Čínská Fahui | Mistr vyrovnal mé karmické dluhy

(Minghui.org) Zástupkyně vedoucí dozorkyně řekla, že pokud by někdo zemřel, našla by spoustu způsobů, jak to vysvětlit. Pak se na mě podívala a řekla: „Zrovna jsem přemýšlela, koho vybrat. Myslím, že se na to hodíte.“

Nechápala jsem, co tím myslí… Teprve mnohem později jsem si uvědomila, že plánovali použít mé tělo k testování drog.

Vypadalo to, že zkoušeli účinky nějakého experimentálního léku. Po několika kolech těchto pokusů jsem onemocněla periferní neuropatií a mé orgány a svaly atrofovaly.

Když mě z tábora nucených prací propouštěli, byli si jisti, že zemřu dřív, než dojdu domů. Ale k jejich překvapení jsem přežila.

Pevně věřím v Dafa a po návratu domů jsem poslouchala Mistrovy přednášky a dělala cvičení. Bez jakékoli lékařské péče jsem se brzy zotavila. Byl to lékařský zázrak – člověk, jehož orgány atrofovaly a byl na pokraji smrti, se stal opět zdravým. Zázraky a mimořádné schopnosti Dafa se na mně znovu projevily!

– Úryvek z příspěvku

*****

Je mi 62 let, jsem praktikující Falun Dafa z venkovské oblasti. V červnu 1997 jsem měla to štěstí, že jsem našla Falun Dafa. Byla jsem nadšená. Věděla jsem, že mě Dafa povede k dosažení Spravedlivého Dovršení v kultivaci a k návratu k mé původní, pravé bytosti. V srdci jsem si pomyslela: „Budu se dobře kultivovat. Opustím tři světy a už se nikdy nebudu znovu rodit.“

Nemohla jsem se nabažit čtení knih Dafa. Hltala jsem vše – bylo to, jako bych měla hlad – nechtěla jsem knihy odložit a jednu za druhou jsem dočítala.

První knihou Dafa, kterou jsem četla, byla Falun Gong. Velmi dobře si pamatuji, že jsem ji dostala ráno a podle nákresů v ní jsem se sama naučila cvičení jedna až čtyři. Ten večer jsem šla do skupiny na studium Fa v naší vesnici a naučila se páté cvičení. Koupila jsem si videokazety s Mistrovými přednáškami a výukou cvičení, stejně tak audiokazety s přednáškami a hudbou ke cvičením. Od té doby jsem každé ráno chodila na skupinové cvičení a každý večer na studium Fa – za deště i za slunce.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, moje tělo prošlo dramatickou proměnou. Moje cervikální spondylóza (druhý a třetí krční obratel), zmrzlé rameno, nízký krevní tlak, srdeční choroby i gastrointestinální potíže všechny zmizely. Cítila jsem se zdravá a lehká, má pleť byla hladká a růžová a chodila jsem s lehkostí. Pocit štěstí, radosti, pohodlí a bezpečí naplnil mé srdce.

Omylem jsem si umyla ruce v kyselině solné, ale nic se mi nestalo

Jednoho dne v roce 1998 jsme s několika praktikujícími šli na studium Fa a sdílení zkušeností do domu jednoho praktikujícího. Mužský hostitel provozoval několik soustruhů a vyráběl lisovací formy. K odstraňování rzi potřeboval roztok kyseliny solné a venku na dvoře měl půl lavoru kyseliny.

Vyšla jsem z domu hledat vodu na umytí rukou. U zdi jsem mezi haraburdím zahlédla lavor, o kterém jsem si myslela, že je v něm voda. Přestože byl na dně sediment, povrch vypadal čistý. Dřepla jsem si tedy a umyla si v něm ruce.

Vstala jsem a šla hledat ručník. Zvláštní bylo, že když jsem se ho dotkla, rozsypal se na prach. Zůstala jsem zmatená: „Ručník vypadal v pořádku, jak se to mohlo stát?“ Ruce jsem měla pokryté vlákenkami a snažila jsem se jednu ruku očistit druhou, když ke mně přiběhla paní domu.

Omluvila jsem se: „Promiňte, zničila jsem ručník.“

„Rychle! Přijďte si umýt ruce pod kohoutek!“ řekla nervózně.

Ukázala jsem jí své čisté ruce. „Podívejte, už jsem je umyla.“

Popadla mě za paže a přinutila mě umýt si ruce znovu pod tekoucí vodou. Ale mé ruce už vypadaly, jako by byly umyté čistou vodou.

Mistr řekl:

„...dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Věřila jsem, že je to lavor s vodou, a tak soucitný Mistr proměnil kyselinu solnou ve vodu a zachránil mě před neštěstím! Jsem Mistrovi nesmírně vděčná za ochranu!

Přežila jsem dopravní nehodu

V prosinci 2021 jsem kolem desáté večer jela po skupinovém studiu Fa na svém elektrickém skútru domů. Když jsem dojela ke křižovatce, slyšela jsem za sebou zvuk auta. Ohlédla jsem se, ale nic neviděla, a tak jsem nezpomalila. Když jsem se znovu podívala dopředu, najednou jsem před sebou uviděla zastavené auto. V tu chvíli už nešlo střetu zabránit. Prudce jsem strhla řídítka doleva, ale pravou nohou jsem narazila do auta. Bolest byla nesnesitelná a srdce mi bušilo. Ležela jsem na skútru a nemohla se pohnout.

Řidič vystoupil a zeptal se, jestli jsem v pořádku. „Jsem v pořádku,“ odpověděla jsem. „Podívejte se prosím na své auto a řekněte, kolik bude stát oprava.“

„Hlavně že jste v pořádku,“ řekl muž. „Auto si opravím sám, nebojte se.“

Odpověděla jsem: „Jsem praktikující Falun Dafa. Mistr nás učí být dobrými lidmi a vždy nejprve myslet na druhé. To já jsem narazila do vašeho auta. Vy jste do mě nenarazil.“ Neobviňovala jsem ho, že zastavil uprostřed cesty. Pokusila jsem se mu dát peníze na opravu, ale nechtěl je. Tak jsem mu násilím vložila 100 jüanů do kapsy.

Pomohl mi narovnat řídítka skútru. Poté jsem pokračovala domů a vysílala spravedlivé myšlenky. U výtahu jsem opřela skútr o zeď. Moje pravá noha byla jako zmrzlá tyč – necitlivá, bolestivě ztuhlá. Srdce mi bušilo, měla jsem pocit, že zkolabuji. Přidržela jsem se oběma rukama zdi a pomalu jsem se přesunula do výtahu. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a doufala, že si děti nevšimnou mého zranění.

Otevřela jsem dveře bytu, ale nedokázala jsem překročit dvoucentimetrový práh. V tu chvíli vyšel ze svého pokoje syn a uviděl mě. „Maminko, co se stalo?“ zeptal se.

„Nic, jen jsem si narazila pravou nohu. Neboj se, to bude dobré.“ Snažila jsem se mluvit klidně, zatímco se mě syn snažil dostat do ložnice.

Má matka, syn i snacha mě obklopili starostí, protože si mysleli, že zranění může být vážné. Moje desetiletá vnučka řekla: „Babičko, víš? Byla to Mistrova Těla Zákona, která odvrátila neštěstí.“

Syn trval na tom, že mě vezme do nemocnice. Snacha řekla: „Neboj se, jen půjdeme na rentgen, abychom zjistili, zda není kost zlomená. Na přední části bérce není moc masa, takový náraz to nemůže vydržet. Pokud je to zlomené a nesroste to správně, může se to posunout a můžeš mít celoživotní následky. Doktor maximálně kost narovná a dá sádru; nebude žádná injekce ani lék.“

„Budu v pořádku,“ ujistila jsem je. „Praktikuji Dafa mnoho let a moje tělo je plné vysokoenergetické látky, která má inteligenci. I kdyby byly kosti zlomené, samy se vrátí na místo.“

Když jsem to říkala, svlékla jsem si kabát a snacha mi sundala boty a ponožky. „Máš ledové nohy!“ zvolala a položila ruce na mou pravou nohu.

Seděla jsem na posteli, snacha klečela na zemi a držela mou pravou nohu oběma rukama. Moje dolní končetina byla v rovné poloze. Nějak jsem chytila prostřední část stehna a zvedla ji nahoru. Uslyšely jsme „křupnutí“ holenní kosti, které snachu vyděsilo a vykřikla. Takhle se kost vrátila zpět na místo.

Protože jsem měla spravedlivé myšlenky a učinila správné volby, Mistr mi pomohl. Díky neobvyklé a neplánované „spolupráci“ mezi mnou a snachou se moje kosti vrátily na místo. „Prosím přineste mi přehrávač. Udělám cvičení,“ řekla jsem.

Snacha mě přemlouvala, abych si odpočinula, ale moje matka, která není praktikující, řekla: „Nechej ji dělat cvičení, to urychlí hojení.“

Posadila jsem se do polovičního lotosového sedu a začala dělat páté cvičení. Po deseti minutách, když jsem měnila polohu rukou u zesilování božských sil, jsem cítila, jak mi od pravého kolena k prstům stéká teplý proud, který okamžitě vyrovnal teplotu mé ledové nohy. Potom následoval druhý a třetí teplý proud od kolene až k prstům. S Mistrovým posílením jsem dokončila hodinovou meditaci.

Bolest mi nedovolila spát celou noc. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, odříkávala Fa a dívala jsem se do sebe. Objevila jsem mnoho svých připoutání. Mezi hlavními problémy bylo to, že jsem nestudovala Fa srdcem, ale brala jsem to jen jako formalitu. Přála jsem si, aby náprava Fa brzy skončila, protože jsem už nechtěla dlouho zůstávat v lidském světě. Také jsem se bála utrpení. Když jsem se podívala ještě hlouběji, uvědomila jsem si, že jsem kladla důraz na dovršení své vlastní kultivace, zatímco záchranu lidí jsem dávala na druhé místo.

Tu noc jsem pokaždé, když jsem našla nějaké připoutání, vysílala spravedlivé myšlenky, abych ho odstranila.

Když jsem konečně usnula, moje pravá noha se najednou prudce roztřásla, doprovázená silnou bolestí. Stalo se to téměř pokaždé, když jsem upadala do spánku, a každý třes byl jako bolest pronikající srdcem. Zdálo se, že celá má mysl je naplněná slovem „bolest“.

O dva dny později jsem si uvědomila, že nesmím tuto bolest přijmout. Bolest patří do tří říší. Jako praktikující Dafa mě tři říše neovládají. Proto jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych tuto „bolest“ odstranila.

Opakovaně jsem si odříkávala Mistrův Fa:

„V současnosti, ať už je to odstraňování karmy nebo zasahování od zlých faktorů, všechno je to práce starých sil. Je to všechno stejné – jen se jim říká jinými jmény. Jsem proti všemu, co staré síly dělají. Nic z toho nepřijímám. A tím méně by měli být učedníci Dafa nuceni takové trápení snášet.“(„Učení Zákona na Fa konferenci metropolitní oblasti New York 2013“)

Chodit na toaletu byla skutečná zkouška. Nemohla jsem stát, nemohla jsem ohnout nohu a dokonce i pokus posadit se nebo plazit se po podlaze byl obtížný. Zkusila jsem to několikrát, zatnula zuby a snášela bolest, až jsem se nakonec dokázala posadit na zem. Potom jsem se rukama nadzvedla a začala se pohybovat pozpátku. Pomyslela jsem si: „Nemohu dovolit, aby mě rodina takto viděla. Mám mnoho připoutání a napravím se pod vedením Fa. Jen Mistr mě řídí a já půjdu po cestě, kterou Mistr uspořádal. Nikdo mě nemůže pronásledovat.“

Příště jsem se při cestě na toaletu přidržovala stoličky. Tu noc jsem měla takovou bolest, že jsem byla ráno úplně vyčerpaná a příliš slabá na to, abych mluvila. Tehdy jsem zesílila vysílání spravedlivých myšlenek, studium Fa a cvičení.

Byla jsem odhodlaná dokončit každý den všech pět cvičení, bez ohledu na bolest. U některých stojných cvičení jsem se opírala o zeď. Každé protažení způsobilo ostrou bolest v mé noze. Druhé cvičení, Falun pozice ve stoji, jsem dělala vsedě.

Nechtěla jsem ustoupit těmto nesprávným stavům. Nemohla jsem chodit, a tak jsem se přidržovala plastové stoličky. Má pravá noha mě neunesla, takže jsem se pohybovala poskoky po jedné noze. Postupně jsem zkoušela zatěžovat pravou nohu. Nejdřív jsem našlapovala na špičku, potom jsem se snažila položit na zem i patu. Ale ať jsem se snažila sebevíc, měla jsem pocit, že šlacha v pravé noze je zkrácená o více než centimetr a pata se nemohla dotknout země. Strašně to bolelo. Tento stav jsem nechtěla přijmout. Neustále jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych napravila vše, co není v pořádku. Byl to boj mezi dobrem a zlem.

Po 26 dnech jsem došla na skupinové studium Fa. V domě praktikujícího bylo více než dvacet schodů a vystoupala jsem nahoru, přidržujíc se zábradlí.

Toho roku trávila má tchyně lunární Nový rok u mladšího švagra. Prvního dne Nového roku jsme za ní šli – já, syn a snacha – popřát jí vše dobré. Rodina švagra bydlela ve třetím patře bez výtahu. Vystoupala jsem schody pomalu, krok za krokem, s krátkými přestávkami. Když se švagr vrátil zvenku, uviděl syna a snachu a slyšel, že jsem také přišla, prohlásil, že není možné, aby to moje zraněná noha zvládla. Když mě však spatřil, byl skutečně překvapený a zeptal se, jak jsem se dostala nahoru. Řekla jsem mu, že jsem vyšla sama. Nevěřil tomu a požádal mě, abych před ním prošla několik kroků. Postavila jsem se a ušla pár kroků. Zasmál se a zvolal: „Tak teď už věřím! Teď opravdu věřím!“

Věděli, že jsem po zranění odmítla jít k lékaři. Řekla jsem jim, že je překvapím, ale nevěřili. Dokonce si vyfotili mou nohu na telefon a ukázali ji ortopedovi. Lékař řekl, že to byla pravděpodobně zlomenina nebo alespoň prasklina.

Zastavit pronásledování prostřednictvím spravedlivých myšlenek

V roce 1999 zahájila Komunistická strana Číny pod vedením Jiang Zemina pronásledování Falun Dafa. Několikrát jsem odjela do Pekingu, abych uplatnila svá zákonná práva občana. V petiční kanceláři jsem vyplnila formulář a napsala své požadavky: zrušit zatykač na zakladatele Dafa, propustit všechny zadržované praktikující Falun Dafa a vytvořit pro mě legální prostředí k praktikování Falun Dafa.

Zaměstnanci petiční kanceláře se spolčili s pracovníky mé místní styčné kanceláře v Pekingu. Byla jsem zadržena, odvezena zpět a poslána na tři roky do tábora nucených prací.

Ačkoli jsem v táboře nucených prací snášela různé formy mučení a nucené podávání drog, nepřestala jsem praktikovat Dafa. Každý den jsem odříkávala Fa a snažila se dělat cvičení. Na pokyn dozorců mučili vězni ty praktikující, kteří odmítali vzdát se své víry. Nutili nás polykat chilli prášek, který pálil v krku tak, že jsme se svíjeli bolestí na zemi. Vězni nás také škrtili, cpali nám do úst ručníky a opakovaně nás bili.

Varovala jsem zástupkyni vedoucí dozorkyně, která osobně prováděla bití: „Jestli to bude pokračovat, jedna z nás zemře. Jak to vysvětlíte?“

Zástupkyně vedoucí dozorkyně řekla, že pokud někdo zemře, najde spoustu způsobů, jak to vysvětlit. Pak se na mě podívala a řekla: „Zrovna jsem přemýšlela, koho vybrat. Myslím, že se na to hodíte.“

Nechápala jsem, co tím myslí. Vedoucí oddělení udělala pohyb, jako by mi dávala injekci, a řekla: „Vy nechcete poslouchat, že? Počkejte dva dny a dostanete ‚šššt–šššt–šššt‘.“ Teprve mnohem později jsem pochopila, že chtěli použít mé tělo k pokusům s drogami.

Od toho dne byli pověřeni dva drogově závislí, aby mi podávali jídlo a pití, a má moč byla shromažďována odděleně. Odvezli mě do nemocnice a píchli mi neznámé injekce. O několik dní později mě odvedli do nové, ale nevyužívané budovy v areálu nemocnice. Dva lidé v bílých pláštích, čepicích a velkých maskách natáhli ruce z okna a odebrali mi krev. O pár dní později, opět v nemocnici, testovali mé reakce. Posadili mě před zařízení podobné arkádovému automatu, na kterém se objevovala světelná koule, a řekli mi, abych stiskla tlačítko pokaždé, když ji uvidím.

Jindy mi v téže nemocnici připnuli svorku na akupunkturní bod na ruce; svorka byla připojena k počítači. Okamžitě jsem ucítila, jak mocný elektrický proud udeřil do mého mozku, jako elektrické kladivo – každý úder silnější než předchozí. Ten šok byl nevystižitelný. Zdálo se, že testují účinky nějakého experimentálního léku. Po několika těchto pokusných testech jsem onemocněla periferní neuropatií a mé orgány i svaly atrofovaly.

Jedna dozorkyně se mnou jednou promluvila, když nikdo nebyl poblíž. Řekla mi: „Nepřipadá vám to divné? Jste druhý člověk na světě s touto nemocí. Poté, co se objevil první případ této nevyléčitelné nemoci, jste druhá na světě! Předtím jste to neměla!“

Reagovala jsem pomalu, mimika mé tváře byla pokroucená, končetiny zdeformované a téměř jsem oslepla. Ztratila jsem paměť. Měla jsem zrychlený tep, potíže s dýcháním a celé tělo ledové. Nemohla jsem se pohnout a držela jsem se při životě jen na posledním dechu. Celé tělo mě bolelo, jako by mi někdo škrábal kosti a vytahoval šlachy. Občas to vypadalo, jako by mi tělem procházela kyselina sírová, jindy jako by mě prostupovaly elektrické proudy. Mé tělo se celé třáslo a hlava nesnesitelně bolela, jako by ji někdo tesal. Při každé vlně bolesti se mi cukaly obličejové svaly, oči i ústa.

To nelidské mučení mi působilo nesnesitelnou bolest každou minutu, ale měla jsem jedno pevné odhodlání: „Neumřu.“ Když jsem byla v extrémní fyzické i duševní bolesti, když mé orgány i svaly atrofovaly a byla jsem na pokraji smrti, ani tehdy jsem nepomyslela na to, zda je to nemoc, zda bych měla vyhledat lékařské ošetření nebo zda zemřu.

Když mě propouštěli z tábora nucených prací, byli si jisti, že zemřu ještě dřív, než dojdu domů. Ale k jejich překvapení jsem přežila.

Po návratu domů, s pevnou vírou v Dafa, jsem poslouchala Mistrovy přednášky a dělala cvičení. Bez jakéhokoli lékařského ošetření jsem se brzy zotavila. Byl to lékařský zázrak, že člověk, jehož orgány atrofovaly a byl na pokraji smrti, se stal opět zdravým. Zázraky a mimořádné schopnosti Dafa se na mně znovu projevily!

Mnohokrát se stalo, že si pro mě „něco“ přišlo. Například jsem náhle ucítila, že se všechno kolem mě začalo točit. Okamžitě jsem řekla: „Nedovolím starým silám, aby mě rušily!“ Pak jsem začala odříkávat slova k vysílání spravedlivých myšlenek. Než jsem dokončila, vše se vrátilo do normálu.

Jednou jsem spala a uviděla jsem vedle postele stát muže, který říkal: „Musíš zemřít.“ V tu chvíli mi začala tuhnout hlava.

„Ne, neumřu!“ vykřikla jsem. Náhle jsem se posadila na posteli. Položila jsem pravou ruku na hrudník a začala odříkávat slova k vysílání spravedlivých myšlenek. Než jsem je dokončila, muž zmizel. Hlava se mi vrátila do normálu. Lehla jsem si a znovu usnula.

Všechny tyto zkoušky přešly jako poryv větru – a já byla v pořádku.

Nechci se chlubit. Byl to Mistr, kdo za mě rozpustil všechny tyto pohromy. Kdyby Mistr nenesl mou karmu, která byla těžká jako hory a vysoká jako nebe, jak bych mohla být ještě naživu?! Chci sdílet svou zkušenost, abych řekla světu: „Mistr je veliký! Fa je veliký!“ Mistrovi to mohu oplatit jen tím, že budu dělat dobře tři věci!

Mistr vyrovnal mé karmické dluhy

Po dopravní nehodě v roce 2021 se mi zdál sen. Ve snu jsem seděla v jámě, přesně jako v těch, které se na venkově kopou na pohřeb. Podívala jsem se nahoru a viděla hromady hlíny kolem jámy. Naproti mně seděl muž kolem padesátky a v každé ruce držel dva balíčky malých kulatých kuliček, menších než pingpongový míček, zabalených v síťce. Jeden balíček byl růžový a druhý světle modrý. Jeho myšlenky mi sdělily, že tyto kuličky stačí k tomu, aby mě zabily. Necítila jsem žádnou zášť ani křivdu. Jen jsem si pomyslela, že až mě pohřbí, zemřu. Pak jsem nad sebou uslyšela mužský hlas volající: „Vylez!“

Aniž jsem cítila, že lezu, ocitla jsem se na vrcholu hromady hlíny. Ten muž řekl: „Kup jim něco.“ Zvláštní bylo, že jsem najednou měla v kapse spoustu svíček, a tak jsem vytáhla světle červené svíčky a každému z pěti či šesti lidí, kteří mě chtěli pohřbít zaživa, jsem dala dvě.

Svíčky symbolizují světlo. Pochopila jsem, že to byl Mistr, kdo mě svým nesmírným soucitem zachránil a vyrovnal mé karmické dluhy. Mistr vyrovnal i odpor těch životů, kterým jsem ublížila, takže se rozhodly mi odpustit. Dafa dal světlo jim i mně. Navždy si to budu pamatovat — vážit si druhých znamená vážit si také sebe.

S úctou se klaním a děkuji Mistrovi za jeho nekonečnou a dobrotivou milost.

(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)