Čínská Fahui | Učení se Fa nazpaměť a zasílání článků na Minghui

(Minghui.org) Falun Dafa jsem se začala učit po ukončení univerzity. Krátce nato začala KS Číny tuto praxi pronásledovat. V té době jsem knihy přečetla jen jednou či dvakrát a pouze jsem cítila, že Mistrova učení jsou správná, ale skutečný význam kultivace jsem tehdy ještě vůbec nechápala.

Dělala jsem to, co říkali zkušení praktikující. Když jsem slyšela, že bychom měli jet do Pekingu, jela jsem – aniž bych vlastně věděla proč. Když jeden starší praktikující navrhl, že by práce chůvy v Pekingu mohla být pro mou kultivaci prospěšná, začala jsem uvažovat o odchodu ze státní služby. Měla jsem sklony jednat extrémně a měla silné já, takže výsledek byl nevyhnutelný. Přišla jsem o práci a rodina mě začala pečlivě sledovat a bránila mi v praktikování mé víry.

V hloubi srdce jsem se však kultivace nechtěla vzdát. Toužila jsem po prostředí, kde bych mohla v klidu studovat Fa a cvičit, bez strachu. Abych se vyhnula obtěžování ze strany místních úřadů, odešla jsem z domova a má finanční situace se dostala do chaosu. Přestože byla má mysl tehdy plná zmatku, v srdci mi pevně zůstávala jedna myšlenka: Mistr má pravdu, Dafa je dobrý. Ať už jsem se dostala do jakéhokoli stavu, muselo to být kvůli mým vlastním problémům. Jaké to ale přesně byly? To jsem opravdu nevěděla.

Učení se Fa nazpaměť

Rozhodla jsem se učit se Fa nazpaměť, protože jsem se při studiu nedokázala soustředit. Čím více jsem se učila nazpaměť, tím víc mě to bavilo, protože mi to pomáhalo porozumět mnoha principům Fa. Často jsem si v duchu povzdechla: „Tak takhle to je!“ Tehdy jsem konečně pochopila, proč se dříve věci tak pokazily – jednala jsem lehkovážně, ne podle Mistrova učení, ale podle lidských zkušeností, emocí, pocitů a dokonce i podle rad zkušených praktikujících.

V té době bylo mé pracovní prostředí velmi uvolněné. Kromě několika telefonátů týdně jsem prakticky neměla žádné další povinnosti. Zatímco si kolegové četli na počítači online romány, já jsem se od příchodu do práce až do odchodu učila Fa nazpaměť a vůbec jsem necítila únavu. Byla jsem do toho zcela ponořená, porozuměla jsem mnoha Fa-principům a postupně napravila své nesprávné myšlenky i chování, čímž jsem položila pevný základ pro svou další kultivační cestu.

Během více než dvou let jsem se nazpaměť naučila téměř všechna Mistrova učení z různých míst. Zhuan Falun jsem však začala memorovat až o několik let později, protože tehdy jsem měla pocit, že je to příliš náročné.

Učení se Fa nazpaměť jsem si skutečně zamilovala. Jakmile jsem měla knihu v ruce, cítila jsem silné nutkání začít se učit – zvlášť pasáže, které jsem ještě neměla uložené v paměti. V té době jsem byla mimořádně pilná a nechtěla jsem promarnit ani jedinou minutu, podobně jako studentka připravující se na přijímací zkoušky na vysokou školu. Věřila jsem, že vše, co nás Mistr učí, je nesmírně důležité a že každé slovo by mělo být hluboce vtisknuto do srdce. Jen tak může Fa skutečně vést mou kultivaci. Přinejmenším jsem cítila, že je třeba si Fa alespoň jednou celé zapamatovat, aby zanechalo hlubokou stopu.

Fa jsem se učila odstavec po odstavci. Jakmile jsem jeden dokončila, pokračovala jsem dál, aniž bych se vracela k předchozím. Zhuan Falun jsem si zapamatovala opakovaně, ostatní učení pouze jednou. Přesto se mi při setkání s problémy často samy od sebe vybavily přesné Mistrovy formulace. Bylo to opravdu pozoruhodné!

Jednoho dne jsem šla s rodiči do zoologické zahrady. Uviděli jsme lva zavřeného ve velkém proskleném výběhu. Kvůli omezenému prostoru lvi v zoo většinou jen leží a spí. Náhle se však jeden z nich otočil směrem k nám a s ohromující silou se postavil. Hříva se mu zježila, oči se rozšířily a upřeně se na nás zadíval. Pak otevřel obrovskou tlamu a vydal ohlušující řev, při kterém se zdálo, že se sklo chvěje. Ten majestátní okamžik všechny kolem ohromil. Po krátkém tichu propukli lidé v nadšené výkřiky a potlesk. Cítila jsem, že Mistr tuto scénu uspořádal právě pro mě, aby mi ukázal, co znamená postupovat vpřed s odvahou a silou lva – nezastavitelně.

Kromě pilného studia Fa jsem také zasílala články na Minghui, což mělo pro mou kultivaci velký přínos.

Zasílání článků na Minghui

Abych se vyhnula možnému pronásledování, odešla jsem ze svého rodného města. Po určitou dobu jsem čelila mnoha těžkostem. Stala jsem se nejistou a ztratila jsem sebedůvěru. Protože pronásledování začalo krátce poté, co jsem získala Fa, jen zřídka jsem se účastnila skupinového studia Fa nebo sdílení zkušeností s ostatními praktikujícími. Neustále jsem pochybovala o tom, zda jsou má pochopení správná. Žila jsem v jakési osamělé kultivaci a říkala si: „Proč si své myšlenky jednoduše nezapíšu a nepošlu je na Minghui? Tak budu sdílet alespoň nepřímo.“

Při učení se Fa nazpaměť jsem postupně získala hlubší pochopení Mistrova učení. Napsala jsem několik článků a zaslala je na Minghui. K mému překvapení bylo mnoho z nich po úpravách zveřejněno. To posílilo mou víru a dalo mi naději pokračovat na mé cestě i v těch těžkých dnech.

Tehdy jsem často přemýšlela, zda se mi skutečně podaří překonat zkoušky a vrátit se k normálnímu kultivačnímu prostředí. Každý zveřejněný článek pro mě znamenal obrovské povzbuzení. Psaní bylo procesem ujasňování myšlenek a prohlubování mého pochopení Fa. Po zveřejnění článků jsem porovnávala své původní texty s redakčními úpravami, přemýšlela nad tím, proč byly změny provedeny, a rozpoznávala své vlastní nedostatky. I tento proces byl sám o sobě formou kultivace a růstu.

Bylo to podobné sdílení kultivačních zkušeností s ostatními praktikujícími – díky tomu jsem se zlepšovala. Postupně jsem se zbavovala mnoha nedostatků zakořeněných v emocionálním uvažování, což mi pomohlo překonat jednu obtíž za druhou. Stávala jsem se sebejistější a nakonec jsem se z těchto těžkostí dostala.

Někteří praktikující se domnívají, že psaní článků se sdílením zkušeností je přínosné především pro čtenáře. Já jsem však osobně zjistila, že psaní článků má velký přínos především pro mě samotnou. Bez Minghui by pro mě bylo velmi obtížné znovu se postavit na nohy. Rozhodla jsem se zasílat články především na Minghui, protože důvěřuji jeho pečlivému redakčnímu procesu. Pokud by byl článek s nesprávnými názory zveřejněn bez důkladné kontroly, mohl by narušit kultivaci ostatních praktikujících.

Postupně jsem se začala setkávat s dalšími praktikujícími. Občas jsem slyšela, jak někdo zmiňuje, jak dobře je určitý článek napsaný – a byl to můj článek. Nikomu jsem to ale neřekla. Po prostudování redakčních úprav a rozpoznání vlastních nedostatků jsem to nechala být, jako by se mě to ani netýkalo. Věřila jsem, že zaznamenávání vlastních zásluh je nebezpečné připoutání.

Dnes věřím, že psaní článků se sdílením zkušeností je ve skutečnosti formou vzájemné pomoci mezi praktikujícími – podobně jako objasňování pravdy je vzájemnou spásou mezi lidmi, se kterými mluvíme, a námi samotnými. Je to cesta, po které musíme kráčet, abychom se společně zlepšovali.

Napsala jsem dlouhý článek o karmě nemoci. Cítila jsem, jako by to byl ostrý meč, který přímo zasahuje srdce starých sil. Když jsem viděla, že byl zveřejněn, měla jsem té noci sen. Zdálo se mi, že se Mistr usmívá a opravuje můj sešit se slohovými pracemi, ve kterém byly desítky pečlivě napsaných esejí, všechny úhledným písmem. Mistr je opravoval jednu po druhé a po dokončení mi červenou tužkou udělil vysoké hodnocení, což mě nesmírně povzbudilo.

Jindy se místní praktikující náhodou dozvěděli, že jeden z mých dlouhých článků byl zveřejněn na Minghui, a někteří vyjádřili velký obdiv. Tváří v tvář této chvále se ve mně objevila radost a touha po slávě. Věděla jsem, že to není správné, a začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky, abych tato připoutání odstranila. Později jsem si uvědomila, že to byly právě mé vlastní připoutanosti, které přitáhly pochvaly. Zlo považuje Minghui za trn v oku. Protože žiji v pevninské Číně, držím se velmi při zemi, dávám si pozor na to, co říkám, kladu důraz na bezpečnost a vyhýbám se všemu, co by mohlo přivolat potíže. Praktikující mimo Čínu jsou už tak velmi opatrní – o co obezřetnější bych tedy měla být já zde v pevninské Číně?

Mistr se zmínil o tom, že Minghui je velmi důležitý. Jeho články mají dva účely: informovat o pronásledování a poskytovat platformu pro sdílení pochopení a zkušeností praktikujících. Aby Minghui mohl dobře fungovat, je nezbytný obsah. Zasíláním článků se sdílením zkušeností pomáháme zlepšovat fungování webu. A naopak, když je Minghui dobře spravován, čtení jeho článků také napomáhá pozvednutí naší kultivace.

Všimla jsem si, že Minghui je při schvalování článků stále přísnější. Například jsem jednou zaznamenala místní projevy odchylného pochopení, které jsem považovala za velmi nebezpečné. Strávila jsem tři dny psaním podrobného článku na toto téma. Byla jsem s ním docela spokojená – byl důkladný, jasný, plný příkladů ze skutečného života a popisoval mnoho projevů tohoto problému. Minghui jej však nezveřejnil. Přemýšlela jsem proč. Moje názory byly správné a to, co jsem pozorovala, bylo skutečné. Proč tedy nebyl publikován? Později mi jeden spolupraktikující řekl, že můj tón byl útočný. Uvědomila jsem si, že má pravdu. Můj článek v podstatě útočil na ostatní praktikující, aniž bych je jmenovala. Nebyl to rozdíl oproti boji proti zlu pomocí zla.

Článek jsem přepsala s umírněnějším tónem, ale ani ten nebyl zveřejněn. Znovu jsem se zamyslela: co je tentokrát špatně? Pak jsem si uvědomila, že moje motivace nebyla čistá. Jeden praktikující, kterého jsem v článku zmiňovala, se podílel na nebezpečných činnostech, jež narušovaly Fa, a obvinil mě z nepochopení učení. Říkala jsem si: „Musím napsat článek, abych ukázala, jak moc se mýlíš.“ Text byl plný vzdoru, soutěživosti a touhy po uznání. Cokoli napsaného z takto silných lidských emocí nemůže být nikdy čisté.

Napsala jsem třetí verzi na stejné téma. Tentokrát bylo mé srdce klidné, bez zloby a obviňování, a jednoduše jsem uvedla dva příklady. Tato verze byla zveřejněna. Cítila jsem, že všechny tyto události byly výborným kultivačním procesem.

O svém psaní se ostatním praktikujícím zmiňuji jen zřídka. Naše úsilí při potvrzování Fa není určeno k předvádění se. Přesto se někdy v mém srdci objeví připoutání k radosti a předvádění se. Tehdy mě Mistr Li osvítil v tom smyslu, že psaní článků bylo mechanismem, který pro mě uspořádal on, nikoli něco založeného na nějaké „schopnosti“. Je to Mistrova moudrost, která je mocná – ne já.

Mistr už dávno jasně řekl, že náprava Fa má svůj proces. Postupně jsem si uvědomila, že pokud si nebudeme vážit přítomného okamžiku, jednou toho budeme litovat.

Například před lety bylo možné přímo uskutečňovat telefonáty za účelem objasňování pravdy a SIM karty bylo snadné získat. Kdo by si tehdy dokázal představit, že dnes budou SIM karty vyžadovat registraci na skutečné jméno? V kombinaci s odposloucháváním telefonů a rozpoznáváním hlasu se projekt objasňování pravdy po telefonu téměř zastavil. Když se dívám na hromadu telefonů, které mi stále zůstaly, cítím hlubokou lítost: proč jsem nevyužila příležitost a nevolala víc v době, kdy to ještě bylo možné?

Dalším příkladem jsou bankovky. Před několika lety lidé používali především hotovost. Tiskli jsme na bankovky informace o Falun Dafa a široce je šířili. Dnes se však většina lidí v Číně spoléhá na elektronické platební metody, jako jsou WeChat Pay a Alipay. V důsledku toho se mnohem méně lidí může dozvědět pravdu prostřednictvím bankovek. Lituji, že jsem neudělala víc v době, kdy se hotovost ještě běžně používala.

Distribuce materiálů objasňujících pravdu byla podobná. Před několika lety jsem je vídala všude – na sloupech veřejného osvětlení, klikách dveří i na oknech aut. Zaplňovaly ulice i postranní uličky. Dnes, s rostoucím dohledem, musí být praktikující mnohem opatrnější, aby zůstali v bezpečí. To jasně ukazuje jednu věc: náprava Fa má svůj vlastní postup a vývoj.

Dnes jsem na Minghui četla článek, v němž jeden praktikující sdílel sen, ve kterém po určité době přestal vycházet týdeník Minghui Weekly. Ať už byl tento sen skutečný, nebo symbolický, pocítila jsem nevýslovný pocit naléhavosti a lítosti. Řekla jsem si, že dokud ještě existuje, musím pro něj psát více článků.

Cítím hlubokou čest z toho, že jsem učednicí Falun Dafa. Během své kultivace jsem sice čelila mnoha obtížím způsobeným karmou a vlastními připoutáními, které zpomalily mé procitnutí, ale nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Na zbývající cestě budu dobře studovat Fa, napravovat sama sebe a zachraňovat více vnímajících bytostí, abych byla hodna cti být v tomto životě učednicí Dafa.

Toto jsou má osobní pochopení. Prosím, laskavě upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa.