za mnou chodil do kuchyně. Mluvila jsem s ním o životě, povzbuzovala ho, aby se pilně učil a rozuměl upřímné starosti rodičů. Později jim řekl, že „teta kuchařka“ je na něj moc hodná. Odpověděli mu: „Vždyť jsme ti říkali, že má jen svou víru.“ Nakonec do školy nastoupili i jeho mladší sourozenci.

V této škole pracuji už šest let a mnoho studentů i učitelů pochopilo pravdu a zajistilo si světlou budoucnost.

Byla však jedna dívka, kterou se mi nikdy nepodařilo přesvědčit, aby vystoupila z mládežnických organizací KS Číny, ať jsem se snažila jakkoli. Když nastoupila na univerzitu, přišla mě navštívit. Při její první návštěvě stále odmítala vystoupit. Při druhé návštěvě jsem ji znovu povzbudila: „Teta to dělá pro tvoje dobro – nevidíš to?“ Nakonec souhlasila.

V práci si vždy připomínám, že jsem praktikující Dafa. V zimě vstávám brzy, abych zatopila v kotli, aby to nemusel dělat majitel. Každý rok, když studenti po talentových zkouškách odcházejí zpět do svých domovských škol a pokoje se uvolní, okamžitě je uklidím. Když mě pak majitel později požádá, abych je uklidila, mohu mu říct, že už je hotovo. Má z toho radost.

Sbírám také vratné obaly a peníze z nich vracím majiteli. Vždy mi říká, ať si je nechám, ale odmítám, protože nejsou moje. Každý rok mi nabízí odměnu 5 000 jüanů, ale nikdy ji nepřijmu. Říkám mu: „Vím, že ani pro vás to není lehké.“ On na to odpověděl, že nikdy nenajde nikoho tak dobrého, jako jsem já. Vnímám to jako uznání pro Falun Dafa.

Během těch let jsem prošla mnoha obtížemi, ale nikdy jsem nepřestala objasňovat pravdu, protože to je můj prehistorický slib. Bez ohledu na to, jak dlouhá ještě bude cesta kultivace, budu dělat dobře tři věci a vrátím se s Mistrem. Doufám, že každý dokáže rozpoznat pravdu a zvolit si světlou budoucnost.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou Fahui na Minghui.org)