Čínská Fahui | Nic mě nedokáže zastavit v praktikování Falun Dafa

(Minghui.org) Zdravím Vás, soucitný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Jsem praktikující Falun Dafa z venkovské oblasti a je mi padesát devět let. Spolu se svou tchyní jsme začaly praktikovat v listopadu 1998. O osm měsíců později Komunistická strana Číny (KS Číny) spustila pronásledování.

Prvních osm měsíců mého praktikování mi přineslo fyzické i duševní proměny – bylo to skutečně nejšťastnější období mého života. Trpěla jsem kostními ostruhami a chronickou bolestí zad. Dlouhodobé užívání antibiotik zničilo můj žaludek. Mívala jsem časté záchvaty bolestí, tak prudkých, že jsem se válela po posteli a byla celá zpocená.

Léky, které jsem dříve užívala, přestaly účinkovat. Nemoci mě vyčerpávaly natolik, že jsem nezvládala pracovat a rodina se dostala do finančních potíží. Vydávali jsme tolik peněz na moje léčby, že jsme sotva přežívali. Byli jsme nejchudší rodina ve vesnici. Krátce poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, všechny nemoci zmizely. Byla jsem nadšená! Moje tchyně se také uzdravila z diabetu, neurózy a dalších obtíží.

Každý den jsme s tchyní chodily s ostatními praktikujícími brzy ráno cvičit a těšily se na večerní společné studium Fa. Abych ráno nezaspala, koupila jsem si několik budíků. Vstávaly jsme ve 3:30, abychom udělaly pět sad cvičení, a kolem šesté jsme se vracely domů připravit snídani. Potom jsme pracovaly na poli a staraly se o úrodu. Nermoutilo nás to — celý den jsme měly dost energie.

Svědectví o dobrotě Dafa

KS Číny zakázala Falun Dafa (známý také jako Falun Gong) a v létě 1999 zahájila celostátní pronásledování. Věřila jsem, že dobro zvítězí, a cítila jsem povinnost lidem říct, že Falun Dafa je dobrý a spravedlivý. Chtěla jsem, aby bylo očištěno jméno Mistra. Vzala jsem si tři sta jüanů – všechny naše úspory – a vydala se do Pekingu podat žádost centrální vládě. Brzy mě ale zastavily místní úřady a zavřely do okresního centra na vymývání mozků. Když o tom informovali manžela, přišel rozzuřený. Udeřil mě před plnou místností lidí a peníze mi vyrval z ruky. Nebála jsem se a pomyslela si: „Budu praktikovat Falun Dafa, i kdyby mě bil.“

Bez peněz jsem musela vzdát cestu do Pekingu. Místo toho jsem šla na okresní úřady. Přímo jsem vyhledala starostu okresu i tajemníka okresního výboru KS Číny a řekla jim: „Falun Dafa je dobrý. Byl pomluven. Jméno Mistra musí být očištěno.“ Drželi mě nahoře v místnosti bez jakéhokoli řízení a na dvoře postavili policejní auta, kdybych se pokusila utéct.

Po nějaké době přišel vedoucí okresu a řekl: „Falun Gong je kult.“

Odpověděla jsem: „Falun Gong je spravedlivý Fa. Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou univerzální hodnoty.“

Ušklíbl se: „Jste blázen a pomatená.“

Opáčila jsem: „Blázen jste vy.“

„Víte, kdo jsem?“

Podívala jsem se mu přímo do očí: „Je mi jedno, kdo jste. Nesmíte říkat, že Mistr je špatný a Dafa je špatný. Jsem tady, abych potvrzovala Fa.“ Otočil se a odešel.

Jsem obyčejná venkovanka, která nikdy neopustila svůj okres, ale přesto jsem se nebála postavit těm nejvyšším místním představitelům. Pro většinu lidí bych byla asi „šílená“. Možná právě tak vypadá nezištnost a nebojácnost. Přišla jsem do tohoto lidského světa s velkým rizikem, a proto mám velkou odvahu a houževnatost.

Opakované zatýkání a zadržování

Podruhé jsem šla podat apel na okresní úřad spolu se čtyřmi spolupraktikujícími. Šly jsme za starostou okresu a řekly mu, že je Dafa dobrý. Vyprávěly jsme mu o svých zkušenostech s kultivací a o tom, jak nám Dafa prospěl. Starosta řekl: „Jste nezodpovědné. Chcete, abych přišel o funkci?“ — a všechny nás zadržel.

Během prvních dvou let pronásledování jsem téměř nebyla doma. Drželi mě buď v okresní vazební věznici, na policejní stanici, nebo dokonce u našeho vesnického výrobního týmu — bez jakéhokoli zákonného postupu.

V okresní vazební věznici mě nutili stát nebo sedět na malé stoličce dlouhé hodiny a nedovolili mi spát. V zimě byla teplota trvale pod bodem mrazu a nebylo tam žádné topení. V létě mě zase nechali stát celé hodiny na přímém slunci. Podrobovali mě všemožnému týrání — způsobu KS Číny, jak přinutit praktikující vzdát se víry ve Falun Dafa. Díky posilování Mistrem jsem se nikdy nezlomila a zůstala pevná. Vlastně mě všechna ta bití možná udělala nezničitelnou.

Pro nás, venkovské lidi, je těžké vydělat peníze. Manžel pracoval na náročných příležitostných pracích a vydělal jen dvacet jüanů denně. Protože jsem předala matce mého manžela kopii nově vydaného Mistrova článku, svévolně mě zadrželi a naúčtovali mi 450 jüanů za „ubytování a stravu“. Tchyně dostala pokutu 1 000 jüanů. Manžel obešel každého, koho jen mohl, a podařilo se mu dát dohromady jen tolik, kolik bylo nutné.

Po jednom zatčení policie prohledala náš dům a zabavila dvě ručně opsané kopie Zhuan Falun. Zanechali doma nepořádek a udělili mi pokutu 3 000 jüanů. Zatímco se manžel snažil přijít na to, od koho by si ještě mohl půjčit, řekla jsem okresnímu starostovi: „Mluvíme o třech tisících jüanů. My nemáme ani tři centy. Kdyby můj manžel dokázal dát dohromady tolik peněz, určitě bych je použila na cestu do Pekingu.“

Protože se báli, že bych skutečně odjela do hlavního města podat apel centrální vládě, starosta i policie o pokutě už nikdy nemluvili. Kdybych se dostala do Pekingu, přišli by o své pozice. Znalí politiky KS Číny vědí, že žádný okresní úředník nechce být „zapleten“.

Drželi mě v jedné místnosti s tabulí a napsali na ni velkými znaky „Nepraktikovat“. Úředníci se střídali a nutili mě, abych text opsala, prý mě hned pustí domů. Neudělala jsem to. Starosta města řekl: „Řídím celé město, ale na tuto ženu jsem krátký.“

Můj syn ví, že je Dafa dobrý

Tchyně a můj syn za mnou šli pěšky dlouhou cestu do vazební věznice a přinesli mi ploché chleby. Syn měl tehdy teprve pět let. Když jsem uviděla jeho nevinný obličej, srdce mi pukalo bolestí. Stýskalo se mi po něm a měla jsem o něj strach.

Další den byla do naší cely přivedena žena, která se poprala. Řekla mi: „Zdálo se mi o muži, který měl nad hlavou rotující kolo. Staral se o spoustu dětí. Ty děti se pod jeho rukama měly skvěle.“ Hned jsem věděla, že se můj syn má dobře — že se o něj stará Mistr. Uklidnila jsem se.

Po více než dvou měsících mě propustili a já se nemohla dočkat, až svého syna uvidím — a skutečně, vyrostl a byl zdravý jako rybička. Můj syn miluje Dafa. Jeho třídní učitelka v první třídě věděla, že jsem praktikující, a chtěla po něm, aby napsal prohlášení, že nebude praktikovat Falun Gong.

Syn jí řekl: „Paní učitelko, já to neumím napsat.“Učitelka prohlášení napsala a řekla mu, ať se podepíše.On jí odpověděl: „Bolí mě bříško,“ a odešel.

Vesnický výrobní tým uspořádal pro všechny praktikující z vesnice sezení na vymývání mozků. Můj syn šel za mnou a na tabuli svým nejpečlivějším písmem napsal: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“Napsal to tak velké, že to zaplnilo celou tabuli.

V tu chvíli vešli policisté a jeden ho kopl. Syn se bál jít domů a přespal u švagrové.

Laskavost vyřešila mou zkoušku

Policisté a úředníci mě pravidelně obtěžovali, zvláště před „citlivými dny“ KS Číny, jako jsou velké státní svátky, výročí začátku pronásledování nebo zasedání stranického ústředí v Pekingu. Nepřihlíželi k ničemu — mohli přijít kdykoli během dne, někdy i uprostřed noci, a probudili celou rodinu. Během let mě navštívil okresní tajemník strany i starosta města. Stala jsem se „známou osobou“ v celém okrese.

Okresní tajemník strany si mě jednou zavolal do kanceláře a zeptal se: „Vy pořád praktikujete Falun Gong? Máte na to vůbec čas?“

Řekla jsem mu: „Ano, praktikuji. Přes den prodávám tofu a večer praktikuji [Falun Dafa]. Musím vám poděkovat — protože mě tak často voláte, jak bych mohla zapomenout? Nikdy nezapomenu a jsem rozhodnutá praktikovat.“

Před plénem ústředního výboru KS Číny v Pekingu v roce 2012 mě tajemník znovu předvolal. Zeptala jsem se ho: „Co je zase? Proč mě voláte pokaždé, když je v Pekingu nějaké jednání? Chcete, abych tam jela?“

Myslel, že žertuji, a zeptal se: „Vy byste chtěla jet?“

Odpověděla jsem vážně: „Odjedu hned zítra, když mi půjčíte peníze.“

Začal křičet, že mě musí zavřít. Řekla jsem mu: „Kam? Jsem vaše. Pojďme.“ Odcházel vzteky bez sebe.

Ten den zuřila bouře s kroupami a vichřicí. Kolem páté hodiny odpoledne se státní zaměstnanci chystali skončit. Do místnosti, kde mě drželi, přišel muž a žena. Muž řekl: „Můžete jít domů, jakmile napíšete prohlášení, že už nebudete praktikovat Falun Gong.“

Zavrtěla jsem hlavou: „Nenapíšu ani jediný znak.“

Řekl: „Děláte si legraci? Venku je tma. Nechcete jít domů? Prostě to napište a jděte.“

Odpověděla jsem: „Chci vám říct jediné — pamatujte si, že je Falun Dafa dobrý.“

Žena mě zatahala za rukáv: „Když tu zůstanete, musím tu zůstat i já a hlídat vás. Prosím. Já chci jít domů. Strašně mě bolí břicho.“

Řekla jsem jí: „Když budete upřímně odříkávat ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, uleví se vám.“

Překvapeně se zeptala: „Opravdu? To pomůže?“

Ujistila jsem ji: „Ano. Samozřejmě. Zkuste to.“

„Tak dobře, zkusím.“ Začala odříkávat tyto posvátné věty. Za chvíli otevřela dveře a řekla: „Jděte domů.“

Venku byla tma a hustě pršelo. Neohlédla jsem se ani na okamžik a vyšla do deště.

Snášenlivost neznamená smířit se s utrpením

Má opakovaná zatčení a zadržování způsobila manželovi za ta léta obrovský stres. V důsledku toho jsem od něj snášela nekonečné nadávky a fyzické násilí. Zakazoval mi číst knihy Dafa. Miluji Mistrovy básně z Hong Yin a chtěla jsem se je učit nazpaměť. Ale mohla jsem je číst jen tehdy, když nebyl doma. Psala jsem si je na dlaň nebo na paži a učila se je při práci na poli. Všechny jsem se naučila z paměti.

Manžel není zlý člověk, ale byl oklamán nenávistnou propagandou KS Číny. Dokonce si myslel, že je dobrý nápad, když mu kdosi řekl, aby mi zlomil nohy, abych nemohla chodit ven, mluvit s lidmi o Dafa a být znovu zatčena. Aby mě donutil přestat s kultivací, bil mě téměř denně.

Někdy na mě zaútočil zezadu, když jsem vařila. Jednou jsem smažila rybu, když mě zezadu kopl tak silně, že jsem málem spadla do rozpáleného oleje. Když mi nadával, nic jsem neříkala. Kdybych jen naznačila „prosím, přestaň“, začal by mě mlátit. Byla jsem samá modřina. Nebylo mu trapné uhodit mě před vesnickými úředníky, policisty ve vazební věznici nebo na okresním úřadě. Ale nic nezměnilo mé odhodlání. Věřila jsem: „I kdybys mě ubil k smrti, Falun Dafa neopustím.“

Jednou zamkl bránu na dvůr, zavřel všechny dveře v domě a bil mě přes hodinu. Údery byly těžké a bez zábran, jako by se rozhodl mě ten den zabít. Modřiny jsem měla na modřinách, zranění na zraněních, po jeho každodenním bití. Už jsem to nemohla vydržet.

Řekla jsem mu: „Rozveďme se. Nechci nic, jen knihy Dafa. Nevrátím se ani k rodičům. Budu bez domova a budu žebrat.“ Šla jsem za úředníkem zodpovědným za rodinné záležitosti, abych podala žádost o rozvod. Nebyl doma. Jeho matka ležela v posteli a sténala bolestí zad — přesně jako jsem to kdysi mívala já. Bylo mi jí líto, a tak jsem řekla: „Proč nezačnete praktikovat Falun Dafa? Měla jsem chronické bolesti zad, ale po začátku kultivace úplně zmizely.“

Řekla: „Ano! Chci se to naučit.“ A začala praktikovat ještě ten den.

„Snášenlivost (Ren) není zbabělost, a tím méně je to vzdání se nepřízni osudu. Snášenlivost učedníků je vznešená; je projevem výjimečné, nezničitelné a diamantu podobné pevnosti; je tolerancí za účelem obhájení pravdy; a je shovívavostí k těm bytostem a spásou těch bytostí, které ještě stále mají lidskou povahu a spravedlivé myšlenky. Snášenlivost rozhodně není bezmezné popuštění uzdy, které umožní těm zlým bytostem, které už více nemají žádnou lidskou povahu nebo spravedlivé myšlenky, aby dělaly zlo bez omezení.“ (Za hranice snášenlivosti, Podstata dalšího pokroku II)

Mistrova slova mě probudila. Pouhá tolerance manželovy krutosti není opravdový soucit. Vesmír je napravován a manželův postoj k Dafa rozhodne o jeho budoucnosti. Musela jsem být rozhodná — ne proto, že bych ho nenáviděla, ale protože jsem ho nechtěla nechat nadále pomáhat zlu pronásledovat Dafa. Paradoxně, když pochopil, že to myslím vážně, odmítl se se mnou rozvést. V průběhu let měl z mé kultivace mnoho užitku, ale také nesl velký tlak od okresních a vesnických úředníků — toho si vážím.

Jednou na mě zase začal křičet a nadávat. Přemýšlela jsem, jak to zastavit. Pohled mi padl na termosku s horkou vodou. Nalila jsem sklenici vody a podala mu ji: „Nechceš vodu? Už dlouho nadáváš, určitě máš žízeň.“ Neudržel se a rozesmál se. Řekla jsem: „Dost už toho křiku a bití.“ Od té doby mě už nikdy neuhodil ani neurážel.

Šíření pravdy

Kamkoli jdu, objasňuji lidem pravdu. Když jsem jednou v jedné čtvrti rozdávala kalendáře s objasňováním pravdy, potkala jsem ženu a řekla jsem: „Tady je kalendář,“ a podala jsem jí jeden výtisk. „Je na něm: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“ Vyrvala mi ho z ruky a hodila na zem. Rozplakala jsem se. Ty kalendáře vyrábíme tak těžce, s plným srdcem. Rychle jsem ho zvedla a připomněla si, že se nesmím na ni zlobit. Mnoho Číňanů je podvedeno lžemi KS Číny.

Starší paní, která šla zrovna kolem, řekla: „Když ho nechce, já si ho vezmu.“

Obrátila se k mladé ženě a řekla: „Nic po vás nechce. Dala vám pěkný kalendář úplně zadarmo. Když ho nechcete, tak ho vraťte. Proč byste ho brala a házela na zem?“ Mladá žena pohrdavě odfrkla a odešla.

Starší paní mě poprosila o ještě jeden pro svou dceru. Řekla jsem jí: „Falun Dafa je ten nejsprávnější. My kvůli těm kalendářům ponocujeme noc za nocí. Můžete mít, kolik chcete, nic nechceme. Jen abyste si zapamatovala: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ – pak budete vy i vaše rodina mimo nebezpečí.“

Uviděla jsem na ulici stát mladíka a chtěla jsem mu dát kalendář. Zdálo se, že pracuje u policie, ale to mě nezastavilo. Díval se na mě, když jsem mu kalendář nabídla, a já si pomyslela: „Dělám něco naprosto spravedlivého – a to odstraní zlé faktory, které tě ovládají.“ Díváme se na sebe několik minut. Pak jsem řekla: „Mladíku, ten kalendář je pro vás. Je na něm: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“ Zasmál se, vzal si ho a odešel. Věděla jsem, že Mistr odstranil špatné látky za ním.

Místní praktikující a já pravidelně rozdáváme letáky Dafa na tržnici a v okolních vesnicích. Vždy lidem říkám: „Až dočtete, nevyhazujte to. Předejte to někomu dalšímu – třeba sousedům. Je to pro vás dobré. Mistr Dafa přišel zachraňovat lidi a řekl nám, abychom zachránili vás. Pokud věříte ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, vyhnete se neštěstí.“ Většina lidí tomu byla otevřená.

Praktikuji Falun Dafa více než 20 let a Mistr mi dal nový život. Byla jsem nemocná vesnická žena a stala jsem se známou praktikující, na kterou jsou lidé hrdí. Cítím se nesmírně požehnaná. Mnoho lidí kolem mě poznalo pravdu a začalo číst knihy Dafa. Moje rodina už nestrádá a dosáhla finanční stability. Koupili jsme si dům i auto a žijeme harmonický, šťastný život.

Budu se snažit být ještě pilnější a kultivovat se tak, jako když jsem Fa získala poprvé. Splním své posvátné sliby a odplatím Mistrovu soucitnou spásu.

Děkuji, soucitný Mistře. Děkuji, spolupraktikující.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)