Čekání na zprávu o Dafa

(Minghui.org) Jsem osmdesátiletá praktikující Falun Dafa z provincie Anhui a Fa jsem získala v roce 1996. Během téměř třiceti let kultivace jsem zažila mnoho neuvěřitelných věcí.

Dafa zachránil život mému nejmladšímu synovi

Jedno sobotní odpoledne v únoru, druhý rok mé praxe Falun Dafa, se můj nejmladší syn, tehdy student střední školy, vydal podívat na basketbalový zápas. Ten den mrholilo a po návratu domů začal kašlat a měl teplotu 38 °C. Následujícího dne se jeho stav zhoršil – teplota stoupla na 38,5 °C a úplně ztratil chuť k jídlu. Odvezli jsme ho na pohotovost do provinční nemocnice, kde mu dali léky a napojili ho na infuzi. Krátce poté se jeho tělo začalo prudce třást, jako by jím prošel elektrický proud. Sestra mu rychle odpojila infuzi a třes ustal. Protože nebylo možné pokračovat v léčbě, lékař nám doporučil vzít ho domů na pozorování.

Třetí den jeho teplota stoupla na 39,8 °C. Odmítal jíst i pít, byl malátný a nespal. Oči měl zarudlé a na temeni hlavy se mu vytvořila velká boulička, která při doteku způsobovala silnou bolest. Několikrát jsme ho vzali zpět do nemocnice, ale lékaři nedokázali stanovit diagnózu ani poskytnout léčbu a opakovaně nás posílali domů. Byla jsem zoufalá a bála se, že o syna přijdu.

Protože moderní medicína byla bezmocná, tiše jsem prosila Mistra, aby mému synovi zachránil život. Čtvrtý den jsem seděla u jeho nohou v meditační poloze se sepnutýma rukama. Můj dech se zklidnil, mysl se vyprázdnila a srdce naplnil mír. Krátce nato jsem zaslechla, jak můj syn tiše chrápe – usnul.

Po čtyřiceti minutách spánku náhle vyskočil z postele a zvolal: „Mami, už jsem zdravý! Chci také cvičit Falun Gong!“ S úlevou jsem zvolala: „Synu! Jsi v pořádku!“ Vtom jsem ve své mysli uslyšela Mistrův hlas: „Spalničky, spalničky, spalničky!“ Slova mi zněla v uších a odhalila příčinu jeho nemoci. Řekla jsem mu: „Máš spalničky!“ Po prohlédnutí jsme zjistili, že je celé jeho tělo pokryto vyrážkou. Když řekl, že má hlad, rychle jsem mu uvařila kaši a on ji snědl celou misku.

Tehdy jsem byla v kultivaci teprve krátce a mé porozumění Fa bylo omezené. Po večeři jsme i přes sníh a vítr šli do nemocnice. Lékař po důkladné konzultaci lékařských knih potvrdil, že jde o spalničky. Nepředepsal žádné léky a doporučil jen teplo a klid. Syn začal normálně jíst i spát, brzy se zotavil a vrátil se do školy.

Ukázalo se, že moderní medicína má své hranice. Nemocnice nedokázala včas stanovit diagnózu ani poskytnout léčbu. Můj klidný stav v meditaci a energie z praxe se staly klíčem k uzdravení mého syna.

Manželovo vyléčení z cukrovky po přečtení knihy Zhuan Falun

V roce 1996 byl můj manžel (který Falun Gong nepraktikuje) na několik měsíců pracovně v provincii Guangxi. Od června do září tam panovalo spalující vedro a podmínky byly náročné. Kvůli horku a odlišné stravě špatně spal i jedl a brzy onemocněl. Přestal ovládat močení, na nohavicích mu zasychaly krystalky moči a cítil se slabý. I když jedl více, jeho tělo bylo vyčerpané. Po návratu domů šel do nemocnice a zjistil, že má hladinu cukru v krvi 26 mmol/l.

Když jsem v roce 1996 získala Fa, měla jsem jen výtisk knihy Falun Gong (revidované vydání). Až později se mi podařilo získat Zhuan Falun. Jakmile jsem ji přinesla domů, manžel ji začal číst. Pochválil její obsah, ale poté ji už neotevřel. Krátce poté se mě zeptal: „Proč mám pocit, že se najím už po půl misce rýže?“ Dříve jedl dvě velké misky a měl rád sladké, teď mu stačilo málo a přestal mít chuť na cukr. Protože jsem tehdy Fa ještě příliš nerozuměla, nic jsem neřekla a vzala ho na vyšetření. Výsledky ukázaly, že jeho hladina cukru se zcela vrátila do normálu.

„Když lidé ukáží náležitý respekt a úctu k tomu, jak se Dafa v tomto světě projevuje, oni, jejich rasa nebo národ, se budou těšit požehnání anebo poctě.“ („Lunyu,“ Zhuan Falun)

Manžel, který nepraktikuje, se zcela uzdravil poté, co si přečetl a přijal obsah knihy Zhuan Falun!

Nespavost vyléčena tři dny po začátku cvičení Falun Gongu

Předtím, než jsem začala cvičit Falun Gong, jsem trpěla těžkou nespavostí. Každou noc jsem se převalovala v posteli a nemohla usnout. Kolem páté ráno jsem na chvíli upadala do lehkého polospánku, ale tělo zůstávalo unavené a bez energie. O hodinu později jsem se znovu probudila, vyčerpaná, neschopná usnout. Zavírala jsem oči, odpočívala ještě půl hodiny a pak se vydala do práce.

V práci jsem celý den fungovala s obtížemi, bledá a slabá. Vyzkoušela jsem nespočet léků čínské i západní medicíny, ale nic nepomáhalo. V roce 1996 jsem se dozvěděla o Falun Gongu a začala cvičit. Do tří dnů jsem zjistila, že dokážu klidně a hluboce usnout každý večer kolem desáté. Zlepšila se mi chuť k jídlu a cítila jsem se jako znovuzrozená – plná energie a světla. Od té chvíle jsem se stala opravdovou žačkou Dafa. Mistr mi uspořádal setkání s různými lidmi i událostmi a dokonce mě vedl i ve snech. Mnoho lidských představ se rozplynulo a já získala nové porozumění.

Čekání na poznání Dafa

Po mnoho let vysvětluji lidem pravdu o Falun Dafa. Dva zážitky mě obzvlášť povzbudily, abych v tom pokračovala.

Jednou jsem šla k základní škole nedaleko svého domova. Chtěla jsem hovořit s rodiči čekajícími před školou, ale přišla jsem pozdě – děti i rodiče už odcházeli. Asi dvacet metrů od brány stála mladá žena s propagační tabulí. Přišla jsem k ní a dala se s ní do řeči. Dozvěděla jsem se, že je studentkou druhého ročníku vysoké školy a pracuje na částečný úvazek jako propagátorka dětských kurzů. Vysvětlila jsem jí pravdu o pronásledování Falun Gongu. Mladá žena vděčně přijala mé rady a vystoupila z Komunistického svazu mládeže a Mladých pionýrů. Doporučila jsem jí, aby často opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré,“ což jí přinese požehnání a ochranu. Přikývla a řekla: „Děkuji!“

Když jsem se otočila k odchodu, všimla jsem si, že si otírá oči a skládá tabuli. Vrátila jsem se a zeptala: „Co se děje? Máte nějaké potíže? Potřebujete pomoc?“ S dojetím odpověděla: „Ne, nic. Vaše slova mě tak dojala, že jsem se rozplakala. Slzy mi tečou samy a nemohu pokračovat v práci, proto dnes končím dřív.“ Byla jistě vzácnou bytostí, která čekala na záchranu Mistrem.

Jednou jsem šla do provinční nemocnice nedaleko domova. Naproti nemocnici byla odpočinková zóna a zaujala mě tam sedící mladá žena. Přisedla jsem si k ní a začala rozhovor, který jsem postupně přivedla k tématu pronásledování Falun Dafa. Poslouchala pozorně a nechala mě mluvit až do konce. Nakonec souhlasila s vystoupením z KS Číny. Rozloučila jsem se a chtěla pokračovat v rozhovorech s dalšími lidmi, ale překvapila mě její prosba: „Řekněte mi prosím ještě víc.“ Když jsem jí odpověděla, že už musím odejít, řekla: „Dovolte mi vás doprovodit.“ Když jsem zmínila, že se nejdřív chci zastavit na toaletě, řekla: „Půjdu s vámi. Chci s vámi strávit ještě trochu času, než se rozloučíme.“ Věřím, že tato vzácná bytost čekala na to, až uslyší o Falun Dafa!