Čínská Fahui | Děláme, co je v našich silách, abychom hájili Falun Dafa

(Minghui.org) Rychle jsem přeskočila do postranního domku a odtud do hlavního domu. Vylezla jsem na hřeben střechy, pak seskočila do vedlejší opuštěné stodoly… a poté jsem přeskočila dvě přízemní stavby i dvě zdi a úspěšně unikla. V té době mi bylo přes sedmdesát let. Když jsem šplhala po domech, přeskakovala střechy a skákala přes hřebeny, cítila jsem, jak mě nese silný proud energie. Věděla jsem, že mě Mistr chránil před nebezpečím.

Policisté venku přeskočili zeď a vběhli na dvůr – zdálo se, že si mysleli, že se někde schovávám. Prohledali každý kout, ale nenašli mě. Dívali se na sebe – nechápali, co se stalo. Jeden z nich řekl: „To ta stará paní umí létat, nebo se propadla do země?“

– Úryvek ze zkušenosti

* * * * * *

Náprava Fa se blíží ke svému závěru a každý praktikující naplňuje své prastaré sliby. Tento článek píšu, abych Mistrovi a spolupraktikujícím podala zprávu o svém kultivačním postupu.

1. Získání Fa a svědectví o zázracích

Po nekonečném čekání a nespočtu reinkarnací jsem konečně dne 13. března 1996 začala studovat učení Falun Dafa – byl to slunný den plný světla.

Od svých pracovních začátků až po odchod do důchodu jsem prošla velkým skokem v roce 1958 i přírodními katastrofami roku 1960. Měla jsem staré rodiče a malé děti, které jsem musela živit, a často jsme trpěli hladem. K tomu mě v práci přesunuli na výrobní linku, kde jsem musela pracovat se zastaralými stroji. Pracovala jsem dvanáct hodin denně na směny. Pokud se stroj porouchal, musela jsem čekat, až bude opraven, takže jsem někdy pracovala i šestnáct hodin denně. Dostala jsem vysoký krevní tlak, srdeční chorobu, úzkosti, bolestivý zánět dutin, artritidu a pokles žaludku. Byla jsem vyhublá na kost a každý rok jsem byla několikrát hospitalizována. Sotva jsem se držela při životě.

Jednoho březnového rána 1996 mě manžel požádal, abych s ním šla na procházku. Držela jsem se ho a pomalu jsme došli na náměstí. Slyšeli jsme příjemnou hudbu a podle zvuku jsme našli skupinu praktikujících, kteří v souladu s hudbou cvičili v uspořádaných řadách. Postavili jsme se za ně a napodobovali pohyby. Téměř okamžitě jsem ucítila, jak mi tělem proudí teplý proud, a zažila jsem nevídané uvolnění – jako by ze mě spadlo něco, co mě po desetiletí svazovalo. Po dokončení cvičení jsem řekla manželovi: „Tohle cvičení je úžasné! Přijďme zítra znovu.“

Druhý den jsme přišli na náměstí brzy a jeden praktikující nás pohyb po pohybu naučil všechna cvičení. Po jejich osvojení jsem byla plná radosti a úcta k Mistrovi Li Hongzhi byla nepopsatelná. Koupila jsem si dva výtisky Zhuan Falun a portrét Mistra Li. Každý den, kdykoli jsem měla volnou chvíli, jsem studovala Fa a praktikovala cvičení.

Jednoho dne při pátém cvičení jsem zřetelně cítila, jak do mého těla vklouzává bílý oblak, jakmile jsem vstoupila do klidného stavu. Pak jsem slyšela, jak mi srdce bije tak silně, jako by chtělo vyskočit z hrudi, ale necítila jsem žádnou bolest ani nepříjemnost. Nakonec oblak opět vyplul ven. Manžel řekl, že lidské tělo je jako vesmír a ten bílý oblak může být Mistrovo Tělo Zákona, které mi čistí tělo v jiné dimenzi.

Jindy, když jsem po prvních čtyřech cvičeních ležela na posteli, jsem ten bílý oblak opět cítila. Nemohla jsem se pohnout; dokázala jsem hýbat jen nohama ze strany na stranu a svírat prsty. Když jsem prožívala tento zvláštní stav, oblak se opět vzdálil. Řekla jsem manželovi: „Mistr mi znovu čistil tělo. Tentokrát čistil mozek. Teď se mi chodí lehce – jako by mě někdo zezadu podpíral.“ Manžel mi pak sdělil svou zázračnou zkušenost: „Když čtu Zhuan Falun, vidím na každém znaku malé postavičky. Některé světle zelené, jiné světle červené, modré nebo žluté.“ Řekl nadšeně: „Úžasné! Opravdu úžasné!“ Byli jsme nesmírně dojatí a vděční Mistrovi a měli jsme k Dafa hlubokou úctu.

Každý víkend jsme se s manželem přidali ke stovkám praktikujících na náměstí. Z reproduktoru vepředu zazněla výzva k přípravě na cvičení. Když jsem pozvedla hlavu, uviděla jsem Mistrovo Tělo Zákona, majestátně vysoké, sedící v lotosové pozici desítky metrů nad zemí. Dívala jsem se na Mistra a on se na mě usmál a přikývl. Srdce se mi naplnilo radostí, nos mě štípal a po tvářích mi tekly slzy štěstí. Utřela jsem si je, podívala se znovu nahoru a Mistr mi opět přikývl. Zvolala jsem: „Mistře! Mistře!“ A on přikývl potřetí.

Vtom začala hrát cvičební hudba a my začali cvičit. Zavřela jsem oči a viděla Mistrovo Tělo Zákona sedící ve vzduchu a dohlížející na nás. Vzpomněla jsem si na Mistrova slova: „Učitelova Těla Zákona (fashen) je jistě budou potichu ochraňovat.“ (Vstoupit do učení k Učiteli, Podstata dalšího pokroku)

Když jsem cítila Mistrovu obrovskou soucitnou sílu, zalily mě slzy dojetí. V tom okamžiku jako by mi i chloupky na těle vyrašily, zesílily a celé mé tělo narostlo – tato dimenze byla najednou příliš malá a musela jsem naklonit hlavu dopředu. Během cvičení se mé ruce pohybovaly samy podle mechanismů, které Mistr umístil do mého těla. Po dokončení cvičení Mistrovo Tělo Zákona tiše odešlo. Toto byla moje vlastní zkušenost s nádhernou silou Falun Dafa.

2. Pokojný apel 25. dubna a po 20. červenci

Dne 11. dubna 1999 zveřejnil He Zuoxiu, tajemník Komise pro politické a právní záležitosti KS Číny, v celostátním časopise vydávaném Pedagogickým institutem univerzity Tianjin článek pomlouvající Falun Gong (Falun Dafa). Praktikující za ním šli, aby mu objasnili skutečnosti, a více než 40 z nich bylo zatčeno. Úředníci ostatním sdělili, že problém lze vyřešit pouze v Pekingu. Dne 25. dubna se tak praktikující z celé země vydali k Úřadu pro dopisy a návštěvy Státní rady, aby se proti zatčení odvolali. Mnoho praktikujících stálo tiše venku. Čekali v klidu, policie nemusela udržovat pořádek. Tehdejší premiér se setkal s několika zástupci praktikujících a nařídil veřejné bezpečnosti v Tianjinu propustit všechny zatčené. Téhož večera praktikující tiše odešli – ani jediný kus odpadku po sobě nenechali.

Apel z 25. dubna byl mezinárodním společenstvím označen za nejpokojnější a nejracionálnější apel v moderní historii Číny. Avšak tehdejší vůdce Jiang Zemin tuto událost označil za „útok na Zhongnanhai (centrální vládu)“ a 20. července téhož roku rozpoutal celostátní pronásledování Falun Gongu. Od té chvíle policie a úředníci sledovali a vyslýchali praktikující na všech cvičebních místech. Někteří je dokonce následovali až domů.

Před 25. dubnem 1999 bylo v mém městě několik desítek cvičebních míst. V celém městě i okolí bylo možné slyšet hudbu ke cvičení. Pak přišel 20. červenec. Média ovládaná KS Číny – televize, rozhlas i tisk – začala dnem i nocí chrlit lži ve snaze oklamat veřejnost. Pronásledování se stalo tak extrémním, že cestující byli na hlavních dopravních uzlech přísně kontrolováni.

Dne 22. července 1999 jsme se s manželem vydali do provinčního hlavního města podat apel. Uprostřed cesty zastavila autobus policie a přikázala všem vystoupit k výslechu. Řekla jsem manželovi: „Mají zlé úmysly, nevystupuj.“ Vtom jsem jasně zaslechla hlas: „Vy dva se uklidněte a zůstaňte sedět.“

Nikdo nás nepobízel, abychom vystoupili. Později jsem pochopila, že Mistr kolem nás vytvořil ochranné pole, takže nás neviděli. Otevřela jsem okno a uviděla policisty, jak na zem pokládají Mistrův portrét a nutí nastupující cestující, aby na něj šlapali a nadávali. Asi deset lidí odmítlo, a tak nenastoupili.

Dorazili jsme k budově provinční vlády. Po obou stranách vchodu stáli ozbrojení policisté a bránili nám ve vstupu. Manžel jim vysvětloval, co je Falun Gong. Policisté řekli: „Okamžitě odejděte. Pokud přede mě uděláte krok, zatkneme vás. Plníme rozkazy.“ Na nejvyšším místě vládního komplexu hrály tři velké reproduktory stále dokola oznámení ministerstva občanských záležitostí o zákazu Falun Dafa. Mnoho ozbrojených policistů přiběhlo se štíty a rozháněli praktikující. Sirény kvílely a vytvářely děsivou atmosféru. Ten den jsme se vrátili domů.

Po neúspěšném odvolání v provinčním městě nás začali místní policisté a úředníci přísně sledovat. Řekla jsem manželovi: „Zůstaň doma, do Pekingu pojedu já – ty máš mezi praktikujícími větší vliv a policie bude klidnější, když tě uvidí doma.“ Souhlasil.

Dne 17. října 1999 jsme spolu s několika praktikujícími odjeli vlakem do Pekingu. Když jsme přišli k Úřadu pro dopisy a návštěvy, službu tam už nevykonávali úředníci, ale policisté. Ptali se, z jaké provincie jsme, a řekli: „Nastupte do auta, odvezeme vás na místo, kde se to vyřeší.“ Odvezli nás do provinční ubytovny v Pekingu, kde si nás vyzvedla místní policie a odvezla nás zpět – následovalo dvoutýdenní zadržení.

V ubytovně jeden zaměstnanec řekl: „Proč jste šli do Pekingu? Ztratíte peníze i čas a jen budete trpět. Váš Mistr zbohatl prodejem knih a odjel do zahraničí užívat si života a vás tu nechal.“ Odpověděla jsem: „Mého Mistra pozvali do zahraničí, aby šířil praxi a pomohl více lidem v kultivaci. Pokud by chtěl zbohatnout, nepotřeboval by prodávat knihy – stačilo by, kdyby každý z více než sta milionů praktikujících daroval jediný jüan, a byl by několikanásobným milionářem. Nevzal si ode mne ani haléř. On mě učí jen to, jak kultivovat mysl a stát se lepším člověkem.“

3. Potvrzování Fa

Zachraňování druhých

Dne 1. října 2000 jsem znovu odjela do Pekingu apelovat. Tentokrát nás bylo čtrnáct. Drželi jsme se ve dvojicích, abychom se mohli vzájemně podpořit. Když jsme dorazili k jihozápadnímu rohu náměstí Tiananmen, uviděli jsme více než stovku policistů přicházet od jihovýchodního rohu, s elektrickými obušky v rukou.

Zrychlili jsme krok a utíkali na náměstí Tiananmen, kde už se shromáždily desetitisíce praktikujících z celé země. Byli tam i ozbrojení policisté, tajní policisté i běžní policisté. Náměstí se proměnilo v bojiště mezi dobrem a zlem. Přidali jsme se k praktikujícím a volali: „Falun Dafa je dobrý, Falun Dafa je spravedlivý, obnovte naše kultivační prostředí, očistěte pověst Mistra Li Hongzhi!“

Policisté bili praktikující elektrickými obušky. Některým natekl obličej natolik, že téměř neviděli, a nemohli proto uniknout. Prodírala jsem se davem k policistům a volala, aby přestali ubližovat lidem. Než jsem stačila domluvit, jeden z nich mě udeřil do obličeje a přede mnou se zatmělo. Cítila jsem, jak mi obušky a pěsti dopadají na hlavu a záda.

Když už jsem cítila, že to nevydržím, chytil mě za paži mladý praktikující a řekl: „Stůjte, nepadněte, jinak vás ušlapou!“ Dál volal hesla. Policisté nás bili ještě zuřivěji. Na chvíli jsem ztratila vědomí. Moje duše vystoupila z těla a vznášela se nad náměstím. Viděla jsem nespočet lidí. Praktikující se vlnili vpřed jako příboj a nepřestávali volat hesla. Jejich hlasy burácely a pronikaly k nebi. Policie zrychlila zatýkání. Praktikující se drželi navzájem, aby zabránili policii někoho odvést. Boj mezi dobrem a zlem byl opravdu velkolepý a nepopsatelný.

Mladý praktikující mě celou dobu držel za paži, zatímco ho policisté nemilosrdně bili obušky. Když jsem viděla, jak trpí, vrátila jsem se zpět do svého těla a znovu začala volat hesla.

Policisté nás odvezli do blízkého dvora, který už byl plný zadržených. Všichni stáli vzpřímeně a hlasitě volali hesla. Když mě policista vytahoval z auta, slyšela jsem jiného policistu šeptat: „Někdo si ten dvůr fotí.“ Okamžitě vyběhl ven. Rychle jsem upozornila praktikujícího vedle mě: „Policie jde po tom, kdo fotí.“ Praktikující zakřičel směrem k člověku s fotoaparátem: „Policie jde k tobě, utíkej!“ A ten člověk zmizel dřív, než k němu policie doběhla.

Proč se policisté bojí fotografování? Protože to, co páchají ve tmě, nemůže být zveřejněno. Bojí se, že lidé poznají pravdu.

Do dvora přijel velký autobus a rychle se zaplnil praktikujícími. Odvezl nás do okolních vazebních věznic a vězení. Když autobus přijel na jedno místo, objevila se cedule „plno“. Od jedenácti dopoledne až do šesti večer nás odváželi na různá místa, ale všechna byla přeplněná, a autobus se nakonec vrátil do Pekingu. Já a praktikující, který byl se mnou, jsme byli uvězněni ve vazební věznici v obvodu Xicheng.

Radost z pomoci druhým

Ve vazební věznici mi praktikující Zhang, která žila v Pekingu, vyprávěla několik příběhů. V Pekingu žil starší manželský pár, jejich syn, snacha a vnuk – celá pětičlenná rodina praktikovala Falun Dafa. Jednoho večera viděli praktikující z jiných provincií spát na chodnících či v kanálech. Bylo jim to líto. Druhý den zavolali syna a snachu a domluvili se, že prodají jeden ze svých bytů, aby mohli pomoci těm, kdo přijeli do Pekingu apelovat. Snacha navrhla, že prodají jejich nový byt, protože měl větší hodnotu. Peníze použili k tomu, aby těmto praktikujícím zajistili jídlo a nocleh.

Další příběh se týkal praktikující z jiné provincie, jejíž manžel pracoval v Pekingu. Když ho přišla navštívit, viděla, že praktikující z venkova jedí tvrdý suchý chléb a pijí vodu z kohoutku. Rozhodla se dát výpověď a otevřít v Pekingu restauraci. Přes den zdarma nabízela horkou polévku a chléb, večer odsunula stoly a židle a nechala lidi přespat. Když zjistila, že její místnost sousedí s konferenčním sálem, kde policie drží přes dvě stě praktikujících, hned jim donesla balenou vodu a jídlo.

Zhang mi také řekla, že už byla zadržena sedmkrát. Po patnácti dnech byla propuštěna a její místo zaujal jiný praktikující, aby místní praktikující ochránili ty, kdo přijeli zdaleka. Úřady ve vazební věznici rozdávaly falešné texty a nasazovaly falešné „praktikující“, aby podkopali Fa. Místní praktikující nechtěli, aby lidé z jiných oblastí byli oklamáni, a tak se střídali v tom, kdo se nechá zatknout.

Byla jsem tím hluboce pohnutá. Té noci se mi zdál sen: Mistr sestoupil z nebe a postavil se přede mě. Zeptal se: „Co je to Buddha?“ Odpověděla jsem: „Strážce vesmíru.“ Mistr přikývl a podal mi složený test. Vzala jsem si ho, ale než jsem ho otevřela, probudila jsem se.

O několik dní později nás policie převezla zpět do naší místní vazební věznice. Byla jsem odsouzena k jednomu roku nucených prací, ale pracovní tábor mě odmítl přijmout, protože jsem neprošla lékařskou prohlídkou. Policie mě však nepustila domů – protože jsem odmítla vzdát se své víry, nechali si mě dál ve vazební věznici.

Neochvějná víra ve Falun Dafa

Ve vazební věznici jsem místním spolupraktikujícím vyprávěla příběhy, které jsem slyšela během svého zadržení v Pekingu. Jedna praktikující se rozplakala a řekla: „Praktikující v Pekingu se chovali tak nezištně. Po propuštění se je musíme snažit dohnat.“

Jednoho dne s námi asi dvanáct lidí cvičilo a stráže nás udaly veliteli. Ten se rozzuřil. Byly tehdy nejtužší zimní dny – stačilo vyjít ven a voda okamžitě zamrzala. Velitel nám přikázal svléknout teplé kabáty i boty a nechal nás bosé, pouze ve spodním prádle, stát na dvoře. Stály jsme tam tři hodiny. Nikomu nebyla zima – strážní to nechápali. My jsme však věděly, že bolest za nás nesl soucitný Mistr a chránil nás.

Stráže vyzkoušely všechno možné, aby mě donutily zříci se Falun Gongu. Jednoho dne mi velitel řekl: „Nadřízený tvého syna zjišťuje, zda ještě praktikuješ Falun Gong. Pokud ano, tvůj syn nedostane povýšení.“

Nevšímala jsem si ho a řekla jsem, že díky praktikování Falun Dafa jsem zdravá, nikdy nechodím do nemocnice a nedělám problémy rodině ani spolupracovníkům. Velitel naléhal, že bych měla myslet na synovu kariéru. V duchu jsem si řekla: „Vedoucí a tajemníci KS Číny se podílejí na zkažených věcech strany. Je lepší, když můj syn do těch míst nepůjde.“ Moje srdce bylo naplněné Falun Dafa a jejich triky selhaly.

Dělat vše pro pomoc spolupraktikujícím

Nezištné příběhy, které jsem slyšela v pekingské vazební věznici, mě hluboce dojaly a inspirovaly. Říkala jsem si, že pokud jednou přijde čas, budu pomáhat druhým bez váhání.

V lednu 2003 mě propustili z místní vazební věznice. Jednoho březnového večera jsem se doslechla, že policie zničila několik velkých místních center pro výrobu informačních materiálů. Praktikující nemohli číst týdeník Minghui a přišli o spojení s Minghui.

Viděla jsem jejich obavy, a tak jsem se rozhodla založit centrum na výrobu materiálů. Znala jsem mladou praktikující, která se dobře kultivovala a měla domov na vhodném místě. Probrala jsem to s ní. Řekla, že nemá peníze, protože její podnik zkrachoval. Odpověděla jsem jí, že ona poskytne místo a já zaplatím vše potřebné. Koupily jsme kopírku a další vybavení. Našly jsme materiály a začaly kopírovat. Později jsme koupily druhou kopírku. Kvůli bezpečnosti jsme jezdily kupovat zásoby mimo město. Spolu s další praktikující jsme daly dohromady 70 000 jüanů na auto a zajistily řidiče–praktikujícího, který rozvážel materiály.

V roce 2004 jsem vybudovala centrum pro výrobu materiálů ve skrytém pokoji svého domu. Praktikující mě naučil používat počítač, takže už jsem nemusela chodit ven pro podklady. Místo postupně získalo veškeré potřebné vybavení a já zvládla mnoho technik výroby. Dokázala jsem vytvářet knihy Dafa, týdeník Minghui, brožurky, amulety, kartičky, CD i ryté jadeitové amulety. Kvalita byla na profesionální úrovni. Kdykoli bylo potřeba materiály k zachraňování lidí, bez ohledu na místo či čas, překonala jsem překážky a splnila úkol včas. Někdy jsem pracovala celou noc a další den jsem byla plná energie, bez známek únavy.

Během výroby se děly zázraky. Mistr mi dal moudrost, aby starší žena se základním vzděláním dokázala rychle zvládnout práci s počítačem. Uprostřed parného léta, v dusné místnosti bez větrání či klimatizace, jsem necítila horko – jemný vánek mě často ovíval. Jednou jsem chtěla vytisknout 100 stran. Nahodile jsem vložila do kopírky hromadu papírů – a vyšlo přesně 100 stran. Takové věci se děly často. Mistr viděl, že jsem přetížená, a pomohl mi zlepšit efektivitu. Pomohla jsem taky vzdáleně žijícím praktikujícím založit vlastní centra a poskytla jim finanční podporu.

Jedné praktikující zatkli manžela, protože se odmítl vzdát své víry. Ona a její dvě děti se bály zůstat doma a přišly ke mně. Věděla jsem, že jim musím pomoci. Vzpomněla jsem si na praktikujícího, který měl pole a několik domků, a zařídila jsem, aby tam mohli dočasně bydlet. Připravila jsem jim vše potřebné, aby nemuseli vycházet ven.

Jiná praktikující si zlomila nohu, když s manželem utíkala před policií. Přišli do našeho města a místní praktikující se postaral o jejich bydlení a potřeby. Umístili jsme několik mladých i středně starých praktikujících do potravinářské továrny vedené praktikujícím. Mladé muže jsme umístili do továrny na zpracování mouky, také vedené praktikujícím. Pomohli jsme také několika ženám z jiných oblastí najít práci a střechu nad hlavou.

4. Pevná kultivace uprostřed pronásledování

Zachraňovat lidi i v době strádání

Jednoho dne v říjnu roku 2013 mi spolupraktikující žena přinesla tiskárnu, řekla jen pár slov a odešla. O tři minuty později do domu vtrhlo několik mužů v civilu právě ve chvíli, kdy jsem tiskárnu ukládala. Jeden z nich ke mně přistoupil a samolibě řekl: „Tak co teď řeknete?“ – jakože mě přistihli „při činu“.

Usmála jsem se, přitiskla tiskárnu k hrudi a odpověděla jsem: „Dělám to pro lepší budoucnost všech. To je moje poslání.“ Do dvora mezitím vstoupila skupina lidí z politického a právního výboru, Úřadu 610, oddílu národní bezpečnosti a místní policie – chtěli mě zatknout. Vyvedla jsem je ven před bránu, jednou nohou uvnitř, druhou venku, držela jsem se dveří a nahlas – jim, sousedům i kolemjdoucím – vysvětlovala pravdu o pronásledování Falun Gongu.

Během mluvení jsem prudce zavřela dveře, zasunula závoru a zahnala tak policisty ven. Řekla jsem třesoucímu se manželovi: „Musím odsud pryč.“

Bleskově jsem přeskočila do vedlejšího domku, pak do hlavního. Vylezla jsem na hřeben střechy, seskočila na přilehlý opuštěný sklad, vyšplhala na jeho střechu, přešla po hřebeni, slezla k okapům – a nakonec jsem přeskočila dvě přízemní stavby a dvě zdi. Úspěšně jsem unikla. Bylo mi tehdy přes sedmdesát. Když jsem lezla po domech, přeskakovala střechy a hřebeny, cítila jsem, jak mě podpírá mocná energie. Věděla jsem, že mě Mistr chrání.

Policisté mezitím přeskočili zeď do dvora a začali všude hledat – mysleli si, že jsem se někde schovala. Nenašli nic. Nechápali, co se stalo. Jeden řekl: „Ta stará paní snad umí létat, nebo se propadla do země?“

Po útěku jsem na dva dny našla útočiště u jedné praktikující. Protože policie po celé oblasti hledala stopy, zveřejnila na internetu zatykač a pátrala po mně, musela jsem její dům opustit a odjet z města.

Spolupraktikující mi našel práci v bezpečném podzemním centru pro výrobu materiálů. Bylo tam sedm barevných tiskáren složených z použitelných dílů ze starých strojů a tři starší notebooky. Praktikující, který centrum vedl, byl velmi zručný. Blížil se říjen – čas začít vyrábět kalendáře Minghui na příští rok. Každý den jsem studovala Fa, cvičila, vyráběla kalendáře, tiskla materiály a sdílela pochopení s praktikujícím.

Barevné tiskárny tiskly pomalu, ale výtisky byly krásné a jasné. Každý den jsem zapnula první tiskárnu, nastavila tisk, pak druhou, třetí… když jsem nastavila sedmou, byla první hotová. A tak pořád dokola. Když jsme dokončili tisk, praktikující zavolal další spolupraktikující, kteří kalendáře svázali a odnesli k distribuci.

V prosinci jsme výrobu kalendářů ukončili. Protože věděli, že se mi stýská po domově, našli mi dvoupatrový dům, který postavil místní praktikující. Po návratu jsem zjistila, že dům je dostatečně velký, aby se v něm daly vyrábět transparenty. Měli jsme osm šablon – delší měly asi 1,6 metru na délku a 30 cm na šířku, kratší kolem 1,2 metru. Jeden praktikující kupoval látku a tiskl nápisy. Hotové transparenty jsme věšeli na stromy a sloupy. Přibyly také další tiskárny, počítače a strojky na rytí jadeitových amuletů. Z domu se tak stalo plně vybavené místo pro výrobu všech potřebných materiálů pro místní praktikující.

Podání žaloby na Jiang Zemina

V roce 2015 začali praktikující podávat žaloby na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina za zneužití moci a zahájení pronásledování Falun Gongu v Číně. Jiang vydal rozkaz Falun Gong „zlikvidovat během tří měsíců“ pomocí tří strategií: „politicky zostudit, ekonomicky zničit a fyzicky eliminovat.“ Nepsané pravidlo pro zacházení s uvězněnými praktikujícími znělo: „Úmrtí se považují za sebevraždu a těla se okamžitě spalují bez vyšetřování.“

Mnoho praktikujících zemřelo, bylo zraněno nebo zmrzačeno; byli posíláni do pracovních táborů, zatýkáni a na dlouhou dobu zadržováni. Ještě více jich muselo utéct z domova, přišli o práci a jejich rodiny byly rozvráceny. A co je nejhorší – neznámé množství praktikujících bylo zavražděno při násilném odebírání orgánů.

Protože jsem tehdy byla na útěku a bez domova, požádala jsem jinou praktikující, aby moje podání doručila. Všech šest mých žalob se nepodařilo doručit Nejvyššímu lidovému soudu a Nejvyšší lidové prokuratuře – některé se „ztratily“ na poště, jiné na letišti.

Po hledání v sobě a studiu Fa jsem si uvědomila, že svou odpovědnost musím splnit sama – není to moje kultivace, pokud práci nechávám na druhých. Vytiskla jsem tedy další kopii a osobně ji odevzdala na nejbližší poště. O několik hodin později jsem zkontrolovala počítač – zásilka dorazila do místního třídicího centra. O pár hodin později do další stanice. Následující den ve 16 hodin byla v Pekingu. Kolem páté odpoledne ji pošťák jménem Li předal Nejvyšší lidové prokuratuře. Ulevilo se mi.

Poměrně dost praktikujících také několikrát neúspěšně zkoušelo žaloby doručit. Později jsme zjistili, že lze žaloby posílat i e-mailem. Spolu s další praktikující jsme požádaly mladého praktikujícího, aby nám ukázal, jak na to. Pak jsme pomáhaly praktikujícím v okolí žaloby sepsat a odeslat e-mailem. Tento způsob byl mnohem bezpečnější než chodit na poštu. Nakonec všichni naši místní praktikující podali žalobu na Jianga i na místní úředníky, kteří je svévolně prohledávali a zadržovali – se skutečnými jmény, adresami a telefonními čísly – přímo Nejvyšší prokuratuře a Nejvyššímu soudu.

Podala jsem také žalobu Ústřední disciplinární inspekční komisi. Obsahovala:

„Začala jsem praktikovat Falun Gong, abych se uzdravila – a skutečně jsem získala zdraví. Usiluji o to být dobrým člověkem podle principů Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti; upřednostňuji druhé a v konfliktech hledám chyby u sebe. Šetřím tak státu zdravotní výdaje, mám harmonickou rodinu a dobré vztahy se sousedy. Jiang Zemin se však rozhodl tak nádherné učení vyhladit.

„Po začátku pronásledování jsem pevně držela svou víru, nebála se násilí a pověděla jsem svým známým pravdu v naději, že rozeznají dobro od zla, zachovají se laskavě k praktikujícím a získají požehnání. Vše, co jsem řekla a udělala, se nachází v rámci článků 35 a 36 Ústavy – svobody slova, tisku a víry. Nijak neporušuji zákon.

„Kvůli Jiangovi jsem ve stáří přišla o domov a zakoušela nevyslovitelnou bolest. Můj osmdesátiletý manžel opakovaně viděl děsivé scény a léta žil ve strachu. Postupně upadl do demence a ztratil kontrolu nad vyměšováním – hluboce mě to trápí.

„Žádám Ústřední disciplinární inspekční komisi, aby se mým případem zabývala a v souladu s Ústavou zrušila nezákonné obvinění a zatykač proti mně, abych se mohla vrátit domů, starat se o manžela a být s rodinou. Žádám o očištění Falun Dafa a Mistra Li Hongzhi, obnovení svobody víry a postavení Jiang Zemina před spravedlnost.“

Ústřední disciplinární inspekční komise předala mou žádost okresní komisi. Komisař sdělil mým dvěma dětem, že pokud mě nepřivedou domů, přijdou o práci.

Z připoutání k rodině jsem se kvůli dětem vrátila domů. Úřady mě odvezly do věznice Xinxiang. Odmítala jsem poslouchat jejich vymývání mozků, a tak mě začali urážet a hanobit. Třikrát mi odepřeli návštěvu rodiny.

5. Ochrana Dafa

Ne obyčejný člověk

Když v červenci 1999 začalo pronásledování, více než sto milionů praktikujících bylo v šoku. Odvolávala jsem se v provinčním hlavním městě i v Pekingu – tehdy s velkou připoutaností k boji. O šestnáct let později, v roce 2015, jsem podala žalobu na Jianga, ptajíc se, proč vydal tak kruté příkazy k likvidaci praktikujících a jejich existenčnímu zničení. V srdci jsem tehdy držela silnou nenávist.

V průběhu šestadvaceti let úsilí o ukončení pronásledování, kdy jsem vytrvale dělala tři věci, jsem pochopila, že tím, co mě drží, je pevná víra, Fa, spravedlivé myšlenky a rozum a moudrost plynoucí z Fa. Musím odstranit lidské představy, aby má vypěstovaná stránka mohla spravedlivými myšlenkami odstranit staré síly, zlé bytosti a zkažené věci a faktory ve vesmíru.

Vytvořte jedno tělo k odstranění zla

Tento velký boj mezi dobrem a zlem dospěl do závěrečné fáze a zlo nyní útočí na Mistra ve Spojených státech. My už však nejsme těmi, kdo byli před 26 lety na počátku pronásledování; už v sobě nenosíme nenávist a nechceme bojovat jako komunisté v revoluci. Naopak, udržujeme si soucit a spravedlivé myšlenky a pamatujeme, že jsme kultivující Dafa.

Vzpomínám na začátek pronásledování 20. července – praktikující mimo Čínu mluvili s politiky a představiteli různých zemí a pokojně protestovali před čínskými ambasádami. Jejich neochvějný duch po všechny ty roky, bez ohledu na počasí, jejich oddanost obhajobě Dafa a úsilí zmírnit tlak dopadající na praktikující v Číně jsou skutečně výjimečné.

V tomto boji dobra a zla mimo Čínu nesou praktikující v Číně ještě větší odpovědnost – vysílat spravedlivé myšlenky s plnou silou, protože kořen tohoto pronásledování leží v Pekingu. Zlo neustále proudí temnou energii z Pekingu směrem do Spojených států. Proto nestačí pouze překonávat svá lidská připoutání a činit se dobře; musíme se také spojit do jednoho těla s ostatními praktikujícími.

V naší studijní skupině Fa se schází tři až pět praktikujících. Než začneme studovat Fa, nejprve vysíláme spravedlivé myšlenky. Děláme to čtyřikrát denně, se zaměřením na žaloby podané v zahraničí. Každý den přidáváme ještě jednu hodinu navíc pouze na vysílání spravedlivých myšlenek. Eliminovat zlo znamená zachraňovat lidi. Zlovolné útoky agentů KS Číny proti Dafa se v jiných dimenzích projevují jako nelítostný boj mezi spravedlností a zlem.

Po přečtení Mistrova článku „Kritické časy odhalují duchovní stav člověka“ jsem se zamýšlela nad tím, proč Mistr, který je všemocný, musí čelit tak obrovskému tlaku. Mistr trpí za nás a za všechny vnímající bytosti ve vesmíru. Milost, kterou nám Mistr dává, je bezmezná. Učí nás Dafa a umožňuje nám se očišťovat a pozvedat skrze asimilaci s Fa. Jak bychom to mohli oplatit?

Musíme zcela opustit lidská připoutání, odstranit všechny lidské představy a vzdát se připoutání k pohodlí, abychom mohli věnovat více času a energie vítězství v bojích nápravy Fa a potvrzování Fa. Dokážeme tak, že jsme částicemi Fa, a staneme se strážci pozitivních prvků ve vesmíru.

Času zbývá málo, ale my budeme i nadále dělat tři věci dobře. Využijeme čas k objasňování pravdy rodinám, spolupracovníkům, přátelům i kolemjdoucím. Budeme pilně studovat Fa, kráčet cestou, kterou pro nás Mistr uspořádal, a vrátíme se s ním domů.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)