Těšíme se na den, kdy bude hudba k cvičením opět znít po celé Číně

(Minghui.org) Když jsem nedávno cestovala mimo Čínu, mohla jsem cvičit Falun Dafa venku spolu s dalšími praktikujícími. Když mi jedna praktikující řekla, že následující den půjdou praktikující cvičit k jezeru, nadšeně jsem ještě před úsvitem vzbudila manžela, abychom se mohli připojit. Kolem čtvrté ráno jsme potichu následovali praktikující ve vlahém tichu časného rána a šli na cvičební místo. Jak jsme ve třech kráčeli po cestě, připomnělo mi to dobu před rokem 1999, kdy jsem doprovázela své rodiče na místní cvičební místo v Číně.

Moji rodiče začali praktikovat Falun Dafa v roce 1994 poté, co se zúčastnili semináře vedeného Mistrem. Četla jsem knihy Dafa a zjistila jsem, že jsou velmi přínosné, a tak jsem se rozhodla praktikovat také. Rodiče uvedli Falun Dafa zaměstnancům jednoho vojenského útvaru a jak přicházelo stále více lidí, bylo tam založeno cvičební místo. V letech 1994 až 1999 jsme téměř denně cvičili venku. Když bylo nepříznivé počasí, cvičili jsme v hale nebo ve třídách. Tyto místnosti nás chránily před větrem a deštěm, ale ne před extrémním chladem, horkem nebo komáry. Žili jsme v přímořském městě na severu, kde v zimě teploty klesaly pod bod mrazu. U pomalých pohybů byla zima snesitelná, ale u druhého cvičení, kdy ruce dlouho zůstávají v jedné poloze, to bylo náročné. Ruce mi postupně chladly, ztrácely cit a pak se pomalu zase oteplily. Každý den, kdy jsem cvičila, se ruce stávaly odolnějšími vůči mrazu.

Nejchladnější zimní dny se daly vydržet, ale letní vedra v kombinaci s komáry byla mnohem náročnější. Jeden manželský pár, který chodil na cvičební místo, zastával vysoké společenské postavení. Žena se komárů velmi bála. V kultivaci se učíme opouštět připoutání, a někdy právě to, čeho se nejvíce bojíme, je to, co nás potká. Čím více se bála, že ji kousnou, tím více ji komáři kousali. V létě přestali docházet právě kvůli komárům.

Cítila jsem, že snášet komáří štípance je také součástí kultivace. Když jsem začala cvičit, komáři mi bzučeli kolem hlavy a chtěla jsem je odehnat. Později jsem si uvědomila, že během cvičení není vhodné se hýbat, a tak jsem štípance snášela. Každé kousnutí mi zanechalo velké, svědivé pupeny, které jsem si nesměla škrábat. Bylo to velmi nepříjemné. Protože jsem se nehýbala, komáři mě poštípali všude. Někdy jsem po cvičení měla ruce, nohy i obličej plné pupenů. Na podzim byli komáři obzvlášť agresivní. Kousali mě i přes oblečení. Jak jsem však cvičila každý den, má mysl se postupně zklidnila a štípance mě přestaly obtěžovat. Někdy jsem cítila, jak mi komár sedne na nos, bodne mě a zase odletí. Postupně mě svědění přestalo trápit a po cvičení pupeny mizely a zůstala jen malá červená tečka.

Když se ohlédnu zpět, dny, kdy jsem se účastnila cvičení venku a skupinového studia Fa, byly nejšťastnějším obdobím mého života.

Když jsme dorazili na cvičební místo u krásného, klidného jezera, ostatní praktikující už začali cvičit. Když jsem zaslechla melodickou hudbu ke cvičením a Mistrovo vedení, rychle jsem položila batoh a přidala se k nim.

Když jsem cvičila, tekly mi po tváři nekontrolovatelné slzy. Od začátku pronásledování Falun Dafa v roce 1999 jsem už 26 let nemohla cvičit venku. Praktikující v Číně stále usilují o legální a otevřené prostředí pro praxi. Praktikující mimo Čínu mají skutečné štěstí a měli by si možnosti veřejného cvičení vážit.

Po návratu do Číny jsem o této zkušenosti řekla praktikujícím na našem skupinovém studiu Fa a oni byli dojati k slzám. Věřím, že v blízké budoucnosti bude hudba ke cvičením Falun Dafa opět znít po celé Číně. Těšíme se na den, kdy budeme moci cvičit venku svobodně, stejně jako praktikující v jiných zemích.