Čínská Fahui | Nahlížení do sebe nám pomáhá překonávat překážky (část 1.)

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Začala jsem praktikovat Falun Dafa jako dítě společně se svými rodiči. Dnes jsem vdaná a mám vlastní dítě. Ráda bych popsala, jak jsem při záchraně své matky z nezákonného věznění využila čínské zákony k odporu proti pronásledování a jak jsem se během celého procesu učila nahlížet do sebe.

Hledat chyby bezpodmínečně v sobě

Maminka mě vždy povzbuzovala k pilné praxi. Když po zadržení přišla domů, všimla si, že polevuji. Matka mého přítele byla rovněž praktikující a usoudila, že když se moje maminka vrátila, měli bychom se vzít. Moje maminka navrhla, abychom ještě počkali. Napětí mezi oběma rodinami mě velmi frustrovalo, a tak jsme se nakonec vzali.

Kvůli silnému zápachu z rekonstrukce našeho nového bytu jsme se s manželem dočasně přestěhovali k mé tchyni. Po svatbě na mě dopadla deprese. Naštěstí jsem se ještě před svatbou začala učit Zhuan Falun nazpaměť a pokračovala jsem v tom každý den i po svatbě. Právě to mi pomohlo projít obdobím, kdy jsem měla pocit, že mi nikdo nerozumí.

Na podzim jsme se s manželem přestěhovali zpět do našeho bytu. Po návratu z práce jsem musela vařit i pro svou maminku, ale přesto na mě vyvíjela velký tlak. Nebyla jsem spokojená ani s tchyní a navíc manžel neměl práci. Jednoho dne jsem po práci usedla do auta a propukla v pláč – emoce mě zcela přemohly.

Naštěstí jsem si tehdy opět odříkávala Zhuan Falun z paměti. Opakovaně jsem v duchu říkala Mistrovi:„Je to tak náročné, ale budu se dívat do sebe a zlepším se, místo abych hledala chyby u druhých. Jen mám ještě malou kapacitu srdce. Pokusím se ji rozšířit.“

Od té chvíle jsem se vždy snažila sama sobě připomínat, že mám hledat chyby jen u sebe. Ať se stalo cokoliv, obracela jsem pozornost pouze dovnitř a snažila se odstranit svá připoutání.

Snášení těžkostí

Před několika lety si manžel koupil obchod a začal podnikat. Když byly našemu dítěti tři měsíce, všimla jsem si v jeho telefonu jedné zprávy. Přiznal, že ho jedna žena podvedla a vylákala z něj 200 000 jüanů. A ještě před svatbou dlužil 100 000 jüanů. Celkem tedy 300 000 jüanů.

Žijeme v malém městě a mám nízký plat. Splatit tak velký dluh by nám trvalo mnoho let. Díky tomu, že jsem se neustále dívala do sebe, jsem dokázala zachovat klid, když mi to řekl. Řekla jsem mu: „Jsme manželé. Když se to stalo po svatbě, beru to jako zkoušku, která souvisí i se mnou. Jsem praktikující Falun Dafa, proto s tebou tuhle těžkost vydržím. I když teď působím klidně, je možné, že si občas postěžuji. Když se to stane, buď, prosím, trpělivý. Budu se snažit zlepšit.“

Poprosila jsem manžela, aby pozval obě rodiny k nám. Řekla jsem jim: „Je to obrovský dluh a stejně byste se to dříve či později dozvěděli. Všechno splatíme sami. Prosím, nedělejte si starosti a nic po vás nechceme. A předem se omlouvám, pokud vám o svátcích nebudeme moci dát pěkné dárky.“

Když jsme otevřeli obchod, byla jsem ještě doma s dítětem. Někdy na mě najednou dolehlo zoufalství z dluhu a měla jsem chuť manžela vytáhnout z postele a křičet na něj. Místo toho jsem chodila po pokoji sem a tam, snažila se uklidnit a pokračovala ve studiu Fa.

Když dítě trochu povyrostlo, začala jsem pomáhat v obchodě. Někteří lidé si brali zboží na dluh a nikdy nezaplatili. Řekla jsem manželovi, že to musí skončit, jinak dluhy nikdy nesplatíme. Neposlechl. Připomněla jsem si, že jsem praktikující, a rozhodla se zlepšit sebe, ne měnit ostatní.

Jednou si muž zase vzal jídlo na dluh a já ztratila trpělivost. Řekla jsem manželovi, že takhle to nejde. Odmítl to. V rozčilení jsem řekla: „Proč mě nikdy neposloucháš?“ a odešla jsem ven.

Podívala jsem se na hodinky – byl čas skupinového studia Fa. Uvědomila jsem si, že zatímco ostatní studují, já se tu hněvám. Věděla jsem, že moje reakce není správná. Uklidnila jsem se, vrátila se do obchodu a manželovi se omluvila.

Postupně se ve mně oslabilo připoutání k osobnímu prospěchu a stala jsem se otevřenější. Také jsem prošla několika zkouškami ohledně materiálního zájmu. Několikrát jsme si mysleli, že dluh je konečně splacený, ale při kontrole účtů manžel zjistil, že ještě stále dlužíme. Nakonec jsme dluh splatili po roce. Pak si chtěl půjčit peníze manželův přítel na rozjezd podnikání. Řekl, že peníze určitě vrátí a o zisk se podělí. Řekla jsem manželovi, aby mu nepůjčoval, ale on neposlechl. A peníze jsme zase ztratili. Měli jsme další dluh.

Řekla jsem Mistrovi: „Mistře, kultivace znamená vydržet velké utrpení. Prosím, důvěřujte mi. Já to vydržím.“

Po několika letech jsme konečně splatili vše. A tehdy jsem uviděla svůj zásadní problém. Každý den jsme pracovali až do dvou do rána. Byla jsem vyčerpaná. Předtím jsem pracovala jako účetní. Jakmile jsme s dluhy skončili, chtěla jsem si najít normální práci, klidně i hůře placenou.

Uvědomila jsem si, že jsem chtěla kultivovat proto, abych nemusela trpět jako běžní lidé. Lidé se honí za vším možným a přitom tolik trpí. Já jsem nechtěla trpět – chtěla jsem kultivovat a odejít pryč.

Když jsem to pochopila, položila jsem si otázku: „Dokážeš snášet utrpení?“

„Ano,“ odpověděla jsem. Dokázala jsem snést utrpení všech těch let – včetně doby, kdy byla maminka ve vězení.

Pak jsem se zeptala znovu: „Jsi ochotná snášet utrpení z celého srdce?“

„Ne,“ odpověděla jsem.

Opakovaně jsem si pokládala otázku, kolik utrpení vlastně dokážu snést. A pak se něco změnilo – už jsem necítila křivdu ani bolest. Řekla jsem Mistrovi:„Mistře, jsem ochotná snášet. Jsem ochotná trpět. Půjdu po cestě kultivace dál, ať se stane cokoliv. Mistře, prosím, důvěřujte mi.“

Dokázala jsem odložit své základní připoutání a má kultivace se prudce zlepšila. Každý den jsem byla klidná a uvolněná. Neměla jsem žádné usilování a mysl byla prázdná.

Ale jednoho rána jsem cítila, že se můj stav kultivace znovu změnil – objevila jsem připoutání a lidské představy. Věděla jsem, že začíná další kolo kultivace.

Měla jsem podobný zážitek už před několika lety, po dlouhém období pevné kultivace. Tehdy jsem měla pocit, že všechno v této dimenzi je jen iluze. Připadalo mi, že už v lidském světě nemůžu zůstat a že brzy odejdu. Po dvou či třech dnech začalo další kultivační kolo.

Manžel jednou ukládal peníze pro svojí maminku v bance, ale nějakým způsobem se mu ztratilo 10 000 jüanů. Sotva jsme splatili dluhy, přišla další zkouška. Zdálo se, že každá podobná situace nastane vždy poté, co manžel neuposlechne mé rady. Věděla jsem, že to jsou příležitosti k tříbení mého srdce.

Řekla jsem mu: „Prosím, nepřikládej tak velký význam materiálním věcem. Když se příliš soustředíme na peníze a chceme šetřit, nakonec o ně přijdeme. Nepřišli jsme sem hromadit majetek. Důležité je odstranit karmu a splatit karmické dluhy, abychom se mohli s Mistrem vrátit zpět.“

Manžel začal praktikovat a ve všem, co souvisí s Dafa, mě plně podporuje. Vím, že nás Mistr celou dobu ochraňuje a uspořádal, abychom se společně kultivovali jako manžel a manželka.

Konflikty s tchyní

Uplynulých pět let společného bydlení s tchyní lze rozdělit do tří fází.

První fáze spočívala v tom, že jsem se dívala dovnitř pokaždé, když se mi zdálo, že nesplňuje má očekávání. Musela jsem velmi pracovat na tom, abych nesklouzávala k tomu obviňovat ji nebo vyčítat jí nedostatky.

Jednoho dne jsem si řekla: „Každý má přece nějaké přednosti. Moje tchyně žije velmi skromně a vůbec si nepotrpí na dobré jídlo. A za druhé – umí vydržet velké těžkosti a je poctivá.“ Na nic dalšího jsem nemohla přijít.

A tak jsem si řekla: „V těchto dvou ohledech je na tom lépe než ty. Takže právě na tom musíš pracovat.“ Jenže po nějaké době jsem začala znovu vidět věci, které se mi na ní nelíbily, a napadlo mě, že se nechová jako praktikující. Tyto myšlenky jsem ihned potlačila a přestala jsem hledat její chyby.

Druhou fází byla pýcha a povyšování se. Jakmile jsem přestala tchyni kritizovat, trochu jsem polevila – a zároveň jsem si začala myslet, že jsem lepší než ona. Postupně jsem se na ni začala dívat svrchu. Trvalo to asi půl roku a vůbec jsem nevěděla, jak tuto bariéru překonat.

Jedna praktikující, která se jmenuje Ting, mě požádala, abych se zúčastnila místního setkání ke sdílení zkušeností. Mně se nechtělo. Řekla: „Prosím, přijď. V jiných oblastech už takové setkání měli. A navíc – jako skupina jsme už dlouho nesdíleli.“ Šla jsem a mluvila jsem o tom, jak se dívám dovnitř.

Ting ke mně ten večer přišla. Po společném studiu Fa řekla: „Všichni říkali, že jim tvé sdílení pomohlo. Ale všichni jsme také viděli tvé připoutání.“

„Jaké?“ zeptala jsem se.

„Nedokážu ti to přesně popsat. Ale viděli jsme je,“ odpověděla.

Když Ting odešla, nemohla jsem se uklidnit. V hlavě mi vířila jedna negativní myšlenka za druhou. „Jsem z jiné oblasti a oni hned napoprvé poznají problém u mě? Vždyť i Ting a její manžel mají mnoho konfliktů… a teď se navážejí do mě,“ honilo se mi hlavou.

Věděla jsem, že to nejsou moje myšlenky, ale potlačit je bylo těžké. Řekla jsem si: „Vím, že se snažíš vytvořit bariéru mezi mnou a ostatními praktikujícími. To se ti nepodaří.“ Mistr nám říká, že když narazíme na problém, máme hledat uvnitř – a já věděla, že je čas to udělat. Najednou jsem viděla, co je u mě špatně: měla jsem o sobě dobré mínění a dívala jsem se na ostatní shora.

Po několika dnech se Ting ozvala znovu: „Tvoje sdílení bylo opravdu dobré. Ale některé praktikující tam tehdy nebyly. Můžeme se sejít ještě jednou?“ Když jsme se sešly, nejenže jsem zopakovala předchozí sdílení, ale také jsem se otevřeně přiznala, že jsem měla tendenci cítit se nadřazeně a dívat se na ostatní shora. Ting to dojalo až k slzám. Řekla: „Kdyby všichni praktikující dokázali přemýšlet takhle, mezi námi by nebyly žádné bariéry.“

Věděla jsem, že mi Mistr toto připoutání odstranil. A začala jsem se chovat lépe i k tchyni.

Třetí fází bylo poznání základního problému a překonání sama sebe. Uvědomila jsem si: „Můj kultivační proces je uspořádán Mistrem. Tchyně mi v kultivaci pomáhá. Kdyby se starala o mě a o dítě, jak by se mohl můj charakter (xinxing) zlepšovat?“ Postupně jsem přestala hledat chyby na její straně a začala chápat, že i ona má své potíže.

Když jsem se dál dívala dovnitř, konečně jsem našla kořen problému. Měla jsem s tchyní konflikt už během zásnub.

Řekla jsem jí tehdy: „Jsem ještě mladá a moje maminka je ve vězení. Asi jsem příliš citlivá a měla bych se zlepšit.“

Ona odpověděla: „Ano, je to tvoje chyba. Jak se můžeš chovat takhle? Vůbec to neodpovídá tomu, jak by se měl chovat praktikující.“

Ta věta mě tehdy hluboce ranila. Rozhodla jsem se s ní už o kultivaci nebavit. A skutečně – od té chvíle jsem s ní o kultivaci nemluvila.

Nechtěla jsem, aby mě někdo kritizoval. To byl můj základní problém. Nikdo mě nikdy nekritizoval přímo do očí – ale ona ano. Nakonec jsem udělala první krok, omluvila jsem se a upřímně jí řekla, co jsem si uvědomila. Byla velmi dojatá.

Z této zkušenosti jsem pochopila, že jedině když se zlepším sama, může tchyně uvidět své vlastní nedostatky a začít se dívat dovnitř. Ukazovat chyby druhým nikomu nepomůže – zlepšení musí začít u sebe.

Pěstování nesobeckosti

Moji maminku nahlásili policii, když rozdávala informace o Falun Dafa, a byla zatčena. Mistr mi v tomto období velmi pomohl a při záchraně maminky jsem se výrazně zlepšila.

Napjatá situace

Když jsme se dozvěděli, že byla zatčena, s otcem jsme schovali knihy Falun Dafa. Policisté přišli a prohledali dům. Šla jsem na policejní stanici a tam mi řekli, že maminka byla odvezena do záchytného centra a vzata do trestní vazby.

Byla jsem v šoku a začala jsem se dívat dovnitř. Protože doma nenašli žádné materiály související s Dafa, myslela jsem si, že půjde jen o několik dní správního zadržení. Uvědomila jsem si, že tohle byla mezera. Mluvila jsem o tom s otcem a shodli jsme se, že nic nepodepíšeme – jinak bychom mohli být považováni za „svědky“ proti ní. Na Minghui je o tom mnoho zpráv.

Cítila jsem velký tlak a věděla jsem, že musím policistům říct pravdu. Vzala jsem si dvě oficiální listiny – dokument č. 39 Ministerstva veřejné bezpečnosti z roku 2000, který dokazuje, že Falun Dafa není na seznamu zakázaných kultů, a dokument č. 50 Generální správy tisku a publikací z roku 2011, kterým bylo zrušeno embargo na knihy Falun Dafa.

Když jsem vyšla ven, tlouklo mi srdce a třásly se mi nohy. Řekla jsem si: „Jsi příliš slabá. Pokud nedokážeš zvládnout ani takovouhle věc, nebude to dobré. Musíš mít širší a silnější srdce.“

Srdce se uklidnilo, ale nohy se stále třásly. Když se policejní stanice otevřela, vydala jsem se tam. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř – třes nohou najednou ustal.

Hned u dveří byla kovová mříž, přes kterou bylo možné s policisty jen mluvit. Zeptala jsem se jich na právní základ matčina zadržení. Řekla jsem: „Kdo ji zatkl? Kdy byl případ založen? Kdy byl přijat? Potřebuji to vědět, protože domovní prohlídka bez spáchání trestného činu je nezákonná. Maminka má zaručenou svobodu vyznání. Falun Dafa není na seznamu zakázaných organizací a vydávání knih Dafa je legální.“

Odpověděli, že případ je „stále v procesu“ a že mám jít domů a čekat.

S otcem jsme se rozhodli najít lidskoprávního právníka. Jenže právník nás ten týden nemohl přijmout. Byla jsem z toho neklidná a uvědomila jsem si, že hledám pomoc vně. Také jsem pochopila, že Mistr očekává, že svou cestu projdu sama a nebudu se spoléhat na právníky.

Přestali jsme tedy právníky řešit. Dozvěděla jsem se, že praktikující v jiném regionu dokázali zachraňovat zadržované velmi dobře díky silným spravedlivým myšlenkám. Požádala jsem některé z nich, aby mi vysvětlili svůj postup.

Překonání strachu

Cítila jsem, že všechno toto jsou příležitosti použít zákon k odporu proti pronásledování. Místo spoléhání se na právníky jsem musela převzít vedení a říkat fakta všem, kdo byli do případu zapojeni.

To se ale snadno řekne a těžko provede. V dětství policie mé rodiče opakovaně obtěžovala, posílala je do pracovních táborů a do vězení. To ve mně zanechalo strach. Tvrdá fakta jsem jim zvládla říkat tváří v tvář, ale jakmile šlo o telefonát, strach se objevil.

Rozhodla jsem se zavolat prokurátorovi a zjistit maminčinu situaci. Začala jsem se připravovat v 11:30 dopoledne. Vysílala jsem hodinu spravedlivé myšlenky, ale srdce se mi stále třáslo… Věděla jsem, že mi nikdo nepomůže – a přesto jsem byla tak nervózní, že jsem nedokázala nic udělat.

Toho odpoledne jsem si sedla před zrcadlo a zeptala se sama sebe, kdo jsem.„Praktikující Falun Dafa,“ odpověděla jsem si.

„Chceš to udělat?“„Ano,“ řekla jsem.Když se blížila čtvrtá hodina, věděla jsem, že prokuratura brzy zavře, a tak jsem vytočila číslo. Sotva jsem uslyšela vyzvánění, strach zmizel a já se zeptala na stav případu.

Od té chvíle jsem přestala mít strach z kontaktu s lidmi soudního systému. Druhý den mě právník požádal, abych na prokuraturu odevzdala dokumenty. Udělala jsem to a zároveň jsem pomocnému prokurátorovi vysvětlila, že policie udělala chybu a že moje maminka je nevinná. Šla jsem také na oddělení dozoru policejního odboru a podala stížnost.

Během celého procesu jsem pečlivě sledovala každou myšlenku. Každý večer před spaním jsem si v duchu prošla své naladění toho dne. Moje kultivace se rychle zlepšovala a srdce se stabilizovalo. Poté, co jsem byla několikrát na policejní stanici i na prokuratuře, otec také vystoupil ze stínu strachu a začal se dívat dovnitř.

Podala jsem stížnost k místní disciplinární a kontrolní komisi na policisty, kteří řešili maminčin případ. O několik dní později jsem šla zjistit stav. Cestou jsem byla trochu nervózní, protože jsem s disciplinární ani kontrolní komisí nikdy předtím nejednala. Šla jsem rychle a myslela si, že otec je pomalý a nemůže mi pomoci. Pak jsem si uvědomila, že se mám dívat dovnitř.

Když jsme dorazili na podatelnu, zeptala jsem se, zda moji stížnost přijmou. Ukázala jsem jim dokument č. 39 Ministerstva veřejné bezpečnosti z roku 2000 a dokument č. 50 Generální správy tisku a publikací z roku 2011. Vysvětlila jsem, že moje maminka není zločinec.

Stížnost nepřijali. Ale uvědomila jsem si, že jsem sem nepřišla jen zachraňovat maminku. Měla jsem také lidem v těchto institucích objasnit pravdu o pronásledování. Při jednání s pracovníky justice jsem už neměla strach. Lidé, s nimiž jsem mluvila, začali být vlídnější a zdvořilejší.

(Pokračování příště)

(Vybráno pro 22. Čínskou Fahui na Minghui.org)