Hrb, který mě provázel desítky let, se narovnal po změně myšlení

(Minghui.org) Od chvíle, kdy jsem začal praktikovat Falun Dafa, se mi přihodilo mnoho zázračných věcí. Nedávno se stal další zázrak – po desetiletích se mi narovnal hrb.

Hrb jsem měl už od dětství. Do třiceti let nebyl příliš patrný. Po třicítce se však moje horní část těla začala předklánět. Bylo to čím dál viditelnější, ať jsem stál, seděl nebo chodil, a v posledních dvou letech se to výrazně zhoršilo. Známí mě často upozorňovali: „Narovnej se!“ Snažil jsem se, ale po pár minutách jsem se vždy vrátil ke starému postoji – shrbený, s hlavou sklopenou. Jeden mi to připomínal dnes, druhý zítra, ale prostě to nešlo.

Když se narovnám, měřím přes 168 cm. Jak se hrb zhoršoval, skoro každý, koho jsem znal, to komentoval. Tyto poznámky ve mně vyvolávaly zášť. Říkal jsem si: „Narodil jsem se takhle. Kdo by nechtěl mít rovná záda?“

Zpočátku jsem se nedíval do sebe a nezkoumal to podle Fa. Utěšoval jsem se myšlenkou: „Je to dědičné.“ Můj otec, bratři i sestry mají hrb. Pak jsem si říkal: „Stejně to nebolí ani nesvědí. Můžu jíst a pít a neovlivňuje to mou práci.“

Jednoho dne jsem si zapamatovával Fa a narazil jsem na pasáž:

„Někteří lidé s tím prostě nemohou přestat, i když vědí, že jim to škodí. Mohu vám říci, že ve skutečnosti myšlenky, podle kterých se chovají, nejsou správné. A tak pro ně nebude snadné přestat. Považujte se za kultivující a dívejte se na to jako na připoutání a zkuste se ho vzdát, a uvidíte, jestli dokážete přestat.“(Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Tato pasáž mě silně zasáhla. Nejsem snad takovým člověkem? Po tolika letech kultivace jsem byl stále plný připoutání. Vymlouval jsem se na „dědičnost“ nebo na to, že „jsem se tak narodil“. Nic z toho nebylo v souladu s Fa. Není to snad problém nedostatku víry v Mistra a v Dafa?

Prosil jsem Mistra, aby mi pomohl narovnat záda. Ale vycházelo to ze sobeckých pohnutek – chtěl jsem jen dobře vypadat. Základ byl špatný. Bylo to připoutání a usilování. Shrbená záda navíc ovlivňovala potvrzování Fa a kazila obraz praktikujících Dafa.

Poté, co jsem začal memorovat Fa, jsem se vážně pustil do odstraňování připoutání. Čím víc jsem se učil zpaměti, tím víc připoutání a lidských představ jsem nacházel. Měl jsem připoutání k zášti, vyhledávání, lenosti, chtíči a strachu z kritiky. Zvýšil jsem proto frekvenci vysílání spravedlivých myšlenek a prosil jsem Mistra o pomoc. Z hloubi srdce se zrodila myšlenka: „Mistře, učedník jako já poškozuje obraz praktikujícího Dafa. Musím se narovnat a být důstojným a vzpřímeným praktikujícím Dafa, abych mohl lépe objasňovat pravdu, potvrzovat Fa a naplnit své poslání.“

Asi před půl měsícem mi záda náhle několikrát zapraskala. Okamžitě jsem se narovnal a necítil jsem žádnou bolest. Věděl jsem, že mi pomohl Mistr, a že jsem napravil své myšlení a chtěl se zbavit připoutání.

Od té doby věnuji svému postoji zvláštní pozornost a snažím se držet záda co nejrovněji. Nyní jsem jako běžný člověk – s hlavou vztyčenou a rovnými zády. Už mi nikdo neříká, že se „zmenšuji“. Když lidem vyprávím o Falun Dafa, je to nyní zjevně účinnější. Zlepšily se i meditace a vysílání spravedlivých myšlenek. V meditaci dokážu udržet rovný postoj déle a po meditaci vsedě mohu vysílat spravedlivé myšlenky ještě půl hodiny. S narovnanými zády už během meditace neusínám.

Mistr a Dafa jsou všemocní. Život s Dafa a Mistrem je tím největším štěstím. Nedokážu slovy vyjádřit svou vděčnost Mistrovi. Jediné, co mohu udělat, je lépe se kultivovat a dobře plnit tři věci.