Využívat každou příležitost k nápravě sebe sama

(Minghui.org) Jsem pětasedmdesátiletá praktikující Falun Dafa a na cestu kultivace jsem vstoupila v červnu roku 1996. Z města jsem se odstěhovala na venkov a přes deset let jsem žila tam, velmi zaneprázdněná rodinnými záležitostmi. Často jsem cestovala mezi městem a venkovem. Takový život neměl žádný pevný režim. V kultivaci jsem nedokázala být ukázněná a postupně jsem povolila, což vedlo k lenosti. To je daleko od standardu opravdové praktikující Dafa. Cítím, že jsem v kultivaci zaostala.

Před osmnácti měsíci jsem se vrátila zpět do města. A přesto jsem byla stále laxní v dělání cvičení – zejména druhého cvičení, protože jsem se bála dlouhého stání. Také jsem polevila v meditaci vsedě.

Protože jsem se nekultivovala usilovně, mé tělo začalo postupně vykazovat příznaky únavy. Velmi rychle jsem se unavila, kolena i kyčelní klouby mi ztuhly, nohy při chůzi zeslábly a po pár krocích jsem musela zastavit a odpočinout si. Začala jsem si uvědomovat, jak je závažné nebrat kultivaci opravdově.

Skrze studium Fa jsem pochopila, že lenost je projevem určité formy démonické povahy, zatímco schopnost snášet těžkosti je projevem buddhovské povahy a znamením dobroty.

Místní koordinátor Dafa mi jednou řekl, že jsem už dlouho nepřišla na cvičební místo. Poznamenal, že jsem „členkou jen podle jména“. Doporučil mi, abych přestoupila na jiné cvičební místo blíže k mému novému domovu. Nechtěla jsem ale odejít. Abych se vyhnula dojmu, že jsem „jen podle jména“, rozhodla jsem se začít tam znovu chodit na cvičení.

Překonala jsem různé překážky a začala jsem chodit do parku na cvičení ve 4:30 ráno. Dělám to už více než měsíc – každý den dokončuji všech pět cvičení najednou. Cítím, že jsem postupně znovu získala stav, který jsem měla, když jsem začínala s kultivací. Moje výdrž se zlepšila a po dokončení cvičení se cítím svěží a jasné mysli.

Poté, co jsem překonala obtíže při cvičeních, se objevilo mnoho pozitivních změn. Už se necítím tak unavená jako dřív a zbavila jsem se zvyku znovu si jít lehnout po probuzení. Už mě netrápí, pokud mě někdo kritizuje. Ačkoli spím méně, cítím se energičtější. Zlepšilo se mi trávení a zmizela zácpa. Odložila jsem také připoutání ke strachu – chodit za tmy, lekání se štěkajících psů nebo obavu vydržet dlouho stát při druhém cvičení. Napravila jsem sama sebe.

Chodit ráno cvičit s ostatními do parku je opravdu mimořádné. V této závěrečné fázi nápravy Fa musím využít čas k sebe-nápravě. Budu v kultivaci usilovnější a opravdově se kultivovat tak, abych mohla pomoci Mistrovi zachránit více lidí.

Učení se Zhuan Falun nazpaměť a přibližování se Fa

Na našem cvičebním místě po dokončení pěti cvičení stojíme v kruhu a společně studujeme Fa. Dvakrát týdně Fa recitujeme. Brzy jsem zjistila účinný způsob, jak se Fa učit nazpaměť. Kdykoli jsem měla volnou chvíli, začala jsem odříkávat. Pokud jsem si nepamatovala větu nebo odstavec, rychle jsem se podívala do knihy a opakovala ho, dokud jsem si ho nezapamatovala. Tímto způsobem jsem zjistila, že dokážu odříkávat i bez knihy. Znovu jsem získala důvěru ve své učení se Fa nazpaměť.

Kdykoli měla má mysl volno, přemýšlela jsem o částech, které jsem si již zapamatovala, a pokračovala odtamtud dál. Moje mysl byla plná Fa a zažívala jsem nádherný pocit plného ponoření se do Fa. Dokonce se mi vrátila ostrost paměti, jakou jsem měla v mládí. Věřím, že mě Mistr posílil a osvítil. Děkuji, Mistře!

Odříkávat Fa je skutečně posvátné. Bylo to mým přáním už dávno. Budu v tom pokračovat, dokud nebudu schopna odříkávat celý Zhuan Falun.

Změna představ a překonání zkoušek nemoci

Opravdová praktikující by neměla mít žádné nemoci, takže jsem nikdy nepřijímala názvy nemocí běžných lidí. Kdykoli mé tělo vykazuje něco abnormálního, jednoduše více studuji Fa, dívám se do sebe a zjišťuji, kde jsem udělala chybu. Jakmile zjistím kořen, napravím se.

V roce 2003, když jsem byla v USA, bylo mrazivé počasí. Protože jsem se bála zimy, nechtěla jsem chodit objasňovat pravdu. Znamenalo to, že jsem zanedbala jednu ze tří věcí, které Mistr požaduje od praktikujících. V důsledku toho se objevily vážné problémy: pokožka se mi stále olupovala a obě nohy mi otekly. Uvědomila jsem si, že staré síly využívají má připoutání ke strachu z chladu, špíny, ošklivosti, zápachu a únavy, aby mě pronásledovaly.

Rozhodla jsem se okamžitě vrátit na Taiwan a využít čas naplno k dělání tří věcí. Asi za šest měsíců – jen studiem Fa, posilováním své mysli a sprchováním studenou vodou, bez jakéhokoli léku – jsem se zcela uzdravila. Má pokožka byla dokonce hladší než předtím.

V březnu a dubnu tohoto roku jsem se připoutala k nakupování dovážených dřevěných výrobků přes internet, jako korálkové náramky, vázy pro buddhistické obřady nebo čajové podnosy. Nevědomky jsem se ocitla mezi běžnými lidmi. Dokonce jsem si libovala v neobvyklých vzorech dřeva a obdivovala je jako něco krásného.

Výsledkem bylo, že se mi na pravé straně boku a zad objevily puchýře. Dívala jsem se do sebe, našla připoutání a změnila svůj pohled. Po uvědomění si své chyby jsem v srdci upřímně litovala: „Mistře, vaše žačka se mýlila!“ Okamžitě jsem se napravila a všechny ty dřevěné věci jsem rozdala. Poté puchýře postupně zmizely. Prodělala jsem asi tři týdny utrpení, ale nešla jsem k lékaři ani nepoužila žádnou mast. Přirozeně jsem se den za dnem uzdravovala.

Brát lidské city lehce a plnit své poslání

Můj syn s manželkou letos v červnu přivítali na svět svou třetí dcerku. Když jsem ji poprvé viděla, okamžitě se ozvaly city babičky. Často jsem syna prosila, ať mi pošle fotografie nebo videa. Ačkoli se o vnoučata přímo nestaráme, finančně i materiálně jsme je s manželem stále podporovali.

Také jsem pro syna kupovala různé speciální potraviny a volala mu, aby si je vyzvedl. Nebo jsem uvařila něco chutného a pozvala ho na jídlo. Často jsem se ho ptala, zda má dost peněz. Všechny tyto projevy byly city. Uvědomila jsem si, že vyšší formou emocí je soucit a lidské city bych měla brát lehce.

Stále mám některá připoutání, například oblibu malých dřevěných figurek a drobných dekorativních předmětů, nebo natírat olejem dřevěné stoličky, nábytek a ozdoby, jako když jsem maloval. Obzvlášť miluji taiwanský cypřiš a nanmu. Líbí se mi jejich přírodní barva a textura. Ale to všechno jsou připoutání. Až dosáhneme dovršení, budeme mít vše. Tak proč se těch věcí držet? Musím tato připoutání odstranit.

Závěr

Jsem Mistrovi hluboce vděčná za to, že mi neustále dává příležitosti napravovat své nedostatky v kultivaci, vystoupit ze stavu běžného člověka a dohnat svou kultivaci. Minghui nedávno zveřejnilo zkušenost, v níž autor říká: „Pospěšte si! Naše kultivace může skončit kdykoli.“

Byla jsem tím velmi pohnuta. Jsme na samém konci nápravy Fa. Zachraňování lidí je nesmírně naléhavé. Jako učedníci Dafa bychom neměli dovolit, aby naše srdce rozptylovalo cokoliv jiného než zachraňování vnímajících bytostí.

To jsou některá z mých nedávných pochopení v kultivaci. Pokud je něco nevhodné, prosím, laskavě mě opravte se soucitem.

Články, v nichž praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí úroveň vnímání v daném okamžiku podle jejich kultivačního stavu a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.