(Minghui.org) Konference sdílení kultivačních zkušeností Falun Dafa ve Finsku pro rok 2025 se konala dne 7. prosince 2025 v Helsinkách. Čtrnáct praktikujících Falun Dafa se na pódiu podělilo o své kultivační zkušenosti. Konference byla simultánně tlumočena do čtyř jazyků – čínštiny, finštiny, angličtiny a vietnamštiny – aby účastníci hovořící různými jazyky mohli zkušenosti pohodlně sledovat a mít z nich užitek.

Někteří praktikující popsali, jak překonali obtíže poté, co věnovali větší pozornost studiu Fa; jiní sdíleli, jak se při konfliktech dívali do sebe a kultivovali se; další hovořili o tom, jak se řídili principy Pravdivost-Soucit-Snášenlivost, aby napravovali svá slova a činy, a využívali každé příležitosti k představení Dafa a k objasňování pravdy o pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny).

Praktikující hovořili o svých kultivačních zkušenostech.

Odstraňování kultury KS Číny a opravdová kultivace

Giang popsala, jak rozpoznala a odstraňovala kulturu KS Číny. „Předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se cítila unavená, frustrovaná a zklamaná životem. Měla jsem pocit, že ať se snažím sebevíc, nikdy ostatní nedoženu. Když jsem získala Fa, byla jsem velmi šťastná a myslela jsem si, že už nebudu soutěžit o slávu a osobní prospěch. Domnívala jsem se, že když budu praktikovat Dafa, dostanu vše, co chci. Moje usilování o moc a osobní zájmy však vycházelo ze sobeckých představ a z kultury Strany – to je mé základní připoutání.“

Ačkoli se kultivovala mnoho let, toto připoutání skutečně neopustila. „Vnímala jsem Dafa jako prostředek ke zvyšování svého postavení a k osobnímu naplnění. V kultivaci jsem si přála zapojit se do některých viditelných projektů, abych působila důležitě. Jakmile lidé, na které jsem chtěla udělat dojem, můj dojem přijali a já získala jejich uznání, ztratila jsem motivaci dělat skutečnou práci a přenesla jsem konkrétní úkoly na ostatní. Začínala jsem s nadšením, ale nedokázala jsem vydržet až do konce, protože mým motivem byla sláva a osobní prospěch.“

Při psaní svého sdílení si uvědomila, že usilovala o dokonalost a měla obavy o zachování tváře. Měla mentalitu předvádění se, touhu psát hluboké myšlenky a netrpělivé přání dosáhnout rychlých výsledků. Chtěla najít „velké připoutání“ a své základní připoutání, aby mohla své problémy vyřešit. Nakonec tato připoutání opustila a napsala o svých pochopeních. S Mistrovým naznačením uviděla, že v sobě stále má kulturu Strany, a pochopila, že ji musí odstranit. Byl to pro ni průlom. Uvedla, že psaní článku sdílení zkušeností je samo o sobě kultivační proces a vzácná příležitost, kterou nám Mistr dává, abychom se mohli zlepšovat.

Opuštění představy „jednat teprve tehdy, když je vše dokonale připraveno“

Pan Zhao sdílel svou zkušenost s účastí na aktivitách objasňování pravdy v Turku během Severské evropské Fa konference. Spolu se dvěma dalšími praktikujícími cestoval do Turku. Večer před odjezdem si uvědomili, že nepožádali o přidělení místa, přesto se všichni tři rozhodli vyrazit podle původního plánu.

Po příjezdu našli v areálu konání akce volný prostor a začali se připravovat na sběr podpisů a rozdávání letáků. Nedaleko si povídali tři pracovníci bezpečnostní služby. Jeden z nich kontaktoval odpovědnou osobu a praktikujícím bylo přiděleno místo, které se uvolnilo, protože původní žadatel nepřišel. Prostor byl dostatečně velký pro dva stánky – jako by byl přímo rezervován pro ně.

Pan Zhao uvedl, že při rozdávání letáků zažil velmi dojemný okamžik: „Nabízel jsem letáky kolemjdoucím a všiml jsem si ženy, která tam tiše stála. Neodcházela. Poté, co jsem dal letáky ostatním a ti odešli, přistoupila a jeden si vzala. Bylo to poprvé, co jsem viděl lidi čekat ve frontě, aby si vzali leták. Uvědomil jsem si, že pokud děláme věci upřímně, Mistr nám přivede předurčené lidi. V tu chvíli jsem pochopil, že vnímající bytosti čekají, až budou zachráněny.“

Dále řekl: „Vždy jsem měl ve zvyku se na všechno předem připravit, a pokud něco nebylo dopředu zařízené, odmítal jsem to dělat. Tato představa se se mnou táhla po desetiletí. Přestože jsme se na cestu do Turku nepřipravili dostatečně, celý průběh byl nečekaně hladký. O místo jsme nežádali, ale odpovědná osoba nám přidělila velmi dobrý prostor, který bychom možná ani nezískali, kdybychom o něj žádali oficiálně. Všichni tři jsme měli jazykové obtíže, přesto jsme dobře spolupracovali. Celá akce proběhla klidně a úspěšně.“

Řídit se Pravdivostí-Soucitem-Snášenlivostí v práci

Tomi hovořil o tom, jak se v práci řídil principy Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. „Ve firmě právě probíhala organizační restrukturalizace, která většinu lidí znervózňovala. Dokonce i vedoucí našeho oddělení během ranní porady vyjádřil nespokojenost a bezmoc. Všichni měli pocit, že se pohybují na tenkém ledě, byli neklidní a mnoho lidí si stěžovalo. Najednou si můj nadřízený všiml, že nevypadám ustaraně, a nahlas řekl: ‚Jak se můžeš usmívat?!‘ Když se na mě ostatní podívali, odpověděl jsem, že si starosti nedělám, a vysvětlil jsem, že praktikuji Falun Dafa. Ať se děje cokoli, snažím se být co nejvíce tolerantní a laskavý.“

Svým kolegům představil Falun Dafa a ti mu pozorně naslouchali.

Toho odpoledne se rozšířila zpráva, že dojde ke zmenšení kancelářských prostor, a všichni si opět stěžovali. Tomi se dobrovolně přihlásil, že se přesune do společného počítačového prostoru. „To mé kolegy překvapilo, protože se nikdo dobrovolně nevzdává svého zavedeného místa. Několik lidí se ptalo, zda se nesnažím zabrat společný prostor. Řekl jsem, že stálé místo většinou nepotřebuji, zatímco ostatní potřebují samostatné kanceláře. Nechtěl jsem si společný prostor přivlastnit a budu ho využívat jen tehdy, když bude volný. Poté jsem společný prostor uklidil a přestěhoval tam své věci. Tím se uvolnily téměř dvě police a z dříve přeplněné místnosti se stal uklizený prostor. Nadřízený i manažer byli spokojeni.“

Dívání se do sebe

Thao hovořila o svých kultivačních zkušenostech při rozdávání brožur Shen Yun v roce 2024 ve francouzském Montpellieru. „Ve své mysli jsem si nastavovala určité ‚standardy‘ pro ostatní. Jen ti, kteří tyto podmínky splňovali, mohli patřit do mého okruhu a stáli za můj čas a úsilí. Je to bezpodmínečný soucit? Ne. Uvědomila jsem si, že musím rozšířit kapacitu svého srdce. Standardy, které jsem si nastavila, mě ve skutečnosti omezovaly.

Postupně jsem si stále více uvědomovala, že pokora je jednou z nejdůležitějších ctností žen v tradiční čínské kultuře. Jedno staré přísloví říká: ‚Moře přijímá všechny řeky; jeho velikost spočívá v jeho schopnosti obejmout je.‘ Moře dokáže pojmout všechny řeky proto, že leží nejníže a pokorně přijímá všechny proudy, velké i malé. Tato metafora nám říká, že stejně jako je moře rozsáhlé díky své nízké poloze, může být i lidské srdce široké díky pokoře. Když je člověk pokorný, dokáže přijímat a chápat ostatní a obejmout je se soucitem, bez ohledu na to, zda jsou dobří či špatní, krásní či nehezcí. Pokorné srdce není připoutáno k egu ani pýše; když se těchto připoutání vzdáme, můžeme své srdce otevřít mnohem více a život pak může skutečně vyzařovat soucit.“

Praktikující se po skončení konference společně vyfotografovali, aby vyjádřili svou vděčnost a úctu Mistrovi.

Konference byla úspěšně zakončena v 16 hodin.