Čínská Fahui | Uvědomila jsem si důležitost dobrého studia Fa poté, co se mi otevřelo nebeské oko

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Když jsem před 30 lety začínala praktikovat Falun Dafa, byla jsem mladá. Většinu těch let jsem se kultivovala s uzavřeným nebeským okem. Před dvěma lety jej však Mistr otevřel. Ráda bych se s vámi podělila o vnitřní cestu, kterou jsem prošla – od nezralosti v době, kdy se mi nebeské oko poprvé otevřelo, až po postupné uvědomění si toho, jak se mám správně kultivovat.

Když se mi nebeské oko poprvé otevřelo, měla jsem pochybnosti. Přemýšlela jsem, jestli opravdu vidím to, co si myslím, že vidím, nebo zda to není jen moje představivost. Napadlo mě, že když úplně vyprázdním mysl a přesto budu obrazy dál vidět, pak to bude znamenat, že to, co vidím, je skutečné. Řekla jsem to nejdříve několika blízkým praktikujícím, včetně mé příbuzné Tong. Požádala jsem je, aby to nikomu neříkali. Nechtěla jsem, aby se to rozkřiklo – hlavně proto, že jsem se bála, že bych to nemusela dobře zvládnout.

Když se mi nebeské oko otevřelo, viděla jsem některé věci, které jsem zažila před sestoupením do tohoto světa – včetně Tonginých minulých životů a také minulých životů dalších praktikujících, které znám. Viděla jsem, jak zlé bytosti ovládají některé policisty, když vysíláme spravedlivé myšlenky; viděla jsem také, jak spolupraktikující používají své božské schopnosti při skupinovém vysílání spravedlivých myšlenek a jak jsme spolupracovali při odstranění zlých faktorů.

Tyto věci zajímaly každého, takže jsem zpočátku o tom, co vidím, mluvila jen s malým okruhem praktikujících, kteří znali mou situaci. Dodávalo jim to povzbuzení do kultivace. Po nějaké době jsem však začala mít pocit neklidu. Pokaždé, když jsem o tom mluvila, mé srdce bylo nevyrovnané, jako by nebylo správné říkat všechno, co vidím. Začala jsem zvažovat, zda to, co dělám, skutečně odpovídá Fa.

Poté, co se Tong dozvěděla, že mám otevřené nebeské oko, začala se na mě čím dál více spoléhat. Jeden den mi povídala o nějaké situaci a prosila mě, abych vysílala spravedlivé myšlenky; další den mi řekla, že se určitý praktikující potýká s nemocí, a zase mě žádala, abych vysílala spravedlivé myšlenky. Také se mě ptala, co při vysílání vidím, aby to mohla říct praktikujícímu, který procházel nemocí, a doufala, že mu to pomůže. Nakonec jsem jí řekla: „Nemůžeš se na mě takto spoléhat. Není to správné. Každý praktikující tuto schopnost má. Sama bys měla vysílat spravedlivé myšlenky, ne jenom spoléhat na mě.“

Začala jsem přemýšlet, zda za tuto situaci nenesu odpovědnost já. Říkala jsem příliš mnoho a ostatní se na mě začali spoléhat? Proto jsem začala o tom, co vidím, mluvit méně.

Někteří praktikující si toho všimli a řekli mi: „Nemůžeš úplně přestat mluvit o tom, co vidíš. To, co vidíš, může opravdu pomoci ostatním praktikujícím projít těžkostmi. To, že se na tebe spoléhají, je jejich problém, a právě na tom se mají zlepšit. To neznamená, že ty o tom nemáš mluvit. Kdyby o tom nikdo nemluvil, proč by ti pak Mistr nebeské oko otevíral?“

Stále více jsem byla zmatená ohledně toho, zda mám o tom, co vidím, mluvit. Navíc jsem občas sama pochybovala o tom, co jsem viděla. Přemýšlela jsem, jestli je to skutečné, nebo zda to vytváří moje vlastní myšlenková představa. Kdybych ostatním řekla něco, co je jen iluze vytvořená mou myslí, nezasahovala bych jim tak do kultivace?

V jednu chvíli jsem dokonce prosila Mistra, aby mi nebeské oko zavřel, protože jsem měla pocit, že je to na mě příliš a že tuto situaci nezvládnu. Neustále jsem kolísala mezi tím, zda mám sdílet, nebo ne, přemítala jsem o tom, zda to, co vidím, je pravé či klamné, zda jsem nějakou situaci vyřešila správně, nebo zda jsem udělala chybu. Všechno to bylo velmi těžké – a nikdo mi nemohl pomoci. Tehdy mě napadlo, že bych se měla začít učit Fa nazpaměť. Když mi nikdo nemůže s analýzou pomoci, pokud bych si byla schopná kdykoliv vybavit Mistrova slova, dokázala bych situace lépe ustát a dělat méně chyb. A tak jsem se začala učit Fa zpaměti.

Během tohoto procesu jsem objevila některá hluboko skrytá připoutání. Když jsem se trápila tím, zda mám mluvit o tom, co vidím, zjistila jsem, že jsem byla sobecká – měla jsem strach, že řeknu něco špatně a poklesnu v úrovni kultivace. Dokonce i když mě jiné praktikující prosily o pomoc při těžké karmě nemoci, moje první myšlenka nebyla: „Dokážu jí skutečně pomoci?“, ale: „Můžu to udělat? Je její situace tak vážná, že tentokrát o tom mluvit smím? Nesníží to moji úroveň, že ne?“

Když jsem toto sobectví odhalila, začala jsem se zamýšlet, jestli nemám také mentalitu předvádění se. Myslela jsem si, že ne. Říkala jsem si: „Nemám potřebu o tom mluvit. Kdo by se chtěl předvádět, ten by rozhodně nebyl tak plachý jako já.“

Pak jsem však jednoho dne potkala staršího praktikujícího, kterému se nebeské oko otevíralo jen občas. Ten den jsme šli společně vysílat spravedlivé myšlenky do blízkosti zlých faktorů. Když jsme se vrátili, byl velmi nadšený a s velkým zápalem líčil, co během vysílání viděl. A já jsem si o něm pomyslela: „Je to zkušený praktikující – jak může takhle nadšeně mluvit o tom, co viděl? Je to takové vychloubání.“

Pak jsem se zarazila. Povyšování se nad druhými je projev žárlivosti. Spolupraktikující jsou naším zrcadlem. Jestliže jsem u něj viděla mentalitu předvádění se, pak ji musím mít také – jinak by Mistr nepřipustil, abych to viděla. Jenže stále jsem nechápala, jak se moje vlastní mentalita předvádění projevuje, protože jsem vždy mluvila klidně a dokonce jsem se snažila mluvení o svých vjemech vyhýbat, aby to nevzbuzovalo zvědavost ostatních. Navenek jsem vypadala dobře. Ale věděla jsem, že Mistr mi rozhodně neukazuje připoutání druhých jen tak – musím mít totéž připoutání, jen jsem si ho dosud neuvědomila.

Jednou, když jsem vysílala spravedlivé myšlenky pro praktikujícího, který byl nezákonně zadržován, objevila se přede mnou bytost starých sil a řekla mi: „Podívej se na toho praktikujícího, kterému chceš pomoci. Jeho kultivační cesta je už dávno naplánována. To, co prožívá v každé fázi, přesně odpovídá napsanému scénáři. Já tedy jednám v souladu s vůlí Nebes.“

Mávnula rukou a přede mnou se otevřel svitek, ale znaky na něm byly rozmazané a nešly přečíst.

Řekla jsem jí: „Jaká vůle Nebes? Tato tvá ‚uspořádání‘ pocházejí od bytostí starého vesmíru z vyšších úrovní – ta nejsou určena k záchraně bytostí, ale k záchraně vás samotných. Tohle nejsou Mistrova uspořádání. Praktikující Falun Dafa následují pouze Mistrova uspořádání a vaše nepřijímáme.“

Svitek jsem zničila. Ona se rozzuřila a zakřičela: „To nemůžeš zničit! Stane se něco strašného!“ Nevšímala jsem si ji a také jsem ji odstranila.

Poté přišla vyšší bytost starých sil a řekla: „I kdybys zničila jeden svitek, dokážeš zničit všechny? A i kdybys je zničila, mechanismus poběží dál. Podívej – ukážu ti uspořádání, která byla vytvořena pro tebe.“

Rozvinula svitek. Na jeho povrchu byla průsvitná vrstva. Pokud bych se podívala, otevřel by se a ukázal úplně všechno. Řekla jsem, že se nepodívám. Vybavila jsem si Mistrovo učení:

„Není dovoleno, aby jiní viděli změněnou cestu vašeho života. Pokud by někdo byl schopen vidět a mohl vám říci, kdy budete mít trápení, jak byste se mohli kultivovat? Proto ji vůbec není dovoleno vidět. Nikdo z jiných škol kultivace ji nemá dovoleno vidět, a dokonce ani spolužáci z téže školy kultivace ji nemají dovoleno vidět. Nikdo to nebude schopen předpovědět správně, protože takový život byl změněn a slouží ke kultivaci.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Když viděla, že mě nedokáže zlákat, začala na mě útočit.

Sdílela jsem tuto zkušenost s ostatními praktikujícími. Jedna z nich řekla: „Studuješ Fa opravdu solidně. Kdybych to byla já, možná bych si v té chvíli na to učení vůbec nevzpomněla a možná bych se podívala. Opravdu je velmi těžké kultivovat se s otevřeným nebeským okem. Je nesmírně těžké najít správnou rovnováhu.“

Ačkoliv jsem tehdy na její pochvalu nijak zvlášť nereagovala, přesto se mi v hlavě objevila myšlenka: „Není přece normální a samozřejmé, aby všichni opravdoví žáci dobře studovali Fa? Pokud to někdo nedokáže, je to proto, že se nekultivuje dost pilně.“ Stále jsem necítila, že bych měla nějaký problém.

Jednou jsem šla vysílat spravedlivé myšlenky pro praktikující, která procházela velmi těžkou karmou nemoci. Sdílela jsem s ní, co jsem viděla nebeským okem, a také své pochopení na základě Mistrova učení. Bylo tam hodně praktikujících a po vysílání spravedlivých myšlenek bylo pole obzvlášť silné. Cítila jsem, jak její spravedlivé myšlenky sílí a jak dokáže rozpoznat svá připoutání, takže jsem si pomyslela, že se bude postupně zlepšovat. Ale během dvou týdnů jsem uslyšela, že se její stav zhoršil a že opět ztratila spravedlivé myšlenky. Postěžovala jsem si: „Je to zkušená praktikující. Proč nedokáže mít rozhodnost to prolomit?“ Cítila jsem frustraci a nechtěla jsem se k ní vracet a znovu s ní mluvit.

Později, když jsem se učila Fa nazpaměť, narazila jsem na tento úsek:

„Byl jsem schopen naučit se Falun Dafa Učitele Li a studoval jsem ho tak dobře – lépe než všichni ostatní. Pravděpodobně nejsem obyčejný člověk.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

V tu chvíli jsem se opravdu zarazila: Povyšování se nad praktikujícími, kteří se předvádějí, myšlenky typu „ostatní Fa nestudují dobře“, posuzování praktikujících, kteří zápasí s karmou nemoci – to vše znamenalo, že sebe stavím nad ostatní. Jaké právo mám posuzovat, zda se někdo kultivuje dobře, nebo ne? Všichni praktikující se řídí stejným Fa a všichni jsme Mistrovými studenty. Mistr nás všechny zachránil z pekla – kdo by tedy mohl být „lepší“ než ostatní?

Mistr na těchto třech událostech odkryl mou hluboce skrytou a zakořeněnou aroganci.

Jednou mi také bytost řekla, že má se mnou předurčené pouto a že se inkarnuje jako mé dítě, aby získala Fa. Řekla: „Zapamatuj si moje jméno. Zapamatuj si ho.“ Zeptala jsem se: „Kdy přijdeš?“ Odpověděla, že kolem března nebo dubna příštího roku. Zeptala jsem se, zda mi chce ještě něco sdělit. Řekla: „Nepropadni emocím. Buď pilná.“

Řekla jsem svému manželovi: „Co kdybychom našemu budoucímu dítěti dali toto jméno?“ Manžel řekl, že je to nádherné jméno, a ptal se, jak jsem na něj přišla. Jen jsem se usmála a neodpověděla. Protože se manželovi jméno líbilo, myslela jsem si, že to musí být předurčené. Trochu jsem se k tomu připoutala a začala jsem počítat: Jestli přijde v březnu nebo dubnu, musím otěhotnět do června.

Jenže červen uplynul a já nebyla těhotná. I když jsem k tomu nebyla zase tak silně připoutaná, přesto jsem to měla v mysli.

Mistr řekl:

„Navíc jsou ještě lidé, jejichž vědomí neustále vyrušují cizí vzkazy. Věří čemukoliv, co jim cizí vzkazy řeknou, a ti budou mít tento problém také.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

V tu chvíli jsem náhle pochopila: i když se ta bytost jevila jako bůh, pro praktikujícího je to pořád cizí vjem. Byla jsem rušena!

To, jestli dítě přijde, nebo nepřijde – a kdy – to vše je pouze v Mistrově uspořádání. Nemohu se k tomu připoutat, ani se řídit podle slov nějaké bytosti. Musím následovat Fa.

Pokaždé, když jsem v sobě objevila připoutání, které je přímo zmíněné ve Fa, chvěla jsem se uvnitř, protože Mistrova učení o těchto věcech jsou velmi vážná. Když se ohlédnu zpět na cestu od chvíle, kdy se mi otevřelo nebeské oko, bylo to, jako bych šla po napnutém laně. Tato připoutání mě mohla svést z cesty, přivodit odchýlení a zničení. Až když jsem je dokázala pustit, cítila jsem při sdílení svých vjemů s ostatními klid a pevnost v srdci.

Jednou, když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, vstoupila jsem do mimořádného prostoru. Nadpřirozené schopnosti ani Fa-nástroje, které běžně používám, tam nefungovaly. Jediné, co jsem mohla použít, byl meč – a i ten byl slabý. Připadala jsem si jako hrdina ze starých bojových příběhů, který musí bojovat s bytostmi zla úder za úderem.

Ale bytosti ovládané zlými faktory se dokázaly regenerovat. Když jsem uťala ruku, narostla znovu. Jejich hlavní vědomí byla uvězněná v klecích, kde je zlo uzamklo, takže nemohla ovládat vlastní těla. Přemýšlela jsem, jak lze takto bojovat. Dokonce jsem požádala Mistra, zda by mi nepomohl vrátit mé schopnosti, ale nepřišla žádná odpověď.

Najednou mě napadla myšlenka. Zeptala jsem se božstva-strážce: „Když nebudeme útočit, mohou nám ty bytosti ublížit?“ Řekl, že nemohou.

Odpověděla jsem: „Pak je to jednoduché.“ Obrátila jsem se k hlavním vědomím, uvězněným v klecích, a řekla: „Poslouchejte pozorně. Všichni se mnou opakujte: ,Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.‘ Jakmile to upřímně vyslovíte, dokážete se vymanit z kontroly zlých sil, vrátit se sami k sobě a pokračovat normálně v reinkarnaci.“

Jakmile jsem to řekla, jeden z nich vykřikl: „Chci ven! Falun Dafa je dobrý! Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré! Prosím, zachraňte nás!“ A všichni se probudili. Zlo je nedokázalo dál ovládat.

V tu chvíli jsem pochopila Mistrovo učení:

„Nadpřirozené schopnosti,
toť prostředky jsou nepodstatné,
Dafa základem všeho musí být.“
(„O spravedlivý Fa usiluj ,“ Hong Yin)

Všechny božské schopnosti pocházejí z Fa. Přikládala jsem nadpřirozeným silám příliš velký význam, myslela jsem si, že jsou potřebné k odstraňování zla. Ale Fa je kořenem všeho. Když má člověk Fa v srdci, dokáže překonat jakoukoli obtíž. Mistr mě to naučil skrze tuto zkušenost.

Mnohokrát Mistr využil situace, které jsem zažila při vysílání spravedlivých myšlenek, aby mě nechal osvíceně pochopit principy Fa ve Zhuan Falun.

Například když jsem eliminovala zlé faktory poblíž věznice, řeklo jedno božstvo: „Čekal jsem na tebe tak dlouho. Dnes si to rozdáme – uvidíme, čí schopnosti jsou silnější. Pokud vyhraješ, přestanu pronásledovat praktikující.“

Ještě než dořekl, vybavila se mi Mistrova slova:

„Další forma zasahování se týká lidí, kteří praktikují současně vnitřní a vnější kultivaci – praktikují bojová umění s vnitřní kultivací. Tento druh praxe je běžnější ve škole taoismu. Když se člověk učí tuto metodu, často narazí na tohle démonické zasahování (které se v běžných metodách normálně nevyskytuje, s výjimkou metod současné vnitřní a vnější kultivace a metod, které zahrnují bojová umění), a to je, že se najdou lidé, kteří ho vyzvou na souboj. Je to právě proto, že ve světě je mnoho ­taoistických kultivujících a mnozí z nich jsou studenty bojových umění a praktikují vnitřní a vnější kultivaci. Studenti bojových umění si také mohou vyvinout kultivační energii. A jak? Když člověk odstraní některá připoutání, například k vlastní pověsti a prospěchu, jeho kultivační energie vzroste. Ale opustit připoutání k soutěživosti mu trvá dost dlouho, vzdá se ho poměrně pozdě, a tak pravděpodobně stále ještě dělá takovéhle věci, když je na určitých úrovních. Když medituje, bude podvědomě vědět, kdo praktikuje bojová umění, a tak jeho prapůvodní duše opustí tělo a vyzve toho druhého člověka na souboj, aby se rozhodlo, kdo dosáhl lepšího mistrovství. Potom tyto boje vypuknou. Odehraje se to v jiných dimenzích. Za člověkem také mohou přijít další lidé kvůli souboji nebo potyčce. Jestliže odmítne, skutečně se ho pokusí zabít, a tak začnou bojovat, a bojují a bojují.“ ( Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Řekla jsem mu: „Pokud jsi ochoten dopustit se špatných činů jen proto, abys mě porazil, vzdám se. Uznávám, že jsi silnější. Prohrávám. Ale prosím – přestaň pronásledovat praktikující. Dopouštíš se obrovských hříchů, které zničí tvou budoucnost. Vyhrát nebo prohrát pro mě nic neznamená. Pokud moje ,prohra‘ způsobí, že přestaneš páchat zlo, ráda prohraji. Ale pokračovat v pronásledování praktikujících? Přemýšlel jsi někdy o své budoucnosti? Nepomáháš tím jen silám zla? Vrať se zpět a přiznej své chyby Mistrovi.“

Jakmile jsem to dořekla, zahalila ho stříbrná energie – možná to byla síla soucitu. Podíval se na mě a řekl: „Změnila jsi se. Myslel jsem, že když jsi tak dlouho v lidském světě, budeš jen horší. Ale ty jsi ještě lepší. Tentokrát jsem prohrál a opravdu se podrobuji. Nikdy jsem tě nepřemohl, ale také jsem nikdy necítil, že bys byla lepší. Tentokrát jsi mě však přiměla uznat porážku.“

Skrze tuto zkušenost mi Mistr ukázal, že soucit je v kosmu obrovskou, neotřesitelnou silou – daleko větší než jakákoli nadpřirozená schopnost či nástroj Fa.

Chtěla bych říci, že díky memorování Fa často přicházím k osvíceným pochopením principů Fa. A právě díky těmto pochopením stále hlouběji cítím, jak je Zhuan Falun nesmírně drahocenný. Někdy mám pocit, jako by moje tělo bylo nádobou, která se dychtivě naplňuje Fa, a já jsem jím neustále čištěna a zušlechťována. V mém srdci je silná touha očistit se a stát se lepším člověkem.

Výše uvedené je pouze mé současné pochopení. Pokud je něco v rozporu s Fa, prosím laskavě mě opravte.

(Vybráno k uveřejnění na 22. Čínské Fahui na Minghui.org)