Zvraty a proměny při změně zaměstnání

(Minghui.org)

Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Ráda bych se podělila o své zkušenosti z kultivace, které jsem získala během změny zaměstnání.

Ucházím se o nové místo

Fa jsem získala na střední škole. Po absolvování výzkumného institutu jsem získala dobře placené místo ve velké technologické společnosti. Práce však byla velmi náročná a často jsem musela zůstávat přesčas, domů jsem se vracela pozdě v noci. Současně jsem působila jako korektorka v novinách Epoch Times, kde jsem měla na starosti kontrolu textu před odesláním do tiskárny. Dva dny v týdnu jsem tedy pracovala jako korektorka – po návratu z hlavního zaměstnání jsem dělala korektury a po deváté hodině večer se vracela zpět do firmy dokončit přesčasy. Někdy jsem práci končila až nad ránem a zůstávala v kanceláři i následující den. Tento režim jsem měla tři roky. Těšila jsem se z dobrého platu i prestiže, kterou mi společnost poskytovala, ale často jsem neměla čas dobře dělat tři věci. V srdci jsem cítila neklid a věděla jsem, že tato práce pro mě není vhodná, proto jsem se rozhodla odejít.

Nějaký čas jsem zůstala doma a poté začala hledat nové místo. Rozhodla jsem se, že najdu stabilní práci bez přesčasů, i kdyby to znamenalo nižší příjem. Poslala jsem životopis do mnoha firem a zároveň prosila Mistra o pomoc. V té době se mi ozval bývalý kolega, s nímž jsem dlouho nebyla v kontaktu. Napsal, že změnil zaměstnání a nyní pracuje s pravidelnou pracovní dobou. Když jsem se podívala na jeho novou společnost, zjistila jsem, že jde o americkou firmu, která právě nabízela pozici odpovídající mému oboru. Překvapilo mě, že jsem si jí dříve nevšimla. Poslala jsem životopis a byla pozvána na pohovor. Postupně jsem absolvovala pět kol pohovorů. I když jsem dostala nabídky z jiných společností, které však vyžadovaly přesčasy, rozhodla jsem se počkat na odpověď od této americké firmy.

Při závěrečném pohovoru mi personalistka sdělila, že jsem prošla, ale s jistou opatrností dodala: „Rozhovorů jsme vedli víc. Pokud si to váš přímý nadřízený nerozmyslí, zahájíme proces náboru a dokumenty pošleme do centrály. Počkejte prosím na konečné potvrzení.“ Protože jsem v té době vedla pohovory i jinde, příliš jsem se tím nezabývala. Po jednom z dalších pohovorů jsem si všimla zmeškaného hovoru a okamžitě jsem zavolala zpět. Byla jsem ale unavená a neuvědomila si, že jsem do telefonu řekla: „Omlouvám se, že jsem váš hovor nezvedla, byla jsem na jiném pohovoru.“ Vzápětí jsem věděla, že jsem to říct neměla, ale bylo pozdě. Personalistka se zeptala, o jakou firmu šlo, a já – i když jsem věděla, že jde o konkurenci – jí to řekla. V telefonu jsem vycítila trapné ticho.

Po skončení hovoru mě zachvátila panika. Napadlo mě, jestli si o mně personalistka nevytvořila špatný dojem. Pak jsem si uvědomila, že je to příležitost zbavit se připoutání k obavám. Uklidnila jsem se a přijala to s lehkostí. O týden později jsem dostala finální nabídku. Můj plat byl vyšší, než jsem očekávala – dokonce vyšší než v předchozí firmě. Chtěla jsem jen práci bez přesčasů, ale nečekaně jsem získala i lepší ohodnocení. Byla jsem Mistrovi velmi vděčná a řekla jsem si, že volný čas využiji k tomu, abych dobře dělala tři věci. Uvědomila jsem si, že zisky a ztráty v životě jsou předem uspořádané a že konečné slovo nemám já.

Zkoušky v práci

Do nové práce jsem nastoupila s nadšením. Prostředí bylo příjemné, nadřízení i kolegové přátelští. Firma nabízela zdarma jídlo a nápoje, odcházela jsem domů přesně po pracovní době. Nadřízený se mě často ptal, jestli mám příliš práce, a říkal, že může úkoly snížit. Dostávala jsem i hodně volna. Byla to vysněná práce. Dokonce jsem se obávala, zda se v tak pohodlném prostředí budu schopna kultivačně zlepšovat.

Zkoušky však přesto přišly. Jedno odpoledne jsem dostala oznámení o mimořádné schůzi. Byli jsme informováni, že společnost bude propouštět. Vlna propouštění z USA dorazila i do našeho oddělení. Kolega, s nímž jsem ještě předchozí den obědvala, byl propuštěn. I když jsem věděla, že kultivující by měl brát zisk a ztrátu lehce, přesto mě to šokovalo. Tento kolega byl pečlivý a často pracoval přesčas.

Uvědomila jsem si, že mám strach – strach, že jednoho dne propustí i mě. Pak jsem si připomněla, že můj život je uspořádán Mistrem. Srovnala jsem svůj postoj k práci. Nezačala jsem se přehnaně snažit, abych si udržela místo nebo získala uznání nadřízeného. Pracovala jsem normálně a zároveň jsem svému manažerovi objasňovala pravdu a představila mu Shen Yun.

Ztráta kreditní karty

Zapomněla jsem však na svůj slib Mistrovi, že volný čas využiji k tomu, abych dobře dělala tři věci. V té době se všude objevovaly zprávy, že jiná velká americká společnost – lídr v oboru – nabírá velké množství zaměstnanců. Dříve v mém oboru neměla žádná volná místa, ale nyní jich nabízela hned několik. Byla to vzácná příležitost.

Probudilo se ve mně připoutání k osobnímu prospěchu. Chtěla jsem „vystoupat výš“ a vydělat víc peněz. Kdyby mě přijali, znamenalo by to kariérní postup, slávu i lepší plat. Nakoupila jsem odborné knihy a ve volném čase se učila, abych se připravila na změnu zaměstnání. Pravidelně jsem aktualizovala životopis, abych byla připravená i na případné propouštění. Chtěla jsem tak minimalizovat možné ztráty.

Jednoho dne, kdy jsem se naplno zabývala svými plány, jsem zjistila, že nemohu najít kreditní kartu. V tu chvíli jsem si vzpomněla na svůj dávný slib Mistrovi. Dokonce jsem na něj už nějakou dobu zapomněla. Možná právě proto mi Mistr dal znamení. Té noci se mi o Mistrovi zdálo. Laskavě mě povzbudil, abych se pilně kultivovala. V tom snu se Mistr zvětšil, až byl obrovský, a já jsem k němu vzhlédla. Pak jsem se probudila. Během deseti let kultivace se mi o Mistrovi zdálo jen výjimečně. Cítila jsem hlubokou jistotu, že Mistr je stále po mém boku. Rozhodla jsem se volný čas využívat zodpovědně.

Neměla jsem pravidelný čas na studium Fa, a tak jsem se připojila k online skupině studia Fa s dalšími členy Epoch Times. Pravidelné společné studium mi velmi pomohlo v kultivaci i v pracovním výkonu. Pracovala jsem efektivněji. Protože po půlnoci po studiu Fa už jsem byla unavená, neměla jsem energii hledat nové zaměstnání. Postupně pro mě změna práce přestala být důležitá. Občas jsem viděla náborové inzeráty té společnosti, ale říkala jsem si, že pokud mám opravdu osudové spojení s touto firmou, přijmou mě i bez toho, že bych znovu poslala životopis. Nakonec jsem to zcela pustila. Upřednostnila jsem studium Fa a každý den se mu věnovala. Odpověď z té firmy nepřišla – místo toho jsem dostala nabídku z jednoho projektu Dafa.

Nabídka práce na projektu Dafa

Po více než roce v nové firmě se o mé pracovní schopnosti začal zajímat koordinátor jednoho projektu Dafa. Jednoho dne jsme se osobně sešli, abychom to probrali. Upřímně řečeno, na schůzku jsem šla s úmyslem jeho nabídku odmítnout. Ačkoliv jsem věděla, že to není náhoda, že mě pozval, v hloubi duše jsem měla obavu – bála jsem se, že mě k práci pro projekt přesvědčí. Po našem rozhovoru byl přesvědčen, že jsem pro tuto pozici jako stvořená, a vyzval mě, abych se k projektu připojila.

Nechtěla jsem se však vzdát svého dobrého zaměstnání a vysokého platu. Řekla jsem mu: „Příští rok mě čeká povýšení. Nechme to plynout přirozeně.“ S úsměvem jsem dodala: „Kdyby mě má firma propustila, budu vědět, že ta pozice v projektu Dafa byla Mistrovou úpravou.“

O měsíc později přišel vedoucí personálního oddělení za mým manažerem. Během jejich rozhovoru jsem zaslechla své jméno. Vzpomněla jsem si na svou větu, kterou jsem řekla koordinátorovi projektu, a pomyslela si, že asi nadešla má chvíle být propuštěna. Cítila jsem obavy, ale zároveň i jisté očekávání. Zavolali mě do zasedací místnosti, kde na mě čekal přímý nadřízený i vyšší manažer. Ten mi řekl: „Ne, nejde o propouštění. Gratulujeme! Dostáváte přidáno. Vašich dobrých pracovních výsledků si všimli i na centrále v USA.“

Můj plat se zvýšil na úroveň povýšené pozice a navíc jsem dostala i neočekávaný bonus. Byla jsem velmi šťastná, ale zároveň jsem pocítila zvláštní smutek. V hlavě mi probleskla myšlenka: „Mistře, moc bych chtěla pracovat na projektu Dafa, ale teď, když jsem dostala přidáno, nevím, co mám dělat. Pokud je to skutečně moje mise, prosím, dejte mi znamení.“

Krátce po mém povýšení se můj pracovní úkol změnil – byla jsem přeřazena na nový projekt. Práce už nebyla tak zajímavá a po čase mě začala unavovat. Napadlo mě, že po dokončení projektu podám výpověď nebo si vyžádám změnu pozice. Věděla jsem, že firma je k přesunům otevřená, takže bych mohla dál dělat práci, která mě baví, s dobrým platem a klidným životem. Přesto jsem věděla, že projekt Dafa by mi lépe umožnil naplnit mou misi a přispět k záchraně vnímajících bytostí. Cítila jsem, že bych tuto příležitost měla uchopit, abych vytvořila svou mohutnou ctnost a nelitovala později.

Uvědomila jsem si, že právě touha po slávě a postavení mě brzdila v tom, abych se k projektu připojila. Stále jsem si myslela, že výše platu vypovídá o schopnostech člověka, a nechtěla jsem ztratit společenské postavení. Věděla jsem však, že tohoto připoutání se dříve či později musím vzdát. I přes obavy jsem si vzpomněla na slova Mistra:

„Musíte objasňovat fakta a zachraňovat vnímající bytosti, toho musíte dosáhnout. Nemusíte uskutečňovat nic jiného. Není třeba, abyste na tomto světě uskutečňovali něco jiného.“ (Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2015)

Po vnitřním boji jsem se rozhodla – dám výpověď a přijmu práci na plný úvazek v projektu Dafa.

Odpoutání se od osobního prospěchu

Když byl nový projekt ve firmě konečně dokončen, stála jsem před rozhodnutím, kdy přesně podat výpověď. Bonusy jsme dostávali každé tři měsíce. Nejbezpečnější by bylo odejít až po výplatě bonusu, ale cítila jsem, že by to nebylo správné – i když tak postupují skoro všichni běžní lidé. Jako kultivující, která by měla myslet na druhé, jsem věděla, co je správné. Přesto jsem to konzultovala s několika praktikujícími, kteří byli ve firmě také manažery. Očekávala jsem, že mi doporučí počkat na bonus, ale všichni mi řekli, že manažeři si přejí vědět co nejdřív, když někdo plánuje odejít.

Vzpomněla jsem si, že při jednom společném jídle jsem slyšela o praktikujícím, který se vzdal svého místa právě v roce, kdy mohl získat největší bonus za posledních deset let – desítky tisíc dolarů. Odejít se rozhodl hned, aby nastoupil na projekt Dafa, který ho naléhavě potřeboval. Pomyslela jsem si, že kdybych byla na jeho místě já, možná bych koordinátorovi řekla, že začnu nejprve na částečný úvazek a plně se připojím až po vyplacení bonusu.

V duchu jsem ho obdivovala a zároveň cítila, že mezi námi existuje rozdíl. Byl stejně starý jako já, ale neměl vlastní byt ani auto, a žil v malém pronajatém pokoji – přesto se vzdal tolika peněz.

Mistr řekl:

„Všichni o tom přemýšlejte: lidské bytosti v tomto světě nežijí pro nic jiného než slávu a sebezájem.“ (Vyučování Fa na Fa konferenci ve Švýcarsku, 1998)

Uvědomila jsem si, že ve mně zůstává připoutání k závisti – nedokázala jsem si představit, že bych dokázala obětovat tolik jako on. Mnoho praktikujících, kteří pracují na projektech Dafa na plný úvazek, se vzdalo výborných pracovních pozic a vysokého platu.

Viděla jsem propast mezi tímto praktikujícím a mnou. Kdybych na prvním místě myslela na druhé, oznámila bych svému manažerovi odchod co nejdříve, aby měl čas najít náhradu. Kdybych ale upřednostnila svůj prospěch, postavila bych ho do obtížné situace. Uvědomila jsem si, že jde o zkoušku, zda se dokážu vzdát připoutání k osobnímu zájmu. Navíc mě můj nadřízený vždy podporoval a pomáhal mi – nemohla jsem myslet jen na sebe a zklamat ho.

Rozhodla jsem se tuto zkoušku složit a výpověď podat hned. Můj manažer pak stanovil datum mého odchodu až po vyplacení bonusu a poslal návrh ke schválení. Měla jsem radost, že nakonec o nic nepřijdu, když se k tomu postavím klidně. Jenže druhý den mě pozvali na schůzku a oznámili, že datum mého odchodu se mění – bude právě před výplatou bonusu. Věděla jsem, že je to další zkouška. Nehádala jsem se a podepsala dokument. Později jsem zjistila, že kdybych zůstala ještě deset dní, dostala bych bonus za další čtvrtletí. Ale nezviklalo mě to – věděla jsem, že jsem udělala správnou věc.

Závěrečné poznámky

Když se ohlížím na celý proces změny zaměstnání, prošla jsem mnoha zkouškami charakteru. Neustále jsem se snažila dobře dělat tři věci. Zkušenosti ze dvou běžných zaměstnání mi poskytly pevný základ pro práci na projektu Dafa. Z pohledu kultivace to bylo to nejlepší možné uspořádání – všechny události do sebe zapadly jako části jednoho celku.

Dnes pracuji denně v prostředí Dafa. Jak se můj stav kultivace stabilizuje, zjišťuji, že některá připoutání už není tak těžké opustit. Často zakouším radost a štěstí z pozvednutí xinxingu. Doufám, že si i nadále uchovám spravedlivé myšlenky při každé zkoušce a budu se pilně kultivovat.

Toto je má osobní kultivační zkušenost. Prosím, laskavě poukažte na vše, co není v souladu s Fa.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Příspěvek přednesený na Fa konferenci 2025 na Taiwanu)